Hodnocení výživového stavu je jednou ze základních činností v každodenní práce lékaře, je, a má být prováděno, v menším či větším rozsahu, při jakémkoliv kontaktu s pacientem. Poruchy výživového stavu jsou často prvním příznakem jiných onemocnění a jejich detekce může přispět časné a správné diagnóze. Jsou ale i v dnešní době velmi časté i  u běžné, jinak „zdravé“ populace, ať již v důsledku nedostatků v životním stylu, zejména nesprávného složení či množství stravy, ale i nepřímých příčin, jako poruchy dentice, GIT problémy a nemoci, vliv léků (na vstřebávání, ale i chuť k jídlu), sociálně ekonomická situace, mobilita, mentálně-zdravotní problémy. Proto je nezbytné znát dělení malnutricí, jejich různé druhy a symptomy, a znát světově nejrozšířenější malnutrice a mít schopnost rozpoznat je.

Kromě deficientních malnutric je třeba zmínit i malnutrice z nadvýživy, které jsou vůbec nejrozšířenější.

Pro schopnost správného hodnocení výživového stavu (a tedy pro detekci malnutrice) je třeba zvládnout konkrétní metodické postupy, které zahrnují řadu oblastí, byt dominantní zastoupení mají metody antropometrické. Velmi důležitá je správná interpretace zjištěných hodnot, podmíněná nejen znalostí „normálních rozmezí“, ale rovněž i slabých stránek a limitů některých metod, a naopak silných stránek jiných, kterými je vhodné vyšetření doplnit.

Zcela specifický a odlišný postup vyžaduje hodnocení výživového stavu dětí, u kterých není možné použit některé indexy a jejich interpretaci tak, jako u dospělých.

Jinou skupinou velmi významnou pro hodnocení výživového stavu je seniorská populace, a dále hospitalizování pacienti. Riziko deficientních malnutric s vyšším věkem dramaticky narůstá. Podvýživa (a nemusí jít jen o energetickou) uniká často pozornosti a může vést k postupně celkové devastaci organismu. U hospitalizovaných pacientů je často výživový stav výrazně narušován vlastním onemocněním, ale rovněž snižuje šance na úspěšné zvládnutí různých typů léčby. Pro hodnocení těchto skupin byly vyvinuty standardizované testy, které dokáží tyto poruchy odhalit a monitorovat individuální vývoj  v čase.