5. cvičení Pasivní pohyby – ovlivnění rozsahu pohybu, zásady protahování zkrácených struktur Zkrácený sval - sval v klidu nedosahuje své normální délky - při pasivním protahování nedovoluje dosáhnout plný fyziologický rozsah pohybu v kloubu - má zvýšený sv. tonus, stav není doprovázený známkami zvýšení el. aktivity - jde o funkční poruchu hybného systému – je tedy reverzibilní Význam zkráceného svalu: - aktivace svalu je větší, než je ekonomické, což vede k přetížení - omezení rozsahu pohybu v kloubu - ovlivnění statiky těla - ovlivnění hybných programů Posturální svaly - svaly s převahou tonické funkce (= svaly s tendencí ke zkrácení a hypertrofii) – zajišťují vzpřímené držení těla (proto mají stálé pracovní klidové napětí) - obsahují převážně červená sv. vlákna, bohatá na myoglobin - jsou vývojově starší, mají nízký práh dráždivosti, vyznačují se pomalejším průběhem stahu, delší latencí a větší odolností proti zátěži (pomaleji se unaví) - pozn. svojí funkcí často nahrazují činnost oslabeného svalstva fázického (tzn. vyřazují je ze svalové souhry a dochází ke vzniku svalových dysbalancí) DKK - m. triceps surae (m. soleus) - m. rectus femoris - m. tibialis posterior - m. tensor fasciae latae - m. iliopsoas - adduktory stehna - ischiokrurální svaly - m. piriformis HKK - m. pectoralis maior et minor - horní č. m. trapezius - m. sternocleidomastoideus - m. levator scapulae - obecně flexory (m. biceps brachii, flexory zápěstí a prstů) Trup, krk, hlava - m. quadratus lumborum - paravertebrální svaly zádové - žvýkací svaly (m. masseter, m. temporalis) Možnosti ovlivnění rozsahu pohybu v kloubu: 1. Stretching - metoda prostého protahování zkrácených svalů pohybem do krajní polohy v kloubu příslušného segmentu - rozvíjí pohybovou vlastnost: pohyblivost (flexibilitu) Využití stretchingu: - snížení klidového svalového napětí (uvolnění svalu) - zlepšení kloubní pohyblivosti - prevence a terapie svalových dysbalancí (podporuje správné držení těla) - kompenzační cvičení v regeneraci (kompenzuje jednostranné přetěžování) - zlepšení stavu nervosvalového aparátu - psychosomatické účinky (pomáhá k celkovému uvolnění) - a dále přispívá ke zlepšení: svalové koordinace, obratnosti a tím celkové tělesné zdatnosti a výkonnosti Typy stretchingu a. dynamický – spojený se silovým, rytmickým pohybem (nebezpečí vzniku mikrotraumat, v rehabilitaci se používá méně často) b. statický – spojený s výdrží v pozici, která se může opakovat (je bezpečnější a v rehabilitaci preferovaný) Z hlediska působící síly: a. pasivní stretching – sval je protažen zevní silou (rukou fyzioterapeuta) – je nejúčinnější b. pasivně-aktivní stretching – sval je protažen zevní silou a v dosažené poloze je daný segment držen aktivně pacientem c. aktivní asistovaný stretching – pacient provede aktivní protažení svalu a poloha je dále dotažena zevní silou d. aktivní stretching – poloha segmentu je dosažena vlastní silou pacienta Zásady - protahujeme do pocitu napětí ve svalu, při stretchingu nesmíme překročit práh bolesti - při setrvání v dané poloze (10-30s) by mělo napětí postupně odeznít - v průběhu stretchingu pomalu dýchat, nezadržovat dech, je nutné cvičit pomalu a nespěchat - nikdy by se neměly protahovat nezahřáté svaly, popř. svaly poraněné (mikrotraumata) - stretchingové cviky by měly být jednoduché a snadno proveditelné, musí být účelné a zacílené tak, aby byla protažena zvolená svalová skupina, která je zkrácená - v krajních polohách nehmitáme (vyvolali bychom obranný napínací reflex a tím zvýšili napětí svalu) 2. Protažení zkráceného svalu s využitím inhibice Metoda PFI (= postfacilitační inhibice) - využívá reflexních mechanismu na úrovni segmentu – po ukončení max. volní aktivace svalu dojde k jeho útlumu, tuto fázi využijeme k pasivnímu protažení svalu Metodika - pacient ze středního postavení kloubu provede max. kontrakci v opačném směru než je omezení pohybu (= max. stah zkráceného svalu) proti manuálnímu odporu terapeuta po dobu 5-10s - poté pacient sval uvolní a terapeut jej protahuje v opačném směru, než je jeho kontrakce po dobu asi 10s - opakujeme 3-5x - pozn. při léčbě svalových dysbalancí (se zkrácenými a oslabenými svalovými skupinami) – začínáme vždy s protahováním zkrácených svalů a teprve poté posilujeme oslabené 3. Postizometrická relaxace (PIR) - metoda, která pracuje se svalovou facilitací a postfacilitační inhibicí - cíl = uvolnění spasmu ve svalu Metodika - pacient uvede daný segment těla do polohy, kdy je uvolňovaný sval ve své max. délce, provede lehkou izometrickou kontrakci protahovaného svalu proti odporu ruky fyzioterapeuta a současně kontroluje správný směr a sílu kontrakce svalu - trvání kontrakce je minimálně 10s, poté pacient sval relaxuje, terapeut