AUTOIMUNITNÍ
REAKCE
Orgánově specifická autoimunitní onemocnění
Autoreaktivita
některá ze složek imunitního systému reaguje
na struktury organismu vlastní
tato reakce nemusí být patologická
nebo může být součástí homeostázy
autoimunitní reakce vede k poškození tkání
celkově postihují autoimunitní choroby asi 3% populace (častěji
ženy)
humorální i buněčné autoimunitní reakce
humorální autoimunitní reakce
tvorba autoprotilátek (většinou IgG)
buněčné autoimunitní reakce
Tc aTh1-lymfocyty
Autoreaktivita
horror autotoxicus
k autoimunizaci nedochází
(P. Ehrlich, J. Morgenroth, 1900)
forbidden clones
autoimunitní reakce je důsledkem aktivity abnormálních klonů lymfocytů
(F.M. Burnet, 1969)
gnothi seauton
autoprotilátky a autoreaktivní lymfocytyT jsou součástí normálního
imunologického repertoáru
(S. Avrameas, 1986)
Organismus má zařízení,jimiž brání imunitní reakci proti vlastním
elementům a tak tvorbě autotoxinů – jsme oprávněni hovořit o
horror autotoxicus.
Paul Ehrlich
(1854 – 1915)
Nobelova cena 1908
Paradigmata autoimunity
horror autotoxicus
k autoimunizaci nedochází
(P. Ehrlich,J. Morgenroth, 1900)
forbidden clones
autoimunitní reakce je důsledkem aktivity
abnormálních klonů lymfocytů
(F.M. Burnet, 1969)
gnothi seauton
autoprotilátky a autoreaktivní lymfocytyT jsou součástí normálního
imunologického repertoáru
(S. Avrameas, 1986)
…“information“ needed to differentiate self from not self is
incorporated in the body…
Frank Macfarland
Burnet
(1899-1985)
Nobelova cena 1960
F. M. Burnet:
Immunity as an Aspect of General Biology
(Mechanisms of Antibody Formation, Prague, 1960)
Paradigmata autoimunity
horror autotoxicus
k autoimunizaci nedochází
(P. Ehrlich, J. Morgenroth, 1900)
forbidden clones
autoimunitní reakce je důsledkem aktivity abnormálních klonů lymfocytů
(F.M. Burnet, 1969)
gnothi seauton
autoprotilátky a autoreaktivní lymfocytyT jsou součástí normálního
imunologického repertoáru
(S. Avrameas, 1986)
Paradigmata autoimunity
odstraňuje cizí
toleruje vlastní
Imunitní systém
destrukce nebo inaktivace lymfocytů
s BCR nebo TCR, které poznávají a
váží epitopy vlastních antigenů
Imunologická tolerance
Imunologická tolerance
stav, kdy imunitní systém neodpovídá na antigenní
podnět
• NESPECIFICKÁ
• inaktivace imunitního systému jako celku, který pak neodpovídá na žádný
podnět (imunosuprese)
• SPECIFICKÁ
• imunitní systém neodpovídá pouze na antigen, který byl použit k navození
tolerance, ale normálně reaguje na ostatní antigeny
• za fyziologické situace je tolerance navozena proti vlastním
složkám organismu – ochrana před vznikem autoimunity
Mechanismy tolerance
CENTRÁLNÍ
• T lymfocyty
• thymus
• pozitivní selekce
• negativní selekce
• B lymfocyty
• kostní dřeň
• negativní selekce
PERIFERNÍ
• klonální delece
• klonální anergie
• klonální ignorance
• suprese
T lymfocyty
thymus
negativní selekce (klonální delece)
pozitivní selekce
B lymfocyty
kostní dřeň
negativní selekce
CENTRÁLNÍ TOLERANCE
Imunologická tolerance
PERIFERNÍ TOLERANCE
periferní T lymfocyty a B lymfocyty
anergie
nepřítomnost kostimulačních signálů
suprese
reaktivita lymfocytů je utlumena regulačními T lymfocyty
ignorance
exprese autoantigenů v podprahovém množství
klonální delece
fyzická eliminace autoreaktivních klonů
