Hodnoty a potřeby
člověka v ošetřovatelské
praxi
Studijní texty
PhDr. Anna Krátká, Ph.D.
Zlín 2018
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA Č R
Krátká, Anna
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi : studijní texty / Anna
Krátká. -- Vydání první. -- Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2018. -- 1
online zdroj
Nad názvem: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
978-80-7454-764-5 (online ; ePub)
616-083 * 316.752 * 316.628 * 616-052 * (075.8) * (076.1)
- ošetřovatelství
- hodnotová orientace
- lidské potřeby
- nemocní
- učebnice vysokých škol
- pracovní listy
316.4/.7 - Sociální interakce. Sociální komunikace [18]
37.016 - Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice [22]
Informace o autorce:
Anna Krátká, PhDr., Ph.D.
Ústav zdravotnických věd, Fakulta humanitních studií
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Štefánikova 5670, 760 01 Zlín
Oponenti:
doc. PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph.D.
PhDr. Michaela Vicáňová, PhD.
Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou správnost odpovídá autorka.
Rozmnožování a šíření jen se svolením autorky a FHS UTB ve Zlíně.
© Anna Krátká
ISBN: 978-80-7454-764-5
Slovo úvodem
Vážené studentky, studenti,
tento studijní text je určen primárně Vám, studentům studijního programu Ošetřovatelství,
ale určitě „svou kapitolu“ si najdou i studenti dalších zdravotnických
a sociálních oborů. Cílem je strukturovat učební látku zaměřenou na potřeby
a hodnoty člověka v ošetřovatelské péči, podněcovat Vás k samostatnému, průběžnému
a soustavnému studiu. Zároveň však vést k osvojení žádoucích znalostí
a kompetencí na úrovni všeobecné sestry, člena multidisciplinárního týmu,
v péči o člověka všech věkových kategorií, a to ve všech oblastech Vaší působnosti.
Seznámíte se s terminologií a klasifikací lidských potřeb, naučíte se rozpoznat
(obecné) potřeby u zdravých a nemocných dětí, dospělých a seniorů.
Zvláštní pozornost bude věnována osobám se specifickými potřebami.
Jak s textem pracovat? Text je rozdělen do kapitol, které obsahují vybraná témata
předmětu a je doplněn samostatnými úkoly a otázkami, abyste si mohli
ověřit, že chápete problematiku. Některá témata jsou uvedena pouze formou
hesel, která Vás mají podnítit k samostudiu s využitím znalostí získaných v jiných
předmětech, např. Ošetřovatelské postupy. Součástí příloh studijního textu jsou
„pracovní listy“ k probíraným tématům, jejichž zpracováním si můžete ověřit
pochopení učební látky.
Upozorňuji vás, že zdaleka nejde o celý obsah předmětu. Samostudium je nezbytné.
V této souvislosti vás odkazuji na základní a doporučenou literaturu uvedenou
v sylabu předmětu ve STAGu. Viz http://portal.utb.cz/wps/portal/, která
Vám společně s tímto studijním textem pomůže proniknout do dané problemati-
ky.
Přeji si, aby Vám tento text usnadnil nejen studium z oblasti lidských hodnot a
potřeb, ale také abyste v něm nalezli inspiraci a získané vědomosti uplatnili
v interakci s klientem a jeho blízkými ve všech oblastech své působnosti.
Autorka
Vysvětlivky k používaným symbolům
Cíle studia
Pojmy k zapamatování
Klíčové pojmy
Literatura - použité zdroje ve studijním materiálu, nutné
pro doplnění a rozšíření poznatků
Kontrolní otázky a úkoly - prověřují, do jaké míry studující text a
problematiku pochopil, zapamatoval si podstatné a důležité
informace, zda je dokáže aplikovat při řešení problémů
Úkoly k textu – je potřeba je splnit neprodleně, neboť pomáhají
dobrému zvládnut pochopení následující látky
Úkoly k zamyšlení
Část pro zájemce – přináší informace a úkoly rozšiřující úroveň
základního kurzu - pasáže i úkoly jsou dobrovolné
Cíle studia předmětu
Po absolvování předmětu budete znát:
- význam základních pojmů (hodnota, potřeba, sebepéče...);
- základní taxonomii potřeb zdravých a nemocných dětí i dospělých;
- Maslowovu teorii potřeb a její využití při ošetřování zdravých a nemocných
dětí a dospělých;
- Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví;
- klasifikaci funkčních úrovní sebepéče dle M. Gordonové;
- význam spirituálních potřeb pro člověka;
- specifika potřeb pacientů odlišných kultur (vybrané skupiny);
- úlohu sestry při uspokojování potřeb člověka ve zdraví a nemoci.
Po absolvování předmětu budete umět:
- rozpoznat potřeby zdravého a nemocného jedince;
- rozpoznat změny potřeb v souvislosti se vznikem nemoci, handicapu nebo
jiného znevýhodnění;
- sestavit soubor otázek pro pacienta i jeho blízké k identifikaci potřeb
v jednotlivých oblastech;
- vyhodnotit funkční úroveň sebepéče a soběstačnosti s využitím testů;
- použít škály pro měření a hodnocení bolesti;
- využít získané poznatky v interakci s pacientem a jeho blízkými;
- využít znalostí k jednotlivým oblastem, získaných v jiných předmětech;
- spolupracovat v týmu;
- pochopit potřeby osob odlišných kultur;
- identifikovat psychické a spirituální potřeby jedince.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
6
OBSAH
OBSAH........................................................................................ 6
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA HODNOT A POTŘEB ČLOVĚKA.................... 9
1.1 VYBRANÁ EPISTOMOLOGICKÁ VÝCHODISKA............................................. 9
1.1.1 Existencionalismus.......................................................... 9
1.1.2 Hermeneutika ..............................................................10
1.1.3 Holismus ....................................................................10
1.1.4 Humanismus ................................................................11
1.1.5 Behaviorismus ..............................................................11
1.2 HODNOTY ČLOVĚKA .................................................................12
1.2.1 Hodnoty „bytí o sobě“ ....................................................14
1.3 POTŘEBY ČLOVĚKA..................................................................14
1.3.1 Faktory ovlivňující potřeby člověka.....................................16
1.3.2 Klasifikace potřeb .........................................................17
1.4 TEORIE MOTIVACE H. A. MURRAYE..................................................17
1.5 MASLOWOVA TEORIE POTŘEB ........................................................18
1.5.1 Abraham Harold Maslow (1908-1970) ...................................18
1.5.2 Hierarchicky organizovaný systém potřeb dle Maslowa ..............18
1.6 PÉČE ORIENTOVANÁ NA ČLOVĚKA ....................................................20
1.7 POTŘEBY V PROFESIONÁLNÍ OŠETŘOVATELSKÉ PRAXI..................................21
1.7.1 Potřeby v ošetřovatelských modelech ..................................21
2 SOBĚSTAČNOST, NESOBĚSTAČNOST, DEFICIT SEBEPÉČE....................24
2.1 VYMEZENÍ POJMŮ ...................................................................24
2.1.1 Testy soběstačnosti........................................................25
2.2 ZNEVÝHODNĚNÍ A JEJICH KLASIFIKACE ...............................................26
2.2.1 Klasifikace handicapu a znevýhodnění podle druhu ..................27
2.2.2 Klasifikace handicapu a znevýhodnění podle stupně závažnosti....28
2.2.3 Klasifikace handicapu a znevýhodnění dle časového aspektu.......28
2.3 MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE FUNKČNÍCH SCHOPNOSTÍ DLE WHO .......................28
2.3.1 Prevence a kompenzace deficitu sebepéče............................31
2.3.2 Ošetřovatelská diagnostika...............................................32
2.4 POTŘEBY ČLOVĚKA V NEMOCI........................................................32
2.4.1 Potřeby jedince v těžké a závažné nemoci ............................32
2.4.2 Uspokojování potřeb pacienta/klienta .................................34
2.4.3 Potřeby rodiny vážně nemocného člověka .............................34
3 POTŘEBY ČLOVĚKA – HYGIENA, OBLÉKÁNÍ A VYPRAZDŇOVÁNÍ...........38
3.1 POTŘEBY ZDRAVÝCH A NEMOCNÝCH V OBLASTI HYGIENY, OBLÉKÁNÍ A
VYPRAZDŇOVÁNÍ ....................................................................38
3.1.1 Faktory ovlivňující hygienu, oblékání a vyprazdňování ..............39
3.2 POTŘEBA HYGIENICKÉ PÉČE A OBLÉKÁNÍ..............................................39
3.2.1 Význam hygienické péče..................................................39
3.2.2 Změny na kůži a přídatných kožních orgánech ........................40
3.2.3 Zajištění potřeby hygieny a oblékání v ošetřovatelské praxi........40
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
7
3.2.4 Problematika dekubitů....................................................41
3.3 VYPRAZDŇOVÁNÍ NEMOCNÝCH (MIKCE, DEFEKACE) ...................................45
3.3.1 Vyprazdňování moči (mikce) .............................................45
3.3.2 Vyprazdňování stolice (defekace) .......................................46
3.3.3 Zajištění potřeby vyprazdňování v ošetřovatelské praxi.............46
3.4 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ (HYGIENA, OBLÉKÁNÍ, VYPRAZDŇOVÁNÍ)....47
4 POTŘEBY ČLOVĚKA – VÝŽIVA, HYDRATACE ....................................49
4.1 POTŘEBY ZDRAVÝCH A NEMOCNÝCH V OBLASTI VÝŽIVY A HYDRATACE ..................49
4.2 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝŽIVU A HYDRATACI .........................................50
4.2.1 Posouzení stavu výživy....................................................50
4.2.1 Zajištění potřeby výživy a hydratace v ošetřovatelské praxi........51
4.2.2 Poruchy výživy .............................................................52
4.2.3 Sipping.......................................................................52
4.3 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ ...........................................53
5 POTŘEBY ČLOVĚKA – POHYB A AKTIVITA. DÝCHÁNÍ..........................55
5.1 POHYB A AKTIVITA ..................................................................55
5.1.1 Faktory ovlivňující pohyb a aktivitu ....................................56
5.1.2 Fyziologie hybnosti ........................................................56
5.1.3 Zajištění potřeby pohybu a aktivity.....................................58
5.1.4 Imobilizační syndrom......................................................59
5.2 DÝCHÁNÍ ...........................................................................59
5.2.1 Faktory ovlivňující dýchání...............................................60
5.2.2 Zajištění potřeby dýchání ................................................60
5.2.3 Poruchy dýchání ...........................................................61
5.2.4 Dechová gymnastika.......................................................61
5.3 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ ...........................................62
6 POTŘEBY ČLOVĚKA – SPÁNEK A ODPOČINEK...................................64
6.1 VYMEZENÍ POJMŮ BDĚNÍ, SPÁNEK A ODPOČINEK ......................................64
6.1.1 Faktory ovlivňující odpočinek a spánek ................................65
6.2 ODPOČINEK.........................................................................65
6.3 SPÁNEK ............................................................................66
6.3.1 Fáze spánku ................................................................66
6.3.2 Uspokojování potřeby spánku............................................67
6.3.3 Poruchy spánku ............................................................68
6.4 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ ...........................................68
7 BOLEST JAKO OŠETŘOVATELSKÝ PROBLÉM ...................................70
7.1 BOLEST.............................................................................70
7.1.1 Akutní a chronická bolest ................................................72
7.1.2 Model bolesti ...............................................................73
7.1.3 Faktory ovlivňující bolest.................................................74
7.1.4 Hodnocení bolesti .........................................................74
7.2 PÉČE O PACIENTA S BOLESTÍ.........................................................79
7.3 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ ...........................................80
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
8
8 PSYCHOSOCIÁLNÍ A SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY ZDRAVÝCH
A NEMOCNÝCH. ETICKÉ ASPEKTY PÉČE.........................................82
8.1 PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY ..........................................................82
8.1.1 Sociální potřeby............................................................83
8.1.2 Duševně-duchovní zdraví .................................................85
8.1.3 Duchovní bolest ............................................................86
8.1.4 Potřeba jistoty a bezpečí.................................................86
8.1.5 Signály nepohody ..........................................................87
8.2 SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY...............................................................88
8.3 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PSYCHICKÉ, SOCIÁLNÍ A SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY..................89
8.4 MOŽNOSTI USPOKOJOVÁNÍ SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ ......90
8.4.1 Spirituální péče ............................................................91
8.4.2 Duchovní služba............................................................92
8.5 ETICKÉ ASPEKTY PÉČE ..............................................................94
8.5.1 Vymezení pojmů ...........................................................94
8.5.2 Důstojnost ..................................................................96
8.5.3 Základní principy medicínské etiky .....................................99
8.5.4 Uspokojování spirituálních a psychosociálních potřeb ...............99
8.6 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ ......................................... 101
9 IDENTIFIKACE A USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB U ČLOVĚKA S OHLEDEM NA
KULTURNÍ ZVLÁŠTNOSTI ........................................................ 105
9.1 VYMEZENÍ POJMŮ ................................................................. 105
9.2 MULTIKULTURNÍ PÉČE............................................................. 107
9.2.1 Kulturní šok............................................................... 108
9.2.2 Několik doporučení ...................................................... 108
9.2.3 Co by měl zdravotník vědět ............................................ 110
9.2.4 Zvláštnosti při zajištění potřeby výživy .............................. 111
9.2.5 Zvláštnosti při zajištění potřeby vyprazdňování a hygieny ........ 111
9.2.6 Zvláštnosti při zajištění potřeby odpočinku a spánku .............. 112
9.2.7 Zvláštnosti při prožívání bolesti ....................................... 112
9.2.8 Komunikační karty....................................................... 113
9.3 KATEGORIE OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ ......................................... 114
SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................... 116
SEZNAM TABULEK....................................................................... 121
SEZNAM SCHÉMAT A OBRÁZKŮ ....................................................... 122
SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................... 123
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
9
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA HODNOT A POTŘEB ČLOVĚKA
Klíčové pojmy:
hodnota, potřeba, péče orientovaná na člověka, klasifikace potřeb
Po prostudování kapitoly:
 pochopíte pojmy a jejich význam;
 budete rozumět teoretickým východiskům hodnot a potřeb člověka;
 budete znát různé klasifikace potřeb;
 budete umět rozpoznat rizikové faktory ovlivňující uspokojování po-
třeb.
1.1 Vybraná epistomologická východiska
Zajištění a uspokojení potřeb člověka, ať již jedince, rodiny či komunity považujeme
za výchozí moment a hlavní úkol profesionální ošetřovatelské péče. Nové
trendy v ošetřovatelském vzdělávání kladou vyšší nároky na odbornou připravenost
budoucích zdravotnických pracovníků, ale také přinášejí nový pohled
na poskytovanou ošetřovatelskou péči, která by měla být komplexní.
Komplexní péče o člověka je ovlivňována mnohými koncepcemi a teoriemi, které
vycházejí z různých filozofických a psychologických směrů. Inspirací pro hledání
souvislostí ve vztahu k péči o člověka a uspokojování jeho potřeb se stává například
existencialismus, hermeneutika, holismus, humanismus, behaviorismus.
1.1.1 Existencionalismus
Existencialismus je filozofie orientovaná na problémy člověka. Jejím předmětem
je subjektivně prožívaná individuální reakce jedince na svět a jiné lidi. „Naprosto
odmítá pohlcenost světem věcí a vyzývá k svobodně zvolené autentické existenci,
jež hledá bytí či hlubinu transcendentna“ (Olšovský, 1999, s. 43). Existencialismus
je filozofický směr, který se zabývá otázkami existence a chápe člověka
jako existenci jednotlivce (individualitu). Pro tento směr je typický „existen-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
10
ciální prožitek“, který často člověk zakouší v mezních situacích – při úzkosti,
strachu, vině, přemíře odpovědnosti apod. „Existenciální prožitek“ je často využíván
v souvislosti se zdravotnickým povoláním, kdy zdravotník přemýšlí, zdali
to, co právě dělá je správné. U pacienta může být tento prožitek o to intenzivnější,
že během hospitalizace díky nedostatečným zkušenostem může pociťovat
úzkost nebo strach. Takovou zkušenost však nelze předat, pacient si ji musí tzv.
„prožít“, aby z ní mohl čerpat v budoucnosti (Krátká, 2010, s. 14). Je důležité,
aby sestra byla v těchto situacích pro pacienta oporou.
1.1.2 Hermeneutika
Hermeneutika je nauka o poznání skutečnosti, úsilí o hledání pravdy a porozumění
názorům a postojům svých i druhých lidí. Je to učení o způsobu poznávání
a porozumění. Rozhodující impulsy pochází z teologie – z výkladu Písma svatého.
Předpokladem může být např. přesvědčení, že to, co právě děláme, je správné.
Filozofickou hermeneutiku můžeme označit jako snahu o poznání skutečností,
úsilí o hledání pravdy, porozumění sobě a jiným lidem především pochopení názorů
a postojů (Kutnohorská, 2007). Hermeneutika má přes určitá omezení velký
význam i pro rozvoj teoretických základů ošetřovatelské praxe. Může se stát,
že sestra zcela neporozumí názorům, postojům a chování jiných lidí tak, jak to
chápou oni samotní, přitom může žít v mylné představě, že pacientovi (případně
příbuzným) rozumí.
1.1.3 Holismus
Holismus jako filozofický směr vychází z idealismu a vyzdvihuje prvenství celku
před jeho částmi. Pojem holismus poprvé použil jihoafrický filosof a politik Marsal
Jan Christiaan Smuts v roce 1926 (1870 – 1950), i když jeho obecný princip
poprvé vyslovil již Aristoteles (384 – 322 př. n. l.) v Metafysice, kde říká, že "celek
je víc než souhrn jeho částí“. Holismus je filozofické učení, které vyzvedává
důležitost chápání celku oproti částem a klade důraz na vzájemnou souvislost
(Olšovský, 2011, s. 87).
Kladný vliv této filozofie celistvosti se odráží mimo jiné i v koncepci moderního
ošetřovatelství, která je založená na pojetí člověka a stává se zdrojem vstřícného
přístupu k člověku. Z tohoto pojetí vyplývá, že člověka vnímáme jako celek,
nelze tedy oddělovat jeho somatickou a psychosociální stránku. Podle Kutnohor-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
11
ské (2007, s. 35) je organismus vždy něco víc, než pouhý součet všech jeho částí.
Úkolem zdravotníků je přistupovat k péči o člověka komplexně. Zjednodušeně:
duše, mysl či sociální vztahy mohou člověka sužovat víc než nemocné tělo. Takto
celostně koncipovaná ošetřovatelská péče musí být poskytována dle individuální
potřeby konkrétního pacienta. Holistická teorie prezentuje názor, že potřeby
jednotlivce musí být v rovnováze a harmonii, pokud se naruší, vzniká nemoc.
Porucha jedné části ovlivňuje fungování jednotlivce jako celku.
1.1.4 Humanismus
Humanismus (z latinského humanus, lidský) označuje různé myšlenkové směry
a postoje, zaměřené na člověka a lidstvo. Postoj a myšlenkový směr vychází
z uznané hodnoty každého lidského života, zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu
všech lidí. Humanismus představuje způsob, jak pojmenovat něco, co je třeba
podpořit nebo dokonce obhajovat (Brague, 2017). Humanismus se zaměřuje
na člověka a jeho individualitu a hlásá rovnost lidí před Bohem. Především
v 19. století dosáhl humanismus dobrých výsledků (rozvoj lidských svobod, právní
a sociální ochrana jednotlivců, pokroků lékařství i dalších věd), byl však také
kritizován za jistou průměrnost. Rozvoj ovlivnily obě světové války, které sice
diskreditovaly optimistické představy o pokroku lidstva, ale na stranu druhou
vedly k novému uvědomění významu humanismu – společný široký základ humanismu
v podobě lidských práv, svobody, lidského univerzalismu, demokracie
a snahy o lepší sociální postavení chudých nebo znevýhodněných se stává základem
současných společností a jejich snah o omezování násilí po celém světě.
Humanistický směr ovlivňuje komunikaci, která je v ošetřovatelské praxi velmi
důležitá. "Humanismus je založený na naší schopnosti určovat hodnotu vlastností,
kterými se vyznačuje lidství, zvláště rozumnost. Humanismus uznává hodnotu
člověka jako osobnosti, jeho právo na svobodu a štěstí, na rozvoj jeho sil
a schopností" (Scholz a Tóthová 2010, s. 35).
1.1.5 Behaviorismus
Behaviorismus (z anglického behaviour, chování) představuje psychologickou
školu, zaměřující se na pozorovatelné veličiny lidského chování (např. krevní
tlak) a jeho změny v reakci na okolní svět. Zakladatelem behaviorismu je John
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
12
Broadus Watson (1878 - 1958), americký psycholog, který nazval podmíněný reflex
"základním kamenem" této teorie.
Behaviorismus je vystaven na učení I. P. Pavlova (1849 - 1936), na jeho klasickém
podmiňování a učení E. L. Thorndikea, později B. F. Skinnera, na operativním
podmiňování (Baštecká, Mach a kol., 2015, s. 139-140). "Chování, jež má
důsledky, se stává nástrojem (instrumentem), který podporuje nebo zeslabuje
svoje vlastní opakování. Učení založené na důsledcích chování se zpočátku nazývalo
instrumentálním (Baštecká, Mach a kol., 2015, s. 140).
1.2 Hodnoty člověka
"Život lze smysluplně utvářet jedině uskutečňováním hodnot v jednotlivých přítomných
okamžicích" (Svatošová, 2011, s. 38). Hodnotou se většinou myslí něco
cenného, dobrého. "Hodnota je ze subjektivního hlediska přesvědčení o dobrém
nebo prospěšném, ale také o špatném či nežádoucím, které iniciuje a reguluje
individuální a společenskou aktivitu. Vztahuje se k idejím nebo situacím,
o nichž věříme, že představují něco dobrého, vytouženého, o jehož uskutečnění
je třeba usilovat. Základním požadavkem je respektování lidských a morálních
zásad, především důstojnosti jedince.
K hodnotám náleží proces hodnocení, jež v souladu s příslušnou hodnotou modeluje
a řídí komplexní vztah subjektu vůči vlastnímu prožívání" (Cakirpaloglu,
2010, dle Baštecká, Mach a kol., 2015, s. 434-435). Pomáhající profese mohou
pro základní lidské hodnoty využívat dělení hodnot dle Shaloma H. Schwartze
(Baštecká, Mach a kol., 2015, s. 435).
Existuje názor, že veškerá prohlášení týkající se hodnot, je prohlášení o osobním
vkusu a preferencích. Pokud se zmíníme, že je něco krásné nebo dobré, říkáme
tím, že „podle našeho názoru je to krásné nebo dobré“. Tento postoj se označuje
jako „hodnotový relativismus“ (Maslow, 2014, s. 25).
Dle Maslowa (2014, s. 223) se zdá, že hodnoty jsou stejnou mírou odhalovány
a stejnou mírou vytvářeny či konstruovány, jsou nedílnou součástí podstaty člověka,
jsou biologicky a geneticky založené a kulturně rozvíjené.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
13
Hodnoty jsou pro život člověka klíčové, Frankl (2006b) nabízí jejich následující
dělení: zážitkové (láska), tvůrčí (umělecké dílo) a postojové (udržet si vlastní
náhled na život).
Nemoc (i delší) může mít svou pozitivní stránku v životě nemocného člověka
a jeho nejbližších. Může být totiž příležitostí k usmíření, vyslovení dosud nevyřčeného,
ale také k přehodnocení dosavadního "žebříčku hodnot". "Je-li tato příležitost
správně uchopena a zúročena, může být nemoc tím nejplodnějším
a nejcennějším úsekem života" (Svatošová, 2011 s. 33).
Za předpokladu, že vše co člověk potřebujeme a na čem mu záleží má určitou
hodnotu, je zřejmé, že mnohé hodnoty jsou nedosažitelné. Hodnoty se během
života mění (také s ohledem na zdravotní stav). Ujasňování hodnot je proces,
při kterém si člověk vytváří odpovědi (hodnoty) na různé situace:
 jedná se o "obnažující proces", kdy si pacient/klient uvědomuje hodnoty
řídící jeho jednání;
 podporuje rozhodovací proces;
 podporuje rozvoj osobnosti (podporuje uvědomování si sebe sama);
 slouží jako klíč k hodnotám pacienta/klienta a usměrňuje intervence sest-
ry;
 umožňuje vnitřní pohled do systému hodnot a toto umožňuje jedinci udržet,
případně změnit hodnotový systém (Kozierová et al, 195, s. 131,
dle Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005, s. 52-53).
Identifikace hodnotového systému má velký význam pro etické jednání sestry
a pacientovi/klientovi pomáhá:
 najít nový a smysluplný hodnotový systém po překonání úrazu nebo nemo-
ci;
 získat informace o odpovědích na úraz nebo nemoc;
 hledat alternativní cíle, když původní hodnotový systém ztroskotal a nelze
ho dosáhnout;
 sestře pomáhá plánovat takové ošetřovatelské postupy, které podporují
kulturní a zdravotní přesvědčení pacienta/klienta (Ivanová, Špirudová,
Kutnohorská, 2005, s. 53).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
14
1.2.1Hodnoty „bytí o sobě“
Maslow (2014, s. 27-28; 139) používal výraz „hodnoty“ ve dvou významech. První
význam - jedná se o hodnoty, které autor označuje jako B-hodnoty: celistvost,
dokonalost, dovršení, spravedlnost, živost, bohatost, jednoduchost, krása, dobrota,
jedinečnost, snadnost, hravost, pravda, soběstačnost. Výraz hodnota
je vztahový – má hodnotu pro někoho nebo pro něco, anebo že tomu někdo nebo
něco přikládá hodnotu. Druhý význam – jakmile spatříme „bytí o sobě“ skrze
vrcholný zážitek (pozn. Maslow, 2014, s. 20-25), pak hodnoty, které vnímáme,
jsou spíše „jeho, než naše vlastní“. Z toho vyplývá, že B-hodnoty by existovaly,
i kdyby neexistovali lidé nebo jiné vědomé bytosti, které by je jako hodnotu roz-
poznaly.
1.3 Potřeby člověka
Úkolem sestry je také systematické vyhledávání, hodnocení a plánovité uspokojování
potřeb zdravého i nemocného člověka. Potřeba je projev nedostatku
nebo nadbytku něčeho v oblasti biologické, psychické nebo sociální. Je to stav
jednotlivce, který se odchyluje od životního optima. Potřeby jsou zdrojem lidského
chování a také klíčem k jeho pochopení. Jsou užitečné a velmi úzce souvisí
se zachováním a kvalitou života každého jednotlivce. "Každý člověk pociťuje potřeby,
ať tělesné, ať duševní různého druhu a stupně, z nichž některé mohou
býti k samé životní existenci nezbytně nutné (potřeby existenční), kdežto jiné
vyskytují se teprve na vyšších stupních společenského a osvětného vývoje (potřeby
kulturní)" (Horáček, 1901, dle Baštecká, Mach a kol., 2015, s. 432).
Potřeba může být chápána jako:
 podnět, nátlak, nutkání, popud, požadavek směrem k jednotlivci (nebo
od něj);
 nutnost vzniklá vlivem reality, okolnostmi;
 přítomný životní stav nebo požadavek;
 stav vznikající při těžkosti, stresu;
 nedostatek nebo žádost, přání potřebných věcí.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
15
Maslow popisuje typické znaky dlouhodobého nedostatku potřeb. „O základní
nebo instinktivní potřebu se jedná, pokud:
1. její nedostatek vyvolá nemoc,
2. její přítomnost zabrání vzniku nemoci,
3. její obnovení vyléčí nemoc,
4. v určité (velmi složité) situaci s volným výběrem dává deprivovaná osoba
přednost uspokojení této potřeby před jinými typy uspokojení,
5. u zdravého člověka je neaktivní, nulová, nebo zcela chybí“ (Maslow,
2014, s. 80).
Význam pojmu potřeba:
 biologický - vyjadřuje stav narušené fyziologické rovnováhy (homeostázy);
 ekonomický - nutnost nebo žádost něco vlastnit;
 psychologický - vyjadřuje psychický stav, který odráží nějaký nedostatek
a je spojený se sociálním významem (Trachtová a kol., 2013, s. 10).
Potřeba jako projev nedostatku startuje proces – motivace, určuje sílu, směr
a trvání určitého chování a jednání, které vede k uspokojení potřeby. Podle
Maslowa (2014, s. 10) jen málokdy dosáhneme stavu „motivačního klidu“. Platí,
že jakmile uspokojíme jednu pohnutku, na jejím místě se objeví okamžitě druhá,
jakmile je uspokojena, nahradí ji jiná. Pořadí různých motivů a pohnutek není
náhodné, ale lidské motivy jsou hierarchicky uspořádané a jejich místo v této
hierarchii je definováno mírou naléhavosti, síly či priority (Maslow, 2014, s. 10).
Motivace má dle Maslowa (2014, s. 80) ze subjektivního hlediska dvě charakteristiky:
vědomá nebo neuvědomělá touha a chtění; pocit nedostatku nebo deficitu
na straně jedné a na druhé straně pocit příjemného dostatku. Chování člověka
při uspokojování potřeb je vyjádřeno schématem motivace a příslušného operativního
chování. Nejdříve vzniká motivační napětí (potřeba), která člověka motivuje
k instrumentálnímu chování (činnosti) a dochází tak k dovršujícímu chování
(uspokojení).
Míra naplnění může být:
 podprahová – nedostatečná a může vést k frustraci, stresu, následně
k somatickým obtížím;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
16
 nadprahová – nadměrná, vede k pocitům závazku, nesvobody …;
 prahová – úměrná nárokům, přináší životní vyrovnanost a pohodu.
Způsoby naplnění:
 žádoucím způsobem – je v souladu se zákonnými normami;
 nežádoucím způsobem – nejsou v souladu s kulturními hodnotami, přestupují
meze zákona, přinášejí jedinci neklid (Krátká, 2007, s. 7).
Standard potřeb
Pod pojmem standard je chápána určitá úroveň, které by mělo být dosaženo
při naplňování potřeb člověka. Standard je velice specifický, rozeznáváme stan-
dard:
a) Obecný - všeobecně vnímaný (jídlo, spánek, odpočinek...);
b) Osobní - vnímaný konkrétní osobou, závisí na mnoha faktorech, souvisí
s vyspělostí jedince;
c) Normativní - platný pro určitou skupinu, dle sociálního prostředí (Šamánková
a kol., 2011, s. 13).
1.3.1 Faktory ovlivňující potřeby člověka
Potřeby člověka jsou velmi individuální, existuje celá řada faktorů, které
je ovlivňují. Obecně můžeme tyto faktory rozdělit na:
 fyziologicko-biologické (věk, pohlaví, zdravotní stav, momentální stav,
nemoc - okolnosti vzniku nemoci…);
 psychicko-duchovní (vývojové stádium, osobnost – individualita, sebekoncepce,
spiritualita, stres, pohoda…);
 sociálně-kulturní (mezilidské vztahy, sociální status, životní role, samota,
zvyklosti a obyčeje, výchova v rodině…);
 faktory životního prostředí (klima, geografické podmínky).
Podle Šamánkové a kol. (2011, s. 23) se na saturaci potřeb také podílí: pud (vrozená
pohnutka činnosti), zájem (získaný motiv), aspirace (ambice - snaha o vyniknutí,
ctižádost), cíl (uvědomělý směr - čeho chceme dosáhnout), ideály (vzory),
přesvědčení (čemu věříme).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
17
1.3.2 Klasifikace potřeb
Dělení potřeb podle významu pro život:
 Primární (základní, bazální, nižší, biogenní);
 Sekundární (vyšší, psychogenní, sociogenní).
