Patogenita a virulence Faktory virulence Průběh a formy infekce Filip Růžička Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Přednáška pro ZL 2021 Symbióza - těsné soužití dvou rozdílných organismů Mutualismus – oba partneři mají ze soužití užitek a sami o sobě nemohou přežít Komensalismus – vztah pro jednoho prospěšný, pro druhého indiferentní Saprofytizmus – výživa z odumřelých částí hostitele Parasitismus – jednomu vztah prospívá, druhému škodí → důsledek = patogenita Infekce (nákaza) – vztah (konflikt) mezi patogenními mikroby a makroorganismem (= hostitelem) Původce (etiologické agens) a) pronikne do organismu a množí se v něm, nebo se usadí a na površích b) nepříznivě působí Kolonizace = stav, kdy tělesný povrch 1) osídlí nepatogenní mikrob, nebo 2) usazený tam patogen nevyvolává chorobné příznaky Hippokratova fyziologická theze: Choroba (každá, tedy i infekční) - důsledek jistých nedostatků organismu Pasteurova a Kochova mikrobiální antitheze: Příčinou infekční choroby je mikrob Ekologická syntéza (syntéza předchozích) Za vznik infekční choroby odpovídají: mikrob, hostitel a prostředí Vztah mikrob  hostitel Je dynamický a je ovlivňován prostředím mikrob hostitel prostředí Onemocnění není pravidlem (pro parazita bývá výhodnější pokojné soužití) Hostitel se snaží parazita zbavit, nebo aspoň lokalizovat odolnost infekční dávka patogenita (virulence) …. specifická imunita nespecifická odolnost věk, výživa, způsob života …. vliv počasí, hygiena Vektory, vstupní brána infekce, …. Patogenita Schopnost mikroba vyvolat onemocnění, tj. přítomny chorobné příznaky (manifestní infekce, otravy). Vlastnost druhová - závisí jak na druhu mikroba i hostitele (vnímavý či rezistentní vůči konkrétnímu mikroorg.) Přímé poškození / Toxicita / Hypersenzitivní reakce Patogeny primární - obligátní → onemocnění i u jinak zdravých jedinců hlavně původci klasických nákaz (záškrt, břišní tyf, mor, kapavka, tetanus, chřipka, spalničky atd.) Patogeny oportunní - fakultativní (často příslušníci normální mikroflóry, jinak nepatogenní) → nemoc vzniká jen za určitých podmínek : - když se mikroby dostanou na jiné místo těla - sníží se obranyschopnost jedince Oportunní infekce = infekce na oslabeném terénu, často sekundární (HIV  CMV infekce, kandidóza, herpes zoster aj.) Virulence stupeň (míra) patogenity určitého kmene mikroba (!!! patogenita je vlastnost jistého druhu mikroba, který může mít kmeny vysoce virulentní i téměř avirulentní) Projevy virulence závisí také na stupni odolnosti infikovaného jedince Ukazatel virulence kmene: schopnost usmrtit - 50% letální dávka (LD50) - množství mikroba, které usmrtí přesně ½ pokusných zvířat) Zesílení virulence: opakovanými pasážemi kmene na témže hostiteli (vysoce virulentní bývají kmeny z pitevního materiálu); změna populace hostitele Atenuace: umělé oslabení virulence (atenuované kmeny slouží k přípravě očkovacích látek neboli vakcin) Hlavní složky patogenity a virulence 1. Kontagiozita (nakažlivost) – schopnost přenášet se mezi hostiteli 2. Invazivita - schopnost vstoupit do hostitele, množit se v něm a šířit se jím - schopnost překonávat obranu hostitele 3. Toxicita – schopnost poškozovat hostitele Kontagiozita Způsob přenosu - zejm. na způsobu vylučování a množství vylučovaných mikrobů Tenacita mikroba – (stabilita v prostředí)na jeho odolnosti vůči zevnímu prostředí Minimální infekční dávka - počet mikrobů nutných ke vzniku infekce  - V. cholerae, salmonely (cca 108 bb.)  - shigely (102 bb.), gonokoky a TBC (101bb.), Coxiella burnetii (100) Vstupní brána: obecně sliznicemi proniká infekce snáz než pokožkou Chování hostitele – zneužití obranných reflexů (kašel, kýchání, průjem) T. gondii – infikovaní hlovavci ztrácejí strach z koček Invazivita Vstup do hostitele – překonání bariér (vč. konkurence komenzálů) Adheze - specifické adheziny a fimbrie, extracelulární polymerní matrix Penetrace - invaziny a penetrační faktory - vynucená fagocytóza (internalin L. monocytogenes) Vstupní brány: Sliznice respiračního traktu Sliznice zažívacího traktu Sliznice urogenitálního traktu Jiné sliznice (spojivka) Placenta Kůže včetně podkoží - neporušená - rána - kůže (S. aureus, Str. pyogenes, B. anthracis, F. tularensis, virus bradavic) - sliznice (T. pallidum, HBV, HIV) - pokousáním (v. vztekliny, P. multocida) - bodnutím členovce (arboviry, borrelie,plasmodia) Schopnost množit se in vivo Intracelulární množení - výhodnější – živiny, ochrana pře imunitou (mykobakteria, rickettsie, chlamydie, listerie, i salmonelly) Extracelulární množení – zvl. v plasmě vadí protibakteriální látky (komplement, lysozym, protilátky), ale především málo volného železa (laktoferin, transferin), k získání Fe si bakterie tvoří siderofory, hemolyziny…… Schopnost šířit se organismem Infekce lokální (rýma, salmonelóza, kapavka) systémové (chřipka, meningitida) generalizované (spalničky, břišní tyf) Způsob šíření: lymfou, krví, per continuitatem, podél nervů, ….. aj. Toxicita Schopnost mikroba poškozovat svého hostitele účinkem svých produktů - toxinů Způsob účinku: buněčná smrt v důsledku lýzy buňky či apoptózy metabolické postižení (choleragen, tetenospasmin aj.) Endotoxiny - součást mikrobiální buňky – do okolí se uvolní po rozpadu bb. Exotoxiny - proteiny secernované do okolí mikroba Možno dělit i dle mechanizmu účinku Invaziny - faktory průniku Agresiny - toxiny poškozující mezibuň. hmotu - cytolyziny - blokátory syntézy proteinů - toxiny farmakologicky účinné - účinkující na membráně - účinkující intracelulárně Moduliny (modulace imunitních mechanizmů) - endotoxiny, super-Ag Impediny - únik před imunitou Endotoxiny - součást mikrobiální buňky imunomodulační efekt (moduliny) (G-) endotoxin buněčné stěny (TLR4) (Jarisch-Herxheimova reakce po ATB) (G+) fragmenty peptidoglykanu (TLR1,2,6) a teichoových kyselin (TLR4) aj…… PAMPs (Pathogen-Associated Molecular Patterns)  PRRs (Pattern Recognition Receptors) - TLR → pyrogeny (makrofágy → IL1,IL6, TNF) → aktivace makrofágů a B-Ly → aktivace komplementu (C3a, C5a) → hemokoagulační systém zánět  endotoxický šok Exotoxiny - proteiny secernované do okolí mikroba Toxiny poškozující mezibuněčnou hmotu (hyaluronidáza) Toxiny poškozující (destruující) membránu - cytolyziny Toxiny účinkující na membráně – po vazbě na receptor interferují s přenosem signálů v hostitelské buňce Termostabilní enterotoxiny (stimulace guanylátcyklázy →  cGMP → proteinkináza G → průjem) Superantigeny (přímá vazba na TCR a MHC třídy II APC → aktivace Tly ) Toxiny účinkující intracelulárně AB toxiny - Active (enzym)-Binding (vazebná a průniková komponenta) Účinek na cílové orgány/struktury • Neurotoxiny (botulotoxin, tetanospasmin) • Enterotoxiny (choleragen, termolabilní a termostabilní enterotoxiny E. coli, stafylokokové enterotoxiny, enterotoxin C. perfringens, enterotoxiny Bacillus cereus aj.) • Dermonekrotoxiny (difterický, stafylokokový alfa toxin aj.) • Cytotoxiny (Clostridium difficile aj.) • Kardiotoxiny (difterický toxin aj.) • Kapilarotoxiny (A. haemolyticum, C. ulcerans, B. anthracis aj.) • Hemolyziny, leukocidiny (Panton-Valentinův leukoidin S. aureus aj.) • Superantigeny (streptokokové pyrogenní toxiny, stafylokokový toxického šoku – TSST1 aj.) Faktory průniku - invaziny Toxiny poškozující mezibuněčnou hmotu Hyaluronidáza DNAasa Streptokináza – fibrinolysin Kolagenázy Elastázy Cytolyziny Cytolyziny - poškozují