Imunologická tolerance
Lymfocyty B aT primárně neodlišují vlastní od
cizího
thymus kostní dřeň
lymfocyty namířené proti vlastním antigenům jsou odstraněny při
„negativní selekci“ apoptózou

centrální tolerance
lymfocyty namířené proti vlastním antigenům proniknuvší do
periferie jsou utlumeny (anergie, suprese)

periferní tolerance
Prolomení tolerance
NEVHODNÉGENY
• determinující specifickou
reaktivitu na autoantigeny
i obecnou vnímavost
k autoimunitním reakcím
NEVHODNÉ PROSTŘEDÍ
• zevní prostředí
• vnitřní prostředí
Rozvoj
AUTOIMUNITNÍHO ONEMOCNĚNÍ
faktory vnitřní
(genetické)
faktory vnější
(zevního prostředí)
infekce, stres, léky, chemikálie, UV záření
Příčiny vzniku autoimunitních
chorob
• asociace s HLA antigeny
HLA B27 (Bechtěrevova choroba)
HLA DR2 (Goodpastureův syndrom, SM)
HLA DR3 (Gravesova-Basedowova choroba, SLE, m. gravis)
HLA DR4 (pemphigus, RA)
• geny kódující cytokiny
pravděpodobně dojde k dysregulaci poměru Th1/Th2
polymorfismus genů prozánětlivých (TNF) i protizánětlivých (TGF,
IL-10)
• geny regulující apoptózu a
aktivační práh buněk
při poruše procesu apoptózy nedojde k adekvátní regulaci a
ukončení imunitní reakce
Faktory vnitřní
• asociace s imunodeficity
vyšší incidence autoimunit je sledována
u humorálních i buněčných
imunodeficiencí (selektivní IgA deficit, CVID,
deficience komplementu, …)
• polymorfismy genů kódujících TCR
receptor a těžké řetězce
imunoglobulinů
u některých chorob je možné zjistit
určitou genetickou vazbu na určité
alelické formy těchto genů
Faktory vnitřní
• ektopická exprese MHC molekul
II. třídy
prezentace peptidů jinak imunitnímu systému
nepřístupných
• exprese kostimulačních molekul pod
vlivem prozánětlivých cytokinů
stimulace anergických autoreaktivních lymfocytů
• polyklonální aktivace velkého počtu
T lymfocytů
polyklonální aktivace velkého množství T lymfocytů
(včetně autoreaktivních) a B lymfocytů (včetně tvorby
autoprotilátek)
Faktory vnější
• molekulární mimikry
podobnost některých mikrobiálních antigenů s určitými
molekulami organismu vlastními
Streptococcus pyogenes A- protein M - antigeny srdečních chlopní
Coxsackie-virus, cytomegalovirus – glutamát-dekarboxyláza v pankreatu,
Klebsiella – HLA B27 – ankylosující spondylitida
Poliovirus – receptor pro acetylcholin –myasthenia gravis
• kryptické antigeny
intracelulární antigeny nebo antigeny z imunologicky
privilegovaných míst
• determinant spreading
během lokálního zánětu se odhalují nové autoantigeny a
vznikají klony lymfocytů reagujících s mnoha různými
autoantigeny (SLE, SM, Crohnova choroba)
Faktory vnější
AUTOPROTILÁTKY
• opsonizace
• aktivace komplementového systému
• blokace/stimulace receptorů
• fenomén ADCC
• komplexy s autoantigeny mohou vytvářet
imunokomplexová onemocnění
Patogeneze autoimunitních
chorob
AUTOREAKTIVNÍ T LYMFOCYTY
• uplatňují se Tc i Th lymfocyty
• nespecifické mechanismy (chemotaxe
leukocytů do místa zánětu)
Patogeneze autoimunitních
chorob
Imunoglobuliny:
Komplement-dependentní lýza (hemolytické choroby)
Cytotoxicita závislá na protilátkách (u orgánově specifických
autoimunitních chorob)
Interakce s buněčnými receptory (myasthenia gravis, thyrotoxikóza)
Depozice imunokomplexů (SLE)
Penetrace do živých buněk (?)