Dělení potřeb vyplývající z jejich obsahu:
 Potřeby fyziologické (biologické, biogenní);
 Potřeby psychické;
 Potřeby sociální (kulturní);
 Potřeby spirituální.
Různí autoři potřeby různě dělí a tvoří teorie. Jako příklad můžeme uvést Teorii
motivace Henry A. Murraye nebo Hierarchii potřeb dle A. H. Maslowa. Známý
je také Dům potřeb dle Chloubové.
1.4 Teorie motivace H. A. Murraye
Henry Alexander Murray (1893 - 1988) byl americký psycholog, základním termínem
jeho pojetí motivace je potřeba, ta reprezentuje sílu, kterou můžeme aktivovat
interní, ale i externí stimulací. Vyvolaná potřeba pak vede k aktivitě. Potřeba
je chápána jako to, co jedinec potřebuje a oč se snaží. Murray dělí potřeby
dle různých hledisek, a to na tři kategorie:
 Viscerogenní (primární) - vrozené, potřeby nedostatku, přebytku, obrany
a úniku;
 psychogenní (sekundární) - získané, spojené také s neživými předměty získávání,
uchovávání, udržování...;
 potřeby kladné a záporné;
 skryté - sociálně-vztahové, obava zůstat bez pomoci, ponížení, narcizmus
(Šamánková a kol., 2011, s. 29; Trachtová a kol, 2013, 12).
Kromě tohoto třídění Murray ještě dělí potřeby na manifestní (zahrnují veškerou
činnost, která je skutečná, obvykle předchází záměr) a latentní (částečně objektivizované,
mohou mít formu tužeb a přání (Trachtová a kol., 2013, s. 12).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
18
1.5 Maslowova teorie potřeb
1.5.1 Abraham Harold Maslow (1908-1970)
A. H. Maslow se narodil se v Brooklynu jako potomek židovských přistěhovalců
z Ruska. Začal studovat práva, zjistil, že to není pro něj a nastoupil studium psychologie.
Byl průkopníkem humanistické psychologie. Maslowova filozofie člověka
je součástí jeho světového názoru – holisticko-dynamického.
Podle Maslowa se obracíme k uspokojení vyšších potřeb až tehdy, když máme
uspokojeny základní (fyziologické) potřeby. Pociťovaný nedostatek nebo frustrace
na nižší úrovni nám tedy zabrání postupovat výš. Jsou-li naopak všechny naše
základní potřeby saturovány, přecházíme automaticky na vyšší úroveň a předchozí
stupně už nevnímáme jako svou prioritu. Vyšší potřeby jsou hluboce zakořeněny
v samém jádru lidské přirozenosti, ale jsou zastiňovány biologicky naléhavějšími
potřebami (Maslow, 2014, s. 11).
1.5.2 Hierarchicky organizovaný systém potřeb dle Maslowa
1. Fyziologické potřeby.
2. Potřeba jistoty a bezpečí.
3. Potřeba lásky a sounáležitosti.
4. Potřeba uznání, ocenění, sebeúcty.
5. Potřeba seberealizace, sebeaktualizace (Trachtová a kol, 2013, s. 14).
Maslowova hierarchie potřeb (upraveno podle Atkinsonová, Atkinson,
Smith, Bem, dle Trachtová a kol., 2013, s. 15)
1. Potřeby fyziologické.
2. Potřeby jistoty a bezpečí.
3. Potřeby sounáležitosti a lásky.
4. Potřeba uznání a sebeúcty.
5. Potřeby kognitivní.
6. Potřeby estetické.
7. Potřeby seberealizace.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
19
Maslowovy teze o vyšších potřebách (výběr)
1. Vyšší potřeby jsou pozdějším stupněm fylogenetického a ontogenetického
vývoje;
2. Čím vyšší potřeba, tím je méně důležitá pro pouhé přežití (může se i ztratit
při dlouhodobém odkládání/neuspokojování);
3. Žití na úrovni vyšších potřeb vede k vyšší biologické efektivnosti, delšímu
životu, k menšímu počtu nemocí, lepšímu spánku…;
4. Vyšší potřeby jsou subjektivně méně naléhavé;
5. Uspokojování vyšších potřeb vede k žádoucím subjektivním výsledkům
(hlubší pocit štěstí, klidu, spokojenosti …);
6. Sledování a uspokojování vyšších potřeb znamená všeobecnou tendenci
ke zdraví;
7. Vyšší potřeby musí mít při svém vzniku splněno více podmínek;
8. Vznik vyšších potřeb vyžaduje příznivější vnější podmínky;
9. Ti, u nichž došlo k uspokojování obou druhů potřeb, obvykle si cení více
potřeb vyšších než nižších …;
10. Čím vyšší je úroveň potřeb, tím širší je okruh identifikace láskou;
11. Uspokojování vyšších potřeb má k seberealizaci blíž než uspokojování potřeb
nižších (Trachtová a kol, 2013, s. 15-16).
Popis klinicky pozorovatelných vlastností u zdravého člověka
- kvalitnější vnímání skutečnosti;
- lepší přijetí sebe, ostatních lidí a přirozenosti;
- zvýšená spontánnost;
- zvýšené soustředění na problémy;
- zvýšená nestrannost a touha po soukromí;
- zvýšená autonomie a odolnost vůči enkulturaci;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
20
- neotřelé vnímání, bohatší emoční reakce;
- vyšší četnost vrcholných zážitků;
- zvýšená identifikace s lidským rodem;
- změněné mezilidské vztahy (zlepšené);
- demokratičtější struktura charakteru;
- výrazně zvýšená kreativita;
- určité změny v hodnotovém systému (Maslow, 2014, s. 84).
1.6 Péče orientovaná na člověka
Ve zdravotnictví a sociálních službách se spokojenost pacienta/klienta a analýza
jeho hodnot a potřeb staly vyjádřením „orientace na klienta“. Péče orientovaná
na člověka - se odvíjí od Rogersovské teorie (Carl R. Rogers, *1902,
+1987). Carl R. Rogers, americký psycholog, který s Abrahamem Maslowem patřil
mezi nejvýznamnější představitele humanistické psychologie, uplatňoval v péči
o člověka kombinace empatie (vcítění), kongruence (shody) a reflexe (porozumění,
účast na pacientově světě). Cílem terapie podle Rogerse je tedy nepodmíněné
pozitivní sebepřijetí. Významný je podle něj tzv. „dobrý život“, což je spíše
shrnutí principů. Mezi jeho znaky podle Rogerse (2014) patří:
 vzrůstající otevřenost prožívání;
 vzrůstající existenciální kvalita žití (souvislost s kongruencí);
 vzrůstající důvěra v sebe a svůj organismus (viz výše);
 plnější fungování (plnější žití v právě přítomném okamžiku).
"Vcítivé přijetí (empatiující akceptace) rogersovské školy se nyní považuje
za základ snad jakéhokoliv kontaktu s klientem" (Baštecká, Mach a kol., 2015,
s. 151). V péči orientované na člověka, tzv. humanistické péči, je prvořadý zájem
o pacienta: naslouchání a podpora v rozhodování. Nejtěžší je zjišťovat potřeby,
přání a cíle u těch lidí, kteří si o nic neříkají, ale lze předpokládat,
že potřebují pomoc. Zvláštní péči a pozornost sester vyžadují tzv. "křehcí pacienti"
- senioři, novorozenci, nemocní se závažným onemocněním. Pro správnou
identifikaci potřeb pacienta, je třeba vytvoření lidského vztahu (založeného
na pomoci a důvěře), podpory nemocného (jeho spirituální síly), povzbuzení
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
21
k vyjádření pocitů, a to pozitivních i negativních. Sestra využívá v přístupu
transpersonální vztah, to znamená, že překračuje rámec objektivního posouzení,
zajímá se o subjektivní pocity druhé osoby, a to nejen ve vztahu k jeho nemoci
(zdravotnímu stavu), ale k celé jeho situaci. Sestra se snaží porozumět
události tak, jak ji chápe nemocný (jeho rodina). Pečováním se zabývají i některé
autorky konceptuálních modelů, např. Jean Watson, Simone Roach, Sigridur
Halldorsdottir. Humanistická péče o nemocného je dle M. J. Watsonové základní
součástí ošetřovatelství a je orientovaná na zlepšení a posílení zdraví.
Humanistická péče je nejen citem, zájmem, postojem, ale zahrnuje i hodnotu,
vůli, oddanost ošetřovatelství, vědomosti a zručnosti (Zraigat, 2008; Watson,
2008, dle Scholz a Tóthová 2010, s. 35).
1.7 Potřeby v profesionální ošetřovatelské praxi
Zajištění a uspokojení potřeb člověka, rodiny a komunity je hlavním úkolem profesionální
ošetřovatelské péče. Nejtěžší je zjišťovat potřeby, přání a cíle
u těch lidí, kteří si o nic neříkají, ale lze předpokládat, že potřebují pomoc.
Předpokladem je individualizovaná péče (šitá na míru pacientovým potřebám).
Při uspokojování potřeb je nutné se přizpůsobit preferencím, přesvědčením
a hodnotám klienta. Hodnoty se propojují s cílem, se způsobem dosahování
a s hodnocením.
Aktuální hierarchie potřeb je závislá na charakteru onemocnění – dělíme je na:
 potřeby, které se nemocí mění (bezpečí jistota…);
 potřeby, které se nemocí modifikují (potrava, pohyb);
 potřeby, které nemocí vznikly (vědomosti, zručnosti).
1.7.1 Potřeby v ošetřovatelských modelech
Problematika potřeb se odráží i v ošetřovatelských konceptuálních modelech.
Jako příklad uvádíme některé autorky, které se ve svých modelech zaměřovaly
na potřeby.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
22
 Florence Nightingaleová (potřeba pozitivního prostředí), zdůrazňovala,
že sestra se má soustředit na základní potřeby pacienta, ne na nemoc;
 Virginie Hendersonová - chápe člověka jako nezávislou bytost s biologickou,
psychologickou, sociální a duchovní dimenzí, vymezuje 14 základních
potřeb;
 Dorothea Elisabeth Oremová - ovlivněna psychologií, uvádí: každý člověk
využívá své schopnosti k udržení zdraví a samostatnosti. Požadavky dělí
na: univerzální (společné pro všechny); vývojové (specifické pro vývojové
období); související s odchylkou od zdraví (při onemocnění, umožňují uvědomit
si nemoc, vyhledat lékařskou pomoc…) (Tomagová, Boriková a kol.,
2008, s. 25-27).
Kontrolní otázky:
1. Který filozofický směr se zaměřuje na porozumění názorům a postojům
svých i druhých lidí?
2. Co znamená péče orientovaná na člověka?
Ú Úkoly:
1. Vyhledejte Index viscerogenních potřeb dle Murraye a nastudujte.
2. Vyhledejte a seznamte se s dalšími klasifikacemi lidských potřeb.
- Faktory ovlivňující uspokojování potřeb (vyplňte pracovní list č. 1, 1a
nebo vypište příklady potřeb: fyziologicko-biologických, psychických,
sociálně-kulturních, spirituálních).
Doporučená literatura:
BARAGUE, Rémi, 2017. Podstata člověka: O ohrožení lidské legitimity. Přeložil
Josef Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. ISBN 978-80-
7325-423-0.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
23
BAŠTECKÁ, Bohumila, Jan MACH a kol., 2015. Klinická psychologie. Praha: Portál.
ISBN 978-80-262-0617-0.
FRANKL, Viktor, E., 2006b. Lékařská péče o duši. Přeložil Vladimír Jochmann.
Brno: Cesta. ISBN 80-7295-085-1.
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
KRÁTKÁ, Anna, 2010. Metakognitivní strategie jako prostředek rozvíjející odpovědnost
studentů ošetřovatelství v průběhu klinické praxe. Brno: Masarykova
univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky, 2010. Disertační práce.
Školitel Vlastimil Švec.
KUTNOHORSKÁ, Jana, 2007. Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2007. 164 s.
ISBN 978-80-247-2069-2.
MASLOW, Abraham. H., 2014. O psychologii bytí. Přeložila Hana Antonínová.
Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0618-7.
OLŠOVSKÝ, Jiří, 2011. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3., rozš. a aktualiz.
vyd. Praha: Grada. ISBN 978-802-4736-136.
ROGERS, R. Carl, 2014. Způsob bytí. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0597-5.
SCHOLZ, Pavel a Valérie TÓTHOVÁ, 2010. Humanistická péče dle modelu Margarety
Jean Watsonové. Kontakt, 1/2010, 12: 34–38.ISSN 1212-4117.
SVATOŠOVÁ, Marie, 2011. Hospice a umění doprovázet. 7. dopl. vydání. Kostelní
Vydří: Karmelitánské nakladatelství. ISBN 978-80-7195-580-1.
ŠAMÁNKOVÁ, Marie a kol., 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3223-7.
TOMAGOVÁ, Martina, Ivana BÓRIKOVÁ a kol., 2008. Potreby v ošetrovateľstve.
Martin: Osveta. ISBN 80-8063-270-0.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
24
2 SOBĚSTAČNOST, NESOBĚSTAČNOST, DEFICIT SEBEPÉČE
Klíčové pojmy:
soběstačnost, nesoběstačnost, sebepéče, specifické potřeby, pomoc,
disabilita, handicap
Po prostudování kapitoly:
 budete schopni vysvětlit pojem soběstačnost a nesoběstačnost;
 budete identifikovat individuální potřeby nemocných;
 pochopíte potřeby klientů s handicapem;
 budete znát faktory ovlivňující soběstačnost člověka;
 budete znát mezinárodní klasifikaci funkčních schopností člověka;
 porozumíte právům osob se zdravotním postižením.
2.1 Vymezení pojmů
Soběstačnost
je schopnost jedince uspokojit své potřeby vlastními silami. Vyjadřuje míru
samostatnosti při vykonávání denních aktivit (ADL – activity daily living).
Nesoběstačnost
je neschopnost nebo závislost jedince při vykonávání běžných denních aktivit.
Sebepéče
vyjadřuje samostatnost nebo závislost nemocného při vykonávání denních aktivit.
V české odborné literatuře není tento pojem přesně definován nebo vymezen.
V německé literatuře je uváděn jako Selbstpflege a definuje péči o sebe
sama v oblasti hygieny, výživy, vyprazdňování, oblékání atd.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
25
V americké literatuře je termín jasně vymezen jako Self-care:
a) osobní a zdravotní péče prováděná nemocným obvykle na základě
instrukcí zdravotnického personálu;
b) zdravotní péče poskytovaná laickou osobou z oblasti rodiny, přátel, známých,
včetně identifikace a zhodnocení symptomů, medikace a léčení;
c) osobní péče bez technické pomoci, jako je najíst se, umýt se, vyprázdnit
se, upravit se, udržet hygienu care (Trachtová a kol., 2013, s. 20).
Míra soběstačnosti závisí na ontogenetickém vývoji, úrovni intelektu, zdravotním
stavu, prostředí a momentálním stavu jedince.
Specifika u dětí:
 u dětí je péče o sebe sama ovlivňována věkem a vývojovou úrovní. Dítě se
postupně učí dovednostem v péči o sebe sama v prostředí, kde vyrůstá.
Jelikož je neschopnost v sebepéči u dětí přirozená a fyziologická, do plánu
ošetřovatelské péče proto nestanovujeme ošetřovatelskou diagnózu Porucha
soběstačnosti, pokud je dítě mladší než 10 let a nemá žádné problémy
ve vztahu k vykonávání denních aktivit.
 u dětí se zabýváme spíše kvalitou rodičovské péče či dopomocí, rodinnými
zvyky, zvláštnostmi při výkonu denních aktivit, způsoby, které si dítě
osvojuje apod.
2.1.1 Testy soběstačnosti
Pro objektivnější hodnocení úrovně soběstačnosti pacientů/klientů využíváme
v ošetřovatelské praxi různé měřící techniky a testy. Např.:
 Klasifikace funkčních úrovní sebepéče dle M. Gordonové - tato klasifikace
hodnotí funkční úroveň schopností: najíst se, vykoupat se, použít toaletu,
obléknout se, nakoupit si, umýt se, upravit se, pohyb jako celek,
pohyb v rámci lůžka, uvařit si a udržovat domácnost (Marečková, Vejvalka
a kol., 2005, s. 384).
M. Gordonová hodnotí pětibodovou stupnicí (0—5 bodů) klasifikaci funkčních
úrovní sebepéče následovně:
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
26
0 − Klient je nezávislý a soběstačný;
1 − Potřebuje minimální pomoc druhé osoby, sám používá zařízení a sám
zvládne 75 % činností;
2 − Potřebuje menší dopomoc, dohled, radu, samostatně zvládne 50 %
činností;
3 − Potřebuje velkou pomoc od druhé osoby, samostatně zvládne 25 % čin-
ností;
4 − Klient je zcela závislý na pomoci druhé osoby, vyžaduje celkový do-
hled.
 Cliftonova škála soběstačnosti BRS slouží při příjmu klienta do institucionální
péče k rychlejšímu a objektivnímu rozpoznání potřeb klienta v nových
podmínkách, při jeho dlouhodobém pobytu k posuzování vývoje stavu
a změn ve stupni soběstačnosti a při jeho propouštění do domácí či následné
institucionální péče k informování pečujících osob o aktuálním stavu
soběstačnosti klienta a jeho vývoji.
Hodnocené položky: stav vzhledu, koupání a oblékání, chůze, inkontinence,
pohybový režim během dne, orientace v prostoru, chování venku, pomoc
ostatním, věnuje se tvořivé a užitečné práci, styk s ostatními, reakce na
žádost, rozumí sdělením, jak komunikuje, snesitelnost chování
ve dne a v noci, obviňuje ostatní, hromadí věci, spí v noci, má v pořádku
zrak a sluch.
 Test ošetřovatelské zátěže (https://ose.zshk.cz/media/p5813.pdf);
 Katzův index nezávislosti (příloha č. 3);
 Test instrumentálních všedních činností - IADL (příloha č. 2);
 Barthelové index základních všedních činností - BI – odkaz níže
(http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/barthelove-test)
2.2 Znevýhodnění a jejich klasifikace
Znevýhodnění je změna ve funkci organizmu na úrovni tělesné, smyslové, mentální,
psychické nebo sociální. Může se jednat o kombinace změn funkcí organizmu.
Používáme spojení osoba se zdravotním znevýhodněním (postižením) (nikoliv
zdravotně postižená osoba). Úmluva o právech osob se zdravotním postižením
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
27
uznává, „že tento pojem podléhá vývoji a je výsledkem vzájemného působení
mezi osobami s postižením a bariérami v postojích a v prostředí, které brání
jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti, na rovnoprávném základě
s ostatními“ (Milfait, 2013, s. 161).
Porucha je jakákoliv ztráta nebo abnormalita v psychologické, fyziologické nebo
anatomické struktuře nebo funkci.
Znevýhodnění je totožné s pojmem handicap.
Handicap "Handicap lze vymezit jako nepříznivý stav nebo situaci pro daného
jedince, vyplývající z poruchy nebo defektu, který omezuje nebo znemožňuje
plnění úloh, ztěžuje uplatnění v porovnání s většinovou populací a ztěžuje dosahování
většiny společenských cílů" (Škoda, Fischer, Svoboda a Zilchner, 2014,
s. 23). Handicap znamená nevýhodu, překážku, neznamená to být nemocný.
Lidé se zdravotním handicapem tvoří skupinu, která má velmi specifické problémy
a potřeby.
Pro účely ošetřovatelství lze využít s jistým omezením klasifikaci handicapů,
znevýhodnění a poruch z pohledu speciální pedagogiky. Tyto klasifikace mohou
přispět k chápání handicapu jako dimenze z hlediska seberealizace, která
je při zajištění potřeb člověka velmi důležitá. Členění dle Škody, Fischera, Svobody
a Zilchnera (2014, s. 24-29):
2.2.1 Klasifikace handicapu a znevýhodnění podle druhu
 poruchy tělesné, různé poruchy, defekty a handicapy vzniklé v důsledku
onemocnění, úrazů nebo ztráty hybnosti a mobility, mohou být vrozené
i získané;
 poruchy komunikace, problémy spojené s vnímáním, přijímáním podnětů,
s jejich zpracováním a následnou reakcí (poruchy vnímání smysly zrak,
sluch, dále řeč a poruchy učení);
 poruchy mentální, handicapy a znevýhodnění v oblasti rozumových
schopností jak vrozených defektů (mentální retardace), tak i získaných
v průběhu života (demence);
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
28
 poruchy chování, různě závažné odchylky v chování, které jsou z hlediska
sociokulturní normy, společenského soužití pro danou společnost nechtěné,
nežádoucí, až nepřijatelné.
2.2.2 Klasifikace handicapu a znevýhodnění podle stupně závažnosti
 lehkého stupně, minimální odchylky, někdy i jevy ještě normální či hra-
niční;
 středního stupně, vyžadují speciální přístup či pomoc;
 těžkého stupně, jedinci jsou plně odkázáni na intenzivní pomoc okolí
a společnosti.
2.2.3 Klasifikace handicapu a znevýhodnění dle časového aspektu
Podle doby vzniku dělíme na: genetické predispozice, vliv teratogeních faktorů
(chemické, fyzikální, biologické), zahrnujeme sem i důsledky protrahovaného
nebo nešetrného porodu, důsledek postnatálních etiologických faktorů... .
 akutní;
 chronické;
 krátkodobé - dočasné;
 trvalé.
2.3 Mezinárodní klasifikace funkčních schopností dle WHO
ICIDH – International Classification of Impairments, Disabilities and Handicaps
(1980).
I – Impairment – porucha, poškození funkce na úrovni orgánu bez ohledu na původ,
nepřihlíží se k etiologii (porucha paměti, řeči, sluchu, zraku, výkonnosti
srdce, ledvin…, mechanické motorické poruchy). D – Disabilities –neschopnost či
omezená schopnost organizmu jako celku, porucha na úrovni celého organizmu
(neschopnost plnit sociální role, pečovat sám o sebe, poruchy manuální obratnosti).
H – Handicap – limituje nebo brání plnění role jedince ve vztahu
ke společnosti, které jsou běžné vzhledem k věku, pohlaví a sociálním faktorům.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
29
Světová zdravotnická organizace v roce 1997 změnila pojmy užívané od roku
1980 (poškození - impairment, omezení - disability, postižení - handicap) a v Mezinárodní
klasifikaci postižení tak uvedla jejich nové znění od roku 1998, IAP - I impairment
- poškození, A - aktivity - aktivity a P - participation - participace.
Úprava termínů vychází z nového pohledu na osoby s postižením, kdy se stále
více zohledňuje účast těchto lidí na životě ve společnosti.
V souvislosti s narůstající integrací osob s postižením do společnosti přispívá nový
přístup ke klasifikaci postižení k samostatnějšímu způsobu jejich života (Pipeková
et al., 2010, s. 113-114; Slowik, 2008, s. 28).
Světová zdravotnická organizace vydala Mezinárodní klasifikaci funkčnosti, postižení
a zdraví, která se označuje zkratkou ICF (International Classification
of Functioning, Disability and Health), a nahradila původní verzi klasifikace postižení
ICIDH.
Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) = International
Classification of Functioning, Disability and Health (ICF) je platná
od 1. července 2010. Klasifikace MKF je součástí souboru klasifikací Světové
zdravotnické organizace a je určena pro měření zdravotního postižení na individuální
i populační úrovni. Je určena pro účely hodnocení stupně disability, posuzování
zdravotní způsobilosti k práci (pokud je fyzická osoba disabilní), posuzování
speciálních potřeb ve vzdělávání, předepisování a proplácení zdravotnických
prostředků, pro účely zdravotních pojišťoven, pro zjišťování zdravotního stavu
jako podkladu pro posouzení ve věcech dávek a služeb sociálního zabezpečení
zaměstnanosti, pro posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
ve věcech sociálního zabezpečení a zaměstnanosti a pro statistické účely
při hodnocení zdravotního stavu. Podle MKF je disabilita snížení funkčních
schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, které vzniká, když se
občan se svým zdravotním stavem (zdravotní kondicí) setkává s bariérami
prostředí.
Cíle MKF - klasifikace je víceúčelová, shrnutí cílů:
 poskytnout vědecké báze k pochopení a studiu zdraví a ke zdraví se vztahujících
stavů, východisek a determinant;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
30
 zavést společný jazyk při popisování zdraví a ke zdraví se vztahujících stavů,
a to za účelem zlepšení komunikace mezi jednotlivými odborníky
(vědci, lékaři, zdravotníci, pojišťovny, osobami s disabilitami…);
 umožnit srovnání dat mezi zeměmi, disciplínami zdravotní péče, časem
a službami;
 poskytnout systematické kódovací schéma pro systémy zdravotnických in-
formací.
ICF - International Classification of Functioning, Disability and Health, někdy se
používá zkratka ICIDH-2.
Nový přístup podle klasifikace ICF se u osob s postižením zaměřuje namísto jejich
vad a poruch na stav funkcí a tělesných struktur, do popředí už neklade
jejich omezení a postižení, ale možnosti a schopnosti konat aktivity a středem
pozornosti se již nestává pouze vlastní handicap těchto osob, ale možnost jejich
spoluúčasti (participace) na společenském životě. Tato klasifikace také nově
uvedla i dimenzi prostředí (environment). Vzniká deficit a vzniká potřeba jej
vhodným způsobem kompenzovat. K posouzení deficitu sebepéče je kompetentní
každý zdravotnický pracovník v rámci své odbornosti (MKF, 2008,
s. 9).
Komponenty MKF:
 Tělesné funkce (fyziologické funkce tělesných systémů, včetně funkcí
psychických);
 Tělesné struktury (anatomické části těla, končetiny, jejich součásti);
 Poruchy (jsou problémy tělesných funkcí nebo struktur, jako je odchylka
nebo ztráta);
 Aktivita (provádění úkonu nebo činu člověkem);
 Participace (zapojení do životní situace);
 Aktivita a její limity (obtíže, které může mít jedinec při plnění činností);
 Participace a její limity (problémy, které může člověk prožívat při zapojení
se do životní situace);
 Faktory prostředí (vytvářejí fyzické, sociální faktory, postoje lidí…)
(WHO, 2001).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
31
Práva osob se zdravotním postižením uznává i Listina základních práv EU.
V článku 26 jim přiznává „právo na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost,
sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti“. Evropská
unie si je vědoma potřeby věnovat otázkám týkajících se osob se zdravotním
postižením zvláštní pozornost, aby tito občané, jichž je dnes v EU asi 15 %,
mohli bez omezení využívat svá nezadatelná občanská práva. Úmluva OSN o právech
osob se zdravotním postižením vstoupila v platnost 3. května 2008
a pro Českou republiku je závazná od 28. října 2009 (Milfait, 2013, s. 167; MPSV,
2006) je založena na obecných zásadách, kterými jsou především:
 respekt k lidské důstojnosti a nezávislosti;
 zákaz diskriminace;
 plné zapojení do společnosti;
 rovnost příležitostí;
 přístupnost;
 rovnost žen a mužů;
 respekt k vyvíjejícím se schopnostem dětí a jejich právu na zachování
identity.
2.3.1 Prevence a kompenzace deficitu sebepéče
Úkolem zdravotníků je učit širokou veřejnost předcházet již od dětství úrazům,
u seniorů předcházet pádům, zabránit závislosti na pomoci druhých a rozvíjet
u nich samostatnost.
Prevenci dělíme na primární (soubor opatření mající za cíl zabránění vzniku poruchy
nebo defektu a následného handicapu), sekundární (soubor opatření a postupů,
které mají zabránit negativnímu vývoji již existující nebo vzniklé poruchy
či handicapu) a terciální (spočívá v prevenci zhoršování, minimalizaci důsledků
poruchy či handicapu do sociální sféry, případně v ochraně společnosti a okolí)
Škoda, Fischer, Svoboda a Zilchner, 2014, s. 40).
Kompenzace (z latinského compenzatio = vyvážení, vyrovnání) lze vymezit jako
souhrn postupů, zaměřený na zlepšení nebo zdokonalení jiných funkcí, než jsou
funkce narušené (rehabilitace). V praxi to znamená naučit klienty náhradní aktivity,
instruovat o způsobech, nabídnout a doporučit kompenzační pomůcky.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
32
2.3.2 Ošetřovatelská diagnostika
Při identifikaci problémů a potřeb u osob se zdravotním postižením věnujeme
velkou pozornost posouzení soběstačnosti pacientka/klienta sestrou (ošetřovatelská
anamnéza). Hodně záleží na tom, o jaký typ postižení se jedná. Problémy
v oblasti soběstačnosti jsou zahrnuty v diagnózách taxonomie II NANDAInternational
(NANDA-I). Je třeba sledovat aktuální české vydání oficiálního překladu.
Nejnovější dostupná publikace je NANDA-International 2015-2017 s revizí,
doplněním a vyřazením ošetřovatelských diagnóz pro toto období. Problematika
soběstačnosti je např. v Doméně 4 Aktivita odpočinek, Třída 5 Sebepéče Schopnost
pečovat o své tělo a tělesné funkce. Ošetřovatelské diagnózy např.:
Snaha zlepšit sebepéči (00182), Zanedbávání sebe sama (00193), Deficit sebepéče
při stravování (00102), Deficit sebepéče při koupání (00108), Deficit sebepéče
při oblékání (00109), Deficit sebepéče při vyprazdňování (00110), Zhoršené udržování
domácnosti (00098). Dle potřeby lze využít také diagnózy třídy 2 Aktivita/cvičení
apod. (Nanda International, 2015-2017).
2.4 Potřeby člověka v nemoci
Nemoc společně s dalšími faktory znesnadňuje, narušuje nebo mění způsob
uspokojování potřeb. Nejdůležitější faktory ovlivňující uspokojování potřeb nemocného
člověka jsou:
- samotná nemoc;
- individualita člověka;
- prostředí, ve kterém se nemocný člověk nachází;
- mezilidské vztahy, přístup okolí k nemoci;
- vývojové stadium jedince;
- okolnosti, za kterých nemoc vznikla.
2.4.1 Potřeby jedince v těžké a závažné nemoci
Při ošetřování všech nemocných, zvláště pak těžce a vážně nemocných, se
snažíme při uspokojování potřeb vycházet s limitů, které nemoc přinesla.
Uspokojování a naplnění potřeb v těžké a vážné nemoci zachycuje následující
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
33
modifikace seřazení hodnot vycházející z Maslowova trojúhelníku (Šamánková
a kol., 2011, s. 36):
a) Seberealizace
obvykle v těžké nemoci zaniká. Nemocný ani nechce slyšet, čeho by mohl
dosáhnout. Potřebuje být ale ujištěn, že jeho život měl a má smysl.
Úkolem zdravotníka je poukázat na to, co se nemocnému povedlo, čím
obohacuje své blízké... .
b) Sebeúcta
je posilována tím, že mu zdravotníci (i rodina) dávají najevo, že neobtěžuje.
Snahou je, aby se podíval nemocný zpětně na jeho život, především
nato, co bylo dobré, na co může být hrdý.
Úkolem zdravotníka je zajistit maximální soukromí a dát mu možnost vyjádřit
se, ptát se ho na názor, připomínat mu jeho úspěchy.
c) Láska a pocit příslušnosti
nemocný potřebuje projev tolerance a úcty k němu a jeho potřebám.