membrány → lýza buněk Fosfolipázy Toxiny vytvářející v membránách póry - průchod iontů → narušení membránového potenciálu → apoptóza či osmotický lýza α-lyzin S. aureus (monomer → vazba na membránu → heptamer - prekomplex → pór 1 nm) Oxigenlabilní hemolyziny - streptolysin O, pneumolyzin, listeriolysin O, tetanolysin, cereolyzin O (monomery → vazba na cholesterol → polymerizace v membráně → pór 30 nm) Proteázy – narušení membránových proteinů (Porphyromonas gingivalis) Povrchově aktivní látky – δ-lzyin S. aureus PLC α-toxin C. perfringens -lyzin S. aureus (sfingomyelin) PLD - Arcanobacterium hemolyticum PLA - (zevní membrána - metabolismus) Farmakologicky účinné toxiny Obvykle toxiny typu A-B Neurotoxiny Tetanospasmin – vstup nervosvalovými spojeními → retrográdní axonální transport → CNS Složka B - vazba na disialogangliosidy (GD2 a GD1b) na membráně neuronu Složka A – Zn-endopeptidáza → degradace synaptobrevinu → znemožňuje uvolňovat inhibiční neurotransmitery GABA a glycin. Botulotoxin Ze střeva → krev → nervosvalové ploténky → blokuje uvolňování acetylcholinu Toxiny s transferázovou aktivitou Katalyzují ADP-ribosylaci cílového proteinu v buňce Ovlivňují koncentraci cAMP, příp. cGMP Cholerový toxin (A-B5 toxin) Složka B - vazba monomerů na gangliosidy → polymerizace (pentamer) → internalizaci složky A Složka A - ADP-ribosyltransferáza → ribosylace G-proteinu (neinhibuje adenylát cyklázu) → cAMP → zábranu absorpce sodíkových iontů → ztráty chloridových iontů a vody → průjem Pertusový toxin (A-B5 toxin) Složka B - 1. vazba na receptor - polymerizace - tvorba kanálku skrze membránu Složka A - ADP-ribosyltransferáza → ribosylace G-proteinu (neinhibuje adenylát cyklázu) → cAMP → senzibilizace buňky pro histamin, lymfocytóza a leukocytóza, + buň Difterický toxin Blokátory syntézy proteinů Difterický toxin – 58 kDa protein (toxiny typu A-B) Složka B: doména R - vazba na receptor, doména T - tvorba kanálků skrze membránu Složka A: doména C - ADP-ribosyltransferáza - vazba ADP-ribózy na elongační faktor 2 → blok proteostyntézy → + buňky → nekrózy kůže /rány/ a sliznic /pablány/, po průniku do organizmu poškozuje i další buňky, např. kardiocyty Shigatoxin a shiga-like toxin (EHEC) 5 vazebných jednotek - vazba na receptor Gb3 (enterocyty, ledviny, CNS) katalytická jednotka → odštěpí specifický adenin z 28S rRNA na 50S → blok proteostyntézy → dyzenterie, hemolyticko-uremický syndrom Komplexní toxin Bacillus anthracis Protektivní faktor - průnik do buňky Edematogenní faktor - Ca2+ calmodulin dependentní adenylátcykláza -  cAMP Letální faktor - Zn-proteináza inaktivující MAP kinázu regulující proliferaci buněk Superantigeny antigeny, které nevyžadují pro svou interakci s imunitním systémem zpracování antigen prezentujícími buňkami Enterotoxiny (S. aureus, B. cereus, Clostridium aj…) Toxin toxického šoku St. aureus Pyrogenní toxiny Str. pyogenes Dvě vazebná místa receptory Th lymfocytů (TcR) beta2-doménu MHC II makrofágů → polyklonální aktivaceT-buněk (superantigeny interagují asi s 20-25% T lymfocytů x konvenčních antigeny < 0,001%) → produkce prozánětlivých cytokinů IL-2, IFN- a TNF- + aktivace makrofágů produkujících IL-1 a TNF-alfa. → indukce celkové obranné reakce – septicko-toxický šok Překonávání obranných mechanismů host. Populační expanze Odolnost vůči nespecifické imunitě Poškození bariér a očistných mechanizmů - např. poškození řasinkového epitelu (H. influenzae, B. pertussis, v. chřipky aj.) Schopnost odolávat účinku komplementu - zábrana aktivace (pouzdro, O-Ag, inhibitory aktivace…) Interference s funkcí cytokinů (interferon //: HIV, HBV, E-BV) Molekuly vázající Fe (siderofory - např. enterobaktin a enterochelin) Schopnost