Lymfocyty T:
CD4+T lymfocyty polarizované jako Th1, Th17,prostřednictvím
cytokinů (revmatoidní arthritida, roztroušená skleróza, diabetes I.
typu)
CD8+T lymfocyty cytotoxické způsobují přímou cytolýzu
Zánětlivá reakce:
Infiltrace autoimunitních lézí zánětlivými leukocyty
(např. u synovitid)
Mechanismy poškození tkání u autoimunitních chorob
oko (přední komora, rohovka, čočka, sítnice), mozek, kůra
nadledvin, varlata, vaječníky, prostata, placenta, játra,
subkutánní tuková tkáň, vlasové folikuly, nehtové lůžko,
chrupavka, tumory, lícní torby křečků
•
“výsada” některých tkání nepřipustit
rozvoj imunitní reakce
(na histoinkompatibilní tkáň,
na patogenní agens)
Imunologické privilegium
mechanismy zajišťující imunologické privilegium
PASIVNÍ MECHANISMY
nedochází ke kontaktu antigenu s imunitním systémem
(hematoencephalická, hematotestikulární nebo
hematookulární bariéra, chybění lymfatické drenáže
privilegovaných míst, sekvestrace antigenu v důsledku
specifické lokální architektury nebo avaskularity)
AKTIVNÍ MECHANISMY
imunitní odpověď je tlumena (imunitní deviace)
imunomodulačními cytokiny, aberantní presentací
antigenů) expresí FasL na buňkách privilegovaných míst
a tkání
Imunologické privilegium
GENETIKA
IMUNITA
HORMONY
PROSTŘEDÍ
VÝŽIVA
Kombinace faktorů podmiňujících rozvoj
autoimunitního onemocnění
ORGÁNOVĚ SPECIFICKÉ
ORGÁNOVĚ NESPECIFICKÉ (SYSTÉMOVÉ)
ORGÁNOVĚ LOKALIZOVANÉ
AUTOIMUNITNÍ CHOROBY
Autoimunitní onemocnění
• systémový lupus erythematodes (SLE)
• revmatoidní artritida (RA)
• dermatomyositida/polymyositida
• Sjögrenův syndrom
• systémová sklerodermie
• smíšená choroba pojiva
• některé vaskulitidy
• sarkoidóza
• antifosfolipidový syndrom
Systémová autoimunitní
onemocnění
Orgánově lokalizovaná
autoimunitní onemocnění
• ULCERÓZNÍ KOLITIDA
•CROHNOVA CHOROBA
•CELIAKIE
•AUTOMUNITNÍ HEPATIDY
•PRIMÁRNÍ BILIÁRNÍ CIRHÓZA
•PLICNÍ FIBRÓZA (KRYPTOGENNÍ FIBROTIZUJÍCÍ
ALVEOLITIDA)
Ulcerózní kolitida
protilátky proti různým cytoplazmatickým antigenům neutrofilů
(ANCA) u asi 50-80 % pacientů
• chronické zánětlivé onemocnění gastrointestinálního traktu
s tendencí k remisím a relapsům
• postihuje prakticky výhradně tlusté střevo a jen jeho sliznici
• sliznice infiltrována neutrofily, plazmatickými buňkami a
eozinofily
• Klinické příznaky  průjem, krvácení do stolice, defekace hlenu
a bolesti břicha
• extraintestinální příznaky se vyskytují často v 6–47 %
• zahrnují projevy kožní (erytema nodosum, pyoderma gangrenosum),
ústní (afty), kloubní (artritis, sakroileitida), oční (episcleritis, uveitis) a
jaterní (sklerózující cholangitis, steatóza jaterní)
• ANCA s perinukleární fluorescencí (pANCA)
Crohnova choroba
protilátky proti Sacharomyces cerevisiae (ASCA)
• chronické zánětlivé onemocnění gastrointestinálního traktu
s tendencí k remisím a relapsům
• postihuje celý trávicí trakt od úst až ke konečníku, přičemž
nejčastěji bývá postižena ileocékální oblast
• transmurální zánět s účastí lymfocytů, plazmatických buněk a
eozinofilů a vznikají granulomatózní formace
• Klinické příznaky  průjmy a extraintestinální příznaky, jako je
episkleritida, iridocyklitida, uveitida a kloubní postižení
(ankylozující spondylitida, artritida)
• protilátky proti Sacharomyces cerevisiae (ASCA),
atypická p-ANCA
Rozdíly mezi ulcerózní kolitidou
a Crohnovou chorobou
ULCERÓZNÍ KOLITIDA CROHNOVA CHOROBA