Zdravotník projevuje zájem o jeho osobu. Pomáhá mu ve vztahových nejasnostech,
v posilování příslušnosti k určité skupině (rodině...), umožňuje
mu kontakt s příbuznými, přáteli dle jeho potřeb a přání … .
Úkolem zdravotníka je naslouchat klientovi, snažit se o zajištění těch návštěv,
které ho činí šťastným.
d) Bezpečí a jistota
nemocný potřebuje ujištění, že nebude opuštěn a nenecháme ho samotného.
Potřebuje jistotu, že se mu v případě potřeby dostane všeho, co mu
přinese úlevu.
Úkolem zdravotníka je být pacientovi nablízku, zajímat se o účinky intervencí,
přijít neprodleně na zavolání.
e) Fyziologické potřeby
tyto potřeby zůstávají po určitou dobu nemoci v popředí, ale postupně
o ně nemocní ztrácejí zájem.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
34
Úkolem zdravotníka je převzetí role při zajištění těchto potřeb v takové
míře, aby nemocný netrpěl nedostatkem.
Potřeby u těžce nemocných jedinců se často mění na dva základní okruhy,
které jsou si téměř rovny:
- fyziologické potřeby, potřeby bezpečí a jistoty;
- láska, pocit příslušnosti, pocit sebeúcty.
2.4.2 Uspokojování potřeb pacienta/klienta
Bereme na vědomí:
- že je třeba najít vlastní cestu ve vztahu k pacientovi a získat si jeho
důvěru;
- že naplňování zvláště sekundárních potřeb může vést k vytvoření pevných
pout mezi klientem a zdravotníkem, které mohou zdravotníka omezit
(v hraničním případě až ohrozit syndromem vyhoření);
- že se zdravotníci stávají pro nemocného stěžejním bodem, nemocní k nim
upínají své naděje (hrozí riziko závislosti, přeceňování schopnosti zdravotníků
…);
- že v důsledku nedostatečné profesionální připravenosti může dojít k odosobnění,
a to z obavy přílišné citové vazby;
- že je nutné předcházet syndromu vyhoření – správnou životosprávou, aktivním
odpočinkem.
2.4.3 Potřeby rodiny vážně nemocného člověka
Pokud mluvíme o potřebách nemocných, nelze opomenout potřeby rodiny. Je-li
rodina postižena onemocněním jejího člena, hovoříme někdy až o „nemocné rodině“.
Vždy záleží na tom, kdo onemocní (matka, otec, dítě, prarodič), jakou
roli v rodině zastával a o jaké onemocnění se jedná. Podle Kopecké (2015, s. 45)
je ,,Rodina základní stavební jednotka každé společnosti. Je primární a malou
sociální skupinou, která zajišťuje vývoj člena nové společenské generace. Rodina
uspokojuje důležité potřeby všech svých členů. Kromě základních životních potřeb
uspokojuje potřeby sociálního styku a komunikace, lásky a jistoty, vzájemné
pomoci“. Pokud onemocní někdo z rodiny závažným, nevyléčitelným onemocněním,
je situace pro celou rodinu velmi náročná. Rodinní příslušníci často nevě-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
35
dí, jak se v takové situaci chovat, jak komunikovat, jak pomoci, aby neublížili
a co je třeba zařídit. Mohou se potýkat s pochybnostmi, zda udělali pro svého
blízkého maximum. Jsou známé případy, kdy matka vážně nemocného dítěte
měla výčitky svědomí, když se smála nebo radovala, myslela, že na to nemá právo
„když je její dítě nemocné“. Záleží také na tom, zda je nemocný člen rodiny
hospitalizovaný v nemocnici, případně umístěný v zařízení sociálních služeb nebo
jestli se o něj rodina stará v domácím prostředí. Jaké mají potřeby členové rodiny
vážně nemocného nelze přesně specifikovat, ale v obecné rovině rodina po-
třebuje:
 jistotu, že byly využity všechny prostředky a možnosti moderní medicíny,
že je správně stanovena diagnóza a správně nastavena léčba;
 jistotu, že o jejich blízkého pečují profesionálové, kteří dělají vše, co je
třeba (to platí i v případě, že využívají služeb domácí péče);
 vytvořit příjemné a pohodlné prostředí, důstojné podmínky (pokud je blízký
v institucionální péči);
 informace – co mohou udělat, jak se mohou do péče zapojit (aby svému
blízkému neublížili);
 vědomí a uznání, že udělali a dělají maximum;
 pomoc, radu;
 vědomí, že mají právo si odpočinout, radovat se, ale také být smutný
a truchlit…;
 možnost neomezených návštěv;
 sdělit svému blízkému vše, co ještě nestihli, radu, jak komunikovat;
 útěchu (i duchovní), pochopení, slovo (aby s nimi zdravotníci mluvili);
 ekonomickou jistotu (nemoc znamená vždy pro rodinu finanční zátěž);
 naději, smíření, vědomí, že člověk je smrtelný, smrt vnímat jako součást
života.
Kontrolní otázky:
1. Co znamená zkratka MKF a ICF.
2. Vysvětlete termín handicap.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
36
3. Uveďte způsoby prevence deficitu sebepéče u hospitalizovaných senio-
rů.
4. Který test soběstačnosti je nejvíce využívaný v ošetřovatelské péči
o seniory?
Úkoly:
1. Vyhledejte další testy, které můžete použít v praxi při hodnocení sebepéče
a soběstačnosti pacienta.
2. Připravte soubor otázek k zjištění soběstačnosti u 5 letého dítěte.
3. Vyplňte pracovní list č. 2.
Doporučená literatura:
KOPECKÁ, Ilona, 2015. Psychologie 3. díl: učebnice pro obor sociální činnost.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3877-2.
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
MAHONEY FI, Barthel D, 1965. “Functional evaluation: the Barthel Index.” Maryland
State Med Journal 1965;14:56-61.
MAREČKOVÁ, Jana, Jiří VEJVALKA a Kateřina IVANOVÁ, 2006. Závěry projektu srovnání
metod objektivního hodnocení sebepéče a soběstačnosti. In Kudlová, P.
(Ed.). Sociokulturní kontexty v ošetřovatelství a porodní asistenci, příspěvek
k podpoře humánnější péče o člověka. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci. ISBN 80-244-1424-4.
MILFAIT, René, 2013. Lidská práva osob s postižením, nevyléčitelně nemocných a
umírajících. Druhé rozšířené vydání. Středokluky: Zdeněk Susa. ISBN 978-80-
86057-85-9.
MKF- Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, 2008.
České vydání © Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Překlad Pfeiffer
Jan a Olga Švestková. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1587-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
37
MPSV, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením [on-line], 2006 [citováno
2018-30-06]. Dostupné z:https://www.mpsv.cz/cs/28419.
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
Ošetřovatelstí – Výuka. Multimediální trenažér plánování a ošetřovatelské péče.
on-line] [citováno 2018-19-08]. Dostupné z: https://ose.zshk.cz/media/
p5813.pdf.
PIPEKOVÁ, Jarmila et al, 2010. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přeprac.
a rozšířené vydání. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-198-0.
SLOWÍK, Josef, 2007. Speciální pedagogika. Vydání 1. Praha: Grada. ISBN 978-80-
247-1733-3.
ŠAMÁNKOVÁ, Marie, 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-3223-7.
ŠKODA, Jiří, Slavomil FISCHER, Zdeněk SVOBODA a Ladislav ZILCHER, 2014. Speciální
pedagogika - Edukace a rozvoj osob se specifickými potřebami v oblasti
somatické, psychické a sociální. E-kniha. Praha: Triton. ISBN 978-80-738-7792-7.
TOMAGOVÁ, Martina a Ivana BÓRIKOVÁ, 2008. Potreby v ošetrovatelstve. Martin:
Osveta. ISBN 978-80-8063-270-0.
TRACHTOVÁ, Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
ÚZIS. Barthelové test. [on-line] [citováno 2018-19-08]. Dostupné z:
http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/barthelove-test.
WHO. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Překlad
Jan Pfeiffer, Olga Švestková. České vydání © Národní rada osob se zdravotním
postižením ČR. Praha: Grada, 2001. ISBN 978-80-247-1587-2.
Odborné databáze a periodika - aktuální články k dané problematice (např.
Ošetřovatelství a porodní asistence, Profese on-line, British Journal of Nursing,
RN, Nursing)
PubMed: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/>.
Scopus: http://www.scopus.com/>.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
38
3 POTŘEBY ČLOVĚKA – HYGIENA, OBLÉKÁNÍ
A VYPRAZDŇOVÁNÍ
Klíčové pojmy:
hygiena, oblékání, defekace, mikce, intimita, důstojnost
Po prostudování kapitoly:
 budete znát faktory ovlivňující hygienickou péči;
 pochopíte rozdíly při uspokojování potřeby hygieny u jednotlivých
pacientů/klientů;
 budete schopni rozvíjet soběstačnost nemocných při hygieně;
 pochopíte u nemocného potřebu vhodného oblečení;
 rozpoznáte signály nemocného při poruchách vyprazdňování;
 budete vnímat důležitost potřeby intimity při vyprazdňování;
 budete schopni poradit pacientům/klientům vhodné pomůcky
pro inkontinentní;
 budete akceptovat důstojnost pacienta/klienta a jeho intimitu.
3.1 Potřeby zdravých a nemocných v oblasti hygieny, oblékání a vy-
prazdňování
Potřebu hygieny, úpravy včetně oblékání a vyprazdňování řadíme mezi potřeby
základní, jedná se o potřeby velmi osobní. Při jejich zajištění je nutná akceptace
důstojnosti pacienta (soukromí), ze strany zdravotnických pracovníků se očekává
určitá míra empatie a taktu. Existují různé koncepty lidské důstojnosti, můžeme
uvést např.: lidská důstojnost jako ochrana sebeurčení; vztah uznání člověka;
právo na zajištění existenčního minima a uspokojení základních životních potřeb;
ochrana bazálních práv; subjekt zodpovědnosti; ochrana před ponižováním
a před narušením sebeúcty (Milfait, 2013, s. 212).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
39
3.1.1 Faktory ovlivňující hygienu, oblékání a vyprazdňování
 fyziologicko-biologické (věk, fyziologie kůže - změny, nemoc, pohybová
aktivita);
 psychicko-duchovní (pocit spokojenosti, upravenost, nálada, úzkost,
strach, motivace, soukromí, takt a ochota pečující osoby - případně dalších
osob, dostatek času, soběstačnost);
 sociálně-kulturní (výchova, návyky, móda, finanční možnosti, statut, sociální
prestiž, velkou roli hrají zvláště u oblékání a úpravy...);
 faktory životního prostředí (teplota, vítr, vlhkost, prostorové podmínky,
vybavení koupelny, město, vesnice...).
3.2 Potřeba hygienické péče a oblékání
Osobní hygiena je záležitostí každého jednotlivce. Jedná se o soubor pravidel
a postupů potřebných k ochraně a opoře zdraví, které si zajišťuje zdravý dospělý
člověk sám, u osob, které toho nejsou schopny, naplňuje tuto potřebu pečující
osoba, v nemocnici nejčastěji všeobecná sestra. Hygienickou péči můžeme definovat
ve třech rovinách:
- biologické (podporuje čistotu těla, odstraňuje mikroorganizmy a nečistoty,
udržuje kůži v dobrém stavu …);
- sociální (vytváří příjemné prostředí, je předpoklad dobrých mezilidských
vztahů);
- psychologické (navozuje příjemné emoce, napomáhá uvolnění, zvyšuje
sebevědomí) (Trachtová a kol., 2013, s. 51).
3.2.1 Význam hygienické péče
Hygienická péče je základní potřebou, vytváří se od nejútlejšího věku jedince
v podobě hygienických návyků. Je pro každého jednotlivce velmi individuální.
Hodnotíme míru a způsob (ovlivněno kulturou, zvyklostmi v rodině, osobností,
podmínkami …).
Úkolem nelékařského zdravotnického pracovníka je zajistit uspokojení potřeby
hygieny se spoluúčastí klienta v nejvyšší možné míře, a to nejen při ranním
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
40
a večerním mytí, ale i během dne. Zvláště imobilním klientům umožníme např.
mytí rukou dle potřeby, připravíme vše s ohledem na jeho omezení. Velký důraz
je kladen na akceptaci důstojnosti člověka (zajištění soukromí, intimity),
ale také na bezpečnost nemocných. Sestra hraje při zajištění hygienické péče
důležitou roli. Je kompetentní rozpoznat změny na kůži, které si žádají další intervence
(např. počínající dekubitus, varovné signály - vibices, hematomy...).
3.2.2 Změny na kůži a přídatných kožních orgánech
Kůže plní několik funkcí (ochrannou - před vlivy vnějšího prostředí; smyslovou –
pro vnímání mechanických, tepelných a bolestivých podnětů; regulační – reguluje
tělesnou teplotu a chrání před tepelnými ztrátami; skladovací – energetická
zásobárna organizmu, jsou zde uskladněny vitamíny rozpustné v tucích; vylučovací
– mazové a potní žlázy; resorbční – aplikace léčiv). Aby kůže mohla plnit
svou funkci, musíme ji udržovat v čistotě.
Při zajištění potřeby hygieny sestra hodnotí kůži a přídatné kožní orgány, sleduje
případné změny nebo varovné signály. Pozornost věnuje:
- celistvosti kůže a její kvalitě (oděrky, rány, suchost, „papírová kůže náchylná
k poranění“…);
- barvě kůže (bledost, zčervenání, cyanóza – namodralé zabarvení kůže
a akrálních částí, hematom – krevní výron, vibices – pruhovité podlitiny,
petechie – tečkovité krevní výrony, ikterus – žluté zabarvení i sklér,
změny pigmentace, strie …);
- napětí (tonus) kůže (snížené, zvýšené napětí, edém - otok);
- exantém (vyrážka – hodnotíme lokalizaci, vzhled, barvu a teplotu oproti
okolní kůži);
- pocení;
- nehty (tvar - změny, lomivost, deformace);
- vlasy a ochlupení (lomivost, štěpení, nepoddajnost, alopecie - vypadávání,
šedivění…) (Trachtová a kol., 2013, s. 54-55).
3.2.3 Zajištění potřeby hygieny a oblékání v ošetřovatelské praxi
Potřeby hygieny a oblékání se zajišťují prostřednictvím ošetřovatelského procesu,
přičemž bereme ohled na ovlivňující faktory. Jednotlivé fáze:
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
41
 anamnéza (posouzení stavu kůže, posouzení vzhledu, úpravy nemocného,
zhodnocení soběstačnosti, preference oděvu, motivace apod.);
 ošetřovatelská diagnóza (zformulování problému a očekávaných výsledků
- cílů);
 ošetřovatelský plán (naplánování intervencí, které povedou k uspokojení
potřeb hygieny, ale také rozvoji sebepéče);
 realizace ošetřovatelského plánu;
 zhodnocení ošetřovatelské péče (splnění očekávaných výsledků, identifikace
překážek, pokud nebylo cílů dosaženo).
Při příjmu nemocného posoudíme jeho situaci a zjišťujeme anamnestickými
otázkami zvyklosti při zajišťování těchto potřeb. U hospitalizovaných nemocných
zjišťujeme, zda má své toaletní potřeby, své pyžamo/noční košili, ručník, samostatnost,
případně stupeň závislosti …).
Hodnotíme:
a) celkový vzhled a úpravu nemocného;
b) spokojenost nemocného;
c) stav kůže (funkce);
d) identifikujeme rizikové faktory nemocných (vznik dekubitů, opruzenin …);
e) úroveň sebepéče (Trachtová a kol., 2013, s. 56-57).
Zopakujte si učivo z předmětu Ošetřovatelské postupy ve vztahu k hygienické
péči a oblékání u dětí i dospělých.
Pomůcky k hygienické péči
Celkové myti, ranní a večerní mytí, mytí vlasů, holení, péče o nehty, péče
o chrup a dutinu ústní
Hygienická péče u dětí (koupání, přebalování)
Oblékání
3.2.4 Problematika dekubitů
Slovo dekubitus pochází z latinského slova decumbere (položit, lehnout si – nejčastěji
jsou u osob upoutaných na lůžko). Decubitus neboli proleženina se obje-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
42
vují v oblastech vystavených vysokému tlaku tělesné váhy na kostní výčnělky.
Jedná se o místní ischemické poškození až nekrózu kůže, podkoží a svalstva. Záleží
na stupni postižení (klasifikace dekubitů). Na vzniku dekubitů se podílejí
tyto faktory: věk; zdravotní stav; dlouhodobý tlak; tření; snížená pohyblivost;
cévní faktory; výživa; imunosuprese tělesná hmotnost; inkontinence; tělesná
hmotnost. Velmi důležitá je prevence vzniku dekubitů.
Predilekční místa
Jedná se o místa, kde jsou kosti blízko kožního povrchu a jsou málo izolovány
vrstvou podkožního tuku a svalstva. Závisí na uložení těla.
 Leh na zádech (paty, lokty, lopatky, kostrč, záhlaví, trn 7. krčního obrat-
le...);
 Leh na boku (ramena, lokty, spánková oblast, hřeben kosti kyčelní, kotníky,
vnější a zevní strana kolen …);
 Leh na břiše (čelo, brada, kolena, prsty na nohou …).
Mezinárodní systém klasifikace dekubitů (NPUAP/EPUAP)
(National Pressure Ulcer Advisory Panel (NPUAP), European Pressure Ulcer
Advisory Panel (EPUAP) and Pan Pacific Pressure Injury Alliance (PPPIA)
 Dekubitus I. stupně: Zarudnutí kůže /neblednoucí hyperemie - erytém neporušená
kůže s lokalizovaným neblednoucím zarudnutím, obvykle
nad kostním výčnělkem. U tmavě pigmentované kůže nemusí být změna
barvy kůže (blednutí po zatlačení) viditelné.
 Dekubitus II. stupně: Částečná ztráta kožního krytu - projevuje se jako
mělký vřed s růžovočervenou spodinou bez povlaku. Může se také projevovat
jako neporušený nebo prasklý puchýř naplněný serózní tekutinou.
 Dekubitus III. stupně: Úplná ztráta kožního krytu - na spodině je možné
vidět podkožní tuk, ale kosti, šlachy a svaly nejsou odhalené. Může být
přítomen povlak, nezabraňuje to však hodnocení hloubky rány. Hloubka
rány se u dekubitu III. stupně liší podle místa výskytu (anatomické lokali-
zace).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
43
 Dekubitus IV. stupně: Úplná ztráta kůže a podkoží - úplná ztráta tkání
s obnaženou kostí, šlachou nebo svalem. Ve spodině rány mohou být přítomny:
povlak nebo černá krusta.
 Bez určení stupně: Neznámá hloubka rány/vředu - úplná ztráta tkáně
s povlakem (žlutým, bronzovým, šedým, zeleným nebo hnědým) pokrývajícím
spodinu rány. Ve spodině rány může být také nekróza. Podezření
na hluboké poškození tkání.
 Neznámá hloubka rány/vředu - fialově nebo tmavě červeně zbarvená neporušená
kůže nebo puchýř naplněný krví. Příčinou je poškození podkožních
měkkých tkání tlakem nebo střižným efektem. Postižená část může
být bolestivá, tuhá, rozměklá, teplejší nebo chladnější než okolní tkáň.
Toto poškození může být obtížně rozpoznatelné u osob s tmavou pletí.
Může začít malým puchýřem nad tmavou spodinou rány. Rána se dále vyvíjí
a může být pokryta tenkou krustou. I přes optimální léčbu se může rána
dále rychle vyvíjet a odhalit další vrstvy tkání (NPUAP, EPUAP, PPPIA. Prevention
and Treatment of Pressure Ulcers: Quick Reference Guide. Emily
Haesler (Ed.). Cambridge Media: Osborne Park, Western Australia; 2014,
dle Pokorná, 2018).
Příčiny vzniku dekubitů
 místní – mechanický tlak; vlhkost a nečistota; místní poruchy krevního
oběhu; tření kůže o jiný povrch; nůžkový (střižný efekt); nedostatečné
nebo nesprávné polohování (imobilita);
 celkové – poruchy centrálního nervového systému; choroby srdce, cév,
ledvin; dlouhodobé onemocnění; horečky; nedostatečná výživa; metabolismus...
.
Prevence vzniku dekubitů
Posouzení rizika vzniku dekubitů (nejlépe do 8 hodin po přijetí, opakovaně dle
potřeby), posouzení by mělo být strukturované, vždy se záznamem. Posuzujeme:
 aktivitu/mobilitu nemocného, stav kůže;
 prokrvení a okysličení tkání;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
44
 stav výživy;
 zvýšenou vlhkost kůže;
 potenciální vliv: zvýšenou teplotu; vyšší věk; smyslové vnímání; hematologické
parametry; celkový stav (Pokorná, 2018).
Při posouzení rizika vzniku dekubitů můžeme použít i hodnotící nástroje, např.:
 stupnice dle Bradenové – je široce používanou screeningovou metodou
pro odhalení rizika vzniku dekubitů, zejména u dospělých. Skládá z hodnocení
šesti domén a to: smyslového vnímání, mobility, činností, vlhkostí,
výživy a působení třecích a střižných sil;
 Waterlowa škála - zkoumá tyto rizikové faktory: poměr hmotnosti a výšky,
pohlaví a věk, typ chirurgického výkonu nebo vzniklého traumatu, stav
kůže, mobilitu, výživu, stav neurologických funkcí a druh medikace;
 škála dle Nortonové - jedná se škálu, která je v ošetřovatelské praxi
dlouho využívaná, u nemocného se posuzuje pět domén: fyzický stav, psychický
stav, mobilita, inkontinence a hodnocení činností.
Preventivní péče o kůži
 je-li to možné, vyvarujte se polohování na zarudlá místa;
 udržujte čistou a suchou kůži (prostředky s vyváženým pH);
 nemasírujte, ani silně netřete kůži u pacienta s rizikem vzniku dekubitu;
 navrhněte a realizujte plán péče u pacienta s inkontinencí (kůži očistěte
bezprostředně po znečištění);
 zabraňte zvýšené vlhkosti kůže nanesením ochranného prostředku;
 pro snížení rizika poškození suché kůže zvažte použití hydratačního pro-
středku;
 volte vhodný oděv pro pacienta a vhodné lůžkoviny (materiál spíše hedvábí,
vše vypnuté, bez záhybů);
 nepřikládejte zahřívací pomůcky přímo na kůži nebo dekubitus;
 zvažte přiložení materiálů z polyuretanové pěny na kostní výčnělky v oblastech,
které jsou často vystaveny tření a střižným silám;
 zvažte použití elektrické stimulace predilekčních míst u pacientů s poraněním
míchy (NPUAP, EPUAP, PPPIA. Prevention and Treatment of Pressure Ul-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
45
cers: Quick Reference Guide. Emily Haesler (Ed.). Cambridge Media: Osborne
Park, Western Australia; 2014, dle Pokorná, 2018).
3.3 Vyprazdňování nemocných (mikce, defekace)
Potřeba vyprazdňování je velmi intimní a také individuální. Především ve vyprazdňování
stolice jsou velké rozdíly nejen ve frekvenci, ale i okolnostech
a způsobu. Každý člověk má na vyprazdňování určité nároky – klid, intimita, diskrétnost,
dostatek času. Zvláště u ležících nemocných je dost obtížné tyto požadavky
dodržet.
Dostatečné vyprázdnění navozuje pocit libosti, opak může působit somatické
obtíže – pocit plnosti, nadýmání, bolest … psychické potíže – nervozita, úzkost,
špatná nálada … .
Vyprazdňování ovlivňují výše uvedené faktory (3.1.1), zvláště pak: výživa a hydratace
(skladba, způsob, vhodné - nevhodné); užívání léků; chirurgické výkony
a diagnostické postupy; osobní vlastnosti; aktivita a pohyb; kultura sociálních
zařízení – bezbariérový přístup apod.
Zopakujte si učivo z předmětu Ošetřovatelské postupy ve vztahu
k vyprazdňování.
3.3.1 Vyprazdňování moči (mikce)
Sledujeme:
množství, frekvenci, barvu, zápach, hustotu, příměsi a další okolnosti (obtížnost,
bolestivost, retence).
Poruchy vyprazdňování moči
Hygienické vyprazdňování
Péče o permanentní močový katétr
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
46
3.3.2 Vyprazdňování stolice (defekace)
Sledujeme:
frekvenci, množství, konzistenci, tvar, zápach, barvu a další okolnosti (obtížnost,
bolestivost).
Poruchy vyprazdňování stolice
Mytí znečištěného nemocného
Inkontinence a pomůcky pro inkontinentní nemocné
3.3.3 Zajištění potřeby vyprazdňování v ošetřovatelské praxi
Při zajištění potřeby vyprazdňování moče a stolice bereme ohled na ovlivňující
faktory. Jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu:
 anamnéza (defekační návyky, problémy s vyprazdňováním, specifické požadavky,
inkontinence, u dětí schopnost vyprazdňovat se kontrolovaně,
soběstačnost apod.);
 ošetřovatelská diagnóza (zformulování problému a očekávaných výsledků
- cílů);
 ošetřovatelský plán (naplánování intervencí, které povedou k uspokojení
potřeby vyprázdnění, případně k eliminaci problému s inkontinencí);
 realizace ošetřovatelského plánu;
 zhodnocení ošetřovatelské péče (splnění očekávaných výsledků, identifikace
překážek, pokud nebylo cílů dosaženo, přehodnocení cílů…).
Při identifikaci a zajištění potřeb v oblasti vyprazdňování klademe velký důraz
na intimitu a důstojnost nemocného/klienta. Při vykovávání potřeby poskytneme
dostatek času, vyvarujeme se nevhodných komentářů, uvědomujeme si, že se
jedná o velmi citlivou osobní záležitost. Pokud leží nemocný na vícelůžkovém
pokoji, snažíme se zajistit soukromí (chodící pacienty požádáme, jestli by mohli
na chvíli odejít, ty, kteří jsou upoutáni na lůžko vyzveme, aby se alespoň otočili,
samozřejmostí by mělo být použití paravánu). Po vykování potřeby zajistíme hygienu
nemocného a pokoj vyvětráme. Nezapomeneme provést záznam do doku-
mentace.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
47
3.4 Kategorie ošetřovatelských diagnóz (hygiena, oblékání, vyprazd-
ňování)
Problémy v oblasti hygieny, oblékání a vyprazdňování jsou zahrnuty v NANDAInternational
2015-2017 např. v Doméně 3 Vylučování a výměna, Třída 1 Funkce
močového systému, Třídě 2 Funkce gastrointestinálního systému (téměř všechny
dg.), Doméně 4 Aktivita odpočinek, Třída 5 Sebepéče - Schopnost pečovat
o své tělo a tělesné funkce. Ošetřovatelské diagnózy např.: Snaha zlepšit sebepéči
(00182), Zanedbávání sebe sama (00193), Deficit sebepéče při koupání
(00108), Deficit sebepéče při oblékání (00109), Deficit sebepéče při vyprazdňování
(00110), v Doméně 11 Bezpečnost/ochrana, Třída 2 Tělesné poškození –
Riziko poranění močového ústrojí (00250), Riziko poškození sliznice ústní
(00247), poškozená sliznice ústní (00045), Riziko dekubitu (00249), apod. (Nanda
International, 2015-2017).
Kontrolní otázky:
icap.
1. Jak můžeme zajistit intimitu nemocného při vyprazdňování na lůžku?
2. Jaké jsou překážky při uspokojování potřeby hygieny u ležících a nesoběstačných
nemocných?
3. Jaké jsou predilekční místa vzniku dekubitů?
Úkoly:
1. Vyhledejte klasifikační stupnice pro hodnocení dekubitů.
2. Zopakujte si terminologii spojenou s vyprazdňováním (např. strangurie,
obstipace, anurie, skybalo…).
3. Připravte soubor anamnestických otázek pro 4 leté dítě a jeho matku/otce,
které jsou zaměřené na hygienickou čistotu.
4. Připravte soubor otázek zaměřených na potřebu uspokojování potřeby
vyprazdňování.
5. Vyplňte pracovní listy č. 3, 3a, 3b a 3c.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
48
Doporučená literatura:
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
MILFAIT, René, 2013. Lidská práva osob s postižením, nevyléčitelně nemocných a
umírajících. Druhé rozšířené vydání. Středokluky: Zdeněk Susa. ISBN 978-80-
86057-85-9.
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
POKORNÁ, Andrea, 2018. Komplexní přístup k problematice dekubitálních lézí mýty
a fakta. Přednáška, Zlín 22. 02. 2018.
TRACHTOVÁ, Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
49
4 POTŘEBY ČLOVĚKA – VÝŽIVA, HYDRATACE
Klíčové pojmy:
výživa, hydratace, sipping, soběstačnost, bilance tekutin
Po prostudování kapitoly:
 budete znát faktory ovlivňující výživu;
 budete schopni uspokojovat potřebu hydratace klientů;
 budete schopni určit vhodné/nevhodné nápoje pro konkrétního
pacienta;
 budete schopni identifikovat potřeby výživy dítěte, dospělého
i seniora;
 budete schopni připravit soubor anamnestických otázek pro nemocného
vztahujících se ke zvyklostem výživy a hydratace;
 pochopíte význam spolupráce pacienta při dietním omezení.
4.1 Potřeby zdravých a nemocných v oblasti výživy a hydratace
Pravidelnou výživou uspokojuje člověk potřebu dřív, než vznikne. Přijímání
potravy je proces dobrovolný, dá se výchovou naučit, ovlivnit a vytvořit si správné
stravovací návyky. Za normálních okolností se dobrá strava projeví dobrým
stavem výživy. Je nezbytný příjem jak tekuté, tak tuhé stravy. Výživa a vhodná
hydratace ovlivňuje celkový zdravotní stav člověka, průběh léčby, v neposlední
řadě také psycho-sociální pohodu člověka. Při uspokojování potřeby výživy akceptujeme
individualitu klienta a kulturní odlišnosti ve stravovacích návycích.
Hlad, je to rozdíl od chuti k jídlu, chuť znamená smyslový zážitek. Sipping je
popíjení (z angličtiny sip – usrkávat).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
50
Výživa zajišťuje:
- potřebu energetické zásoby organizmu;
- uspokojuje žaludek;
- uspokojuje psycho-sociální potřeby;
- uspokojuje potřebu tekutin;
- uspokojuje potřebu chuti.
Adekvátní výživa se skládá z vyváženého množství základních živin (bílkovin, cukrů,
tuků, vody, minerálů a vitamínů) (Trachtová a kol., 2013, s. 81-83).
4.2 Faktory ovlivňující výživu a hydrataci
 fyziologicko-biologické (funkce zažívacího systému, věk a růst, pohlaví,
zdravotní stav, pohybová aktivita – schopnost sebepéče);
 psychicko-duchovní (pocit spokojenosti, stav emocí, nálada, stres, motivace,
hodnocení sebe sama, dostatek času, soběstačnost, ochota personá-
lu);
 sociálně-kulturní (výchova, návyky, módnost, finanční možnosti, status,
etnická příslušnost, životní styl, náboženské vyznání);
 faktory životního prostředí (čistota prostředí, ekologie, město, vesnice –
dostupnost čerstvého ovoce a zeleniny...).