relaxaci kontroluje a sleduje, jak se uvolněný sval prodlužuje a umožňuje pohyb do dříve omezeného rozsahu - doba relaxace je delší než doba kontrakce a trvá tak dlouho, dokud cítíme, že se rozsah pohybu zvětšuje, sval se prodlužuje - provedení 3-5x podle toho, zda je další relaxace a pasivní protažení dále možné Využití facilitace - dechem – při vdechu se většina svalů kontrahuje a při výdechu relaxuje (existují výjimky) - pohledem – pohled nahoru nebo ve směru kontrakce svalu facilituje, pohled opačným směrem inhibuje napětí ve svalu Praktické provedení PIR: - pasivním pohybem dosáhneme krajní polohy v kloubu (= tzv. předpětí), uvolňovaný (ne protahovaný) sval je ve své maximální délce - v tomto postavení vyzveme pacienta, aby se podíval do směru, kterým budeme klást odpor, vyvinul min. sílu ve směru kontrakce svalu, který ovlivňujeme (tedy v opačném směru než ve kterém pohyb vázne), tento odpor držíme 10s, poté pacient pomalu nadechuje a zadrží dech - poté pacienta vyzveme, aby uvolnil zadržený dech, povolil a podíval se do směru opačného, vyčkáme až se pacient plně uvolní a umožní se další pohyb a to zcela spontánně (dekontrakcí svalu, ne jeho protažením), tento pohyb my sledujeme a dosahujeme nového předpětí Zásady a doporučení - dosažený rozsah pohybu, který jsme získali, nesmíme při opakování ztrácet (neopouštíme získaný terén) - cyklus se opakuje tolikrát, dokud se dosažitelná bariéra posunuje - svalový tonus klesá postupně, terapeut uvolnění násilně nezvyšuje - v případě terapeutického neúspěchu prodlužujeme dobu izometrické fáze (prohloubí se relaxace) - pozn. podobně jako u svalů lze fenoménu uvolnění využít i u dalších měkkých tkání se zvýšeným napětím (kůže, podkoží, fascie, úpony svalů, bolestivé periostové body, jizvy) – podklad technik měkkých tkání Antigravitační relaxace - je modifikací PIR – odpor terapeutovy ruky je nahrazen gravitací (= hmotností zvednutého segmentu), metoda je vhodná jako autoterapie - fáze kontrakce – izometricky aktivovat uvolňovaný sval proti gravitaci (nastavením segmentu těla do vhodné polohy) a to po dobu alespoň 20s - fáze relaxace – uvolnění (opět alespoň 20s) Protahování vybraných svalů s tendencí ke zkrácení: ► m. triceps surae (m. soleus) - pacient leží na břiše, 90st. flexe v koleni, fixace 1 rukou nad kotníkem, 2. ruka drží nohu za patu – vyvíjí tah za patu do dorzální flexe, chyba: tlak na přední část nohy, vyvracení nohy do varozity/valgozity ► m. rectus femoris - pacient leží na břiše, 90st. flexe v koleni, fixace pánve na léčené straně shora 1 rukou, 2. rukou podhmatem uchopit koleno zespoda (patella v naší dlani) – zvedat pokrčenou DK do extenze v kyčelním kloubu, chyba: nefixuje-li se pánev, nedostatečná flexe v koleni ► m. tensor fasciae latae (a abduktory kyčelního kloubu) - pacient leží na zádech, léčená DK je natažená, neléčená DK pokrčená v kolenním a kyčelním kloubu, překřížená přes druhou DK a opřená o chodidlo, terapeut stojí na straně neléčené DK a 1 rukou uvede léčenou DK do max. addukce, současně 2. rukou fixuje pánev na léčené straně shora ► m. iliopsoas - pacient leží na břiše, 1 rukou fixujeme pánev na léčené straně shora, 2. rukou uchopíme podhmatem koleno zespoda (přitom je jedno, zda je pokrčené/natažené) – zvedáme DK do extenze v kyčelním kloubu ► adduktory stehna - pacient leží na zádech, DKK natažené, neléčená v abdukci v kyčelním kloubu, terapeut stojí na straně léčené DK, 1 rukou fixuje pánev léčené strany shora, 2. rukou uvede extendovanou DK do max. abdukce ► ischiokrurální svaly (m. biceps femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus) - pacient leží na zádech, 1 rukou uchopíme léčenou nataženou DK nad kotníky, 2. rukou shora nad kolenem – provedeme max. flexi extendované DK v kyčelním kloubu, chyba: dovolíme pokrčit koleno nebo souhyb pánve ► m. pectoralis maior - pacient leží na zádech, provedeme 90st. abdukci natažené HK v ramenním kloubu, naše 2. ruka fixuje hrudník pacienta v oblasti sterna (aby se nepřetáčel za upaženou rukou) ► horní č. m. trapezius - pacient sedí, 1 rukou fixujeme rameno na léčené straně shora (aby se nezvedalo), 2. ruka vede hlavu do max. úklonu, chyba: neprovede se čistý úklon, povolí se zvednout rameno, terapeut provádí úklon násilně ► m. levator scapulae - pacient sedí, provedeme současně předklon a rotaci hlavy k neléčené straně ► m. biceps brachii - pacient leží na zádech, léčená HK je extendovaná, loket zespodu podložený, předloktí v supinaci, naše 1 ruka fixuje dorzální stranu distální části paže, druhá tlakem nad zápěstím uvede předloktí do max. natažení ► flexory zápěstí a prstů - pacient sedí, loket v 90st. flexi, předloktí v pronaci, zápěstí v dorzální flexi, terapeut zvětšuje dorzální flexi mírným tlakem na prsty