Postižená oblast tlusté střevo
mohou být postiženy všechny
části gastrointestinálního traktu
Zánět slizniční transmurální
Cytokinový profil Th2 Th1
ANCA 50–80 % 5–20 %
Genetické faktory HLA-DR2
NOD2, IFN-γ, další lokusy na
chromozomu 6 a 14
Konkordance u
monozygotních dvojčat
6–14% 45%
Vliv kouření protektivní škodlivý
Celiakie
protilátky proti tkáňové transglutamináze (TTG),
deamidovanému gliadinovému peptidu (DGP) a proti endomysiu
(EMA)
• chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva způsobené
požitím lepku (glutenu) u geneticky predisponovaných jedinců
• hlavním autoantigenem je tkáňová transglutamináza
(enzym v endomysiu střevní stěny)
• pronikne-li u celiatiků gliadin přes zvýšeně propustnou epitelovou
vrstvu střevní sliznice, stává se vysoce afinitním substrátem pro
tkáňovou transglutaminázu  požitý gliadin (obsahuje velké
množství glutaminu a prolinu, proto je dobrým substrátem pro
TTG) je ve v lamina propria střevní stěny navázán na enzymTTG a
dochází k deamidaci  deamidované peptidy gliadinu mají vyšší
afinitu k HLA-DQ2 a DQ8 glykoproteinům naAPC  dochází k
aktivaci CD4+T lymfocytů, ty spouštějíTh1 typ zánětlivé odpovědi
a dále aktivace Th2 odpovědi s tvorbou protilátek
Celiakie
protilátky proti tkáňové transglutamináze (TTG),
deamidovanému gliadinovému peptidu (DGP) a proti endomysiu
(EMA)
• genetická predispozice  HLADQ2 a HLADQ8
• klinické příznaky 
* gastrointestinální příznaky: bolesti břicha, průjem,
meteorizmus, obstipace nebo recidivující afty
* extraintestinální příznaky: anémie, váhový úbytek, stagnace
růstu, opožděná puberta, poruchy fertility, únava,
osteoporóza, osteopenie, patologické zlomeniny, defekty
zubní skloviny, kožní změny, neurologické příznaky (svalová
slabost, polyneuropatie, změny nálady, iritabilita, deprese),
jaterní dysfunkce
• nejdůležitější pro diagnostiku serologickou jsou IgA protilátky
proti tkáňové transglutamináze (cave selektivní deficit IgA)
Celiakie
protilátky proti tkáňové transglutamináze (TTG),
deamidovanému gliadinovému peptidu (DGP) a proti endomysiu
(EMA)
• Saharawi (západosaharská oblast) byla u arabských Berberů
zjištěna vysoká prevalence celiakie
• příčinou může být časté pokrevní příbuzenství, jež vede k vysoké
frekvenci výskytu HLA-DQ2 haplotypu u arabských Berberů a
následná expozice lepkem v potravě u geneticky predisponované
populace (v současné době i s rozvojem globalizace a humanitární
pomoci).
Autoimunitní hepatitidy
protilátky proti hladkému svalstvu (ASMA)
• chronická hepatitida neznámé etiologie s typickými
autoimunitními fenomény
• postihuje převážně ženy mladšího a středního věku, z nichž 60 %
má aosicované autoimunitní onemocnění (AIHA, diabetes
mellitus, tyreoiditida, fibrotizující alveolitida nebo
glomerulonefritida)
• rozvíjí se autoimunitní chronický zánět převážně periportální
oblasti jater charakterizovaný přítomností autoprotilátek a
infiltrátem lymfocyty B aT (CD4+) lymfocyty, dochází k nekróze
hepatocytů v periportální oblasti s postupnou progresí do cirhózy
• protilátky proti hladkému svalstvu (ASMA)  cílovým antigenem
je cytoskeletální protein aktin
Autoimunitní hepatitidy
protilátky proti hladkému svalstvu (ASMA)
• Klinické příznaky  široká škála od mírného asymptomatického
průběhu přes těžkou hepatitidu s akutním počátkem a výjimečně