4.2.1 Posouzení stavu výživy
Výživová anamnéza by měla být realizována obvykle sestrou, ale i jiným zdravotníkem
(podle kompetencí) při příjmu pacienta. Zjišťujeme: věk, hmotnost,
u kojenců okolnosti kojení a dokrmování, stravovací návyky, stravovací problémy,
zdravotní anamnéza – výživové omezení, množství a druh příjmu tekutin,
schopnost sebeobsluhy … . Podle zjištěných informací může zdravotník předpokládat
problémy, které souvisí s výživou pacienta. Zaměřuje se na stravovací návyky,
zvyklosti klienta, spokojenost s hmotností, preferenci nebo nesnášenlivost
jídel, stav chrupu, užívání léků, úroveň samostatnosti při příjmu potravy, schopnosti
se napít apod. U osob se sníženou soběstačností nebo u dětí provádí zdravotník
výživovou anamnézu ve spolupráci s doprovázející osobou.
Ve zdravotnickém zařízení se pro hodnocení stavu výživy používá metoda ABCD.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
51
A - antropologická měření = výška, hmotnost, kožní řasy, obvod svalu ramene …
BMI (body mass index)
hmotnost (kg)
BMI = —————————
výška (m) x výška (m);
Normou není hodnota, ale rozmezí (normální je 20 – 25).
(25,1 – 30 = prostá nadváha 30,1 – 40 = střední nadváha, 40,1 - … = těžká
nadváha)
B - hodnocení biochemických údajů – pomáhá určit poruchy výživy (vyšetření
krve – Hb, HTC, Lymfocyty, Kreatinin, Dusíková bilance, moč ...);
C - vyšetření klinických parametrů stavu výživy (clinical signs) – indikátory výživy
kůže, nehty, vlasy, oči, jazyk, sliznice, trávící systém…;
D - získání výživové anamnézy (dietary history) stravovací návyky / 24 hodin
(Trachtová a kol., 2013, s. 86-87).
4.2.1 Zajištění potřeby výživy a hydratace v ošetřovatelské praxi
Při zajišťování potřeb výživy a hydratace u člověka zohledňujeme faktory, které
výživu ovlivňují a také velký důraz klademe na komplexní posouzení stavu výživy
(4.2.1). Nutný je individuální přístup k nemocnému a velmi důležitá je úroveň
soběstačnosti (schopnost nakrájet si jídlo, najíst se sám…). Dbáme na čistotu
prostředí, kde pacient přijímá stravu, umožníme mu umýt si před a po jídle ruce,
pomůžeme zaujmout vhodnou polohu (je-li to možné, jí vsedě u jídelního
stolku) a podporujeme jeho samostatnost (respektujeme přání jíst např. příborem,
lžičkou). Na jídlo poskytneme dostatek času. Pokud nemocného krmíme,
přineseme celou porci a dle potřeb ji upravujeme až před pacientem. Rychlost
krmení určuje nemocný, vyvarujeme se spěchu. Používání ubrousků by mělo být
samozřejmostí. Zajímáme se, jak jídlo nemocnému chutná.
Dbáme na přiměřenou hydrataci, ideálně volíme čistou vodu, bylinné a ovocné
čaje. Pokud není nemocný schopný napít se z hrníčku, používáme „brčka“ nebo
kelímky s násoskou, není vhodné podávat tekutiny dospělým z kojenecké láhve.
Při zajištění výživy a hydratace respektujeme důstojnost nemocného.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
52
4.2.2 Poruchy výživy
Malnutrice je označení pro "špatnou výživu", je to dlouhodobý stav pacienta,
který nepokrývá všechny jeho potřeby. Malnutricí můžeme označit i stav, kdy je
deficit pouze jednoho prvku nebo vitaminu. Malnutricí bývají ohroženi především
senioři nebo onkologicky nemocní (Mourek, 2005, s. 83).
Podvýživa je stav, kdy jak energetická, tak i kvalitativní stránka je nedostatečná,
je spojena se snížením tělesné hmotnosti s úbytkem tělesného tuku a aktivní
buněčné hmoty, zvláště svalové. Dochází ke ztrátě buněčných bílkovin a k poruchám
fyziologických funkcí a v konečném důsledku různým orgánovým dysfunkcím
(Mourek, 2005, s. 83).
Hladovění je absence nutrice. Zdravý člověk má tukové zásoby, ze kterých může
čerpat potřebnou energii i několik týdnů, ale musí pít. Hladovění může přejít
v marasmuss rozvrácením metabolismu, kdy ani lékařská pomoc není nic platná
(Mourek, 2005, s. 83-84).
Obezita je vážný zdravotně společenský problém. Za obezitu si nemůže pouze
malé procento osob (endokrinní poruchy), ve většině případů příjem potravy
převyšuje energetický výdej (Mourek, 2005, s. 84).
Poruchy výživy, např.: nechutenství, odpor k jídlu, kachexie, odmítání jídla, hyperorexie
(nadměrný pocit hladu), zvláštní chutě, dysfágie (porucha polykání),
dyspepsie (žaludeční – říhání, pálení žáhy, nevolnost, zvracení), střevní (plynatost,
flatulence, borborygmy, zácpa, průjem) (Trachtová a kol., 2013, s. 85-86).
Zvýšenou pozornost z hlediska výživy je nutné věnovat těhotenství a laktaci,
rostoucím organizmům (dětem), případně lidem v rekonvalescenci (Mourek,
2005, s. 85).
4.2.3 Sipping
Je to forma výživy pacientů s rizikem malnutrice (starší osoby, onkologicky
nemocní). Jedná se o speciální tekutou výživu s obsahem nezbytných živin
pro pacienty se zvýšenou potřebou energie a živin. Podmínkou je funkční
zažívací trakt. Např. Nutridrink, Fresubin, Cubitan… . Sippingové přípravky jsou
nejen tekuté nápoje, ale i krémové pudinky. Napomáhají také hojení ran.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
53
Zásady správného sippingu:
 informovat nemocného o důvodu a výhodách sippingu;
 nechat nemocného vybrat příchuť – nápoj musí pacientovi chutnat, jinak
ho nevypije;
 zvolit správný přípravek pro diabetiky – Diben, Diasip;
 sipping – popíjení, nápoj se pije po doušcích, po lžičkách s pauzami, nikdy
ne najednou (riziko nadýmání, žaludeční nevolnosti nebo průjmu);
 důležité je vypít drink do jedné hodiny (125–200 ml);
 kontrolovat účinek, popřípadě nežádoucí účinky;
 podávat drink vychlazený;
 sipping je dobré užívat mezi jídly, 2–3× denně (Pokorná, 2013, s. 65-68).
Zopakujte si učivo z předmětu Ošetřovatelské postupy ve vztahu k výživě,
kojení a hydrataci.
Základní živiny, zásady racionální výživy, dietní systém ve zdravotnických zařízeních,
zásady podávání stravy nemocným, zajištění dostatečné hydratace, pomoc
nemocným při příjmu potravy (krmení) a hydrataci.
4.3 Kategorie ošetřovatelských diagnóz
Problémy v oblasti výživy a hydratace jsou zahrnuty v NANDA-International 2015-
2017 např. v Doméně 2 Výživa, diagnózy Třída 1 Příjem potravy. Ošetřovatelské
diagnózy např.: Nevyvážená výživa: nižší než je energetická potřeba (00002),
Snaha zlepšit výživu (00163), Obezita (00232)..., Třída 2 Trávení, Třída 3 Vstřebávání,
třídě 4 Metabolismus, Třída 5 Hydratace, ošetřovatelská diagnóza např.:
Snížený objem tekutin (dehydratace) (00027), Zvýšený objem tekutin (Hyperhydratace)
(00026) apod. (Nanda International, 2015-2017).
Kontrolní otázky:
1. Co znamená hodnocení výživy klienta dle ABCD?
2. Vysvětlete význam sippingu?
3. Jak se projevuje střevní dyspepsie?
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
54
4. Jak připravíte částečně imobilního pacienta k obědu?
Úkoly:
1. Vyjmenujte faktory ovlivňující výživu nemocných.
2. Připravte anamnestické otázky z oblasti potřeby výživy a hydratace
(pracovní list č. 6, 6a, 6b, 6c a 6d).
Doporučená literatura:
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
MOUREK, Jindřich, 2005. Fyziologie. Praha: Grada. ISBN 80-247-1190-7.
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
POKORNÁ, Andrea et al., 2013. Ošetřovatelství v geriatrii: Hodnotící nástroje.
raha: Grada. ISBN 978-80-247-4316-5.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
55
5 POTŘEBY ČLOVĚKA – POHYB A AKTIVITA. DÝCHÁNÍ
Klíčové pojmy:
pohyb, polohování, motorika, mobilizace, dýchání, dušnost,
Po prostudování kapitoly:
 budete chápat význam pohybu pro člověka;
 budete znát faktory ovlivňující pohyb člověka;
 budete schopni zajistit vhodnou polohu nemocného;
 budete schopni připravit vhodná dechová cvičení;
 budete schopni rozpoznat poruchu dýchání u nemocného;
 budete znát faktory ovlivňující dýchání;
 budete schopni zajistit potřebu efektivního dýchání.
5.1 Pohyb a aktivita
Pohyb je biologickou potřebou všech živých bytostí. Pohyb je základ nezávislosti.
Přiměřená fyzická zdatnost, kondice a aktivita je pro člověka velmi důležitá.
Každý člověk má individuální nároky na množství pohybové aktivity, i na způsob
její uspokojení (Trachtová a kol., 2013, s. 28).
Význam pohybu pro člověka:
a) zlepšuje zdravotní stav;
b) chrání před nemocemi;
c) zvyšuje výkonnost orgánů;
d) navozuje pozitivní emoce a zlepšuje duševní zdraví;
e) prodlužuje délku života.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
56
5.1.1 Faktory ovlivňující pohyb a aktivitu
 fyziologicko-biologické (funkční schopnosti pohybového aparátu, funkční
schopnosti smyslových orgánů, věk, stadium vývoje a růst, pohlaví, zdravotní
stav);
 psychicko-duchovní (pocit spokojenosti, stav emocí, typ osobnosti, nálada,
motivace, hierarchie hodnot, dostatek času, sebekoncepce, soběstačnost);
 sociálně-kulturní (výchova, návyky, vzory, finanční možnosti, povolání,
status, životní styl);
 faktory životního prostředí (geografické podmínky, prostředí, ekologie,
město, vesnice, klimatické podmínky) apod.
Zopakujte si anatomii pohybového systému, zásady polohování a zajištění
bezpečnosti u nepohyblivých nemocných.
5.1.2 Fyziologie hybnosti
Pohybový aparát (aktivní - svaly a kosti; pasivní - chrupavky a tkáně). Svaly jsou
řízeny centrálním nervovým systémem a uvádějí do pohybu klouby.
Motorika
Motorika (hybnost) je podstatnou charakteristikou savců - je podmínkou existence,
protože je spojena např. se získáváním potravy, s obranou organizmu, rozmnožováním,
ochranou a výchovou potomků (Mourek, 2005, s. 145).
Mechanika těla
Správné provedení pohybu usnadňuje funkci kosterního a svalového systému, snižuje
množství potřebné energie a tím zmenšuje únavu a riziko poranění. Hlavním
cílem správné mechaniky je umožnit bezpečné a efektivní využívání příslušných
svalových skupin. Zahrnuje: postoj, správné držení těla, udržování rovnováhy,
koordinaci pohybu. Základním anamnestickým údajem je vyšetření hybnosti se-
strou.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
57
Při vyšetření hybnosti hodnotíme:
 stupeň pohybu kloubu;
 těžkosti a omezení, které klient pociťuje při pohybu;
 otok, zčervenání (jiné změny na kůži);
 svalstvo kloubu, velikost asymetrie na každé straně těla;
 tolerance pohybu ze strany klienta (Trachtová a kol., 2013, s. 30-39).
Pohybová aktivita
Fyzická kondice (zdatnost) je charakterizována: silou (schopností svalů vykonávat
práci); ohebností (rozsahem pohybu); vytrvalostí (schopností vydržet cvičení,
předpokladem je dobrá funkce srdce a plic). K udržení fyzické kondice se doporučují
čtyři základní principy: zatížení (práce trochu přesahující obvyklou hranici);
postupné zatěžování (vždy udělat o něco víc než minule); pravidelnost (3 - 4
x týdně). Udržování dosažené výkonnosti je vždy lehčí než její opětovné nabytí
(Delzeitová, dle Mahoney, 2000, s. 144).
Poruchy hybnosti
Týkají se polohy, postoje, chůze a pohybové koordinace. Příčiny mohou být
vrozené nebo získané. Závažnost změny je přímo úměrná organické bariéře.
Pomoc nemocnému při zajištění žádoucí polohy dle Hendersonové
Virginia Hendersonová zdůrazňuje, že:
 povinností sestry je postarat se o to, aby žádný pacient neležel příliš
dlouho v jedné poloze;
 zdravý člověk se ve spánku hýbe – bezmocný člověk toho sám není schopen,
proto má ošetřující personál měnit polohu co 1 hod.;
 sestra musí být schopna položit lidské tělo tak, aby bylo dobře vyrovnáno,
a musí jej umět podepřít ve všech polohách, které lze na lůžku zaujmout
(na boku, zádech, břiše i vsedě);
 sestra musí umět učit druhé tomu, jak mají pomáhat při změně pacientovy
polohy;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
58
 nedostatečná péče o polohu se projevuje výskytem dekubitů;
 prevence dekubitů u pacientů upoutaných na lůžko - představuje obecné
kritérium kvality základní ošetřovatelské péče;
 nutné dodržovat podmínky pro ochranu zdraví sestry (důkladné znalosti
v body mechanics – správný pohyb těla při zvedání a hýbání s nemocným,
využívání dostupných pomůcek ... poradit i příbuzným);
 sestra se podílí na realizaci programu vypracovaného fyzioterapeutem –
neodevzdává nemocného, ale podílí se na řešení problémů! Sestra není
podřízenou fyzioterapeuta, ale spolupracovnicí (Zvoníčková, Svobodová,
2005, s. 124-125).

5.1.3 Zajištění potřeby pohybu a aktivity
Potřeba pohybu nemocného může být zajištěna: včasnou mobilizací, fyzickým
aktivním a pasivním cvičením (na lůžku, proti odporu, kondiční, na zvýšení výkonu,
návrat ke každodenní činnosti), dechovým cvičením. Často ve spolupráci
s fyzioterapeutem).
Základní polohy na lůžku, polohování nemocných
Polohy: Fowlerova, Ortopnoická, Trendelemburgova..., zajištění bezpečnosti,
polohovací pomůcky.
Péče o pohodlí nemocného
Pohodlí nemocného by pro sestru mělo být prioritou, především u nemocných se
sníženou pohyblivostí, kteří jsou ohroženi imobilizačním syndromem. Pacient
tráví na lůžku převážnou většinu dne. Předpokladem pohodlí je kvalitní matrace,
čisté a suché ložní prádlo. Polohu nemocného zajišťujeme pomocí polohovacích
polštářů, válců apod. Pro zvýšení (udržení) soběstačnosti je nutné připravit pacientovi/klientovi
vše potřebné na dosah a dbáme na přiměřenou ošetřovatelskou
rehabilitaci. Nezapomínáme připravit na dosah nemocného signalizační zařízení.
Aktivizace nemocných všech věkových kategorií
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
59
5.1.4 Imobilizační syndrom
Imobilizační syndrom - jedná se o sekundární poruchu, jejíž příčina u člověka je
v nehybnosti nebo snížení aktivity (negativní důsledky). Nejčastěji se jedná
o fyziologickou odpověď organizmu na dlouhodobější nebo trvalé upoutání nemocného
na lůžku. Imobilizační syndrom neznamená jen poruchu hybnosti,
ale hlavně následné poškození a změny v celém organismu. Proto je důležitá
prevence jeho vzniku.
Imobilizační syndrom může postihnout tyto systémy:
 pohybový aparát (ankylózy, atrofie, kontraktury, osteoporóza...);
 kardiovasculární systém (tromboflebitida, embolie, ortostatická hypotenze,
nedostatečnost žilních chlopní...);
 respirační systém (mělké dýchání, stagnace hlenu, pneumonie);
 metabolický a gastrointestinální systém (zpomalení peristaltiky, nechutenství,
otoky, nedostatečná hydratace, nedostatečná výživa...);
 močový systém (stáza moči, vznik ledvinových kamenů, při inkontinenci
katetrizace - močové infekce ...);
 kožní systém (snížení elasticity, dekubity ...);
 nervový systém (snížení podnětů z okolí, změny smyslového vnímání, snížené
vnímání těla, neklid, dráždivost, zmatenost);
 psychosociální funkce (snížené vnímání času, prostoru, snížená motivace,
pocit bezmoci ...).
Zopakujte si učivo vztahující se k pohybu, polohování nemocných, aktivizaci
a imobilizačnímu syndromu.
5.2 Dýchání
Potřeba dýchání je základní biologickou potřebou, je základním předpokladem
lidské existence.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
60
Na dýchání jsou závislé další vitální funkce, bez vzduchu může být člověk
maximálně 3 minuty. Základní pohyby jsou vdech – inspirium a výdech –
expirium. Pokud není uspokojena potřeba dýchání, může být člověk ohrožen
na životě. Nedostatek má i velkou psychickou odezvu – úzkost, strach. Existuje
vztah mezi fyziologií dýchání a psychikou člověka. Vlivem negativních emocí
může mít člověk pocit nedostatku vzduchu. Dýchání je fyziologická funkce
a společně s činností srdečně cévního systému a látkovou výměnou slouží
k udržení rovnováhy vnitřního prostředí.
Člověk s nepokrytou potřebou dýchání potřebuje intervenci. Při zajištění
efektivního dýchání hraje velkou roli dechová gymnastika, která pomáhá
využívat v plném rozsahu plicní ventilaci (Trachtová a kol., 2013, s. 110-111).
5.2.1 Faktory ovlivňující dýchání
 fyziologicko-biologické faktory (věk, pohlaví, tělesná konstituce, tělesná
aktivita, pohyb, anatomie a fyziologie dýchacího, srdečně-cévního
systému, zdravotní stav, volné dýchací cesty, kašel, expektorace ...);
 psychicko-duchovní faktory (emoce, strach, zlost, stres, vnitřní klid,
neklid …);
 sociálně-kulturní faktory (sociální vztahy, atmosféra rodiny,hodně lidí na
malém prostoru, pracovní prostředí, těsný nebo nepohodlný oděv, návyky,
např. kouření …);
 faktory životního prostředí (čistota vzduchu, vlhkost, množství ozónu,
nadmořská výška …).
5.2.2 Zajištění potřeby dýchání
Při zajištění potřeby dýchání se v ošetřovatelském procesu zaměřujeme na:
 faktory ovlivňující dýchání;
 zhodnocení pacienta - odběr ošetřovatelské anamnézy (frekvence, charakter,
rytmus, kašel, expektorace, noxy...);
 stanovení ošetřovatelské diagnózy a očekávaných výsledků;
 optimální stanovení ošetřovatelského plánu, naplánování intervencí (nácvik
správného/efektivního dýchání, zajištění vhodné polohy nemocného,
podporu expektorace, případně prevence pneumonie ...);
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
61
 realizaci ošetřovatelského plánu (výše uvedené aktivity, zajištění vhodného
prostředí, dále aplikace léčiv a oxygenoterapie dle ordinace lékaře,
dechová gymnastika, vhodná aktivizace apod.);
 zhodnocení ošetřovatelské péče a dokumentování.
5.2.3 Poruchy dýchání
Tachypnoe (zrychlené dýchání), bradypnoe (zpomalené dýchání), stridor (hvízdavý
zvukový fenomén), dyspnoe (dušnost), apnoe (zástava dýchání).
Kussmaulovo dýchání, Biotovo dýchání, Cheyne-Stokesovo dýchání.
Dýchací šelesty (vrzoty, pískoty, chropy suché/vlhké).
Pohyby hrudníku (vydouvání hrudní stěny, vtahování mezižeberních prostor, vtahování
hrudní kosti...).
Kašel, vykašlávání (expektorace).
5.2.4 Dechová gymnastika
Dechová gymnastika má v terapii dýchacích poruch velký význam. Cílem je:
 nácvik správného dýchání (odstranění chyb);
 uvolnění sekretu a jeho vykašlávání;
 nácvik účelného dýchání.
Při provádění dechového cvičení dodržujeme tyto zásady:
 vyvětráme pokoj (pozor na mrazivý vzduch, průvan, prašnost ...);
 pacient má pohodlný oděv (který netísní);
 pacient zaujme žádanou polohu (vleže, vsedě, vestoje), zajistíme bezpeč-
nost;
 není-li určeno jinak, obvykle pacient nadechuje a vydechuje nosem se zavřenými
ústy;
 cvičení opakujeme asi 7x, podle stavu vkládáme pauzy (pacient si určuje
tempo);
 cvičení je přísně individuální - jedině tak dosáhneme efektu.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
62
5.3 Kategorie ošetřovatelských diagnóz
Problémy v zajištění potřeby pohybu, aktivity a dýchání jsou zahrnuty v NANDAInternational
2015-2017 např. v Doméně 4 Aktivita a odpočinek, diagnózy Třídy
2 Aktivita/cvičení, např. ošetřovatelská diagnóza Zhoršená tělesná pohyblivost
(00085), Zhoršený postoj (00238)), Doméně 11 Bezpečnost a ochrana, diagnózy
Třídy 2 Tělesné poškození, např. Neefektivní průchodnost dýchacích cest
(00031), Riziko aspirace (00039) apod. (Nanda International, 2015-2017).
Zopakujte si učivo vztahující se k dýchání člověka.
Kontrolní otázky:
1. Které faktory ovlivňují dýchání?
2. Jak rozeznáte u pacienta Kussmaulovo dýchání?
Úkoly:
1. Vypište součásti imobilizačního syndromu.
2. Navrhněte vhodné aktivizační metody pro hospitalizovaného imobilního
seniora.
3. Připravte dechová cvičení pro konkrétního dospělého nemocného.
4. Navrhněte dechová cvičení pro 3 leté dítě.
5. Vypracujte Pracovní list č. 4, 4a.
Doporučená literatura:
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
63
MAHONEY, David, 2000. Moderní příručka dlouhověkosti. Praha: Academia. ISBN
80-200-0260-X.
MOUREK, Jindřich, 2005. Fyziologie. Praha: Grada. ISBN 80-247-1190-7.
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
ZVONÍČKOVÁ, Marie, SVOBODOVÁ, Hana, 2005. Pomoc nemocnému při udržování
žádoucí polohy vleže, vsedě, při chůzi, pomoc nemocnému při změnách polohy
podle Virgine Hendersonové. In: Diagnóza v ošetřovatelství, 2005, ročník 1, číslo
3, s. 124-125.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
64
6 POTŘEBY ČLOVĚKA – SPÁNEK A ODPOČINEK
Klíčové pojmy:
bdění, spánek, relaxace, odpočinek, Rem, non-Rem
Po prostudování kapitoly budete:
 umět definovat bdění, odpočinek a spánek;
 znát faktory ovlivňující spánek;
 schopni popsat fáze spánku;
 schopni připravit dospělého i dítě ke spánku;
 znát způsoby odpočinku;
 znát vybrané poruchy spánku.
6.1 Vymezení pojmů bdění, spánek a odpočinek
Bdění je stav, kdy je organizmus schopen přijímat, zpracovávat informace
a adekvátně na ně odpovídat. Z fyziologického hlediska rozlišujeme tzv. relaxované
(klidné) bdění - vigilance (stav tělesného a duševního klidu při zavřených
očích) a aktivní bdění (stav pohotovosti). Stav bdění má návaznost na stav klidu
spánku (odpočinku). Spánek je funkční stav organizmu s typickými rytmickými
cykly, rozdělenými do různých stádií a přechodů, charakterizovanými specifickými
formami chování (Mourek, 2005, s. 174-175). Odpočinek znamená klid, relaxaci
bez emočního stresu, uvolnění napětí a úzkosti.
Spánek a odpočinek je nezbytný pro zachování tělesného i duševního zdraví.
Nemocný člověk má větší potřebu odpočinku a spánku než člověk zdravý, je nutné
tuto skutečnost respektovat. Význam odpočinku a spánku je ochranný a regenerační,
hodnotíme kvalitu a kvantitu.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
65
6.1.1 Faktory ovlivňující odpočinek a spánek
- fyziologicko-biologické faktory (věk, pohlaví, fyziologie spánku, stav
CNS, biorytmy, tělesná aktivita, způsob života, bolest, zdravotní stav,
příjem potravy, hydratace, vyprazdňování ...);
- psychicko-duchovní faktory (emoce, strach, zlost, nejistota, starosti,
nuda, smysl života …);
- sociálně-kulturní faktory (mezilidské vztahy, atmosféra v rodině,
pracovní prostředí, pracovní problémy, finanční problémy, nepohodlný
oděv …);
- faktory životního prostředí (stav ovzduší, světlo, hluk, denní doba,
prostředí - ložnice, typ lůžka, matrace, pohodlí, cizí prostředí…).
6.2 Odpočinek
Znamená klid, relaxaci bez emočního stresu, uvolnění napětí a úzkosti. Neznamená
to vždy nečinnost, někdy může být aktivita uklidňující. Lidé mají většinou
s odpočinkem spojeno prostředí, kde rádi odpočívají. Výchozí polohou pro odpočinek
je klid a pohoda, které navozují pozitivní emoce. Způsob odpočinku je individuální
(Trachtová a kol., 2013, s. 69-70).
Předpoklady pro odpočinek
 pocit, že můžeme odpočívat (bez výčitek);
 pochopení okolí;
 absence důležitých/neodkladných povinností;
 příjemné a klidné prostředí;
 pohoda a spokojenost;
 dostatek času;
 schopnost uvolnit se;
 znát a využít vhodné relaxační techniky.
Způsoby odpočinku
Jsou velmi individuální (četba, poslech hudby, sledování televizoru, sport, práce
na zahrádce, tzv. nicnedělání ...).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
66
6.3 Spánek
Spánek je univerzální, základní potřeba všech živých bytostí, je to nejdůležitější
forma pasivního odpočinku. Definuje se jako aktivní děj, funkční stav organizmu,
je to fyziologická změna vědomí. Opakem spánku je bdělost.
Projevuje se
 minimální fyzickou aktivitou;
 různou úrovní vědomí;
 změnami fyziologických funkci;
 sníženou odpovědí na vnější podněty (Trachtová a kol., 2013, s. 69-70).
Fyziologie spánku
Co se děje ve spánku
 pokles arteriálního tlaku krve;
 zpomalení pulzu;
 dilatace periferních cév;
 nepravidelné zvyšování aktivity gastroitestinálního traktu (GIT);
 relaxace kosterního svalstva;
 pokles bazálního metabolizmu.
6.3.1 Fáze spánku
Během spánku probíhá několik spánkových cyklů, z nichž každý je tvořen dvěma
fázemi:
non-REM (non Rapid Eyes Movements)
 spánek je pomalý, synchronizovaný, je první fází spánkového cyklu;
 probíhá ve čtyřech stádiích (I.relaxované bdění - usínání; II. lehký spánek;
III. středně hluboký spánek a IV. hluboký spánek);
 typická nepřítomnost očních pohybů;
 ve stádiu hlubokého spánku dochází k regeneraci organizmu;
 vyskytuje se asi v 75 % celkové doby spánku;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
67
 mozková kůra je v útlumu;
 probudí-li se člověk v této fázi, je to nefyziologické, člověk nedosáhne regenerace
sil, cítí se unavený a nepamatuje si své sny ....
REM (Rapid Eyes Movements)
 mozková kůra je ve stavu zvýšené bdělosti;
 drobné záškuby svalů;
 zvýšená dechová frekvence;
 pohyby očí pod zavřenými víčky;
 zvyšuje se metabolismus a tělesná teplota;
 zvýšená žaludeční sekrece;
 z této fáze se člověk probouzí, pamatuje si své sny… (Trachtová a kol.,
2013, s. 72).
6.3.2 Uspokojování potřeby spánku
Uspokojování potřeby spánku patří mezi základní intervence sestry. V ošetřovatelské
praxi často řešíme u nemocných nespavost, která kromě výše uvedených
faktorů souvisí především s úzkostí a strachem spojenými s onemocněním a hospitalizací.
Strach a úzkost jsou zabarvené prožitky, které vyrůstají z pocitu ohrožení,
jedná se o obranou formu organizmu, v jehož pozadí je pud sebezáchovy
(Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007, s. 48-49).
Předmětem strachu může být např.:
 odloučení od nejbližších (u dětí nepřítomnost rodičů);
 strach z nemoci;
 strach z vyšetření, operace;
 obava ze ztráty zaměstnání z důvodu onemocnění;
 strach s nedostatku finančních prostředků;
 strach ze smrti a umírání;
 bolest;
 obava ze změny životního stylu následkem nemoci - "co bude dál"?
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
68
Velmi důležitý je přístup ošetřujícího personálu, který spočívá nejen v empatickém
přístupu a akceptaci důstojnosti člověka, ale také v dostatečné komunikaci
(edukaci, informovanosti). Úkolem sestry je zajistit co nejvhodnější podmínky
pro kvalitní spánek a odpočinek nemocného (úprava nemocného, úprava prostředí,
ticho, eliminace obav...).
6.3.3 Poruchy spánku
U většiny lidí nelze zjistit příčiny poruch spánku. Mohou být primární nebo
sekundární.
Insomnie (nedostatek nebo snížená kvalita spánku), rozlišujeme:
- iniciální insomnii (problém s usínáním);
- intermitentní nebo stálou insomnii (narušení kontinuity spánku);
- terminální insomnii (předčasné probouzení);
- imaginární nebo subjektivní insomnii (lidé usínají bez problémů nebo spí
déle, než uvádějí.
Hypersomnie (nadměrné spaní, zejména přes den).
Spánková inverze (obrácený spánkový rytmus)
Spánková apnoe (periodická zástava dýchání během spánku, často souvisí
s chrápáním - spánkové laboratoře).
Parasomnie - abnormální události během spánku, např. náměsíčnost (somnambulismus),
noční děs (pavor nocturna, noční pomočování (enuresis nocturna),
skřípání zubů (bruxismus)... .
6.4 Kategorie ošetřovatelských diagnóz
Problémy v zajištění potřeby spánku a odpočinku jsou zahrnuty v NANDAInternational
2015-2017, např. v Doméně 4 Aktivita a odpočinek, diagnózy Třídy
1 Spánek/odpočinek, např. ošetřovatelská diagnóza Nespavost (00095), Nedostatek
spánku (00096), Snaha zlepšit spánek (00165), Narušený vzorec spánku
(00198) (Nanda International, 2015-2017).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
69
Kontrolní otázky:
1. Jaká znáte stádia fáze non-REM?
2. Co znamená pavor nocturna?
3. Jak dlouho denně spí 5 leté dítě a jaký je jeho obvyklý spánkový režim?
4. Jak připravíte ke spánku imobilního nemocného?
Úkoly:
1. Vypište součásti imobilizačního syndromu.
2. Připravte osobní dotazník pro pacienta ke zjištění spánkových zvyklostí.
3. Vypracujte Pracovní list č. 5 a 5a.
Doporučená literatura:
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
MOUREK, Jindřich, 2005. Fyziologie. Praha: Grada. ISBN 80-247-1190-7.
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
ZACHAROVÁ, Eva, Miroslava HERMANOVÁ a Jaroslava ŠRÁMKOVÁ, 2007. Zdravotnická
psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2068-5.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
70
7 BOLEST JAKO OŠETŘOVATELSKÝ PROBLÉM
Klíčové pojmy:
bolest, pomoc, pochopení, VAS, analgezie
Po prostudování kapitoly budete:
 umět definovat co je bolest;
 chápat člověka s bolestí;
 umět hodnotit bolest;
 používat měřící techniky a škály;
 znát způsoby zmírnění nebo odstranění bolesti;
 rozumět potřebám a omezením člověka s bolestí.
