Připojení materiálů k zubním tkáním
Doc. MUDr. Lenka Roubalíková, Ph.D.
1. Amalgám se k zubním tkáním neváže, retence je tzv makromechanická. Drží v kavitě tak,
že je do ní nakondenzován a kavity musí mít adekvátní tvar: skříňka, podeskřivá kavita (u
dna širší), v kavitě rýhy, zářezy a pomocné kavity.
2. Kompozit se k zubním tkáním váže na principu mikromechanické vazby – zaklíní se do
mikroskopických nerovností, které vytvoříme ve stěnách kavity leptáním kyselinou –
obvykle je to kyselina ortofosforečná o koncentraci 35 – 37%. Leptáne 30 s sklovinu a
10 s dentin. Ve sklovině leptáním vznikne soustava štěrbin. V dentinu se rozpustí vrtsva
preparační drti (smear layer) a otevřou se vchody do dentinových tubulů. Povrch dentinu
se k tomu navíc odvápní a obnaží se vlákna, která jsou jeho součástí – obnaží se tzv.
kolagenní síť (síť kolagenních vláken. Kolagen je bílkovina pojivových tkání, jde o
vláknitou strukturu). Do štěrbin ve sklovině a do dentinových tubulů zateče kompozit.
V dentinu navíc prolne do obnažené kolagenní sítě. Po zpolymerování pevně drží
zaklíněn ve sklovině a dentinu.
Kompozitní hmoty jsou poměrně tuhé materiály a do tak subtilních štěrbin a otvůrků
nemohou zatéci samy od sebe. Proto se používá vazebný systém, který zajistí jejich
pevné prolnutí se zubními tkáněmi.
Vazebný systém se skládá ze tří částí:
Kondicionér – je to obecně látka kyselé povahy, která odvápňuje. V širokém smyslu
slova je to i kyselina, kterou leptáme sklovinu a dentin. Tou začneme přípravu
k připojení kompozitu. U této klasické leptací techniky je kyselina vždycky zvlášť.
Další složky jsou:
Primer – to je látka, která zatéká dobře do vyleptaných prostorů a udržuje síť dentinu
otevřenou (jinak by kolagenní síť dentinu zkolabovala a nic by do ní nemohlo zatéci)
Bond – to je stejná látka jako kompozit jenom nemá žádné plnivo nebo jen velmi
málo, zateče do štěrbin, tubulů a primerem otevřené kolagenní sítě a zpolymeruje se.
Na to pak aplikujeme vlastní kompozit tužší konzistence- spojí se bez problémů
s bondem.
Primer a bond bývají v jedné lahvičce. Takže leptáme kyselinou – ta je zvlášť, povrch
tkáně opláchneme, lehce sušíme a pak aplikujeme najednou z lahvičky primer a bond.
U některých kompozitů se neleptá kyselinou tak, jak bylo uvedeno, ale látka kyselé
povahy je v jedné lahvičce s primerem a bond je zvlášť nebo je vše v jedné lahvičce.
To je již speciální věc, pro zápočet a zkoušku je třeba vědět postup s leptáním kys.
fosforečnou.
3. Sklopolyalkenoát – skloionomer se spojuje se zubními tkáněmi chemicky.
Polykyselina se svými karboxylovými skupinami váže s vápníkem zubních tkání. Ty
musí být připraveny napřed kondicionérem. Je jím kyselina polyakrylová, dodává se
k cementu. Aplikuje se na 20 s a opláchne se, povrch dentinu zůstává vlhký.
Kondicionér odstraní preparační drť a dentin mírně odvápní (mnohem moně než
kyselina ortofosforečná, neobnaží se kolagenní síť). K čistému povrchu dentinu, který
je mírně odvápněn se váže skloionomerní cement.
Důležitá informace:
Kondicionér je obecně látka kyselé povahy, kterou využíváme pro přípravu zubních tkání
k řipojení materiálu. Je jí jednou kyselina ortofosforečná u kompozitů, jindy kyselina
polyakrylová u skloionomerů a jindy kyselá složka speciálních vazebných systému, u který se
nepoužívá kyselina ortofosforečná. Tuto speciální věc nebudeme v 1. ročníku vyučovat.