i s fulminantním průběhem až po typickou chronickou hepatitidu
s tendencí k přechodu do cirhózy
• febrilie, artralgie, myalgie, perikarditida, pleuritida, někdy vaskulitida
• v rozvinutém stádiu ikterus, hepatosplenomegalie, pavoučkové névy
Autoimunitní
hepatitidy
Typ I Typ II Typ III
autoprotilátky
SMA
ANA
pANCA
Actin
ASGP receptor
Anti-LKM
Anti-LC
Žádné
SLA
výskyt děti i dospělí děti dospělí
Primární biliární cirhóza
protilátky proti mitochondriím (AMA)
• chronické zánětlivé onemocnění charakterizované obliterací
malých intrahepatálních žlučovodů a periportálním zánětem,
vedoucím k fibróze a následně cirhóze
• infiltrace cytotoxickými T lymfocyty (CD8+) způsobuje poškození
biliárních cest, nepostihuje jaterní parenchym
• biochemicky známky intrahepatální cholestázy
• elevace ALP, ceruloplazminu, lipoproteinů, cholesterolu, zvýšení
C3 složky komplementu, zvýšení cirkulujících imunokomplexů,
polyklonální zvýšení IgM
• Klinické příznaky  ikterus, hepatomegalie, svědění kůže,
artralgie, únava, xantomy, xantelazmata, osteomalacie
• protilátky proti mitochondriím (AMA)  specificita pro PBC 98%
Primární biliární cirhóza
protilátky proti mitochondriím (AMA)
specificita pro PBC 98%
přibližně 95% pacientů s PBC má
cirkulující AMA autoprotilátky
detekovatelné fluorescenčně
nebo metodou ELISA
dva typy fluorescenčního
obrazu (nejdůležitější známkou
probíhajícího onemocnění je
M2-typ fluorescence
cílovým antigenem je E2
komponenta mitochondriálního
enzymu pyruvát dehydrogenázy
(PDC-E2)
neexistují důkazy o tom, že by se
AMA uplatňovaly v patogenezi
onemocnění
vznikají pravděpodobně
sekundárně po poškození tkáně a
jsou známkou přítomnosti
onemocnění
Autoimunitní endokrinopatie
• HASHIMOTOVATYROIDITIDA
• GRAVESOVA-BASEDOWA CHOROBA
• JUVENILNÍ DIABETES MELLITUS
• ADDISONOVA CHOROBA
• ATROFICKÁ GASTRITIDA A PERNICIÓZNÍ ANÉMIE
• AUTOIMUNITNÍ PORUCHY REPRODUKCE A
SYNDROM PŘEDČASNÉHO OVARIÁLNÍHO
SELHÁNÍ
• AUTOIMUNITNÍ POLYGLANDULÁRNÍ SYNDROMY
Hashimotovo tyroiditida
protilátky proti thyroidální peroxidáze (anti-TPO) a
thyroglobulinu (anti-TG)
• chronický autoimunitně podmíněný zánět štítné žlázy, kdy se
v patogenezi účastní zejménaT-lymfocyty specificky
senzibilizované na antigeny štítné žlázy za nejistého přispění
protilátek stimulujících růst štítné žlázy
• rozlišujeme dvě hlavní klinické formy  forma spojená se
strumou a atrofická autoimunitní tyreoiditida
• Klinické příznaky  75% euthyroidních, 20% hypothyreoidních, 5
% hyperthyreoidních pacientů (přibližně 50 % pacientů postupně
dospěje do hypothyreózy v důsledku destrukce štítné žlázy)
• struma, relativně často kopřivka, příznaky z hypofunkce štítné žlázy
(únava a zpomalené pohyby, deprese a poruchy spánku, suchá kůže,
přibírání na váze, špatné snášení chladu nebo tepla
• protilátky proti thyroidální peroxidáza (anti-TPO) a proti
thyroglobulinu (anti-TG)
Graves-Basedowa choroba
protilátky proti TSH receptoru
• autoimunitní postižení štítné žlázy, které je doprovázeno její
nadměrnou funkcí (hyperthyreóza až thyreotoxikóza)
• štítná žláza je přesTSH receptor nadměrně stimulována
autoprotilátkami k tvorbě hormonů štítné žlázy (autoprotilátky
proti receptoru proTSH se vážou na thyreocyty)
• Klinické příznaky  struma, exopthalmus, příznaky zvýšené
funkce štítné žlázy (zrychlení metabolismu, ubývání na váze,
zároveň návaly hladu, zrychlený tep, nervozita, podrážděnost,