7.1 Bolest
"Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená
s akutním nebo potenciálním poškozováním tkání". Na této definici se shodli
zástupci mezinárodní Asociace pro studium bolesti (IASP) a kterou přijala i Světová
zdravotnická asociace (WHO). Bolest je vždy subjektivní, její vnímání se liší
podle věku, pohlaví, rasy a etnika (Rokyta a kolektiv, 2009, s. 21). Bolest je jevem,
který leží na pomezí fyziologie a psychologie (Křivohlavý, dle Zacharová,
Hermanová a Šrámková 2007, s. 43).
Bolest je tedy subjektivní zkušenost, není možné ji objektivně změřit. Je způsobena
fyzikálním, chemickým nebo bakteriálním podrážděním periferních zakončení
nervových vláken, citlivých na bolest. Protože je jejich hustota různá
na různých místech v organizmu, proto je některá oblast více, jiná méně citlivá
na bolest. Nemocný si bolest uvědomuje prostřednictvím kůry mozkové, kam
je vzruch veden přes talamus senzorickými vlákny z postižené tkáně.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
71
Bolest je známá každému člověku – kazí radost ze života, snižuje jeho kvalitu,
pokud přesáhne určitou intenzitu, může i život zničit. Může být ale i prospěšná –
varovný signál. Bolest zatěžuje celý organizmus - ovlivňuje psychiku, tělesně
i duševně ho vyčerpává, toto vyčerpání zpětně zvyšuje citlivost na bolest. Každý
nemocný má právo na bolest!
Vymětal (dle Zacharové, Hermanové a Šrámkové, 2007, s. 44) uvádí, že u bolesti
rozlišujeme tři vzájemně propojené stránky:
 smyslovou (senzorickou) - spočívá v lokalizaci bolesti, posuzování intenzity
a kvality pacientem;
 emoční (emoční doprovod - pláč, zlost, lítost...) - týká se hlavně motivace
a tendenci bolest zmírnit a odstranit;
 hodnotící - nejvíce se uplatňuje myšlení. Jde o srovnání bolesti na základě
dřívějších zkušeností.
Bolest je cokoli, co pacient jako bolest označí, existuje vždy, když si na ni
nemocný stěžuje!
Bolest je pravděpodobně nejčastějším příznakem onemocnění. Je s ní spojeno
hodně léčebných a ošetřovatelských úkonů. Nemocný ji prožívá jako negativní,
nepříjemný pocit, který narušuje jeho komfort. Je vnímána i pociťována individuálně,
každý člověk má citlivost k vnímání bolesti jinou. Každý člověk má individuální
práh bolesti!
Význam bolesti pro člověka
Bolest vzniká při poškození tkání a má dva významy: signální a patognomický.
Bolest někdy chrání organizmus před dalším poškozením. Umožňuje rozpoznání
vyvolávající příčiny a jejím odstraněním vede ke snížení nebo odstranění bolesti.
1. Signální význam - jedná se o akutní bolest, která oznamuje, že v organizmu
není něco v pořádku. Bolest patří k fenoménům, které nás ochraňují
a upozorňují na nebezpečí (někdy mluvíme o tzv. užitečné bolesti);
2. Patognomický význam - jedná se o bolest chronickou, která je nemocí
sama o sobě. Má negativní význam (je tzv. neužitečná) (Rokyta a kolektiv,
2009, s. 15).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
72
7.1.1 Akutní a chronická bolest
Rozdělení na akutní a chronickou bolest je základní, je podle délky jejího trvání.
 Akutní - trvá hodiny, dny, má pozitivní význam (upozorňuje, že není něco
v pořádku), je lokalizována na konkrétní oblast, příčina bývá periferní,
rychle se zlepšuje (po odstranění příčiny). Pokud nebude dostatečně léčená,
hrozí riziko vzniku bolesti chronické. Může být např. poúrazová (následek
mechanického nebo chemického poškození tkání nebo působením
tepla; pooperační (doprovodný efekt při různých chirurgických výkonech,
léčba pooperační bolesti by měla být ideálně zahájena již před operací předoperační
analgezie).
 Chronická - trvá měsíce, roky (min. 3-6 měsíců), má negativní význam
(nemá signální význam), příčina je spíše centrální, lokalizace bývá difúzní,
progresivně se zhoršuje. Typickým projevem je bolestivé chování, které
bývá nevědomé a lze jej považovat za objektivní příznak. Projevy: grimasy,
vzdychání, pláč, kulhání, zaujímání úlevových poloh, časté návštěvy
lékaře apod. (Rokyta a kolektiv, 2009, s. 32-35).
 Psychogenní bolest - je zvláštním druhem, kdy člověk cítí a prožívá bolest,
i když jsou lékařská vyšetření negativní. Tento typ bolesti se může
vyskytovat u nemocných, kteří prožili opakované hospitalizace, komplikovanou
léčbu a jejich práh bolesti je snížený. Příčiny mohou být i v sociální
situaci (upoutání pozornosti okolí) nebo se může jednat o hysterické reakce
(Čechová a Mellanová, dle Zacharová, Hermanová a Šrámková, 2007,
s. 45).
Z hlediska odezvy lze bolest porovnat v rovině:
 subjektivní (psychické) - vázána na prožívání hlasové a řečové (sténání,
stížnosti);
 vnější (pozorovatelné) - chování (výraz v obličeji, úlevová poloha...);
 fyziologické a biochemické - např. větší produkce serotoninu (Zacharová,
Hermanová a Šrámková, 2007, s. 44).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
73
Tab. 1 Typické doprovodné příznaky bolesti (zdroj: Rokyta a kolektiv, 2009, s. 35).
Bolest akutní Bolest chronická
pocení poruchy spánku a chování
zrychlený tep deprese
zrychlené dýchání změny osobnosti
vazokonstrikce zhoršená kvalita života
mydriáza - rozšíření zorniček sociální izolace
paralýza střev zácpa
retence moči ztráta zaměstnání
katabolismus (rozkladné procesy) nebezpečí suicida
hyperglykémie poruchy libida
7.1.2 Model bolesti
V roce 1990 zveřejnil americký neurochirurg John Loeser a australský anesteziolog
Michael Cousins konceptuální model bolesti (obr. č. 1), který pomáhá pochopit
a objasnit bolest. Dává též návod, jak k takovému nemocnému postupovat a
pomáhá k určení intervencí, které nikdy nekončí s konstatováním, že by byly vyčerpány
všechny možnosti pomoci.
Obr. č. 1 Konceptuální model bolesti J. Loeser, M. Cousins (zdroj: Trachtová, 2013, s. 126).
Konceptuální model bolesti
Vnímání bolesti – (nocicepce) – všechny procesy vyvolané aktivací nociceptorů.
Bolest (pain) = senzorický vjem, je výsledkem nocicepce, ta však nemusí vždy
vést k bolesti a také může vzniknout bolest bez nocicepce. Proto je tak těžké
bolest u konkrétního jedince předvídat a intervenovat na ni.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
74
Utrpení (suffering) – psychická reakce na bolest. Utrpení nemusí být důsledkem
bolesti, důvod může být dlouhotrvající negativní emoce zpracované
do bolestivého prožitku (somatizace). Proto je někdy účinnější psychologická
intervence než analgetika.
Bolestivé chování (pain behaviour) – je to jediný objektivně pozorovatelný
a kvantifikovatelný projev bolesti (pláč, vzdychání, grimasa, zaujetí úlevové
polohy, verbalizace …). Účelem je snaha, aby okolí vzalo na vědomí, že nemocný
má bolest. Významnou intervencí je ovlivnění chování.
7.1.3 Faktory ovlivňující bolest
 fyziologicko-biologické faktory (věk, vývojové faktory, pohlaví,
fyziologie, stav receptorů bolesti, zdravotní stav, poloha ...);
 psychicko-duchovní faktory (osobnost, emoce, nálada, pocity, strach,
úzkost, vztek, frustrace …);
 sociálně-kulturní faktory (mezilidské vztahy, podpora blízkých a okolí,
přístup zdravotníků, výchova, předchozí zkušenost s bolestí, vzory
zvládání bolesti, sociální závislost, osamělost, etnografické vlivy …);
 faktory životního prostředí ( chlad, teplo, světlo, hluk, denní doba,
prostředí - pohodlí, cizí prostředí…).
7.1.4 Hodnocení bolesti
Předpokladem pro správné hodnocení bolesti je dobrá ošetřovatelská anamnéza,
včetně okolností, za kterých bolest vznikla.
Pravidelné hodnocení bolesti je důležitým podkladem pro správnou léčbu bolesti.
Na tomto hodnocení se významnou měrou podílí sestra, která také o bolesti
a účinnosti intervencí vede záznam. Hodnotíme: intenzitu, lokalizaci, časový
průběh, kvalitu a charakter, okolnosti, za kterých vznikla nebo se zhoršuje
(Křivohlavý, 1992, s. 13).
1. Intenzita bolesti. "Jak moc to bolí?" je vždy subjektivní ze strany pacienta,
někdy může být zdravotnickým personálem podhodnocena.
Bolest slabá, střední, silná, nesnesitelná.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
75
Hodnotící škály
 VAS - Vizuální analogová škála (Visual Analoque Scale) (0 - žádná bolest,
10 největší možná bolest, jakou si pacient umí představit), v praxi
nejčastěji používaná (schéma č. 1, 2).
Schéma č. 1 VAS - Vizuální analogová škála
[---------------------------------------------------------------------------------------]
0 - stav bez bolesti 10
nejvyšší možná bolest,
jakou si dokážu představit
 Další škály
Schéma č. 2 VAS - Visual Analoque Scale (modifikace)
Schéma č. 3 Česká škála dle Křivohlavého
Schéma č. 4 Škála výrazů obličeje (v různých obměnách se používá především u dětí)
 Verbální metody - nám umožňují dle pacientem zvolených výrazů zachycení
nejen intenzity bolesti, ale i její kvalitu (např. MPQ dotazník, tab. č.
2).
2. Lokalizace a topologie bolesti. „Kde to bolí?“
Bolest se někdy obtížně lokalizuje, zvlášť bolest útrobní. Je možné kromě
otázek využít metodiku M. S. Margolese, 1983, nazvanou The Pain Chart –
Mapa bolesti (obr. č. 2).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
76
Mapa bolesti
Obr. č. 2 Mapa bolesti (zdroj: Krátká, 2007, s. 32).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
77
3. Časový průběh bolesti. „Kdy to bolí?“
Dotazy tohoto typu podávají informace jak dlouho bolest trvá, jestli je
trvalá nebo s přestávkami, mění-li se intenzita v denní dobu apod.
Sleduje se vliv mimořádných událostí, nebo tzv. „tok“ bolesti.
4. Kvalita, charakter bolesti. „Jak to bolí?“
 podle orgánu, z něhož vychází (srdeční, kloubní, zubů, hlavy, břicha...);
 podle subjektivních pocitů (ostrá, tupá, štípavá, pálivá, kolikovitá, bo-
davá...).
Pro každou bolest je charakteristický nástup a průběh. Někdy začíná
náhle, jindy pozvolna, narůstá intenzita, která se v průběhu může měnit.
5. Ovlivnitelnost bolesti. „Za jakých okolností se bolest zhoršuje nebo po-
levuje?“
Faktory zvyšující nebo snižující vnímání bolesti, intervence ... .
Snižování bolesti (zmírnění příznaků, povzbuzení nálady, spánek, odpočinek,
relaxace, teplo, chlad, zklidnění, analgezie, psychologické prostředky,
empatie ...).
Zvyšování bolesti (nešetrné zacházení, nevhodné chování zdravotnického
personálu, strach, hluk, nedostatek spánku, vyčerpání, dehydratace, neinformovanost,
nepřítomnost blízké osoby, zvláště u dětí ...).
Prevence bolesti (informace, důvěra, porozumění, sympatie, šetrné za-
cházení...).
Dotazník McGillovy Univerzity k hodnocení bolesti (MPQ)
Dotazník McGillovy Univerzity k hodnocení bolesti (McGill Pain Questionnaire MPQ)
je cílený na charakter bolesti a pocity pacienta při bolesti (deskriptory bolesti).
Krátká forma dotazníku bolesti McGillovy univerzity. Obsahuje patnáct
deskriptorů bolesti, u kterých pacient volí intenzitu pociťované bolesti 0 - 3.
0 - žádná 1 - mírná 2 – středně silná 3 - silná
Zkrácená forma dotazníku přeložena do češtiny (tab. č. 2). Další součástí tohoto
dotazníku je verbální škála intenzity bolesti a vizuální analogová škála bolesti.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
78
Tab. č. 2 Krátká forma dotazníku McGillovy univerzity (zdroj: Rokyta a kolektiv, 2009, s. 36).
Deskriptor bolesti (bolestivého pocitu)
Intenzita pociťované bolesti
0
Žádná
1
Mírná
2
Středně
silná
3
Silná
1. tepavá (bušivá)
2. vystřelující
3. bodavá
4. ostrá
5. křečovitá
6. hlodavá (jako zakousnutí)
7. pálivá - palčivá
8. tupá přetrvávající (bolavé, rozbolavělé)
9. tíživá (těžká)
10. citlivé (bolestivé) na dotyk
11. jako by mělo prasknout (puknout)
12. unavující - vyčerpávající
13. protivná (odporná)
14. hrozná (strašná)
15. mučivá - krutá
Důležité je také to, jak bolest ovlivňuje člověka během denních aktivit. Lze použít
Dotazník interference bolesti s denními aktivitami 0 - 5 (DIBDA) (tab. č. 3).
Tab. č. 3 Dotazník interference bolesti s denními aktivitami (zdroj: Rokyta a kolektiv, 2009, s.
36-37).
0 Jsem bez bolestí.
1 Bolesti mám, výrazně mě neobtěžují a neruší, dá se na ně při činnosti zapomenout.
2 Bolesti mám, nedá se od nich zcela odpoutat pozornost, nezabraňují však v provádění
běžných denních a pracovních činností bez chyb.
3 Bolesti mám, nedá se od nich odpoutat pozornost, ruší v provádění i běžných denních
činností, které jsou proto vykonávány s obtížemi a s chybami.
4 Bolesti mám, obtěžují tak, že i běžné denní činnosti jsou vykonávány jen s největším
úsilím.
5 Bolesti jsou tak silné. že nejsem běžných činností vůbec schopen/a, nutí mě vyhledávat
úlevovou polohu, případně nutí až k ošetření u lékaře.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
79
7.2 Péče o pacienta s bolestí
Jak bylo již sděleno, bolest je subjektivní zážitek a každý člověk ji prožívá jinak.
V ošetřovatelském procesu klademe velký důraz na odběru anamnézy a zhodnocení
pacienta sestrou. Velmi záleží na faktorech, které bolest ovlivňují. Cílem
ošetřovatelské péče je snížit nebo odstranit bolest pacienta. Léčba bolesti může
být nefarmakologická (psychologický přístup k pacientovi, eliminovat strach a
obavy vhodnou komunikací a dostatečnou edukací, nácvik úlevové polohy a relaxačních
technik ...) a farmakologická (tvoří základ zvládání akutní a chronické
bolesti, podle intenzity ji dělíme do tří základních stupňů (dle WHO). V dnešní
době zvláště pro zvládání chronické bolesti navštěvují pacienti specializované
Ambulance léčby bolesti.
Důležitý je přístup sestry (ostatních zdravotníků) k pacientovi. Zásady v přístupu
k člověku s bolestí s bolestí lze shrnout do těchto bodů:
 vždy, když pacient sdělí, že má bolest, věříme mu;
 bolest pacienta nebagatelizujeme a nekomentujeme nevhodnými výroky;
 pečlivě odebereme ošetřovatelskou anamnézu bolesti a zhodnotíme aktuální
stav pacienta;
 velkou pozornost věnujeme chování pacienta, především dětí (disimulace
nebo simulace);
 podáváme analgetika dle ordinace lékaře a sledujeme jejich účinek;
 pečlivě bolest monitorujeme (záznam);
 umožníme pacientovi verbálně se k bolesti vyjádřit, sledujeme, jak bolest
vnímá a zvládá;
 nejsme zdrojem zvýšení bolesti, chováme se klidně, chápavě a laskavě... .
Příklady otázek pro pacienta při získávání anamnézy bolesti:
 Lokalizace - Kde to bolí? Je to určité místo nebo např. celé břicho?
 Intenzita - Jak moc to bolí? Jak byste určil stupeň bolesti na stupnici 1 -
10? Je intenzita stále stejná nebo se mění?
 Charakter - Jaká je bolest - např. pálivá, píchavá, dloubavá...?
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
80
 Časový průběh - Kdy bolest začala? Jak dlouho trvala (trvá)? Je bolest trvalá?
Jak často se bolest objevuje?
 Okolnosti - Víte, co bolest vyvolalo? Co Vaši bolest snižuje/zvyšuje? Máte
již zkušenost s takovou bolestí? Co Vám pomáhá? Zkoušel(a) jste úlevovou
polohu, s jakým efektem?
7.3 Kategorie ošetřovatelských diagnóz
Problémy vztahující se k bolesti jsou zahrnuty v NANDA-International 2015-2017,
např. v Doméně 11 Bezpečnost/ochrana, diagnózy Třídy 2 Tělesné poškození mnohé
ošetřovatelské diagnózy, v Doméně 12 Komfort, diagnózy Třídy 1 Tělesný
komfort, např. ošetřovatelská diagnóza Akutní bolest (00132), Chronická bolest
(00133), Porodní bolest (00256), Syndrom chronické bolesti (00255), Třídy 3
Sociální komfort, ošetřovatelská diagnóza Sociální izolace (00053) (Nanda International,
2015-2017).
Kontrolní otázky:
1. Jak může zdravotnický pracovník přispět ke zmírnění bolesti (nefarmako-
logicky)?
2. Jaké znáte možnosti hodnocení bolesti.
3. Co je podle Vás psychická bolest a kdy může vzniknout?
Úkoly:
1. Nastudujte fyziologii bolesti.
2. Vypracujte Pracovní list č. 8 a 8a.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
81
Doporučená literatura:
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
MOUREK, Jindřich, 2005. Fyziologie. Praha: Grada. ISBN 80-247-1190-7.
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
ROKYTA, Richard a kolektiv, 2009. Bolest a jak s ní zacházet. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-3012-7.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
ZACHAROVÁ, Eva, Miroslava HERMANOVÁ a Jaroslava ŠRÁMKOVÁ, 2007. Zdravotnická
psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2068-5.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
82
8 PSYCHOSOCIÁLNÍ A SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY ZDRAVÝCH
A NEMOCNÝCH. ETICKÉ ASPEKTY PÉČE
Klíčové pojmy:
hodnota, jistota, bezpečí, prožitek, vnímání, důstojnost, úcta
Po prostudování kapitoly budete:
 rozumět významu psychosociální potřeba;
 schopni rozpoznat psychickou nepohodu pacienta (strach, úzkost
...);
 schopni naslouchat pacientům/klientům a poskytnout jim podpo-
ru;
 chápat sociální potřeby člověka;
 umět vysvětlit co jsou spirituální potřeby;
 chovat se k nemocnému/klientovi v duchu etických zásad.
8.1 Psychosociální potřeby
V rámci ošetřovatelské péče je péče o psychické, sociální a spirituální potřeby
nemocného stejně tak důležitá, jako péče o jeho tělesné pohodlí.
„Duchovní potřeby nemá jen člověk nemocný, má je každý. Problém je pouze
v tom, že si někteří z nás pod tím pojmem neumí nic představit“ (Svatošová,
2012, s. 39).
Veškeré intervence sestry/zdravotníků, by měly být zaměřeny na kvalitu života
člověka. Je velmi těžké mluvit o psychických a spirituálních (duchovních) potřebách,
protože lidé jsou na různé úrovni poznávání a jedná se o velmi individuální
a niternou záležitost (Opatrný, [on-line]). Téměř každý člověk podle svých hodnot
v něco věří. V lásku, úspěch, dobro, Boha, sebe samé. Většinou se pohybujeme
v úrovni zážitku, který mnohdy nelze předat. Vyšší potřeby self - já zahrnují
myšlenky a pocity spojené s vlastním já, vnímáním sebe, uznáním, důstoj-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
83
ností, poznáním, mocí a pochopením. Řadí se na pomyslnou 4. příčku Pyramidy
potřeb. Zahrnujeme sem potřebu sebepojetí, sebeúcty, úspěchu, uznání, potřebu
neudělat ostudu, potřebu intimity, pochopení, poznání, autonomie, moci
a submise.
8.1.1 Sociální potřeby
Sociální potřeby souvisí s kontaktem „okolního světa“. „Člověk je tvor společenský,
a tak jako izolovaně nežije, izolovaně ani nestůně a neumírá“ (Svatošová,
2012, s. 22). Nemocný má obvykle potřebu mít návštěvy, ať je to v nemocnici,
sociálním zařízení nebo v domácím prostředí. Z pochopitelných důvodů se nejraději
setkává se členy rodiny. Je dobře, když je vtažen do jejího dění. Pokud
je v domácím prostředí, může se setkávat i se sousedy a známými, ale může to
být i prostředí, které mu dodává pocit jistoty a bezpečí. Potřebuje vidět oknem
svou zahradu nebo pohladit svého pejska… . Zvláště senioři právě po tomto touží,
pokud jsou hospitalizováni a duševně strádají, chtějí být doma. Tady je dobrá
alternativa domácí péče, ale někdy i přes velkou snahu rodiny není možná.
Situaci hospitalizovaného nemocného hodně ovlivňuje (především jeho soukromí)
i přítomnost ostatních pacientů, s nimiž sdílí pokoj. Je třeba velké tolerance
ze strany všech zúčastněných a také taktu ze strany ošetřujícího personálu.
Co se týká návštěv, jsou situace, kdy o ně nemocný nestojí a ani nejsou vhodné
(nepohoda, bolest…), proto je třeba to respektovat. Nemocnému se honí hlavou
spoustu problémů, např. nedokončená práce, nedostatek finančních prostředků,
neurovnané vztahy v rodině a je rád, když si o těchto starostech může s někým
promluvit. Může se stát, že nechce zatěžovat své nejbližší a hledá „důvěrníka“
z řady zdravotnických pracovníků, nejčastěji sester. Pokud k tomu dojde, sestra
nesmí zradit jeho důvěru. Nemocného vyslechne (často je to dostačující a nečeká
radu), ale zdržuje se soudů a hodnocení situace. Může však odkázat v případě
potřeby na zdravotně sociálního nebo sociálního pracovníka.
Kvalita života
V sociálních vědách je kvalitou života myšlen pocit subjektivní pohody - Subjective
Well Being, SWB, v medicínských vědách a ošetřovatelství je kvalita živo-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
84
ta vyjadřovaná konstruktem kvality života souvisejícím se zdravím - Health Related
Quality of Life, HRQoL. V prvních definicích kvality života, z let 1983 až
1990, je kvalita života popisována jako psychologická, tělesná, sociální a finanční
pohoda. Mnoho významných autorů, ale konstrukty kvality života související se
zdravím považují za nepřesné a nekomplexní. Dle nich se zaměřují pouze na jednu
oblast kvality života, a to na vnímání zdravotního stavu. Základními pojmy
většiny definic kvality života současných autorů bývají pojmy jako pohoda (wellbeing),
spokojenost (satisfaction), očekávání (expectation) a význam (meaning).
Souhrnně se dá říci, že globální definice kvality života v ošetřovatelství mají následující
společné znaky:
 kladou důraz na kognitivní aspekt, proces hodnocení individuálních životních
podmínek nebo jejich subjektivní vnímání;
 definují kvalitu života ve významu celkové životní spokojenosti, pohody
a nikoliv zdraví;
 explicitně nekladou důraz na determinaci zdravím;
 kladou důraz na subjektivnost, dominanci subjektivních indikátorů – percepce
nebo hodnocení je založené na interních standardech (hodnotách,
očekáváních, aspiracích apod.);
 zdůrazňují multidimenziálnost kvality života (Gurková, 2011).
Nejčastější citovanou definicí kvality života v medicíně a ošetřovatelství je definice
vytvořená pracovní skupinou WHOQOL (World Health Organisation Quality of
life). Kvalita života v ní vyjadřuje to „…jak lidé vnímají své místo v životě,
v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žijí, a ve vztahu ke svým
cílům, očekáváním, standardům a zájmům“ (Gurková, 2011).
Stupnice kvality života dle WHO (WHOQOL - 100)
1. Fyzické zdraví
2. Psychické zdraví
3. Míra nezávislosti
4. Sociální vztahy
5. Prostředí
6. Spiritualita/religiozita/osobní přesvědčení.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
85
8.1.2 Duševně-duchovní zdraví
Duševně-duchovní zdraví je předmětem pozitivní psychologie a odpovídá mu nástup
spirituality, návrat ctností, vůle a hodnost u člověka. Peterson a Seligman
(dle Baštecká, Mach a kol., 2015 s. 184) stanovili šest ctností:
 moudrost a vědění (tvořivost, zvědavost, láska k vědění ...);
 odvaha (statečnost, vytrvalost, čestnost, elán);
 humanita (láska, laskavost, sociální inteligence);
 spravedlnost (občanství, slušnost, tvůrčí vůdcovství);
 umírněnost (odpuštění, soucit, pokora a skromnost, prozíravost, sebeovlá-
dání;
 překročení sebe (obdiv ke kráse a dokonalosti, vděčnost, naděje, humor,
duchovnost...).
"Za zdravého - zjednodušeně řečeno - z hlediska pozitivní psychologie může být
považován člověk, který zažívá štěstí a spokojenost, což předpokládá i zakotvenost
ve vztazích a zážitky smysluplnosti" (Baštecká, Mach a kol., 2015 s. 185).
Duchovní zdraví může být definováno jako chuť žít, poznávat a vytvářet hodnoty,
angažovat se, být otevřen pro setkání. Pro správné hodnocení duchovního
zdraví je potřeba rozlišit projevy (znaky) duchovního zdraví od projevu duchovní
dekompenzace. Například Kozierová a kolektiv (dle Grebíková, 2014, s. 9-10)
uvádí znaky duchovního zdraví, vycházejících ze čtyř spirituálních potřeb, násle-
dovně:
 Potřeba vlastního významu a účelu v životě (člověk v minulosti i současnosti
žije v souladu se svým systémem hodnot; je spokojený se svým životem;
vyjadřuje naději do budoucna; je-li věřící, přeje si účastnit se náboženských
obřadů).
 Potřeba přijímat lásku (člověk vyjadřuje naději na posmrtný život; má
důvěru ve zdravotnický personál; má přání vykonávat religiózní obřady,
je-li věřící; v těžkých situacích svého života věří Bohu a jiným lidem; ví,
že je milován Bohem i lidmi).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
86
 Potřeba rozdávat lásku (člověk prokazuje lásku k jiným lidem prostřednictvím
skutků; chce pro druhé dobro).
 Potřeba naděje a tvořivosti (člověk má realistický přístup ke svému zdravotnímu
stavu; žádá realistické informace o svém stavu; během nemoci
využívá svůj čas užitečně; vnitřní ego staví před fyzické; vymezuje si reálné
osobní cíle v oblasti zdraví).
8.1.3 Duchovní bolest
Disharmonie v duchovních projevech pacienta a projevech duchovního zdraví
poukazují na existenci duchovní dekompenzace nemocného a ta se může projevit
duchovní bolestí. Rozlišujeme dva tyty: bolest spirituální a bolest religiozní.
Za spirituální bolest lze považovat narušení nejhlubších hodnot, jistot, zásad,
lásky, smyslu života a naděje člověka. V praxi může dospět až do absolutní
beznaděje, pocitu prázdnoty, morálnímu rozkladu osobnosti, pocitu zrady, zklamání,
ztráty smyslu života (Prokop, 2006, dle Šavrňová, 2015, s. 23). „Bolest
spirituální (duchovní) je utrpení, spojené s odcizením od svého nejhlubšího já,
které je často prožívané jako strach z neznáma a jako cit ztráty smyslu" (Munzarová,
dle Grebíková, 2014, s. 11). Bolest religiozní je taková spirituální bolest,
která je založena na špatném chápání náboženství, které konkrétní člověk praktikuje
(Prokop, 2006, dle Šavrňové, 2015, s. 23).
Z výše uvedeného vyplývá, že duchovní (spirituální) bolest může být způsobena
i nevhodným chováním zdravotníků, rodiny nebo širšího okolí k nemocnému
(zlehčování problémů, neakceptování důstojnosti, nevšímavostí, nevhodnou komunikací
apod.).
Psychické a sociální potřeby ovlivňuje uspokojení potřeby jistoty a bezpečí
a sounáležitosti a lásky. Pocit jistoty a bezpečí umožňuje pacientovi a jeho
blízkým získat důvěru v ošetřující personál. Jistota a bezpečí jsou zakotveny
v Listině základních práv a svobod, 1991. Pocit bezpečí a jistoty posiluje informovanost,
nezkreslené informace o zdravotním stavu, pochopení jeho potřeb
zdravotníky apod.
8.1.4 Potřeba jistoty a bezpečí
Psychické a sociální potřeby ovlivňují uspokojení potřeb jistoty a bezpečí,
sounáležitosti a lásky. Pocit jistoty a bezpečí umožňuje pacientovi a jeho blíz-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
87
kým získat důvěru v ošetřující personál. Jistota a bezpečí jsou zakotveny
v Listině základních práv a svobod, 1991. Pocit bezpečí a jistoty posiluje informovanost,
nezkreslené informace o zdravotním stavu, pochopení jeho potřeb
zdravotníky apod.
Potřebu jistoty a bezpečí můžeme rozdělit na:
 potřebu vyhnout se ohrožení;
 potřebu ochrany zdraví;
 potřebu důvěry;
 potřebu soběstačnosti;
 potřebu informací a orientace;
 potřebu podnětů;
 potřebu vlastnictví a hromadění majetku;
 potřebu míru a klidu;
 potřebu naděje a víry;
 potřebu lásky a sounáležitosti (Trachtová, 2013, s. 141).
Každý člověk potřebuje pocit sounáležitosti, někoho, o koho se může v těžkých
chvílích opřít. Většinou to bývá rodina. Pokud ta není nablízku, může to být
zdravotnický pracovník, ke kterému nemocný/klient upíná své naděje. Zdravotnický
pracovník je pacientovi nejblíže, často se stává jeho důvěrníkem.
V interakci s pacientem a jeho rodinou se musí chovat tak, aby nepřeslechl signály,
které sdělují, že něco není v pořádku. Dle Svatošové (2012, s. 27) by zdravotnický
personál měl umět zachytit „šelest na duši pacienta“, podobně jako
praktičtí lékaři šelest na srdci. Rozdíl je pouze v použití nástroje, jímž v daném
případě není fonendoskop, ale SRDCE zdravotníka. Sestra tráví s pacientem hodně
času, proto je velmi důležité, aby byla schopna tento "šelest na duši pacienta"
včas rozpoznat a aby vhodnými intervencemi přispěla k naplnění jeho spirituálních
potřeb, odstranila pocit nepohody a zvýšila tak kvalitu jeho života.