odolávat fagocytóze - zábrana fagocytózy (např. pouzdro) - přežití fagocytózy (např. kataláza) - poškození fagocytů a PMN (např. perforiny: Panton-Valentine leukocidin u S. aureus) Inhibice interakce s mikrobicidními kationickými proteiny (např. proteázy, změna LPS +náboje) Odolnost vůči specifické imunitě Skrývání mikroba - intracelulární patogeny - kolonizace imunologicky privilegovaných míst (méně Ly, Compl. aj.) např. kůže, sliznice, CNS, klouby, placenta, abscesy aj. Antigenní mimikry (S.pyogenes - , treponema - kardiolipin) Ukrývání povrchových antigenů Fc receptory (protein A stafylokoků aj.), schistosomy (MHC Ag, Ag. krevních skupin) Antigenní proměnlivost (trypanosomy, chřipka, kapavka….) Navození tolerance Kongenitální infekce – zarděnky, lues, CMV Produkce    Ag → CIK; slabá imunitní odpověď na některé Ag, potlačení Th1 či Th2 odpovědi (TBC: IL4 →Th2) Potlačení imunitní reakce - imunosuprese (HIV, EBV, CMV spalničky, TBC, ….) Neutralizace protilátek – proteázy štěpící Ig, bakteriální Fc receptory Poškození hostitele v průběhu infekce Přímé - přímé působení patogena - agresiny a invaziny aj. Nepřímé Aktivace nespecifické imunity – moduliny (např. endotoxín, TSST1 toxin a další superantigeny) či hyperaktivace komplementu → cytokiny → poškození zánětem (septický šok, infekce CNS – edém, mozku, epiglottitis, poškození tkání aj.) Aktivace specifické imunity Přecitlivělost I. typu: B Ly → IgE → anafylaktický šok (Echinococcus) Přecitlivělost II. typu: B Ly → IgG a IgM → aktivace komplementu či cytotoxických leukocytů (viry, malárie) Přecitlivělost III. typu: imunokomplexy (glomerulonefr. u S. pyogenes ) Přecitlivělost IV. typu: ThLy → cytokiny → aktivace makrofágů → tvorba granulomů – TBC, lepra, syfilis, aktinomykóza, lymphogran. venereum, Toxocara aj. ) Autoimunita – zkříženě reagující PL (revmatická horečka S. pyogenes) Nádorová onemocnění Helicobacter – Ca žaludku HBV, HCV – Ca jater HIV - imunosuprese HTLV-1 – T buněčná leukémie / lymfom EBV - Burkitův lymfom, nasofaryngeální karcinom, Hodgkinův lymfom Papilomaviry – Ca děložního čípku, bradavice HHV-8 – Kaposhiho sarkom Polyomaviry - ? Adenoviry - ??? Patogeneze vysvětluje vznik a vývoj chorobných příznaků (nemoci) Průnik a šíření agens v makroorganismu vstupní brána - sliznice, kůže, rána, placenta…. místa primárního množení (kolonizace, často okolí vstupní brány) vlastní šíření (rozsev agens)- lymfa, krev, per continuitatem, nervy …. cílový orgán (typicky u hepatitid) místa vylučování z makroorganismu (nemusí se shodovat se vstupní branou) Mechanismy obrany proti němu Vlastní příčiny chorobných příznaků: a) přímo infekční agens b) reakce makroorganismu na něj Průběh infekce Získání infekce – vstupní brána Inkubační doba - období mezi vstupem nákazy a vypuknutím choroby Prodromy - ne vždy, nespecifické příznaky ( t, cefalea, pocit nemoci aj.), hodiny - dny Syndrom infekční choroby – klinické příznaky Rekonvalescence - od ústupu potíží do normalizace nálezů Relaps původce stejný, infekce vzplane znovu během rekonvalescence Recidiva původce stejný, zůstává v těle, infekce vzplane znovu až po uzdravení (nemoc Brillova-Zinsserova = recidiva skvrnivky) Reinfekce nová infekce stejným původcem zvenčí Superinfekce nasedající infekce (jiný původce) HBV → HDV Formy infekce • Inaparentní - bezpříznaková jediným důsledkem: tvorba protilátek • Manifestní - klinicky zjevná subklinická: jen necharakteristické příznaky abortivní: jen některé typické příznaky, či jen málo vyjádřené klinická: typické příznaky jako z učebnice fulminantní: velmi prudká, s dramatickými příznaky Trvání infekce Fulminantní - bleskový průběh hodiny (meningokoková sepse) Akutní: dny (rýma, salmonelóza) až týdny (většina infekcí) Subakutní: měsíce – buď jako komplikace, nebo jako pravidlo (některé hepatitidy,bradavice, sepsis lenta) Chronická: roky (tbc, lepra, dermatomykózy, parazitózy) Rozsah infekce Lokální: brána vstupu + regionální uzliny, ev. jen určitý orgán (rýma, dermatomykóza, bradavice, nekomplikovaná kapavka, orgánový absces) Systémová: celý orgánový systém (chřipka, plicní tbc, meningitida, rozsáhlá pyodermie, pyelonefritida, adnexitida) Generalizovaná: pravidelně (exantematické virózy, břišní tyf, skvrnivka), nebo jako komplikace (sepse po poranění, při cystitidě nebo cholecystitidě, salmonelóza kojence) Bezpříznakové chronické infekce Obojí jsou známkou selhání imunity Obojí se mohou aktivovat 1. latentní: agens se skrývá v neinfekční formě, resp. uvolňuje se z infikované buňky jen po aktivaci infekce (HSV a VZV: bb. nervových ganglií, CMV: bb. ledvin a slinných žláz, EBV: lymfocyty) 2. perzistentní: agens lze dokázat běžnými postupy, protože je většinou přítomno v infekční formě (Salmonella Typhi, TBC, HBV, Toxoplasma gondii ) primární × sekundární: na první (primární) infekci nasedá infekce sekundární (superinfekce) vyvolaná jiným mikrobem primární × postprimární: u TBC, u infekce postprimární je již vyvinuta pozdní přecitlivělost primární × rekurentní: při latentních infekcích, např. VZV: primární = varicela rekurentní = herpes zoster Nosokomiální = v souvislosti s pobytem v nemocnici, často zároveň oportunní Iatrogenní = způsobená lékařským zákrokem Komunitní = infekce získaná v běžné populaci (v terénu) Exogenní: agens vniká do těla zvenčí Endogenní: agens = příslušník normální mikroflóry (onemocnění není přenosné a nelze u něj stanovit inkubační dobu) Pyogenní: vyznačuje se přítomností hnisání Specifická: obvykle infekce s typickým patologicko-anatomickým nálezem (granulomy), např. syfilis nebo TBC Antroponózy = infekce přenosné pouze mezi lidmi (břišní tyf, shigelózy, exantematické virózy, pohlavní nákazy aj.) Zoonózy = infekce přenosné z živočichů na člověka i naopak (salmonelózy, tularémie, lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, trichofycie aj.) Sapronózy = infekce přenosné z prostředí, v němž se agens aktivně množí (tetanus, legionelóza, histoplazmóza, amébová meningoencefalitida aj.) Aktivní: stále ještě probíhá, i když třeba již bez zjevných příznaků Odeznělá: bez známek aktivity procesu, ale zbývají následky nebo alespoň protilátky Recentní: nedávná, proběhlá zhruba před několika týdny Tyto přívlastky jsou typické pro interpretaci serologických nálezů Teorie fokální infekce chronická infekce omezená na určité ložisko (fokus) → následek - systémové onemocnění s příznaky, často v jiném místě • revmatická horečka – zánět srdce, ledvin a kloubů po infekci mandlí Streptococcus pyogenes • Reiterův syndrom – reaktivní artritida po 1. sexuálně přenesené urogenitální infekci Chlamydia trachomatis serotypy D-K 2. infekci střev způsobené patogeny z rodů Salmonella, Shigella, Yersinia nebo Campylobacter • hemolyticko-uremický syndrom po střevní infekci Escherichia coli serotyp O157:H7 • sterilní mykidy např. dermatomykózy Výsledek infekce patogenita druhu virulence kmene vysoká dávka neobvyklá brána přílišná reakce  druhová rezistence hostitele  nespec. odolnost jedince,  rizikové faktory a funkční či anatomické poruchy  specifická imunita a její kvalita V Uzdravení s následky obrny po encefalitidě, hluchota po otitidě, jizvy po abscesech, kaverny po plicní tbc Perzistentní infekce nestačí-li imunitní systém agens odstranit Úplné uzdravení (restitutio ad integrum) banální respirační, urogenitální, střevní i dětské generalizované infekce Úmrtí (exitus letalis)