nespavost a únava, pocity horka a nesnášenlivost vyšších teplot,
padání vlasů a měknutí nehtů)
• autoprotilátky protiTSH receptoru, autoprotilátky proti
tyreoperoxidáze (anti-TPO), autoprotilátky vyvolávalící růst štítné
žlázy (TGI), autoprotilátky stimulující růst štítné žlázy (TSI) a další
Juvenilní diabetes mellitus
protilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (anti-GAD)
• autoimunitně podmíněné poškození pankreatu, kdy dochází k
postupné destrukci β-buněk Langerhansových ostrůvků
pankreatu, které produkují inzulin  absolutní nedostatek
inzulinu způsobený inzulitidou (infiltrace ostrůvku aktivovanými
CD4+ a CD8+T-lymfocyty a makrofágy)
• manifestuje v dětském věku
• Klinické příznaky  rozvoje diabetu mellitu (abnormální žízeň a
sucho v ústech, časté močení, pomočování, nedostatek energie a
extrémní únava, neustálý hlad, náhlý pokles hmotnosti,
rozmazané vidění
• autoprotilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (GAD) a
tyrozin fosfatáze (IA-2), autoprotilátky proti zinkovému
transportéru β-buněk (ZnT8) a inzulinu
• autoprotilátky proti buňkám Langerhansovým ostrůvkům (ICA)
 nejsou patogenetickém vypovídají o poškození ostrůvků
Addisonova choroba
protilátky proti ACTH receptoru
• primární adrenální insuficience (nedostatečná funkce kůry
nadledvin – Addisonova choroba), sekundární adrenální
insuficience (destrukce kůry nadledvin tuberkulózou či jinými
granulomatózními procesy nebo karcinomem)
• selhání nadledvin v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu
• primární nedostatečnost nadledvin (porucha nadledvin buď primární nebo
sekundární)
• sekundární nedostatečnost nadledvin (poruchy v hypofýze)
• na patogenezi se podílí zejména buňkami zprostředkovaná
imunitní odpověď proti tkáni nadledvin, ale byly detekovány taky
cirkulující protilátky proti kortikotropním receptorům
• Klinické příznaky  slabost, oschablost svalů, nechutenství,
nutkání na zvracení, průjem, nízký krevní tlak, hyperpigmentace,
podrážděnost, deprese, hypoglykémie
Perniciózní anémie
protilátky proti parietálním buňkám žaludku (anti-GPC)
• deficience vitamínu B12 způsobená chronickou autoimunitní
gastritidou (intrinsic factor – vnitřní faktor – glykoprotein
produkovaný parietálními buňkami žaludku)
• dochází k atrofii žaludeční sliznice s achlorhydrií
• nejčastější forma megaloblastové anémie
• perniciózní anemie bývá spojena s atrofickou gastritidou,
častějším vývojem rakoviny žaludku a taktéž kolorektálního
karcinomu, případně dalších autoimunitních projevů
(hypotyreóza, Addisonova choroba, DM I. typu); proto je
doporučováno sledování nemocných i z tohoto pohledu
• nedostatek vitamínu B12
• postižení krvetvorby, postižení GIT (průjmy), neurologické příznaky
(parestezie a poruchy hlubokého čití), hyperhomocysteinémie
Autoimunitní polyglandulární
syndromy
• spojení aspoň dvou autoimunitních endokrinopatií u jednoho
pacienta se označuje jako autoimunitní polyglandulární syndrom
ROZEZNÁNY 3 ZÁKLADNÍTYPY
• I. typ  APECED (autoimunitní polyendokrinopatie, kandidiáza a
ektodermální dysplazie) způsobený mutací v genech AIRE
• II. typ  (selhání nadledvin s postižením štítné žlázy nebo buněk
ostrůvků pankreatu
• III. typ  (autoimunitní postižení štítné žlázy společně alespoň s
dvěma dalšími autoimunitami (zejména perniciózní anémií, DM I.