8.1.5 Signály nepohody
- Strach z něčeho konkrétního (z vyšetření, z úmrtí, ze ztráty zaměstnání,
ztráty partnera, ztráty soběstačnosti, ze samoty …).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
88
- Úzkost před něčím neurčitým, mezi strachem a úzkostí neexistuje jasná
hranice. U zdravých jedinců je mírná úzkost a strach faktor, který zvyšuje
aktivitu, pracovní motivaci a stimuluje. Člověk bez úzkosti je klidný, spokojený,
ale také často pasivní. Překročí-li však úzkost únosnou míru, může
vést k destrukci chování.
 Hněv je to obvyklá reakce na frustraci, často se projevuje zničujícími
pohyby (rozbíjení), může být ale nahrazena verbálními projevy (křikem,
pomlouváním, ironií, zesměšňováním…).
 Smutek – reakce na ztrátu určité hodnoty, nejčastější projev je pláč,
může být provázen hněvem, vzpourou… .
 Beznaděj – subjektivní emocionální stav, kdy člověk nevidí žádné alternativy
nebo schůdné možnosti volby řešení problému.
 Bezmocnost – liší se od beznaděje tak, že člověk vidí možné řešení,
ale není ho schopen, většinou nemá sílu.
 Nedostatečné sebehodnocení (nedůvěra ve své schopnosti).
 Malá sebeúcta (např. u mutilizujících výkonů) (Trachtová, 2013,
s. 147-150).
8.2 Spirituální potřeby
Spirituální potřeby se těžko definují. Podle Opatrného se jedná o přání, slova
a pocity, která začneme vnímat jen tehdy, pokud skutečně nasloucháme. Murray
a Zentner (1989, s. 259) popisují spiritualitu jako inspirativní, úctyhodnou hodnotu
přesahující religiozitu, usilující o respekt, smysl a účel u všech lidí. Snaží se
být v souladu s universem a odpovídat na otázky ohledně nekonečnosti. Primární
postavení pak spiritualita dostává především v období emočního stresu, fyzické
i duševní nemoci, bolestné ztráty, či úmrtí.
Nemocný potřebuje:
- cítit smysl svého života;
- pochopit smysl své bolesti;
- dozvědět se pravdu, nalézt zdroj naděje;
- přijmout paradox srdce a rozumu;
- vnímat rituál, pomodlit se …;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
89
- dotýkat se, křičet a volat o pomoc, svolení žít nebo zemřít;
- stát se součástí přítomnosti, smířit se, odpustit … (Opatrný, [online]).
Srdce – kotva – kříž
- Potřeba lásky (srdce).
- Potřeba naděje (kotva) – pacient musí mít stále naději.
- Potřeba víry (kříž) – nejen v Boha, ve spravedlnost, v sebe, v dobro,
v někoho ... .
- Potřeba odpuštění – má dvě složky rozumovou (člověk se snaží odpustit,
chce) a niterní (nemůže, nejde to, moc se ho to dotklo).
- Hledání smyslu života - je nutné si užít veškerý pocit pohody, blaha, štěstí
– člověk nesmí mít výčitky, že měl dělat něco jiného. Je nutné si uvědomit,
že život se žije odpředu a je chápán směrem dozadu – teprve až
něco prožijeme, tak si uvědomíme, jaký to mělo smysl. Někdy smysl
poznáme až s odstupem času. Svůj život utváříme a ovlivňujeme na základě
svého rozhodování, svědomí, odpovědnosti, svých možností, schopností
…). Lidé, kteří prožívají svůj život jako smysluplný, jsou ve větší duševní
pohodě (well-being), mají vyšší kvalitu života. Pro rozpoznání jakéhokoli
smyslu života hraje klíčovou roli svědomí. Podle Frankla (2006b, s. 58) je
to „intuitivní schopnost najít jednorázový a jedinečný smysl, který
se skrývá v každé situaci.“ (Frankl, 2006b, s. 58).
Úlohou zdravotníka je podpořit pacienta, pomoct mu pochopit sebe sama a své
intervence zaměřit především na zvýšení jeho spokojenosti, naplnění jeho tužeb,
přání… .
8.3 Faktory ovlivňující psychické, sociální a spirituální potřeby
- fyziologicko-biologické faktory (věk, vývojové faktory, pohlaví, fyzická
kondice a funkční zdatnost, zdravotní stav, soběstačnost ...) ;
- psychicko-duchovní faktory (osobnost, emoce, nálada, strach, úzkost,
vztek, postoj k životu, postoj ke zdraví/nemoci, preference životních
hodnot, spokojenost (např. s léčbou, s přístupem personálu) …);
- sociálně-kulturní faktory (mezilidské vztahy, výchova, rodinný stav,
sociální závislost, osamělost, životní role, kulturní zázemí, způsob
komunikace, vyznání, víra, naděje …);
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
90
- faktory životního prostředí a další (optimální teplota, světlo, hluk, denní
doba, pohodlí, známé/neznámé prostředí, bezpečnost, ekonomická
situace…).
8.4 Možnosti uspokojování spirituálních potřeb ve zdravotnickém za-
řízení
Podle zákona č. 372/2011 Sb., Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich
poskytování (zákon o zdravotních službách), § 28, bod (3) "Pacient má při poskytování
zdravotních služeb dále právo:
a) na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí
při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních
služeb,
j) Přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní
péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných
v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské
činnosti (dále jen „duchovní“) v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který
neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li
jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít
v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li
jiný právní předpis jinak“ (zákon č. 372/2011 Sb.).
Pro poskytování spirituální péče v nemocnici je zapotřebí týmové spolupráce
všech složek pečující o pacienta, která vede ke spokojenosti pacienta.
Pečovat o člověka znamená zajímat se nejen o něj, ale i jeho rodinu a komunitu.
Spirituální péči v nemocnici poskytuje: nemocniční kaplan (kněz), pastorační
asistent, dobrovolník (pracuje pod vedením nemocničního kaplana), psycho-
log.
Viktor E. Frankl uvádí, že každý člověk duchovní rozměr má a každý člověk, je-li
lidsky a profesně zralý, může druhému člověku v této „lidské“ duchovní oblasti
pomoci (Frankl, [online]). Základní spirituální péči může poskytnout každý, kdo
se těší důvěře nemocného, tedy i sestra. Každý může nabídnout minimálně chápající
rozhovor. Chceme-li nemocnému skutečně pomoci, musíme vzít vždy
v úvahu reálnost potřeb, úzkostí, bolestí, útěch a nadějí, které se v tomto pro-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
91
storu života vyskytují. Pomáhat může účinně ten, kdo je nemocnému blízký, má
pro něho pochopení a nemocný sám si ho pro tuto rolí zvolí nebo k nabízené pomoci
svobodně přivolí. Není dobré ihned přesouvat tuto pomoc na "odborníky"
(kněze, pastoračního pracovníka, psychologa). Pro saturaci spirituálních potřeb
je důležité mít vždy na paměti, že každý pacient je jedinečnou bytostí se svou
vlastní osobní historií a vnitřním světem, do kterého může jiný člověk nahlédnout
jen do té míry, do jaké mu to bude dovoleno (Svatošová, 2012, s. 11).
Cílem je posloužit jedinci, ale také chránit pacienta před duchovním působením,
když si to nepřeje. Duchovní péče může být poskytnuta nejen pacientům,
ale i jejich rodinám nebo zdravotníkům. Někdy jsou zaznamenána kritická místa
– strach z agitování klientů a strach z alternativního působení.
8.4.1 Spirituální péče
Spirituální péče může být poskytnuta nemocným:
- kteří, trpí osamělostí, smutkem nebo strachem;
- kteří řeší naléhavé vztahové nebo existenciální otázky;
- kteří nespolupracují s okolím a je potřeba v nich posílit pocit důvěry
a naděje;
- kteří ztrácí smysl jejich života;
- kteří si potřebují popovídat nebo uvítají jen tichou přítomnost druhého
člověka.
I těžce nemocný potřebuje mnohdy naplnit řadu úkolů, které k životu patří. Uvádíme
ty nejpodstatnější věci:
- zorientovat se v situaci, která je pro něho nová (prostředí nemocnice, závislost
na druhých, nemohoucnost, vědomí blízkosti smrti) - nejde o zvyknutí
si, ale vlastně o přijetí více či méně nové životní role;
- uvést do souvislosti dosavadní život s tímto "okleštěným" nebo pomalu
hasnoucím - překonat nešťastné "rozpadnutí" života na dvě části: na aktivní,
vydávanou za šťastnou a pasivní (nemoc a umírání), která se jeví jako
bezcenná nebo velmi ve své ceně omezená a integrovat nynější stav
do celku života;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
92
- najít smysl života i v nové situaci, a také (zejména v blízkosti smrti) docenit
smysl života dosud žitého;
- vyrovnat se se strachy jak o sebe (jak zvládne bezmocnost, bolesti, samotnou
smrt) tak o bližní (životní partner, děti, kdokoliv, kdo je na nemocného
nějak odkázán);
- vyrovnat se s bilancí vlastního života (přijetí vlastního životního příběhu
a role nemocného v něm) s jeho úspěchy a neúspěchy;
- vyrovnat se s domnělými nebo skutečnými utrpěnými křivdami a neúspěchy
- odpustit;
- vyrovnat se s manky vlastní odpovědnosti vůči těm, kterým se nemocný cítí
být odpovědný: životní partner, děti, podřízení, "osud", Bůh - tedy dojít
odpuštění (Opatrný, [online]).
Spirituální péče může být poskytnuta příbuzným:
- kteří sami psychicky špatně nesou nemoc či odloučení blízké osoby;
- kteří těžko hledají slova při komunikaci s nemocným členem rodiny;
- kteří potřebují povzbudit při provázení nemocné či umírající blízké osoby;
- kteří potřebují vědět, že udělali pro svého blízkého maximum a že za jeho
situaci (smrt) nemohou;
- kteří zažívají emoční chaos vyvolaný ztrátou blízké osoby;
- kteří se potřebují přeladit, spočinout či načerpat novou sílu… .
Spirituální péče může být poskytnuta zdravotnickému personálu:
- který se cítí vyčerpaný, podrážděný či sklíčený;
- který postrádá pocit bezpečí a spokojenosti při práci v týmu na pracovišti;
- který pociťuje nebo na nějž doléhají osobní či rodinné starosti, které
komplikují pracovní výkon;
- který neodkladně potřebuje z různých důvodů podporu od druhého člověka
… (Opatrný, [online]).
8.4.2 Duchovní služba
Duchovní služba je součástí komplexní péče o pacienta. Odpovídá na duchovní
potřeby pacientů, které má každý člověk bez rozdílu vyznání či náboženského
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
93
přesvědčení. V období nemoci si lidé ve zvýšené míře kladou existenciální, duchovní
a náboženské otázky o smyslu života nebo o smyslu nemoci apod. Tyto
otázky probouzejí touhu po sdílení s druhým člověkem. Na tyto potřeby reaguje
profesionální duchovní služba, nejčastěji se jedná o nemocniční kaplany, pastorační
asistenty, jáhny, kteří jsou součástí multidisciplinárního týmu pracovníků
nemocnice. Duchovní služba slouží všem pacientům bez rozdílu vyznání či světového
názoru, ale i jejich blízkým a rovněž pracovníkům nemocnice. Duchovní
službu poskytují kvalifikované osoby, které mají na poskytování své služby příslušné
teologické vzdělání, obvykle na magisterském stupni. Existuje Dohoda
o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou
radou církví v České republice (příloha č. 4).
Členové duchovní služby nabízejí pacientům, jejich příbuzným i zdravotnickému
personálu nemocnice osobní setkání a rozhovor, lidskou blízkost a doprovázení
v době nemoci, hledání cest, jak důstojně zvládat obtížnou situaci, překonávat
osamění a hledat motivaci, porozumění a naději. Pacientům, kteří o to projeví
zájem, nabízí četbu Bible či jiné duchovní literatury, duchovní rozhovor, modlitbu
a požehnání a zprostředkování svátostí a obřadů. Pokud o to pacient požádá,
zprostředkuje kaplan i návštěvu duchovního podle pacientova přání a vyznání.
Pro poskytování duchovní služby v nemocnici je třeba zajistit nejen personální,
ale i materiální a provozní podmínky:
 prostředí s dostatkem soukromí a nerušené možnosti pro poskytování spirituální
péče (místo pro vedení náboženských obřadů, rozhovor duchovního
s pacientem);
 kaple, pokud je, měla by být ekumenická; „prostor ticha“ pro udělování
svátostí, ale také pro rozjímání (nemocní, příbuzní, personál);
 zajistit školení personálu zabývající se problematikou duchovních potřeb,
odlišnosti poskytované péče u lidí různého náboženského vyznání;
 materiální vybavení pro uspokojení duchovní potřeby, např. náboženská
literatura;
 duchovní podpora zdravotníků;
 zařazení představitelů spirituální péče (nemocniční kaplan a pastorační
asistentka) do multidisciplinárního týmu pečujícího týmu;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
94
 informační materiály o spirituální péči nacházející se na pokoji pacienta,
(např. součástí informačního materiálu o chodu oddělení) nebo na nástěnkách
(upraveno dle Grebíková, 2014. s. 17).
Duchovní služba:
 hlásá a brání jedinečnou hodnotu a důstojnost každého člověka;
 zastává se těch, kteří se cítí bezmocní;
 duchovní služba se snaží nemocnému pomoct důstojně zvládat své utrpe-
ní;
 je nabízena všem pacientům bez ohledu na vyznání – není vnucována!
 úroveň a intenzita se řídí přáním nemocného, momentálním zdravotním
stavem a jinými životními okolnostmi.
8.5 Etické aspekty péče
I když jsou tyto texty zaměřeny na potřeby a hodnoty člověka, považujeme
za vhodné zmínit alespoň některé základní pojmy vztahující se k etickým aspektům
péče. Poskytujeme-li kvalitní a profesionální péči nelze oddělit chování
a přístup k pacientovi/klientovi a jeho nejbližším, které s etickými aspekty sou-
visí.
8.5.1 Vymezení pojmů
Při své práci by se sestra měla řídit Mezinárodním etickým kodexem pro sestry,
který byl poprvé přijat Mezinárodní radou sester (International Council of
Nurses, dále jen ICN) v roce 1953. Od té doby byl několikrát revidován a znovu
schvalován. Dosud poslední revize byla provedena v roce 2000. K Etickému kodexu
Mezinárodní rady sester (ICN) se hlásí i české sestry, a to prostřednictvím
České asociace sester, jejím presidiem byl kodex přijat a od 19. března 2003
nabyl platnosti (Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester, s. 1
[online]). V případě identifikace lidských potřeb a jejich uspokojování je etický
přístup sestry nezbytný, mnohdy "pracuje" s velmi citlivými informacemi. Sestra
tráví s pacientem hodně času, pacient se jí svěřuje a důvěřuje jí. Nemocný ji
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
95
někdy pustí do "svého vnitřního světa", proto by neměla jeho důvěru zklamat.
Níže zmíníme některé důležité pojmy, které souvisí s etickým přístupem. Zvláštní
pozornost budeme věnovat lidské důstojnosti, protože respektování lidské
důstojnosti považujeme za klíčové při navazování vztahu k pacientovi/klientovi.
Etika
"Etika je filosofická disciplína, která se snaží převést všechno to, co známe jako
mravní povinnosti, ctnosti, pravidla nebo hodnoty, na společný kořen (základ).
Také se zabývá správným uspořádáním lidských skutků na základě rozumových
pravidel" (Příkaský, 2000, s. 8). Zjednodušeně můžeme říct, že je to nauka
o mravnosti, nauka o správném jednání. Etika zkoumá morálku a hledá všeobecnou
zásadu, která by člověku ukazovala, co má dělat, o co v životě má usilovat,
čeho si má vážit a jak se má chovat k jiným. Etika si žádá, abychom byli lidmi
pro lidi. Pro etický pohled je hlavní, jak člověk chápe, prožívá, volí a také činí
dobro a zlo. (Příkaský, 2000, s. 7-8).
Morálka
je soustava pravidel lidského jednání (etika je filosofická disciplína, která tato
pravidla zkoumá - není to totéž). Slovo morálka se více používá v souvislosti
s normami Bible, zatímco etika se opírá o rozum a zkušenosti (Příkaský, 2000,
s. 8).
Odpovědnost
je důležitý etický princip. Některé etické kodexy se zaměřují na odpovědnost
jako na centrální koncepci morálky. Jan Sokol (1998, s. 334) považuje odpovědnost
za schopnost, ochotu, resp. povinnost člověka přičítat si a nést následky
svých činů i činů druhých lidí. V praxi to pak znamená odpovídat za sebe, své
děti, zaměstnance, předky atd. Je to jeden ze základních rysů lidství a podmínka
svobodné společnosti. Odpovědnost je znakem vyzrálosti jedince a projevuje se
schopností nést důsledky za svá rozhodnutí a jednání - za to co udělal nebo také
neudělal a udělat měl, co řekl nebo také neřekl a říci měl (Krátká, 2010,
s. 28-29). V praxi všeobecné sestry je odpovědnost důležitým předpokladem
k výkonu profese.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
96
Prosociálnost
je zaměřena na pomoc nebo prospěch jiných osob bez očekávání odměny nebo
protislužby a nevyplývá ze služebních povinností jedince. Formy prosociálního
chování: darování; sympatie a porozumění; pomoc při dosažení určitého cíle (fyzická,
rada...); nabídka ke spolupráci; podpora. "Prosociálnost se v odborné literatuře
definuje jako chování, které má být užitečné druhé osobě, skupině lidí
nebo sociálnímu cíli, bez toho, že by se předem očekávala odměna" (Motyčka,
Vaněk P., Vaněk D. a Bartoňková, 2002, s. 7).
Svědomí
je praktický úsudek, kterým člověk poznává, zda konkrétní jednání, které zamýšlí
vykonat, právě uskutečňuje nebo vykonal, je mravně dobré nebo špatné
(Příkaský, 2000, s. 43).
8.5.2 Důstojnost
Pokud poskytujeme profesionální péči, měli bychom postupovat tak, abychom
zachovávali a posilovali důstojnost člověka. Důstojnost je něco, co náleží každému
člověku. Slovo důstojnost pochází z latinského dignus či dignita. Význam
těchto slov charakterizuje jistou povinnost respektu k tomu, abychom byli hodni
úcty a pocty (Heřmanová et al., 2012, s. 71).
Uvědomujeme si, že člověk, který přichází do nemocnice, má svou minulost
a ve většině případů byl zvyklý žít aktivním a nezávislým životem. Můžeme předpokládat,
že tento člověk bude mít strach ze ztráty autonomie a ze závislosti
na pomoci jiné osoby. Pacienti/klienti mnohdy tento strach považují za nejtěžší
změnu, se kterou se museli vyrovnat během adaptačního procesu v rámci jejich
hospitalizace. Klíčovým aspektem lidské důstojnosti je autonomie. Pokud ji budeme
chtít posílit, budeme se ptát pacienta/klienta na jeho vlastní názor, budeme
ho motivovat ke spolupráci a podporovat možnost nezávislé volby sám
za sebe (Respektování lidské důstojnosti, 2004, s. 27).
Respekt k lidské důstojnosti při poskytování kvalitní a profesionální ošetřovatelské
péče je nezbytný. Důstojnost každý člověk chápe jinak, její pojetí si utváří
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
97
jedinec na základě několika aspektů, např. mravních principů a zásad; tradic
kultury, ze které vychází a je její součástí; životních postojů a hodnot; postojů
ke zdraví, úctě k životu; empatii... .
„Důstojnost patří k základním hodnotám lidské existence a považuje se za nejvyšší
hodnotu související s kvalitou života pod-míněnou zdravotním stavem,
zdravotním postižením a poskytováním zdravotnických či sociálních služeb“
(Kalvach, 2010, s. 25).
V dnešní době spojení slov lidská důstojnost mnoho lidí chápe jako úctu. Popisujeme
čtyři základní druhy důstojnosti dle projektu „Důstojnost a starší Evropané“,
který vznikl v roce 2003. První tři druhy a sice, důstojnost zásluh, důstojnost
mravní síly a důstojnost osobní identity jsou popisovány jako součást
denních prožitků a pocitů jednotlivých osob. Čtvrtý druh Menschenwürde je
popsán jako hodnota lidských bytostí (Kalvach, 2010, s. 25; Respektování lidské
důstojnosti, 2004, s. 13). Důstojnost zásluh je to, čeho lidé během svého života
dosáhli, a to včetně společenského postavení. Důstojnost v tomto kontextu utváří
funkce nebo role, kterou člověk vykonává (např. pokud je člověk lékařem, lidé
si jeho postavení váží a uznávají jej) (Benešová, 2016, s. 13). Důstojnost zásluh
je pro každého člověka velmi důležitá, především však pro lidi vyššího věku a pro
umírající, kteří obvykle na sklonku života bilancují a potřebují vidět, že jejich
život měl a má smysl. Důstojnost mravní síly - základem tohoto typu důstojnosti
je mravní autonomie a integrita člověka. Tento typ důstojnosti pociťují především
lidé, kteří se během svého života řídili svými morálními zásadami. Pokud
se člověk z nějakého důvodu chová v rozporu s vlastními morálními zásadami,
může ztratit sebeúctu. Tento typ důstojnosti je odrazem chování člověka. Důstojnost
osobní identity - jedná se o to, jak člověk sám sebe vnímá, nejpodstatněji
v souvislosti se stářím, souvisí se sebeúctou. Tento typ důstojnosti může
narušit nevhodné chování okolí k subjektu, mluvíme o škodách páchaných na člověku
(fyzických i psychických). V případě důstojnosti osobní identity klademe
důraz na integritu, především na vědomí vlastního Já. Dalšími články integrity
jsou: fyzická identita, schopnost najít smysl vlastního života a schopnost integrovat
se do kolektivů. Pokud se u nás vyskytuje důstojnost lidské identity, vypovídá
to o úplnosti naší osoby. Výsledkem úplné lidské bytosti je snadnější cesta
k nalezení smyslu života jednotlivých osob. Další schopností, kterou disponuje
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
98
člověk s důstojností osobní identity, je schopnost tvořit smysluplný obraz vlastního
života a schopnost vyprávět o svém životě v pozitivní rovině. Hodnota lidských
bytostí (Menschenwürde) apeluje na nezcizitelnost hodnot lidské existence
a utváří požadavky na úctu mezi všemi lidskými bytostmi bez ohledu na jejich
sociální, psychologický a fyzický stav. Základním kamenem tohoto typu důstojnosti
je tedy pojem lidství. Lidství se v tomto kontextu charakterizuje jako něco,
o co nemůžeme být připraveni, ani o něj nemůžeme přijít (Kalvach, 2010, s. 25;
Respektování lidské důstojnosti, 2004, s. 12-13).
Přístupy přispívající k zachování lidské důstojnosti:
 poskytovat individualizovanou péči a podporu;
 přizpůsobit péči potřebám a životnímu stylu nemocného/klienta;
 zachovávat společenské postavení pacientů/klientů, a to i v případě duševního
nebo tělesného onemocnění;
 neuvádět nikoho do situace, která by mohla vést k případnému selhání;
 před ostatními nezdůrazňovat nedostatečnost nebo nezpůsobilost;
 dávat člověku najevo, že má svou hodnotu;
 podporovat a zachovávat autonomii jedince;
 povzbuzovat a podporovat pacienty/klienty k vlastní volbě a rozhodování;
 respektovat individuální zvyky a hodnoty;
 projevovat takt;
 informovat předem o ošetřovatelských úkonech a získávat k nim souhlas;
 podporovat účast na péči o nemocného/klienta rodiny a blízkých;
 při všech ošetřovatelských činnostech s pacientem/klientem mluvit, případně
vysvětlovat co a proč děláme;
 dopřát dost času nemocnému/klientovi, nespěchat;
 respektovat hranice schopností každého jedince;
 nevykonávat činnosti, překračující odbornou způsobilost;
 chovat se a reagovat zdvořile, projevovat nemocnému/klientovi úctu (bez
ohledu na stres nebo únavu zdravotníka);
 nechovat se přezíravě nebo nevšímavě;
 nelhat;
 při vstupu na pokoj klepat;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
99
 nemluvit o pacientovi/klientovi v jeho přítomnosti, jako by tam nebyl;
 zachovat si smysl pro humor (nikoli zesměšňovat a vysmívat se) atd. (Respektování
lidské důstojnosti, 2004, s. 56).
8.5.3 Základní principy medicínské etiky
Na níže uvedených principech je založena kvalita ošetřovatelské péče.
Principy 1. řádu
- Princip beneficience – dobročinnosti – „Zdraví pacienta je nejvyšším zá-
konem“.
- Princip non maleficience – neuškodit druhému (pokud nemohu pomoct) –
„Především neuškodit“.
- Princip spravedlnosti – poskytnout léčbu a ošetřovatelskou péči všem bez
ohledu na věk, příslušnost, společenské postavení ... . „Při stejné potřebě,
stejná péče“.
- Princip autonomie, svébytnosti - schopnost pochopit, rozlišit a zvážit
různé alternativy (zajistit přiměřenou úroveň informovanosti pacienta,
zajistit svobodu rozhodování, respekt lidské důstojnosti).
Principy 2. řádu
- Pravdomluvnost.
- Věrnost, poctivost.
- Mlčenlivost.
- Důvěryhodnost.
Etický kodex
Práva pacientů (včetně Charty práv hospitalizovaných dětí)
8.5.4 Uspokojování spirituálních a psychosociálních potřeb
Současná sestra poskytuje laskavou, humánní péči, která je soustředěna na pacienta,
nikoli na jeho lůžko nebo diagnózu. Předpokladem takto chápané péče je
uplatnění specifických aspektů pro ošetřovatelskou péči. M Simone Roach je stanovila
jako Five Cs as values of caring (Pět C jako hodnoty péče). Jedná se
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
100
o Compassion (slitování, soucit), Competence (schopnosti, kvalifikace), Confidence
(důvěra), Conscience (svědomí) a Commitment (závazek) (Tschudin, 2002,
s. 32).
Při identifikaci a uspokojování potřeb je třeba vytvořit prostředí, které je
pro pacienta bezpečné a důvěřuje personálu. Spirituální a psychosociální potřeby
jsou velmi osobní, pacient/klient má někdy problém o nich hovořit, proto svým
citlivým a chápavým přístupem mu pomůžeme sdělit jeho pocity. Při získávání
anamnézy v této oblasti věnujeme pozornost formulaci otázek, a to podle osobnosti
a individuality nemocného/klienta. Není vhodné začínat dotazy typu: "Jste
věřící"? "Chodíte do kostela?", jak to někdy vidíme v praxi. Informace o konání
bohoslužeb nebo duchovní službě by měly být dostupné v materiálech pro pacienty,
případně na nástěnkách.
Někdy si pacient/klient přeje rozhovor s knězem, úlohou sestry je připravit pacienta
a prostředí.
Příprava pacienta spočívá v zajištění potřeby hygieny, vyprázdnění, najedení,
napití, čisté oblečení a osobní úprava. Přeje-li si pacient přijmout návštěvu
v šatech a např. v křesle, a pokud to zvládne a nejsou zdravotní překážky, vyhovíme
mu.
Příprava prostředí - sestra zajistí soukromí (dle zdravotního stavu pacienta
a možností oddělení). Prostředí by mělo být čisté. Je vhodné připravit židli
pro kněze, případně stolek prostřený bílou rouškou. Kněz obvykle uděluje svátosti
(smíření, přijímání, pomazání nemocných...), potřebuje si umýt ruce, připravíme
čistý ručník.
Zeptáme se kněze, zda můžeme ještě nějak pomoct, a kde nás v případě potřeby
najde. Zajistíme, aby na pokoj (do místnosti) po dobu jeho přítomnosti nikdo
nevstupoval.
Zásady profesionálního chování:
- adaptivní a respektující důstojnost člověka a práva pacienta/klienta;
- preferovat zájmy a potřeby pacienta/klienta, stavět je nad své vlastní;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
101
- chovat se stejně ke všem, bez ohledu na vztah, který si k pacientovi/klientovi
vytvoříme;
- v přítomnosti pacienta/klienta kontrolovat své chování;
- mít sociální schopnosti – umět navázat kontakt, efektivně komunikovat,
získat důvěru a nezklamat ji …;
- autoregulační schopnosti;
- dodržovat normy a kodex zdravotnického pracovníka.
Příklady otázek pro pacienta při získávání anamnézy spirituálních potřeb:
 Jak se Vám daří? Jak se cítíte?
 Jak hodnotíte svůj současný stav?
 Jste spokojený(á) se způsobem léčby a ošetřovatelské péče?
 Rozumíte všemu, co Vám sestry a lékaři říkali? Mohu Vám něco vysvětlit?
 Je něco, co Vás znepokojuje? Máte z něčeho obavy? Dokážete své pocity
popsat?
 Důvěřujete sestrám a lékařům?
 Máte nějaká přání?
 Co Vám dělá radost? Na co se těšíte?
 Byl(a) jste již někdy v takové situaci? Pokud ano, co Vám pomohlo?
 Co Vám pomáhá, když je Vám v životě těžko?
 Je někdo (něco), oč se můžete opřít?
 Věříte tomu, že Vám bude lépe?
 Mohu někomu zatelefonovat (někoho pozvat, něco zajistit)?
 Co pro Vás mohu udělat? Mohu Vám nějak pomoct?
8.6 Kategorie ošetřovatelských diagnóz
Problémy vztahující se k zajištění psychosociálních potřeb jsou zahrnuty
v NANDA-International 2015-2017 např. v Doméně 1 Podpora zdraví, diagnózy
Třídy 2 Management zdraví, např. Syndrom křehkosti ve stáří (00257), Noncompliance
(00079), v Doméně 5 Percepce/kognice, diagnózy Třídy 4 Kognice, např.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
102
ošetřovatelská diagnóza Labilní ovládání emocí (00251), v Doméně 5 Sebepercepce
- téměř všechny ošetřovatelské diagnózy, v Doméně 7 Vztahy mezi rolemi,
diagnózy Třídy 1 Role pečovatelů, např. ošetřovatelská diagnóza Narušení
rodičovství (00056), Riziko narušení rodičovství (00057), diagnózy Třídy 2 Rodinné
vztahy, např. ošetřovatelská diagnóza Riziko narušení vztahu (00058), Narušené
procesy v rodině (00060), diagnózy Třídy 3 Plnění rolí, např. ošetřovatelská
diagnóza Neefektivní vztah (00223), Konflikt rodičovských rolí (00064), Zhoršená
sociální interakce (00052), v Doméně 9 Zvládání/tolerance zátěže, diagnózy
Třídy 1 Posttraumatická reakce, např. ošetřovatelská diagnóza Stresový syndrom
z přemístění (00114), diagnózy Třídy 2 Reakce na zvládání zátěže, téměř všechny
ošetřovatelské diagnózy, v Doméně 10 Životní principy, diagnózy Třídy 2
Přesvědčení a Třídy 3 Soulad hodnot/přesvědčení/jednání - téměř všechny ošetřovatelské
diagnózy, v Doméně 12 Komfort, diagnózy Třídy 3 Sociální komfort,
např. ošetřovatelská diagnóza Sociální izolace (00053). (Nanda International,
2015-2017).
Kontrolní otázky:
1. Znáte práva hospitalizovaných dětí? Vyjmenujte alespoň 5 z nich.
2. Je možné dodržet princip spravedlnosti v péči o nemocné?
3. Jak připravíte prostředí v nemocnici pro návštěvu kněze u nemocného?
4. Jak vysvětlíte "důstojnost zásluh" a jak ovlivňuje přístup k paciento-
vi/klientovi?
