Sociologie medicíny a zdravotnictví Literatura ◼ Bártlová, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 184s. ISBN 80-247-1197-4. ◼ Bártlová, S., Matulay, S. Sociologie zdravia, choroby a rodiny. Martin: Osveta, 2009, 142s., ISBN 978-80-8063-306-6. ◼ Bártlová, S., Chloubová, I., Trešlová, M. Vztah sestra – lékař. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2010, 127s. ISBN 978-80-7013-526-6. ◼ Křížová, E. SOS- Sociologie pro pomáhající profese. Praha: Karolinum. 2017.174s. ISBN 978-80-2463-650-4. Doporučená literatura ◼ Bártlová, S. a kol. Zdravotní gramotnost u vybraných skupin obyvatelstva Jihočeského kraje, 1.vyd. Praha:.GradaPublishing, a.s., 2019, ◼ Garden, A. Sociologie. 1.vyd., Praha: Argo,1999. ◼ Goffman, E. Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ◼ Grollman, E.A. Slon v pokoji: O smrti a zármutku pro dospívající. 1.vyd.nakladatelství: Cesta domů, 2016 ◼ Haškovcová, H. Práva pacientů: (komentované vydání). 1vyd., Havířov: Nakladatelství Aleny Krtilové, 1996, 176 s. ◼ Haškovcová, H., Pavlicová, J. Ošetřovatelství:ideály a realita v ambulantní péči, 1.vyd. Praha: Galén, 2013, 121 s. ◼ Hašková, H., Saxonberg,S.,(eds.), Mudrák, J. Péče o nejmenší: boření mýtů. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, 196s. ◼ Janečková, H., Hnilicová, H. Úvod do veřejného zdravotnictví. 1. vyd., Praha: Portál, 2009, 294s. ◼ Heřmanová, E. Koncepty, teorie a měření kvality života. 1.vyd. Praha: SLON, 2012, 239s. ◼ Chrastina, J. Špatenková, M. et all Sexualita a intimita v závěru života. 1.vyd. Univerzita Palackého v Olomouci. 2018. 226s. ◼ Kapr, J., Koukola,B. Pacient : revoluce v poskytování péče. 1.vyd., Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 75 s. ◼ Kebza, V. Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia, 2005. ◼ Kopřiva, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál,s.r.o., 1997 ◼ Kriegelová, M. Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada, 2008, 176s. ◼ Křížová, E. Alternativní medicína v České republice,2.vyd. Karolinum 1, 2015.149s. ◼ Křížová, E. Rovnost ve zdraví (ekvita) v transformovaném zdravotnictví České republiky. Praha: Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 3,1998, 108s. Doporučená literatura◼ Křížová E. Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. 1.vyd., Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. ◼ Křížová, E. Sociologie na poli medicíny a zdravotnictví – cizinec nebo vetřelec? Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et Historica 1. Studia Sociologicae XIII, 2011, s. 117-131 ◼ Mahrová, G., Venglářová, M. a kol. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Praha: Grada, 2008 ◼ Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, SLON, 1993, 124 s. ◼ Matoušek,O. Sociální práce v praxi. 1.vyd., Praha: Portál, 2005, 351 s. ◼ Matoušová Šmídová, O., Tollarová, B., Čada, K. a kol. Po stopách moci v nemoci. O morálce, moci a komunikaci v českém zdravotnictví. Praha: Sociologické nakladatelství,SLON,2017, 238s. ◼ Mareš, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství, SLON, 1999. ◼ Možný, I. Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, SLON, 2002. ◼ Murphy, R. F. Umlčené tělo. 1.vyd., Praha: Sociologické nakladatelství, SLON, 2001. ◼ Nešpor, K. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. ◼ Ondrušková, J. Stáří a smysl života. 1.vyd., Praha: Karolinum, 2011, 168s. ◼ Payne, J. a kol. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. ◼ Platznerová, A. Sebepoškozování. Praha: Galén, 2009, 159s. Doporučená literatura ◼Ptáček,R., Bartůněk,P. a kol. Lékař a pacient v moderní medicíně. Etické, právní, psychologické a klinické aspekty, Grada Publishing. 2015 ◼Rabušic, L. Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektive. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, 265 s. ◼Sak,P., Kolesárová,K. Sociologie stáří a seniorů. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 232s. ◼Sacks, O. Na čem si stojím (Leg to stand on) 1. vyd. Vydavatel Dybbuk,2009. ◼Slepičková,L. Diagnóza neplodnost: sociologický pohled na zkušenost nedobrovolné bezdětnosti. 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, Studie, 104.svazek, 2014. ◼Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny. 2 uprav.vyd., Praha: Sociologické nakladatelství, 1997,116 s. ◼Sýkorová, D. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, SLON, 2007, 284s. ◼Šiklová, J. Vyhoštěná smrt. 1. vyd. Praha: Kalich, 2013. 127 s. ◼Škoda, J., Fischer, S., Sociální patologie. 2.roz. a aktual. vyd. Grada, 2014. ◼Šmídová Matoušková, O., Tollarová, B., Čada, K. a kol. Po stopách moci v nemoci. (O morálce, moci a komunikaci v českém zdravotnictví) 1.vyd., Praha: SLON, 2017, 238s. ◼Vévoda, J., Ivanová, K., Nakládalová, M., Bártlová, S., Špatenková, N., Prošková, E. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2013, 160s. Doporučená literatura Annandale, E., Elston, M. A., Prior, L. Medical Work, Medical Knowledge and Health Care. Oxford: Blackwell Publishing., 2004. Annandale, E. The Sociology of Health Medicine. Malden Ma :Blackwell Publisher Inc.,1998. Barkan,S.E. Health, Illness and Socienty. Rowman & Littlefield,2016, 336s. Bradby , H. Medical sociology: an introduction. Los Angeles: SAGE, 2009, 2009.212 s. Cooke, H., Philpin, S. Sociology in nursing healthcare. Edinburgh: Churchill Livingstone Elsevier, 2008. 232 p. Clarke,A. The Sociology of Healthcare.2nd. ed. London: Pearson Education Limited. 2010. Denny, E., Earle, S. Sociology for Nurses: a Textbook for Nurses. UK, Cambridge: Polity Press, 2005. 310 s. Larkin, M. Social aspekts of health, illness & healthcare. New York: Mc Graw Hill, 2011. Tailor , S. Sociology of health and health care. Oxford: Blackwell Published, 2008. 278 p. Scambler, G. Sociology as applied to medicine. 5th edition. London: Saunders Ltd, 2003. 344 p. Siegrist, J. Medizinische Soziologie. Medizinische Soziologie (6. Aufl.). München: Urban & Fischer bei Elsevier, 2005. Weiss,G.L., Lonnquist, L.E. The Sociology of Health, Healing and Illness. 7nd.ed., Boston:Pearson Education, 2012. Sociologie medicíny a zdravotnictví - speciální sociologie -vývojově jedna z nejmladších sociologických subdisciplín Různé pojmové označování, jako např: ◼ sociologie medicíny, ◼ sociologie zdravotnictví, ◼ sociologie zdraví a nemoci, ◼ medicínská sociologie, ◼ lékařská sociologie apod. Přes tuto přetrvávající terminologickou nejednotnost však uvedené pojmy vyjadřují a současně i vymezují jeden obecný, základní záměr, a to zkoumat všechny spojitosti existující mezi různými oblastmi i problémy medicíny a sociologie. Vymezení předmětu sociologie medicíny ◼ vědecká disciplína, ◼ užívá teorie a metody empirické sociologie ◼ za účelem rozboru fenoménů „zdraví“ a „nemoc“, stejně jako k analýze vztahů „zdravotnické zařízení“ a „zdravotnické povolání“ v interakci s pacientem. Cílem sociologie medicíny poznat a porozumět tomu, jak působí sociální vlivy na zdraví, na vznik i průběh nemoci a pochopit možnosti i hranice medicínských výkonů a jejich důsledků nejen na jedince, ale také na celou společnost. Očekávání ◼ účinnosti prevence, ◼ časného rozpoznávání nemocí, ◼ přiměřeného chování pacientů, ◼ vyváženosti lékařské péče, zda odpovídá požadavkům a potřebám pacientů, ◼ ohodnocení medicíny jako socioekonomického a sociokulturního subsystému společnosti. Zdraví a nemoc - sociální, kulturní a behaviorální kontext Schematicky lze uvažovat ve třech tematických rovinách: ◼ Nemoc a zdraví na mikro sociální úrovni se zvláštní pozorností věnovanou psychosociálním okolnostem vzniku nemoci jedince, jeho chování v nemoci a vztahu mezi lékařem a pacientem. ◼ Nemoc a zdraví na kolektivní úrovni s dominantní otázkou, které sociální faktory a indikátory sociální příslušnosti mají vliv na rozdíly v životním způsobu, zdravotním stavu a spotřebě zdravotní péče. ◼ Instituce zdravotnictví s hlavním zájmem o hodnoty a kulturu medicíny a zdravotnictví jako součást společenského systému. Rozdělení sociologie medicíny Americký sociolog Robert Straus, v roce 1957 rozdělil sociologii zabývající se problematikou medicíny do dvou okruhů a to: ◼ Sociology of medicine ◼ Sociology in medicine Sociology of medicine ◼ sociologie medicíny nebo sociologie zdravotnictví. ◼ Zkoumá zdravotnictví jako společenskou instituci, jeho strukturu a vztah ke společenské struktuře. ◼ V tomto okruhu jsou otázky kladeny přímo sociologicky a sociologickými metodami se snažíme nalézti