typu nebo neendokrinními imunologickými onemocněními, jako je
sIgAD, autoimunitní enteropatie nebo myastenia gravis)
Autoimunitní neurologická
onemocnění
•MYASTENIA GRAVIS
•PERIFERNÍ DEMYELINIZAČNÍ NEUROPATIE
•ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA
Myastenia gravis
protilátky proti acetylcholinovému receptoru (anti-AChR)
• autoimunitní onemocnění charakterizované postsynaptickou
poruchou nervosvalového přenosu, při které dochází ke kolísající
svalové slabosti a unavitelnosti kosterního svalstva
• vyvoláno přítomností autoprotilátek proti acetylcholinovým
receptorům  autoprotilátky se naváží na postsynaptickou
membránu a blokují přenos vzruchu
• klinické příznaky  dvojité nebo rozostřené vidění, porucha
polykání a řeči, oslabení žvýkacích svalů (kousání, žvýkání),
postižení mimického svalstva, pocit tlaku a bolesti za krkem,
slabost svalstva horních a dolních končetin, námahová a klidová
dušnost
• protilátky proti acetylcholinovému receptoru (anti-AChR)
Periferní demyelinizační
neuropatie
• chronická zánětlivá (inflamatorní) demyelinizační polyneuropatie
(CIDP) patří mezi chronické polyneuropatie autoimunitního
původu
• klinické příznaky  chronicky plynule schodovitě progredující
nebo recidivující symetrická proximální a distální svalová slabost
a senzitivní dysfunkce na všech končetinách, rozvíjející se
minimálně 2 měsíce; hlavové nervy mohou být postiženy, a
nevýbavné či snížené šlachové reflexy na všech končetinách
Akutní zánětlivá demyelinizační
polyneuropatie (syndrom Guillain-Barré)
autoprotilátky proti membráně gangliosidů
• akutní zánětlivá demyelinizační periferní neuropatie, která začíná
často 1-3 týdny po infekci (Campylobacter jejuni), někdy po
chirurgickém zákroku a jindy idiopaticky
• nervový systém infiltrován lymfocyty a makrofágy, kdy dochází k
destrukci myelinu
• klinické příznaky  rychle progredující slabost a parestézie,
bolesti DK a zad, následně svalová slabost až paréza od DK a
během dnů možný vzestup i s postižením dýchacího svalstva a
hlavových nervů, poté asi 2 týdny klidová fáze, následně
postupné zlepšování (většinou během 2 měsíců, ale i déle)
• autoprotilátky proti membráně gangliosidů (zkříženě reagují
s lipopolysacharidy Campylobacter jejuni)
Roztroušená skleróza
reaktivitaT-lymfocytů proti myelinovému bazickému proteinu
• chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní
systém napadá centrální nervovou soustavu (mozek a míchu),
čímž způsobuje demyelinizaci (rozpad myelinových pochev)
• způsobené abnormální reaktivitou T lymfocytů proti
myelinovému basickému proteinu
• postižení bílé hmoty v různých oblastech CNS
• autoprotilátky proti neuronům a oligodendrocytům: proteiny a
komplexní molekuly myelinu – myelinový bazický protein (MBP),
myelinový oligodendrocytární glykoprotein (MOG), glykoprotein
asociovaný s myelinem (MAG), proteolipidový protein (PLP),
sulfatidy, gangliosidy, Nogo-A a jeho receptor, galaktocerebrosid
• likvor- zvýšená syntéza imunoglobulinů intrathékálněoligoklonální
IgG v likvoru, rozdíl v poměru CD4+ lymfocytů
v mozkomíšním moku a periferní krvi
Autoimunitní cytopenie
•AUTOIMUNITNÍ HEMOLYTICKÁ ANÉMIE
•AUTOIMUNITNÍTROMBOCYTOPENIE
•AUTOIMUNITNÍ NEUTROPENIE
AI hemolytická anémie (AIHA)
autoprotilátky proti membránovým erytrocytárním antigenům
AI trombocytopenie
autoprotilátky proti trombocytárním antigenům (GPIIb/IIIa)
AI neutropenie
autoprotilátky proti membránovým antigenům neutrofilů
MECHANISMY BUNĚČNÉ DESTRUKCE U CYTOPENIÍ
• protilátky se navážou na povrchový antigen buněk a následuje
fagocytóza nejčastěji ve slezině
• komplementem zprostředkovaná lýza (buď bez nebo s vazbou na
přítomnost navázaných protilátek)
• rozpustné imunokomplexy se vážou na CR1 (C3b) receptory a
následuje fagocytóza
• rozpustné imunokomplexy se vážou přes Fc receptory, následuje
fagocytóza
Autoimunitní kožní onemocnění
•PEMPHIGUS
•PSORIÁZA
Pemphigus
autoprotilátky proti desmogleinu
• skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a
sliznice (buňky epitelu nedrží u sebe v důsledku napadení
mezibuněčných spojů autoimunitními protilátkami)
• pemphigus vulgaris (protilátky proti desmogleinu 3)
• pemphigus foliaceus (protilátky proti desmogleinu 1)
• paraneoplastický pemphigus (komplikace nádorových onemocnění,
zvláště při určitých typech lymfomů)
• klinické příznaky  tvoří se puchýře vyplněné tekutinou a uvolněnými
epiteliálními buňkami, které bolí a snadno praskají
• autoprotilátky proti proteinu desmogleinu (je součástí buněčného
spoje desmozomu, který drží buňky epitelu pohromadě (dochází k tzv.