Úkoly:
1. Vyhledejte a seznamte se s etickými kodexy zdravotnických pracovníků.
2. Popište svými slovy, co znamená chovat se k pacientovi s úctou.
3. Vysvětlete princip non-maleficience.
4. Uveďte příklad prosociálního chování zdravotníka.
5. Zpracujte pracovní list č. 10.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
103
Doporučená literatura:
BAŠTECKÁ Bohumila, Jan MACH a kol., 2015. Klinická psychologie. Praha: Portál.
ISBN 978-80-262-0617-0.
Dohoda mezi ČBK a ERC. Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou
biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice, v platném
znění [online]. Praha, 20. listopadu 2006. [cit. 7. srpna 2018]. Dostupné z:
htts://www.nemocnicnikaplan.cz/o-nas/dohoda-mezi-erc-a-cbk.
Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester [online], [cit. 2018-
08-14]. Dostupné z:https://www.mediclinic.cz/files/repository/20/files/ Kodex
_sestra.pdf
GURKOVÁ, Elena, 2011. Hodnocení kvality života: Pro klinickou praxi a ošetřovatelský
výzkum. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3625-9.
GREBÍKOVÁ, Magdalena, 2014. Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici.
Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství.
Vedoucí práce Natália Beharková.
KALVACH, Zdeněk, 2010. Manuál paliativní péče o umírající pacienty: pomoc
při rozhodování v paliativní nejistotě. Praha: Cesta domů. ISBN 978-80-904516-
4-3.
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro, 1992. Bolest. Brno: IDVP.
MOTYČKA, Pavel, Petr VANĚK, David VANĚK a Hana BARTOŇKOVÁ, 2002. Psychologická
čítanka aneb vybrané kapitoly z psychologie. Olomouc: Vzdělávací nadace
Jana Husa. Bez ISBN.
MURRAY, Ruth Beckmann a Judith Proctor ZENTNER, 1989. Nursing Concepts for
Health Promotion. London: Prentice-Hall. S. 336. ISBN 013-627-662-8.
OPATRNÝ, Aleš, 2017. Spirituální péče o nemocné a umírající. Praha: Pavel
Mervart. ISBN 978-80-7465-269-1.
OPATRNÝ, Aleš. Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta. [online], b.
r. [cit. 2018-08-06]. Dostupné z: https://www.nemocnicnikaplan.cz/clanky/o-
praci-kaplana/pece-o-existencialni-a-spiritualni-potreby-pacienta-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
104
Respektování lidské důstojnosti: příručka pro odbornou výuku, výchovu a výcvik
studentů lékařských, zdravotnických a zdravotně-sociálních oborů, 2014. Praha:
Cesta domů. ISBN 80-239-4334-0.
SOKOL, Jan, 1998. Malá filozofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha:
Vyšehrad. 389 s. ISBN 80-7021-253-5.
SVATOŠOVÁ, Marie, 2012. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-4107-9.
ŠAVRŇOVÁ, Petra, 2015. Potřeby nemocného v terminálním stadiu. Bakalářská
práce. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra zdravotnických studií.
Vedoucí práce Veronika Kusínová.
ŠOLTÉZ, Jozef a Ladislav ŠOLTÉZ, 1998. Ošetrovateľská etika I. Martin: Osveta.
s. 41–46. ISBN 80-217-0594-9.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
TSCHUDIN, Verena, 2003. Ethics in Nursing. The Caring Relationship. 3. vydání.
London: Elsevier. ISBN 0-7506-5265-9.
Zákon č. 372/2011 Sb. Zákony pro lidi. [online], [cit. 2018-08-06]. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
105
9 IDENTIFIKACE A USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB U ČLOVĚKA
S OHLEDEM NA KULTURNÍ ZVLÁŠTNOSTI
Klíčové pojmy:
kultura, kulturní šok, zvyklosti, tolerance, akceptace, důstojnost
Po prostudování kapitoly budete:
 umět vysvětlit pojmy vztahující se ke kultuře;
 umět vysvětlit, co je "kulturní šok";
 chápat specifické potřeby pacientů/klientů odlišných kultur;
 znát specifika při uspokojování jednotlivých potřeb v souvislosti
s kulturami;
 vědět, jak získáte kulturní kompetence.
9.1 Vymezení pojmů
Každý člověk je ovlivněn kulturním prostředím, ve kterém žije, pracuje nebo
studuje, učí se, co od něj společnost vyžaduje. "Během života se stáváme
v rámci "stejné" kultury členy nejrůznějších podskupin (subkultur). Tyto podskupiny
mají svá vlastní vnitřní pravidla a zvyky, kterými se odlišují od většinových
kulturních norem a kladou na své členy určité nároky" (Kutnohorská, 2013,
s. 13). Nejdříve vymezíme některé související pojmy.
 kultura – (lat. cultura, „co je třeba pěstovat“) označuje v užším slova
smyslu soubor vybraných a tvůrčích lidských činností (např. literatura,
umění, divadlo, náboženství, případně i vzdělávání). V širším smyslu,
zejména ve společenských vědách, je to systém všech významů, činností
a vzorců chování, které si člověk osvojuje až jako člen společnosti, kde se
tato kultura pěstuje a předává (např. jazyk, vědění, náboženství, umění,
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
106
právo, morálka nebo zvyky). Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se
člověk nerodí, ale také:
- co se musí naučit, aby se stal platným členem své společnosti;
- co sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od starších;
- co je často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací;
- co se udržuje tím, že se o to lidé starají a pečují (předávají);
- co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných.
Kultura se dá přirovnat k cibuli ("kulturní cibule"), dělíme na vrstvy:
- zevní vrstva (slupka), představuje řeč, stravu, oblečení (okamžitě viditelné
a vnímatelné);
- střední vrstva - normy a hodnoty, odhalí se pomaleji až v kontaktu
s kulturou, odhaluje se co je správné a špatné, dobré a zlé, rituály
při pozdravu... ;
- vnitřní vrstva (jádro) obsahuje základní hodnoty a otázky existence
(právní systém, sociální zabezpečení...) (Kutnohorská, 2013, s. 22-23);
Kultura zahrnuje morálku, zákony, zvyky, obyčeje usměrňující myšlení
člověka v rozhodování i činnosti;
 dominantní kultura – hlavní kultura obyvatelstva, zahrnuje jazyk, chování,
náboženství, hodnoty, rituály, které bývají často normou pro společnost.
Dominantní kultura má obvykle (ne vždy) na určitém území převahu
(majorita, majoritní společnost);
 subkultura (minorita, minoritní společnost) odlišnost, svébytnost od dominantní
společnosti, utváří se na základě původu, národnosti, etnické
příslušnosti, členové subkultury jsou nositeli specifických vzorců chování,
minoritní národnostní skupiny se obvykle soustřeďují na určitém území
(čtvrti), kde následně vytvářejí majoritní skupinu;
 etnicita - souhrn vlastností či znaků vymezujících etnikum, je spojena
s prvky kultury (Kutnohorská, 2013, s. 17);
 multikultura
"Multikulturalismus je systém přesvědčení a chování, které uznává a respektuje
přítomnost všech rozmanitých skupin v organizaci či společenství,
oceňuje a váží si jejich společensko-kulturních odlišností a podporuje
a umožňuje jejich trvalé podílení se na životě společnosti v rámci in-
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
107
kluzivního kulturního kontextu, díky němuž je ovšem umožněno uplatnění
se v rámci organizace společnosti" (Kutnohorská, 2013, s. 15);
 transkultura
Transkulturalismus „staví do centra pozornosti nikoliv kulturu, ale obousměrnou
interakci a komunikaci mezi majoritní společností a cizími minoritními
skupinami“ (Ivanová, Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 40).
9.2 Multikulturní péče
Vzhledem k velké migraci obyvatelstva se můžeme setkat ve všech typech zdravotnických
zařízení s klienty různých kultur. Je nezbytné, abychom měli alespoň
základní vědomosti o potřebách pacientů těchto minoritních skupin. Jedině tak
můžeme plnit své ošetřovatelské cíle s ohledem na klienta a můžeme pochopit
jeho jednání. Při ošetřovatelských aktivitách často narušujeme osobní zónu pacienta/klienta
a to může být překážkou pro spolupráci a záminka k nedorozumění
nebo dokonce ke konfliktu. „Každá kultura má své pojetí zdraví a nemoci“ (Kutnohorská,
2013, s. 13). Určité kulturní zvyklosti musíme v rámci možnosti akceptovat
a pomáhat tak pacientovi a jeho rodině překonat těžkosti spojené
s onemocněním, především s hospitalizací.
Ošetřování klientů jiných národností a kultur vyžaduje nejen odlišnost
v přístupu, ale i v posuzování potřeb. V ošetřovatelském procesu se uplatňuje
emocionální inteligence zdravotníka, který by měl správně zhodnotit situaci
a umět rozlišit deficit potřeb od projevů kulturní odlišnosti.
Odlišné jednání a chování klienta bychom neměli posuzovat podle našich
hledisek a neměli bychom je považovat za patologii.
Multikulturní péče se zabývá podrobnou holistickou kulturní péčí, zdravím a znaky
chorob jedinců nebo skupin s respektováním rozdílných a společných znaků
v kulturních hodnotách, vírách a praktikách (M. Leiningerová).
Cíle multikulturní péče:
 dodržovat a respektovat práva pacienta;
 uspokojit potřeby pacienta v co nejvyšší míře;
 zamezit diskriminaci pacienta a jeho rodiny;
 chránit pacienta před vznikem kulturní bolesti.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
108
9.2.1 Kulturní šok
Pojem „kulturní šok“ užívají antropologové k popsání pocitů desorientace a stresu,
které zakoušejí lidé vstupující do neznámého kulturního prostředí (Ivanová,
Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 30).
Patří mezi přirozené reakce u lidí na nezvyklé nebo neznámé situace, kteří pobývají
v cizím prostředí – v nemocnici. Člověk prožívá pocit – být cizí, nikam nepatřit.
Selhávají předcházející způsoby chování, vzniká zde nejistota, strach,
úzkost z neznámého jazyka, neznámých zvyklostí, neznalosti systému lékařské
a ošetřovatelské péče majoritní společnosti. Neví, jestli se může spolehnout
na ošetřující personál nebo jestli dobře rozuměl instrukcím. Potřeby těchto nemocných
se liší různou intenzitou ve všech oblastech.
Kulturní šok je vlastně psychická reakce člověka na neobvyklé situace, ve kterých
ztrácí efektivnost jeho předcházející způsoby chování (Vito, 2001, dle Ivanová,
Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 158).
Kulturní šok se odehrává ve čtyřech fázích:
 1. fáze fascinace novými lidmi a novou kulturou;
 2. fáze krize (období, kdy člověk začne mít problémy – je nutné si uvědomit,
že člověk novou kulturu začne poznávat teprve tehdy, když dostane
krizi pod kontrolu;
 3. fáze poznání – člověk se učí zvládat určité situace, poznává kulturu;
 4. fáze přizpůsobení se – člověk se těší z nové kultury, váží si jí i lidí
kolem (Oberg, 1960, dle Ivanová, Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 158).
9.2.2 Několik doporučení
Ošetřující personál by se neměl nechat ovlivnit předsudky (negativní stereotypy).
Předsudek obsahuje záporné hodnocení nebo odsouzení a je projevem negativního
vztahu. Předsudky jsou velmi nebezpečné (Kutnohorská, 2013, s. 32).
Rady pro péči o pacienty/klienty odlišných kultur
Předpokladem dobré péče je:
 najít vhodný způsob komunikace;
 rozpoznat a vážit si kulturních odlišností;
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
109
 chápat kulturní důvody chování pacienta;
 naslouchat a učit se dříve, než začneme radit;
 vciťovat se do klientů odlišné kultury;
 projevovat úctu klientům a jejich kultuře;
 mít trpělivost;
 analyzovat své chování (Ivanová, Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 162-
163).
Základem úspěchu dosažení cílů péče je efektivní komunikace. Nelze uvést
všechny zvláštnosti v komunikaci, tak alespoň minimální doporučení:
 dodržujte tzv. komunikační etiketu, někdy její nedodržení je horší, než
neschopnost použít jazyk (pro některé kultury je zásadní chování);
 způsob oslovování – zjistěte, jak si přeje být oslovován, ale také sdělit,
jak má klient oslovovat Vás, sdělit i své funkční zařazení;
 zjistěte, jakým jazykem se můžeme domluvit – nakolik ovládá klient,
nakolik Vy;
 používejte slovník (jestliže se na oddělení často vyskytují etnika, pořídit
ho);
 naučte se v jazyku klienta alespoň pozdrav, poděkování – prokazujete mu
tím úctu;
 navoďte klidnou atmosféru;
 pamatujte, že hlavní oblastí komunikace je Váš obličej, oči, ústa;
 mluvte pomalu, zřetelně, dělejte pomlky;
 použijte gesta, obrázky, piktogramy – pozor na nevhodné nonverbální pro-
jevy;
 nabídněte tužku a papír k vyjádření pocitů – obrázek;
 využíváte-li tlumočníka – nechte čas na seznámení s klientem, používejte
krátké věty, nechte dostatek času na přeložení sděleného;
 někdy jsou v roli tlumočníka rodinní příslušníci (např. u Vietnamců často
muž umí česky).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
110
9.2.3 Co by měl zdravotník vědět
 projev úcty tykání – vykání (slovanské národy rozlišují vykání, prokazuje
se větší úcta, např. v Anglii se úcta vyjádří oslovením Mr., Mrs., v Korei je
např. podání věcí oběma rukama, v Japonsku hlava se dostane níž, než
hlava partnera -uklánění);
 Muslimové někdy tykají personálu, personál musí vždy vykat;
 používání titulů - v Čechách, Polsku, Slovensku, Rakousku, Německu si
na ně lidé potrpí, jinak je tomu v Norsku, Dánsku, Švédsku, tituly moc nepoužívají,
jen příjmení nebo dokonce jen jméno;
 pravda ve verbálním projevu - u Evropana je běžné říkat pravdu, pokud
ne, tak se cítí amorálně, ale některé kultury, např. Vietnamci, Afgánci zastávají
názor, že než pravdou urazit, raději lhát ...;
 rozdíly ve slovní zásobě – např. v češtině měsíce jsou pro cizince nepochopitelné,
raději použít čísla měsíců;
 pozdrav – doplněno podáním ruky, polibek, obětí... Vietnamci podají pravici
a levou ji ještě lehce stisknou. Je to vyjádření dobrých úmyslů a přátelství.
V evropské literatuře však najdeme, že toto podání ruky a přiložení
druhé je snaha o dominanci. Japonci se snaží, aby svou hlavu dostali níž
než je hlava partnera;
 dotyky - Muslim se nesmí dotýkat cizí ženy. Pohlazení po vlasech a jiné
dotýkání hlavy je považováno u Vietnamců za projev velké neúcty, dokonce
i u dětí;
 noha přes nohu znamená pro Vietnamce projev nadřazenosti, zvláště pokud
špička přehozené nohy ukazuje na partnera sedícího naproti;
 pro Muslimy je pravá ruka pro podání „čistých věcí“, levá ruka je pro ně
„nečistá“ (Snopek, 2007, s. 23);
 pozor při ošetřování. Vietnamci, Japonci berou za projev úcty, pokud se
podávají věci oběma rukama;
 Vietnamci jsou velmi uctiví, často se usmívají – úsměvem někdy vyjadřují
rozpaky.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
111
9.2.4 Zvláštnosti při zajištění potřeby výživy
 Vietnamci, Číňané – upřednostňuji měkkou teplou stravu, teplé tekutiny,
zvláště čaj popíjejí celý den (termoska). Studené nápoje nepijí, ale slušnost
jim nedovolí říct proč. Nesnášejí mléko a mléčné výrobky. Nepřejí si
„dobrou chuť“. Základem pokrmu je teplá rýže, když jsou sytí, dají to najevo
tím, že trochu rýže ve své misce nechají. Zašpinění ubrusu či mlaskání
není neslušné, je to výraz spokojenosti a pochvaly hostiteli (Ivanová,
Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 197).
 Muslimové - vepřové maso, živočišný tuk a alkohol jsou přísně zakázány.
Při podávání stravy používat pravou ruku. Muslimové v průběhu měsíce
Ramadán nesmí jíst ani pít před západem slunce, staří lidé, nemocní a těhotné
ženy jsou tohoto opatření zproštěni. Těžko chápou nutnost diety –
dobré jídlo = brzké uzdravení, síla, všichni příbuzní se snaží přinést něco
dobrého (Ivanová, Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 221).
 Židovské předpisy ohledně stravy jsou velmi přísné - rituální způsobilost
kašrut. Ideální je probrat s klientem. Je proto dobré s pacientem probrat
co přesně se pojmem košér rozumí. Např. maso a mléčné výrobky se nesmějí
konzumovat společně. Mléko a mléčné výrobky mohou být konzumovány
pouze před jídlem, nebo šest hodin po tom, co bylo konzumováno
maso. Co asi nedokážeme zabezpečit je skutečnost, že nádobí na přípravu
masa musí být odděleno od nádobí na přípravu mléčných pokrmů.
V literatuře můžeme najít zmínku o tom, že v některých zdravotnických
zařízeních jsou k dispozici jídla košer. Jsou obvykle servírována na papírových
talířích s plastickým nádobím, které je zapečetěné (Ivanová, Špirudová
a Kutnohorská, 2005, s. 187).
9.2.5 Zvláštnosti při zajištění potřeby vyprazdňování a hygieny
 Vietnamci – hodně se stydí, je nutné zajistit maximální soukromí. Těhotné
Vietnamky dodržují zvláštní hygienu – na čištění zubů používají slanou
vodu. Osobní hygiena je pro vietnamské pacienty velmi důležitá. Nejraději
ji provádějí sami. V případě nesoběstačnosti v hygieně, chtějí, aby jim
pomáhal člen rodiny stejného pohlaví. Upřednostňují WC před použitím
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
112
močové láhve nebo podložní mísy (Ivanová, Špirudová a Kutnohorská,
2005, s. 196).
 Muslimové – používají při toaletě levou ruku, očistné mytí je pro ně velmi
důležité, včetně odstranění ochlupení. V případě nutnosti postačí pouze
symbolické omývání. Normální hygienická péče nenahradí mytí rituální.
Proto je možné, že muslimský pacient po hygienické péči projeví přání
umýt se ještě jednou - rituálně. To je pro něj povinností, chce-li se
v nemocnici modlit. Rituální omývání před modlitbou se nazývá „abdest“.
Jde o rozsáhlý proces, s nímž je dobré při hospitalizaci počítat. Rituálně
se omývající osoba musí: třikrát omýt ruce až po zápěstí, třikrát očistit
ústa vodou – nejlépe kartáčkem, třikrát očistit nosní dírky, třikrát omýt
obličej, třikrát omýt pravé a pak levé předloktí, utřít si hlavu mokrou rukou,
utřít si mokrýma rukama krk, třikrát si umýt obě nohy po kotníky.
V případě bandáží je stačí přejet mokrou rukou. Při modlitbě má obličej
obrácen směrem k Mekce, vrhá se k zemi, dotýká se čelem koleny a lokty
země – tyto pohyby mohou být nahrazeny pohyby očí. Pokud nemocný nesmí
vstávat z lůžka, alespoň obrácen obličejem k Mekce. Před modlícím se
nemocným neprocházet – přerušilo by se spojení s Mekkou, musel by začínat
obřad celý znovu. Za zády může personál projít (Snopek, 2007, s. 18).
9.2.6 Zvláštnosti při zajištění potřeby odpočinku a spánku
Rozmanitost je patrná i v oblasti spánku a přípravy k němu. Množství potřebného
spánku se většinou shoduje, avšak vzorce a rituály se liší. Zdravotníci se tak
v nemocnici mohou setkat s kulturními zvláštnostmi nokturního chování. Většinou
souvisí s různou dobou usínání a vstávání.
9.2.7 Zvláštnosti při prožívání bolesti
Jeden z faktorů, který ovlivňuje vnímání bolesti je kultura člověka. Podněty vyvolávající
u jednoho člověka nesnesitelnou bolest, mohou být druhou osobou
snášeny poměrně klidně. Uplatňuje se zde způsob výchovy. V našem zdravotnickém
prostředí jsme zvyklí hodnotit intenzitu bolesti podle jejích projevů navenek.
Stejné je to např. v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku. Pokud však kultura
klade důraz na potlačení projevů bolesti je pro sestru velmi obtížné ji rozeznat.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
113
Několik příkladů projevů bolesti:
Vietnamci prožívají bolest klidně, mohou se i usmívat. Je pro ně projevem slabosti.
Nepožádali by o analgetika, bojí se návyku. Vietnamci mají respekt před
lékaři a sestrami (Ivanová, Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 197).
Romové pociťují velký strach z bolesti a ze smrti, i když není jejich stav vážný.
Snášejí bolest velmi špatně, zvlášť ženy jsou velmi emotivní, nahlas sténají (Ivanová,
Špirudová a Kutnohorská, 2005, s. 184).
Arabové, Španělé reagují na bolest dost bouřlivě, zvlášť před rodinnými přísluš-
níky.
Japonci spojují bolest s duchovní symbolikou, třeba bolesti břicha považují
za duchovní nerovnováhu.
Finové jsou sice ochotni mluvit o bolesti, kterou prožívají, ale neprojevují ji na-
venek.
Další zvláštnosti
Muslimové nemocný je v centru zájmu celé rodiny, povinností každého člena
rodiny je navštívit nemocného. Společně se modlí, jedí, pokud by jim to umožnil
zdravotnický personál, zůstali by i na noc. O nemoci bývá informována nejdříve
rodina, pak klient (pacient je tak chráněn, lékař by mohl být obviněn, že vzal
naději).
Ženu muslimku vyšetřuje jen lékařka a ošetřuje sestra, ne mužský personál.
9.2.8 Komunikační karty
Vyhledejte a prostudujte „komunikační karty“ a promyslete, jak je může zdravotník
využít v interakci s pacientem/klientem odlišné kultury (níže)
http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/karty-pacienta_11625_3.html
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
114
9.3 Kategorie ošetřovatelských diagnóz
Problémy vztahující se k odlišné kultuře jsou zahrnuty v NANDA-International
2015-2017, a to prakticky ve všech doménách. Jako příklad můžeme uvést např.
v Doméně 1 Podpora zdraví, diagnózy Třídy 2 Management zdraví, např. Noncompliance
(00079), v Doméně 5 Sebepercepce - téměř všechny ošetřovatelské
diagnózy, v Doméně 7 Vztahy mezi rolemi, diagnózy Třídy 2 Rodinné vztahy,
např. ošetřovatelská diagnóza Riziko narušení vztahu (00058), Narušené procesy
v rodině (00060), diagnózy Třídy 3 Plnění rolí, např. ošetřovatelská diagnóza,
Zhoršená sociální interakce (00052), v Doméně 9 Zvládání/tolerance zátěže,
diagnózy Třídy 1 Posttraumatická reakce, např. ošetřovatelská diagnóza Stresový
syndrom z přemístění (00114), diagnózy Třídy 2 Reakce na zvládání zátěže,
téměř všechny ošetřovatelské diagnózy, v Doméně 10 Životní principy, diagnózy
Třídy 2 Přesvědčení a Třídy 3 Soulad hodnot/přesvědčení/jednání - téměř všechny
ošetřovatelské diagnózy, v Doméně 12 Komfort, diagnózy Třídy 3 Sociální
komfort, např. ošetřovatelská diagnóza Sociální izolace (00053). (Nanda International,
2015-2017).
Úkol:
1. Vyhledejte další zvláštnosti kultur, které se vyskytují ve Vašem regionu.
2. Vypracujte pracovní list č. 11, 11a.
3. Zpracujte minimálně 5 komunikačních karet pro klienty cizí národnosti.
Kontrolní otázky:
1. Co je to kulturní šok?
2. Jaká jsou specifika ošetřovatelské péče u romského pacienta/klienta?
3. Kterou rukou podáte léky muslimovi?
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
115
Doporučená literatura:
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
KUTNOHORSKÁ, Jana, 2013. Multikulturní ošetřovatelství. Praha: Grada. ISBN
ISBN 978-80-247-8582-0.
MZČR, Komunikační karty pro pacienty cizince a zdravotníky. [on-line] [citováno
2018-21-08]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/karty-
pacienta_11625_3.html
SNOPEK, Petr, 2007. Práce sestry v multikulturní společnosti. Bakalářská práce.
Zlín: UTB. Vedoucí práce Anna Krátká.
IVANOVÁ, Kateřina, Lenka ŠPIRUDOVÁ a Jana KUTNOHORSKA, 2005. Multikulturní
ošetřovatelství I. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1212-3.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
Odborné databáze a periodika - aktuální články k dané problematice, např.:
Profese on-line;
PubMed: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/>.
Scopus: http://www.scopus.com/>.
Web of Science: http://apps.isiknowledge.com>.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
116
SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ
BARAGUE, Rémi, 2017. Podstata člověka: O ohrožení lidské legitimity. Přeložil
Josef Mlejnek. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. ISBN 978-80-
7325-423-0.
BAŠTECKÁ, Bohumila, Jan MACH a kol., 2015. Klinická psychologie. Praha: Portál.
ISBN 978-80-262-0617-0.
BENEŠOVÁ, Adriana, 2017. Lidská důstojnost a umírání. Bakalářská práce. Zlín:
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Anna
Krátká.
Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester, s. 1 [online]. [cit. 14.
8. 2018]. Dostupné z: http://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/eticky_kodex_
icn.pdf.
Dohoda mezi ČBK a ERC. Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou
biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice,
v platném znění [online]. Praha, 20. listopadu 2006. [cit. 7. srpna 2018]. Dostupné
z: htts://www.nemocnicnikaplan.cz/o-nas/dohoda-mezi-erc-a-cbk.
FRANKL, Viktor, E., 2006b. Lékařská péče o duši. Přeložil Vladimír Jochmann.
Brno: Cesta. ISBN 80-7295-085-1.
GURKOVÁ, Elena, 2011. Hodnocení kvality života: Pro klinickou praxi a ošetřovatelský
výzkum. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3625-9.
GREBÍKOVÁ, Magdalena, 2014. Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici.
Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství.
Vedoucí práce Natália Beharková.
HEŘMANOVÁ, Jana et al., 2012. Etika v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-3469-9.
IVANOVÁ, Kateřina, Lenka ŠPIRUDOVÁ a Jana KUTNOHORSKA, 2005. Multikulturní
ošetřovatelství II. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1212-3.
KALVACH, Zdeněk, 2010. Manuál paliativní péče o umírající pacienty: pomoc
při rozhodování v paliativní nejistotě. Praha: Cesta domů. ISBN 978-80-904516-
4-3.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
117
KALVACH, Zdeněk et al., 2011. Křehký pacient a primární péče. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-4026-3.
KRÁTKÁ, Anna, 2007. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Zlín: UTB.
ISBN 978-0-7318-643-2.
KRÁTKÁ, Anna, 2010. Metakognitivní strategie jako prostředek rozvíjející odpovědnost
studentů ošetřovatelství v průběhu klinické praxe. Brno: Masarykova
univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky, 2010. Disertační práce.
Školitel Vlastimil Švec.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro, 1992. Bolest. Brno: IDVP.
KUTNOHORSKÁ, Jana, 2007. Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2007. ISBN
978-80-247-2069-2.
KUTNOHORSKÁ, Jana, 2013. Multikulturní ošetřovatelství. Praha: Grada. ISBN
ISBN 978-80-247-8582-0.
MAHONEY, David, 2000. Moderní příručka dlouhověkosti. Praha: Academia. ISBN
80-200-0260-X.
MAHONEY FI, Barthel D “Functional evaluation: the Barthel Index.” Maryland
State Med Journal 1965;14:56-61.
MAREČKOVÁ, Jana, Jiří VEJVALKA a Kateřina IVANOVÁ. Závěry projektu - srovnání
me-tod objektivního hodnocení sebepéče a soběstačnosti. In Kudlová, P. (Ed.).
Sociokulturní kontexty v ošetřovatelství a porodní asistenci, příspěvek k podpoře
humánnější péče o člověka. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,
2006. ISBN 80-244-1424-4.
MASLOW, Abraham. H., 2014. O psychologii bytí. Přeložila Hana Antonínová.
Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0618-7.
MILFAIT, René, 2013. Lidská práva osob s postižením, nevyléčitelně nemocných a
umírajících. Druhé rozšířené vydání. Středokluky: Zdeněk Susa. ISBN 978-80-
86057-85-9.
MKF- Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, 2008.
České vydání © Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Překlad Pfeiffer
Jan a Olga Švestková. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1587-2.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
118
MOTYČKA, Pavel, Petr VANĚK, David VANĚK a Hana BARTOŇKOVÁ, 2002. Psychologická
čítanka aneb vybrané kapitoly z psychologie. Olomouc: Vzdělávací nadace
Jana Husa. Bez ISBN.
MOUREK, Jindřich, 2005. Fyziologie. ISBN 80-247-1190-7.
MPSV, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením [on-line], 2006 [citováno
2018-30-06]. Dostupné z:https://www.mpsv.cz/cs/28419.
MURRAY, Ruth Beckmann a Judith Proctor ZENTNER, 1989. Nursing Concepts for
Health Promotion. London: Prentice-Hall. S. 336. ISBN 013-627-662-8.
MZČR, Komunikační karty pro pacienty cizince a zdravotníky. [on-line] [citováno
2018-21-08]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/karty-
pacienta_11625_3.html
NANDA International. Ošetřovatelské diagnózy - Definice a klasifikace 2015-
2017. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3.
OLŠOVSKÝ, Jiří, 1999. Slovník filozofických pojmů současnosti. Praha: Erika.
ISBN 80-7190-804-5.
OLŠOVSKÝ, Jiří, 2011. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3., rozš. a aktualiz.
vyd. Praha: Grada. ISBN 978-802-4736-136.
OPATRNÝ, Aleš, 2017. Spirituální péče o nemocné a umírající. Praha: Pavel
Mervart. ISBN 978-80-7465-269-1.
OPATRNÝ, Aleš. Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta. [online], b.
r. [cit. 2018-08-06]. Dostupné z: https://www.nemocnicnikaplan.cz/clanky/o-
praci-kaplana/pece-o-existencialni-a-spiritualni-potreby-pacienta-2.
Ošetřovatelstí – Výuka. Multimediální trenažér plánování a ošetřovatelské péče.
on-line] [citováno 2018-19-08]. Dostupné z: https://ose.zshk.cz/ edia/
p5813.pdf.
PIPEKOVÁ, Jarmila et al, 2010. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přeprac. a
rozšířené vydání. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-198-0.
POKORNÁ, Andrea et al., 2013. Ošetřovatelství v geriatrii: Hodnotící nástroje.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4316-5.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
119
POKORNÁ, Andrea, 2018. Komplexní přístup k problematice dekubitálních lézí mýty
a fakta. Přednáška, Zlín 22. 02. 2018.
PŘÍKASKÝ, Jiljí, 2000. Etika. Učebnice základů etiky. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakladatelství. 134 s. ISBN 80-7192-505-5.
Respektování lidské důstojnosti: příručka pro odbornou výuku, výchovu a výcvik
studentů lékařských, zdravotnických a zdravotně-sociálních oborů, 2014. Praha:
Cesta domů. ISBN 80-239-4334-0.
ROGERS, R. Carl, 2014. Způsob bytí. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0597-5.
ROKYTA, Richard a kolektiv, 2009. Bolest a jak s ní zacházet. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-3012-7.