odpověď. Sociologie medicíny řeší: ◼ Zdravotnictví jako subsystém společenského celku ◼ Zkoumá takové faktor jako organizační strukturu, úlohu, role, vztahy a hodnotové systémy, rituály a funkce zdravotnictví jako systému chování ◼ Patří sem sociologie nemocnice, sociologie jiných zdravotnických institucí, sociologie práce ve zdravotnictví Sociology in medicine sociologie lékařství nebo lékařská sociologii ◼ Zabývá se sociálními podmínkami vzniku onemocnění. ◼ Otázky, které lékařská sociologie řeší, jsou položeny medicínsky, sociologie na ně odpovídá; sociologie zde jednoznačně působí jako pomocná věda. ◼ Sociologie tak spolupracuje při realizaci lékařských či ošetřovatelských výzkumů ovšem bez větších nároků na hlubší interpretaci souvislostí sledovaných fenoménů Sociologie in medicine řeší: ◼ Výzkum individuálních a skupinových reakcí na nemoc ◼ Faktory, které ovlivňují zdravotní potřeby obyvatelstva ◼ Sociálně kulturní faktory, které mají vliv na etiologii, výskyt, průběh a ošetřování chorob ◼ Nemoc jako sociální událost ◼ Změnu společenských rolí v důsledku onemocnění Sociology of nursing Sociologie ošetřovatelství -vztahuje k záležitostem týkajícím se této profese jako celku např. její profesní status nebo problémy s náborem nebo úbytkem pracovníků. Sociology in nursing Sociologie v ošetřovatelství - používá se, pokud je sociologická analýza aplikována na podstatu individuální zkušenosti se zdravotní péčí, ať už je to zkušenost pacientů nebo zdravotnických pracovníků. Sociologie medicíny a zdravotnictví ◼ obor sociologie medicíny nebyl uměle zkonstruován, ale vznikl přirozeně s vývojem medicíny a péče o zdraví ◼ uznávaný obor - vřazení do lékařského i ošetřovatelského studia. ◼ rozvíjena jako: -subdisciplína sociálního lékařství (německý model) - subdisiplína veřejného zdravotnictví (anglosaský model) - samostatná subdisciplína sociologie stojící nezávisle mimo resort zdravotnictví (polský model). Perspektiva sociologie medicíny ◼ žádoucí a náročná, ◼ medicinalizaci a medicinalizačních snahy v různých oblastech života, spočívajících především v rozšiřování definice nemoci i lékařské kompetence, a to v mnoha případech spojených se sociálními faktory či situací. Tendence a přání pro medicínu v 21.století ◼ Od nemocí ke zdraví ◼ Od nemocnice ke komunitě ◼ Od akutních onemocnění k chronickým ◼ Od léčení k prevenci ◼ Od terapie k péči ◼ Od pacienta k člověku Jako odpověď přichází EBN (nová vlna pozitivismu) Čím žije česká sociologie medicíny ◼ Historie institucí zdravotní péče ◼ Komunitní péče o skupiny ohrožené sociální exkluzí (kvalitativní výzkum) ◼ Zdravotní péče o etnické skupiny a migranty ◼ Profesní postavení pracovníků ve zdravotnictví ◼ Spokojenost se zdravotní péčí ◼ Problematika umírání a smrti ◼ Zkoumání zdravotnické soustavy Proč by sestry měly sociologii studovat? Sociologické poznatky, pomáhají sestře rozpoznat a pochopit: ◼ postoje a hodnoty jednotlivců nebo skupin včetně rodin, s nimiž pracuje a učí ji provádět změny v těchto postojích a hodnotách; ◼ dynamiku sociálního systému sestra–lékař– pacient, zejména specifičnost její role v něm, aby dokázala spolupracovat v tomto systému k dosažení péče, která podporuje pozitivní zdraví a solidaritu ve všech skupinách, kde péče probíhá; ◼ zdravotní potřeby jednotlivce i rodiny v populaci mimo terapeutické ústavy tak, aby je pomocí svých dovedností vyřešila, nebo pacienta navázala na jiné zdravotní profesionály nebo činitele; Proč by sestry měly sociologii studovat? ◼ Sociologické poznatky, pomáhají sestře rozpoznat a pochopit: ◼ obecné i kulturně specifické kompetence, aby byla sestra schopná pochopit hodnoty a kulturní imperativy fungující v rámci kulturního prostředí dané osoby, zejména ty, které mohou ovlivňovat, jakým způsobem tato osoba chápe zdraví a nemoc, a také její očekávání, pokud jde o tělesné funkce, a poskytovat tak kulturně citlivou péči o nemocného; ◼ vlastní roli a normy pro její jednání a chování; ◼ možnosti a zdroje společnosti k udržení a k ochraně zdraví, aby využívala příležitostí, aby podněcovala v rámci svých možností společenské dění k účelnému a ekonomicky efektivnímu poskytování zdrojů a iniciativnímu jednání v oblasti zdravotní politiky a péčeo zdraví atd.