akantolýze)
Psoriáza
• je jedním z nejčastějších kožních neinfekčních onemocnění postihující
především kůži, avšak kromě pokožky může postihovat též nehty a
klouby (psoriatická artritida)
• T-lymfocyty migrují do bazálních vrstev kůže, kde spouštějí uvolňování
zánětlivých látek (cytokinů), což podporuje vznik chronického zánětu v
kůži, na jehož podkladě dochází k nadměrné tvorbě nových kožních
buněk a jejich olupování
• zvažuje se celá řada prozánětlivých spouštěčů (včetně traumatu,
bakteriálních infekcí, buněčného stresu a různých léků
Autoimunitní oční onemocnění
•UVEITIS
Uveitida
zejména buněčně zprostředkovaná imunita
• Jedná se o záněty uveálního traktu (vnitřní část oka zahrnující
cévnatku, duhovku a řasnaté tělísko), které jsou poměrně časté a
jsou klasifikované na přední, zadní a difuzní
• Přední  iritida, cyklitida
• Zadní  choroiditida
• akutní přední uveitida  často ve spojení s některými
systémovými onemocněními (sarkoidóza, seronegativní
spondylartropatie), nicméně asi polovina je idiopatických
• zadní uveitida (choroiditida)
• akutní chorioretinitida  choroby pojiva (zejména Behcetovy
choroby) a SLE
• chronická chorioretinitida  u chronických infekcí,
sarkoidózy
ONEMOCNĚNÍ PROTILÁTKY
Ulcerózní kolitida Proti různým cytoplazmatickým antigenům (ANCA)
Crohnova choroba Proti mannanům kvasinky Sacharomyces Cerevisie (ASCA)
Celiakie Antigeny endomysia (tTG)
Autoimunitní hepatitida (typ I, II, III)
I ANA a SLA
II LKM-1
III jaterní antigeny
Primární biliární cirhóza AMA (M2)
Primární sklerozující cholangiitida ANCA
Inzulindependentní DM
ICA protilátka proti Langerhansovým ostrůvkům
GAD protilátka proti dekarboxyláze kyseliny glutamové
IA2 protilátka proti tyrosinfosfatáze
IAA protilátky proti inzulinu
Hashimotova thyreotidita
Protilátky proti thyreoglobulinu
Protilátka proti mikrosómům thyreocytů
Grawes-Basedowova choroba Protilátky proti receptoru pro TSH
Adisonova choroba Protiltky proti antigenůmkůry nadledvin
Atrofická gastritida a perniciózní anémie
Protilátky proti žaludeční H+K+ ATPáze a vnitřního faktoruzodpovědného za
transport vitamínu B12
Myasthenia gravis Protilátky proti acetlcholinovému receptoru
Periferní demyelinizační neuropatie Protilátky proti gangliosidům
Roztroušená skleróza
Hemolytická anémie
trombocytopénie
Neutropenie
Protilátky proti membránovým erytrocytárním antigenům
Protilátky proti trombocytárním antigenům
Protilátky proti membránovým antigenům neutrofilů
Pemphigus Protilátky proti basální vrstvě apidermis
Protizánětlivá léčba:
nesteroidní a steroidní protizánětlivé léky
Celková imunosuprese:
glukokortikoidy, cytostatika, intravenózní gamaglobuliny, antilymfocytární séra
Selektivní imunoterapie:
monoklonální protilátky nebo blokující antagonisté
proti synapsi T-buněk (např. u roztroušené sklerózy)
proti cytokinům (např. TNFα u revmatoidní arthritidy)
proti receptorům pro cytokiny (TNFα-R u RA)
proti receptorům pro chemokiny (CCR5,CXCR3)
CTLA 4 (CD 152)
útlum aktivovaných lymfocytů T (u psoriázy)
regulační cytokiny
IFNβ pravděpodobně inhibují IL-12 (u roztroušené sklerózy)
IL-10 a IL-4 mění polarizaci TH1 k TH2 (experimentální modely)
navození tolerance
Antigen-specifická desensibilizace mukozní cestou (RS,RA, uveitida)
Transplantace kmenových buněk
Genová terapie (diabetes I. typu)