SCHOLZ, Pavel a Valérie TÓTHOVÁ, 2010. Humanistická péče dle modelu Margarety
Jean Watsonové. Kontakt, 1/2010, 12: 34–38.ISSN 1212-4117.
SLOWÍK, Josef, 2007. Speciální pedagogika. Vydání 1. Praha: Grada. ISBN 978-80-
247-1733-3.
SNOPEK, Petr, 2007. Práce sestry v multikulturní společnosti. Bakalářská práce.
Zlín: UTB. Vedoucí práce Anna Krátká.
SOKOL, Jan, 1998. Malá filozofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha:
Vyšehrad. 389 s. ISBN 80-7021-253-5.
STAŇKOVÁ, Marta, 2001. České ošetřovatelství 6 – Hodnocení a měřící techniky
v ošetřovatelské praxi. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví
v Brně. Praktické příručky pro sestry. ISBN 80-7013-323-6.
SVATOŠOVÁ, Marie, 2011. Hospice a umění doprovázet. 7. dopl. vydání. Kostelní
Vydří: Karmelitánské nakladatelství. ISBN 978-80-7195-580-1.
SVATOŠOVÁ, Marie, 2012. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-4107-9.
ŠAMÁNKOVÁ, Marie a kol., 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3223-7.
ŠKODA, Jiří, Slavomil FISCHER, Zdeněk SVOBODA a Ladislav ZILCHER, 2014. Speciální
pedagogika - Edukace a rozvoj osob se specifickými potřebami v oblasti
somatické, psychické a sociální. E-kniha. Praha: Triton. ISBN 978-80-738-7792-7.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
120
ŠAVRŇOVÁ, Petra, 2015. Potřeby nemocného v terminálním stadiu. Bakalářská
práce. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra zdravotnických studií.
Vedoucí práce Veronika Kusínová.
ŠOLTÉZ, Jozef a Ladislav ŠOLTÉZ, 1998. Ošetrovateľská etika I. Martin: Osveta.
s. 41–46. ISBN 80-217-0594-9.
TOMAGOVÁ, Martina a Ivana BÓRIKOVÁ, 2008. Potreby v ošetrovatelstve. Martin:
Osveta. ISBN 978-80-8063-270-0.
TRACHTOVÁ Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.
3. vydání. NCO NZO. ISBN 978-80-7013-553-2.
TSCHUDIN, Verena, 2003. Ethics in Nursing. The Caring Relationship. 3. vydání.
London: Elsevier. ISBN 0-7506-5265-9.
ÚZIS. Barthelové test. [on-line] [citováno 2018-19-08]. Dostupné z:
http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/barthelove-test.
WATSON, Jean, 2012. Nursing. Human Caring Science. Second edicion. Boston:
Jones and Bartlett. ISBN 978-1-4496-2810-9.
WHO. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Překlad
Jan Pfeiffer, Olga Švestková. České vydání © Národní rada osob se zdravotním
postižením ČR. Praha: Grada, 2001. ISBN 978-80-247-1587-2.
ZACHAROVÁ, Eva, Miroslava HERMANOVÁ a Jaroslava ŠRÁMKOVÁ, 2007. Zdravotnická
psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2068-5.
Zákon č. 372/2011 Sb. Zákony pro lidi. online], [cit. 2018-08-06]. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372
ZVONÍČKOVÁ, Marie, SVOBODOVÁ, Hana, 2005. Pomoc nemocnému při udržování
žádoucí polohy vleže, vsedě, při chůzi, pomoc nemocnému při změnách polohy
podle Virgine Hendersonové. In: Diagnóza v ošetřovatelství, 2005, ročník 1, číslo
3, s. 124-125.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
121
SEZNAM TABULEK
Tabulka č. 1 Typické doprovodné příznaky bolesti 69
Tabulka č. 2 Krátká forma dotazníku McGillovy univerzity 74
Tabulka č. 3 Dotazník interference bolesti s denními aktivitami 74
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
122
SEZNAM SCHÉMAT A OBRÁZKŮ
Schéma č. 1 VAS - Vizuální analogová škála 71
Schéma č. 2 VAS - Visual Analoque Scale (modifikace) 71
Schéma č. 3 Česká škála dle Křivohlavého 71
Schéma č. 4 Škála výrazů obličeje (v různých obměnách
se používá především u dětí) 71
Obrázek č. 1 Konceptuální model bolesti J. Loeser, M. Cousins 69
Obrázek č. 2 Mapa bolesti 72
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
123
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 Pracovní listy
Příloha č. 2 Test soběstačnosti (IADL)
Příloha č. 3 Katzův index nezávislosti
Příloha č. 3 Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou
konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Příloha č. 1 Pracovní listy
SEZNAM PRACOVNÍCH LISTŮ
List č. 1 Klasifikace potřeb dospělého člověka
List č. 1a Klasifikace potřeb dítěte
List č. 2 Soběstačnost člověka
List č. 3 Potřeba člověka v oblasti hygieny a oblékání - obecně
List č. 3a Potřeba člověka v oblasti hygieny a oblékání - žena, 30 let
List č. 3b Potřeba člověka v oblasti hygieny a oblékání – kojenec
List č. 3c Prevence dekubitů – imobilní pacient
List č. 4 Potřeby člověka v oblasti pohybu - dítě, 4 roky
List č. 4a Potřeby člověka v oblasti pohybu List
č. 5 Potřeba spánku a odpočinku - obecně
List č. 5a Potřeba spánku a odpočinku - senior
List č. 6 Potřeba člověka v oblasti výživy - dospělý, soběstačný člověk
List č. 6a Potřeba člověka v oblasti výživy - kojenec
List č. 6b Potřeba člověka v oblasti výživy - dítě mladšího školního věku
List č. 6c Potřeba člověka v oblasti výživy - nesoběstačný senior
List č. 6d Potřeba člověka v oblasti výživy a hydratace - zdravá výživa
List č. 7 Potřeba člověka při vyprazdňování
List č. 8 Potřeba člověka při bolesti - obecně
List č. 8a Potřeba člověka při bolesti - dítě, 8 let
List č. 9 Potřeba člověka při dýchání
List č. 10 Duchovní potřeby
List č. 11 Potřeby klienta odlišné kultury
List č. 11a Specifika přístupu ke klientům Vietnamské národnosti
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 1
Název: Klasifikace potřeb člověka
Úkol: Rozdělte potřeby dospělého člověka do kategorií (dle Maslowa)
vyspat se; milovat; něčeho dosáhnout; dobře se učit; mít rád lidi; mít zázemí; vyprázdnit
se; dýchat; mít kolem sebe uklizeno; napít se; mít dovolenou; zaběhat si; mít přátele;
mít jistotu zaměstnání (zdroj příjmu); být zdravý; mít partnera/partnerku; namalovat
obraz; upéct dort; uvařit oběd; umýt se; pomodlit se; jít na procházku; odpočinout
si; nemít bolest; přečíst si knihu; ostříhat si nehty; navštívit rodiče; dosáhnout postavení
v práci; bezpečně cestovat; být milovaný; dát najevo někomu, že na něm záleží; mít
děti; chodit po schodech; rozhodnout se; cítit se bezpečně; důvěřovat někomu; zhubnout;
zatančit si; učesat se; obléknout se; udělat zkoušku.
Potřeby fyziologické
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba jistoty a bezpečí
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba lásky, sounáležitosti, přátelství
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba úcty, respektu a uznání
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba sebeaktualizace
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ..................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 1a
Název: Klasifikace potřeb člověka
Úkol: Rozdělte potřeby dítěte do kategorií
mít teplo; ocenění úspěchu; mít důslednou výchovu; vyspat se; mít maminku a tatínka;
mít možnost učit se; hrát si; být nasycen; běhat, skákat; vyprázdnit se; volně dýchat;
mít kolem sebe čisto; mít kamarády; mít ochranu před nebezpečím; jít na procházku;
odpočinout si; nemít bolest; být milovaná/ý; lozit; přijímat tekutiny (pít); vykoupat se;
mít přiměřené ošacení; mít výživné jídlo přiměřené věku; být s vrstevníky; mít pečovatele;
být stimulován/a; nemít žízeň; mít vlastní názor; snít a toužit po něčem; naučit se
něco nového; důvěřovat; mluvit; zpívat; křičet; mít svou oblíbenou hračku; pohladit
někoho.
Potřeby fyziologické
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba jistoty a bezpečí
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba lásky, sounáležitosti, přátelství
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba úcty, respektu a uznání
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Potřeba sebeaktualizace, seberealizace
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 2
Název: Soběstačnost člověka
Úkol: Vyjmenujte kompenzační pomůcky pro člověka s poruchou hybnosti
a) k usnadnění pohybu a sebepéče
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
b) který je upoutaný na lůžku
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Vyjmenujte testy soběstačnosti
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 3
Název: Potřeba člověka v oblasti hygieny a oblékání
Úkol: Připravte soubor otázek ke zjištění potřeb v oblasti hygieny - obecně
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Při oblékání nemocného dbáme těchto zásad:
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 3a
Název: Potřeba člověka v oblasti hygieny a oblékání
Úkol: Připravte soubor otázek ke zjištění potřeb v oblasti hygieny (30 letá žena
upoutaná na lůžko)
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 3b
Název: Potřeba člověka v oblasti hygieny a oblékání
Úkol: Připravte soubor otázek ke zjištění potřeb (zvyklostí) v oblasti hygieny
a oblékání - kojenec
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ............................. Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 3c
Název: Prevence vzniku dekubitů - imobilní pacient
Úkol: Zaznačte místa, která jsou náchylná ke vzniku dekubitů
Vypište faktory, které se podílejí na vzniku dekubitů
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta .............................. Akademický rok .......................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 4
Název: Potřeba člověka v oblasti pohybu
Úkol: Připravte soubor aktivit pro 4 leté dítě (v nemocnici), které nemá
omezený pohyb (15 minut).
Jméno a příjmení studenta ................................. Akademický rok .....................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 4a
Název: Potřeba člověka v oblasti pohybu
Úkol: Vypište a krátce specifikujte aktivity vhodné pro seniory v zařízení sociální
péče (mobilní).
Jméno a příjmení studenta ................................. Akademický rok .....................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 5
Název: Potřeba člověka v oblasti odpočinku a spánku
Úkol: Vypište faktory, které ovlivňují u člověka spánek
Fyziologicko-biologické
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Psychicko - duchovní
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Sociálně-kulturní
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Faktory životního prostředí
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Úkol: Vypište možné způsoby odpočinku u dospělého člověka
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 5a
Název: Potřeba člověka v oblasti odpočinku a spánku
Úkol: Vypište aktivity sestry k zajištění kvalitního spánku u seniora upoutaného
na lůžko
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ...................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 6
Název: Potřeba člověka v oblasti výživy
Úkol: Připravte soubor otázek ke zjištění potřeb v oblasti výživy u dospělého,
soběstačného člověka
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ...................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 6a
Název: Potřeba člověka v oblasti výživy
Úkol: Připravte soubor otázek pro matku ke zjištění potřeb v oblasti výživy
u kojence
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ..................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 6b
Název: Potřeba člověka v oblasti výživy
Úkol: Připravte soubor otázek pro zjištění potřeb v oblasti výživy dítěte mladšího
školního věku (zvlášť pro dítě a pro matku/otce)
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ...................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 6c
Název: Potřeba člověka v oblasti výživy
Úkol: Připravte soubor otázek v oblasti výživy pro nesoběstačného seniora
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ..................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 6d
Název: Potřeba člověka v oblasti výživy
Úkol: Vyjmenujte zásady správné výživy a hydratace u zdravého dospělého
člověka
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ................................... Akademický rok ..................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 7
Název: Potřeba člověka v oblasti vyprazdňování
Úkol: Připravte anamnestické otázky dospělého člověka související
s vyprazdňováním moče a stolice
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Vysvětlete pojmy:
mikce ......................................... dysurie ...........................................
defekace ................................... anurie ............................................
skybalo ..................................... obstipace ........................................
flatulence .................................. polyurie ….......................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 8
Název: Potřeba člověka nemít bolest
Úkol: Vypište anamnestické otázky pro dospělého člověka vztahující se k bolesti
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Úkol: Vypište situace, kdy sestra může nefarmakologickými prostředky zmírnit
bolest u dospělého člověka
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Jméno a příjmení studenta .............................. Akademický rok .......................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 8a
Název: Potřeba člověka nemít bolest
Úkol: Vypište faktory, které mohou ovlivnit bolest u dítěte (8 let)
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Úkol: Vypište způsoby odpoutání pozornosti od slabé bolesti u dítěte (3 roky)
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ....................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 9
Název: Potřeba člověka efektivního dýchání
Úkol: Vypište příklady dechových cvičení
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
...................................................................................................
Vysvětlete pojmy:
apnoe ......................................... dyspnoe .........................................
tachypnoe ................................... eupnoe ..........................................
bradypnoe ................................. stridor ...........................................
popište Kussmaulovo dýchání ......................................................................
...........................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ...................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 10
Název: Duchovní a spirituální potřeby
Úkol: Zformulujte anamnestické otázky na spirituální oblast
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Úkol: Vypište, komu může být nabízena spirituální pomoc a kdy (okolnosti)
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Úkol: Vypište, kdo může poskytovat Duchovní službu
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ..................................... Akademický rok ................
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 11
Název: Potřeby klienta odlišné kultury
Úkol: Vypište zásady přístupu ke klientovi odlišné kultury
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Úkol: Vypište, faktory ovlivňující péči o člověka odlišné kultury
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ..................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
PRACOVNÍ LIST č. 11a
Název: Potřeby klienta odlišné kultury
Úkol: Vypište zásady přístupu ke klientovi Vietnamské národnosti
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
............................................................................................................
Jméno a příjmení studenta ..................................... Akademický rok ...............
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Příloha č. 2
Test instrumentálních všedních činností
(IADL – Instrumental Activity Daily Living)
Jméno pacienta:
Datum:
Test provedl:
Činnost Provedení činnosti bod. skóre
1. Telefonování Vyhledá samostatně číslo, vytočí je
Zná několik čísel, odpovídá na zavolání
Nedokáže používat telefon
10
5
0
4. Transport Cestuje samostatně dopravním prostředkem
Cestuje, je-li doprovázen
Vyžaduje pomoc druhé osoby, speciálně upravený vůz
10
5
0
5. Nakupování Dojde samostatně nakoupit
Nakoupí s doprovodem a radou druhé osoby
Neschopen bez podstatné pomoci
10
5
0
6. Vaření Samostatně vyhledá čísla v seznamu, zvedne telefon a
adekvátně reaguje
Potřebuje pomoc při vytáčení nebo vyhledávání čísla
Neschopen
10
5
0
7. Domácí práce Udržuje domácnost s výjimkou těžkých prací
Provede pouze lehčí práce nebo neudrží přiměřenou
čistotu
Potřebuje pomoct při většině prací nebo se práce
v domácnosti neúčastní
10
5
0
8. Práce kolem domu Provádí samostatně a pravidelně
Provede pod dohledem
Vyžaduje pomoc, neprovede
10
5
0
9. Užívání léků Samostatně v určenou dobu správnou dávku, zná názvy
léků
Užívá, jsou-li připraveny a připomenuty
Léky musí být podány druhou osobou
10
5
0
10. Finance Spravuje samostatně, platí účty, zná příjmy a výdaje
Zvládne drobné výdaje, potřebuje pomoc se složitějšími
operacemi
Neschopen bez pomoci zacházet s penězi
10
5
0
Zakroužkovat u klienta, součet bodů
0 - 40 bodů závislá/ý
45 - 75 bodů částečně závislá/ý
76 - 80 bodů nezávislá/ý
Zdroj: STAŇKOVÁ, Marta, 2001. České ošetřovatelství 6 – Hodnocení a měřící techniky
v ošetřovatelské praxi. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně.
Praktické příručky pro sestry, s. 37. ISBN 80-7013-323-6. (vlastní tabulka)
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Příloha č. 3
Katzův index nezávislosti
Jméno pacienta:
Datum:
Test provedl:
Aktivita Nezávislost
(žádná osobní asistence,
vedení ani supervize) – 1 bod
Závislost
(úplná péče, osobní asitence,
vedení či supervize) – 0 bodů
Koupání (bathing) myje se sám či dopomoc jen u
jedné části těla (např. záda či
ochrnutá končetina)
dopomoc s mytím více částí
těla ať ve vaně, ve sprše či
na lůžku, nebo kompletní mytí
Oblékání (dressing) vyndá oblečení ze skříní či
zásuvek, obleče se kompletně,
včetně kabátu a zapínání;
možná dopomoc s ponožkami
či punčochami
pomoc při oblékání či pasivní
oblečení
Použití toalety (toileting) dojde na toaletu, dokáže se
posadit i vstát, upravit oblečení,
ev. očistit genitál
pomoc s přemístěním na toaletu,
s očistou nebo užívání
podložní mísy či „gramofonu“
Přemisťování (transferring) přesun z lůžka a do něj či do
křesla bez asistence; mechanické
pomůcky jsou možné
potřeba pomoci k přesunu
z lůžka do křesla či kompletní
přemisťování
Kontinence (continence) kompletní kontrola vyměšování;
možná je stresová inkontinence
žen
úplná či částečná inkontinence
moči nebo stolice
Jezení (feeding) vkládání stravy z talíře do úst
bez pomoci; přípravu jídla
může zajistit jiná osoba
částečná či kompletní pomoc
s jídlem či pasivní krmení
Zdroj: KALVACH, Zdeněk et al., 2011. Křehký pacient a primární péče. Praha: Grada, s. 99. ISBN
978-80-247-4026-3. (vlastní tabulka)
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Příloha č. 4
Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou
konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice
Česká biskupská konference,
zastoupená jejím předsedou Mons. Janem Graubnerem a Ekumenická rada církví v ČR,
zastoupená jejím předsedou ThDr. Pavlem Černým, ThD., vědomy si společného poslání
sloužit potřebným, uzavírají dohodu o vysílání nemocničních kaplanů a dobrovolníků do
zdravotnických zařízení s cílem prospět trpícím v těžkých situacích bez ohledu na jejich
vyznání.
Vysílání kaplanů a dobrovolníků se děje tam, kde došlo ke vzájemné dohodě mezi zdravotnickým
zařízením a zástupcem ČBK nebo ERC. Zdravotnické zařízení a vysílající církev
potom uzavírají vlastní dohodu, upravující činnost vyslaného spirituálního pracovníka
v konkrétním zařízení.
Nemocničním kaplanem se v této dohodě rozumí osoba (muž nebo žena), která poskytuje
duchovní péči pacientům, personálu a návštěvníkům, řídí práci dobrovolníků v oblasti
duchovní péče a zajišťuje kontakt s duchovními ostatních církví podle přání pacienta.
Dobrovolníkem, vyslaným ČBK a ERC ve smyslu této dohody se rozumí osoba (muž nebo
žena), která se ve svém volném čase podílí na spirituální péči o nemocné pod vedením
nemocničního kaplana.
Osoby, vyslané podle této dohody církvemi, musí splňovat kvalifikační předpoklady uvedené
v této dohodě, a dodržovat etický kodex, který je součástí této dohody.
Způsob vyslání a dobu jeho platnosti si jednotlivé církve upraví podle svých řádů. Vyslání
se zúčastní zástupci ČBK a ERC na místní úrovni. Vyslaní pracovníci jsou vázáni touto
dohodou a řády své církve.
Vyslaného pracovníka odvolává vysílající církev, v případě hrubého porušování této dohody
tak učiní neprodlenĕ pastorační péče o nemocné, uskutečňována jednotlivými
církvemi, případě jimi zřizovanými subjekty, zůstává nedotčena.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Dodatek č. 1
k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a
Ekumenickou radou církví v České republice uzavřené dne 20. 11. 2006
Česká biskupská konference, zastoupená jejím předsedou Mons. Dominikem Dukou,
reprezentující církev římskokatolickou a církev řeckokatolickou (dále jen „katolická
církev“),
a
Ekumenická rada církví v ČR, zastoupená jejím předsedou Mgr. Joelem
Rumlem, reprezentující své členy dle výčtu uvedeného v Části V. (přičemž dodatek
užívá výrazu „členské církve“), (dále jen „ERC“),připojují k Dohodě o duchovní péči
ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví
v České republice uzavřené dne 20. 11. 2006 (dále jen „Dohoda“) dodatek č. 1 (dále
jen „Dodatek“), který upřesňuje a upravuje ujednání obsažená v Dohodě i v jejích přílohách
č. 1 a 2. Z důvodu návaznosti na Dohodu užívá Dodatek termínu „duchovní péče“,
přičemž považuje za rovnocenný též běžně užívaný termín „pastorační péče“.
Část I. Zvláštní předpis k vysílání nemocničních kaplanů a dobrovolníků v oblasti duchovní
péče
1. Vyslání nemocničních kaplanů a dobrovolníků v oblasti duchovní péče se děje tam,
kde došlo k vzájemné dohodě mezi zdravotnickým zařízením a církví, působící
v místě, kde se příslušné zdravotnické zařízení nachází. Vysílající církev přitom může
vůči zdravotnickému zařízení zastupovat více církví, mezi nimiž o tom dojde
k dohodě. Pro vyslání nemocničního kaplana uzavírají vysílající církev a zdravotnické
zařízení písemnou smlouvu, upravující činnost vyslaného kaplana v konkrétním zdravotnickém
zařízení.
2. Podle Dohody se pod názvem nemocniční kaplan rozumí osoba, která poskytuje duchovní
péči ve zdravotnickém zařízení na základě pověření daného svou církví a
smlouvy s nemocnicí jako člen multidisciplinárního zdravotnického týmu.
3. Vyslání nemocničního kaplana se děje předáním jmenovacího dekretu.
4. Za katolickou církev vysílá nemocničního kaplana diecézní biskup či exarcha (resp.
osoba dočasně řídící diecézi či exarchát v době uprázdnění biskupského stolce či zabránění
výkonu úřadu biskupa), nebo jimi pověřená osoba.
5. Za členské církve ERC vysílá nemocničního kaplana příslušná autorita jednotlivé
církve určená jejími vnitřními předpisy, přičemž se vždy jedná buď o představitele
její vyšší správní jednotky, nebo o představitele celé církve v ČR (nikoli tedy o představitele
na lokální úrovni). Informace o příslušné vysílající autoritě členských církví
ERC je přílohou č. 4 Dohody.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
6. Vyslání nemocničních kaplanů probíhá zpravidla při společné ekumenické bohoslužbě,
na kterou jsou pozváni zástupci církve římskokatolické, církve řeckokatolické a
členských církví ERC působících v daném místě.
7. Podle Dohody se pod názvem dobrovolník v oblasti duchovní péče rozumí osoba, která
se ve svém volném čase pod vedením nemocničního kaplana podílí na duchovní
péči ve zdravotnickém zařízení na základě pověření daného svou církví.
8. Vyslání dobrovolníků v oblasti duchovní péče probíhá obdobně podle ustanovení
odst. 2 až 5 s tím rozdílem, že se při této příležitosti zpravidla nekoná ekumenická
bohoslužba.
9. Vyslání nemocničních kaplanů, skončení a změny jejich vyslání členské církve oznamují
bez zbytečného prodlení příslušným koordinujícím složkám ČBK a ERC. Vyslání
nemocničních kaplanů a dobrovolníků v oblasti duchovní péče, skončení a změny jejich
vyslání je žádoucí ze strany vysílající autority sdělit také zástupcům církve římskokatolické,
církve řeckokatolické a členských církví ERC, působících v daném mís-
tě.
Část II. Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana
1. Pověření vlastní církví.
2. Ukončené vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském stupni.
3. Minimálně tři roky působení v obecné pastorační péči.
4. Specializovaný kurz nemocničního kaplanství nebo odpovídající vzdělání zahrnující:
a. znalosti obecných zásad a základů organizace pastorační péče v katolické církvi
a v jednotlivých členských církvích ERC (včetně přesného názvosloví);
b. základní znalosti o církvích a náboženských společnostech registrovaných v ČR,
světových náboženstvích, nových náboženských hnutích a sektách působících
v ČR;
c. znalosti bioetiky, zejména lékařské a zdravotnické etiky;
d. znalosti organizace zdravotnictví a nemocnice;
e. znalosti právního minima v oblastech sociální péče a zdravotnictví;
f. kurs komunikace, zejména v obtížných situacích;
g. minimálně jednoměsíční praxi, nejlépe však tříměsíční.
Část III. Kvalifikační předpoklady dobrovolníka
1. Pověření vlastní církví a ověření způsobilosti nemocničním kaplanem.
2. Teologické minimum (je v kompetenci jednotlivých církví) a znalost obecných zásad
a základů organizace pastorační péče v katolické církvi a v jednotlivých členských
církvích ERC.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
3. Základní znalosti o církvích a náboženských společnostech registrovaných v ČR, světových
náboženstvích, nových náboženských hnutích a sektách působících v ČR.
4. Základní znalost organizace zdravotnictví a nemocnice.
5. Schopnost komunikace, zejména v obtížných situacích.
6. Základní znalosti z bioetiky, lékařské a zdravotnické etiky.
Část IV. Přechodná ustanovení
1. Smluvní strany se zavazují do dvou let od data účinnosti tohoto dodatku Dohody
všechna dosud udělená pověření ke službě nemocničního kaplana a dobrovolníka
uvést do souladu s Dohodou a tímto Dodatkem.
2. Splnění všech kvalifikačních předpokladů stanovených výše v částech II. a III. bude
vyžadováno v plném rozsahu po 7 (sedmi) letech od data účinnosti tohoto dodatku
Dohody. Tato doba má sloužit především pro vybudování vzdělávacího systému
umožňujícího splnit požadavky kladené Dohodou ve znění tohoto dodatku.
3. Na přechodnou dobu uvedenou v odst. 2 je možné uvnitř členských církví ČBK a ERC
(zvláště v katolické církvi) rozlišit nemocniční kaplany na nemocniční kaplany
v užším slova smyslu a na pastorační asistenty; práce pastoračních asistentů a dobrovolníků
je řízena nemocničním kaplanem v užším slova smyslu. Zařazení kategorie
„pastorační asistent“ sleduje umožnit oficiální vyslání těch, kteří s několikaletou
dobrou praxí poskytují pastorační péči ve zdravotnických, resp. sociálních zařízeních,
ale nemají dokončené vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském
stupni. Toto rozlišování je interní církevní záležitostí, vůči zdravotnickým zařízením
se nadále užívá zavedené rozlišení „nemocniční kaplan“ a „dobrovolník
v oblasti duchovní péče“.
4. Na přechodnou dobu uvedenou v odst. 2 platí následné kvalifikační předpoklady:
A. pro nemocničního kaplana v užším slova smyslu (NK):
a. dokončené vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském stupni;
b. kurs v oblasti pastorace nemocných (viz odst. 6);
c. praxe předchozí i praxe v průběhu přípravy (doporučeno 2 roky);
d. pověření vlastní církví.
B. pro pastoračního asistenta (PA):
a. alespoň úplné středoškolské vzdělání;
b. kurs v oblasti pastorace nemocných (viz odst. 6);
c. praxe předchozí i praxe v průběhu přípravy (doporučeno 2 roky);
d. pověření vlastní církví.
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
C. pro dobrovolníka v oblasti pastorační péče (D):
a. pověření vlastní církví;
b. teologické minimum (je v kompetenci jednotlivých církví – např. v katolické církvi
toto minimum zahrnuje komentovaný výklad Kréda a Desatera a základní znalosti
svátostí a zásad duchovního života);
c. základní znalosti pastorace nemocných;
d. praxe v průběhu přípravy.
1. Splnění výše uvedených kvalifikačních předpokladů pro vyslání nemocničního
kaplana a pastoračního asistenta v oblasti pastorační péče se ověřuje pohovorem
(zkouškou) před komisí, jmenovanou příslušnou autoritou katolické církve (zpravidla
biskupský vikář pro pastoraci nemocných) či členské církve ERC. Do komise
je vždy přizván zástupce druhé smluvní strany, který v ní má postavení pozorovatele.
V kompetenci této autority pak je doporučit, nebo nedoporučit vysílající
autoritě katolické církve nebo členské církve ERC, aby vyslala nemocničního kaplana
a pastoračního asistenta v oblasti duchovní péče do konkrétního zdravotnického
zařízení. Způsobilost dobrovolníka ověřuje nemocniční kaplan.
2. Vysílající církev pak zajistí v brzké době následné vzdělání NK a PA v těchto ob-
lastech:
a. pastorace a spiritualita nemocných;
b. speciální kapitoly z religionistiky: náboženství, nová náboženská hnutí a sekty;
c. kontakty a spolupráce s představiteli jiných křesťanských církví na území, kde se
zdravotnické zařízení nachází;
d. základní orientace v medicínských oborech;
e. základní znalosti z lékařské a zdravotnické etiky;
f. duchovní formace (účast na formačně vzdělávacích setkáních).
Část V. Závěrečná ustanovení
1. Členskými církvemi ERC jsou nemocniční kaplani vysíláni způsobem odpovídajícím
tradicím a vnitřním předpisům jednotlivých církví. Pravidla pro vysílání jsou uvedena
v příloze k tomuto Dodatku. Jakékoli změny jsou členské církve ERC povinny neprodleně
sdělit příslušným koordinujícím složkám ČBK a ERC i ostatním členským
církvím ERC.
2. Ustanovení této dohody se analogicky uplatní také pro sociální a obdobná zařízení.
3. Výjimku z kvalifikačních požadavků pro jednotlivé nemocniční kaplany může po
skončení přechodného období udělit ze závažných důvodů a po vzájemné dohodě
pověřená autorita jedné ze smluvních stran, tj. ČBK a ERC (udělení výjimky se týká
zpravidla lékařů, psychologů a obdobných profesí).
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
4. Vzhledem k právní povaze ČBK a ERC se ustanovení Dohody (včetně jejích příloh
a dodatků) vztahují na katolickou církev a členské církve ERC uvedené výčtem
v odst. 5. Tyto církve se zavazují k tomu, že při výběru kandidátů nemocničního
kaplanství budou (vedle svých interních požadavků) dbát na osobnostní kvality uchazeče,
zvláště ekumenickou otevřenost (vyznačující se především vstřícnou spoluprací
s duchovními jiných církví) a schopnost komunikace.
5. Seznam členských církví ERC, na které se vztahuje Dohoda včetně příloh a dodatků:
 Apoštolská církev;
 Bratrská jednota baptistů;
 Církev bratrská;
 Církev československá husitská;
 Českobratrská církev evangelická;
 Evangelická církev augsburského vyznání v České republice;
 Evangelická církev metodistická;
 Jednota bratrská;
 Pravoslavná církev v českých zemích
 Starokatolická církev v ČR;
 Slezská církev augsburského vyznání;
1. Práva z této Dohody a jejího Dodatku se vztahují také na Církev adventistů sedmého
dne, pozorovatele ERC, která se dne 29. 06. 2011 zavázala dodržovat Dohodu a její
Dodatek.
2. Tímto dodatkem se ruší dosavadní přílohy č. 1 a č. 2 Dohody a přidává se příloha č. 4
uvedená v čl. I. odst. 5 tohoto Dodatku.
3. Dodatek nabývá platnosti a účinnosti dnem 1. 1. 2012.
Mons. Dominik Duka a Mgr. Joel Ruml za ČBK za ERC v ČR
V Praze, dne 1.1.2012
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Název
Autor
Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi
Anna Krátká
Fakulta humanitních studií
Vydavatel Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Vydání První
Vyšlo 2018
Náklad Elektronicky
ISBN 978-80-7454-764-5