6. cvičení Polohování (zásady, druhy polohování, speciální polohy a polohování, pomůcky) Definice - druh pasivního pohybu, působíme zevní silou malé intenzity po dlouhou dobu Zásady polohování - zabezpečit správné uložení končetiny (její části), aby působení zevní síly bylo přesně zacílené - polohovat celých 24 hodin, polohy na lůžku měnit po 2 hodinách (individuálně dle typu onemocnění, jeho vývoje, dle potřeb nemocného) - každá poloha musí být pro nemocného bezpečná (zajistit polohu na lůžku pomocí postranic, použití popruh, dlah apod.) - při každé změně polohy kontrolovat kůži, zčervenání může značit nebezpečí vzniku dekubitu (proto hygiena kůže, cvičení, FT) - vycházíme ze zásady, že postavení a pohyby DKK slouží k lokomoci a HKK k sebeobsluze Dle účelu rozeznáváme: A. Antalgické polohování - používá se u pacientů s bolestí, kdy najdeme takovou polohu, ve které je bolest mírnější - antalgickou polohu nemocný v akutním stadiu většinou zaujímá sám - tato poloha často není fyziologická – přetrvávání v této poloze po delší dobu často znamená vývoj sekundárních změn na pohybovém aparátu (kontraktury) - v antalgických polohách setrvávat jen nezbytně nutnou dobu, postupně usilovat o převedení do fyziologičtější střední polohy - pozn. znalost antalgických poloh využívá fyzioterapeut tak, aby nezhoršoval bolest nešetrně zvolenou polohou při LTV ►►► Typické antalgické polohy (jsou různé pro různé bolestivé stavy): akutní lumbago – poloha na zádech / na boku s pokrčenými DKK a kyfotizovanou páteří trauma kloubu – ulevuje střední postavení kloubu (např. loket v semiflexi a semipronaci) amputační pahýl – ulevuje podložení pahýlu do flexe B. Preventivní polohování - zaujetí takové polohy, kdy tkáně ohrožené vznikem retrakce či kontraktury jsou maximálně protaženy, v ní setrvat 20 – 30 minut, poté provádět šetrné pasivní pohyby a nakonec pacient procvičuje svaly aktivně tak, aby se zlepšilo jejich prokrvení a zásobení kyslíkem a živinami Význam preventivního polohování: Prevence dekubitů - projevy: zarudnutí, olupující se kůže, později nekróza tkáně různého rozsahu a hloubky - příčiny vzniku: dlouhotrvající tlak na predisponovaná místa (kostní výstupky pod kůží) - predilekční místa vzniku dekubitů: paty, kotníky, sacrum, trnové výběžky obratlů, oblast trochanterů, sedacích hrbolů, lopatky Prevence kontraktur - kontraktura = trvalé postavení kloubu v urč. poloze s omezením jeho hybnosti - vznik kontraktury – elastická vlákna měkkých tkání ztrácí schopnost protažení do plné délky (nejčastější příčinou je déletrvající znehybnění) - prevencí vzniku kontraktur je polohování do střední polohy (viz. dál) - prostředky k polohování: polštáře, pytlíky s pískem, závěsy, dlahy, bedničky, desky apod. ►►► Nejčastější kontraktury - tendenci ke vzniku kontraktur mají převážně tonické svaly (s tendencí ke zvýšenému napětí), nikoliv svaly fázické (s tendencí k oslabení) - DKK: m. triceps surae, flexory kolene, iliopsoas, m. rectus femoris - HKK: m. pectoralis, flexory loketního kloubu a prstů, adductory a vnitřní rotátory HK - trup: dlouhé vzpřimovače, m. quadratus lumborum Prevence otoků a žilních komplikací - uložení končetin do zvýšené polohy (elevace) – podpora odtoku tekutin z dané oblasti – zmenšení otoku končetin, omezení stagnace krve v žilním systému - doplnit o: bandáž končetin (omezuje dilataci žil, zrychluje cirkulaci) cévní gymnastika (využití kontrakce svalu jako žilní pumpy) důkladná ošetřovatelská péče C. Polohování ve střední poloze - zaujetí takové polohy, ve které je napětí periartikulárních tkání co nejmenší ►►► Střední poloha vybraných velkých kloubů: - hlezenní kloub: v pravém úhlu (zajištěno bedničkou, deskou, dlahou, botičkou) - kolenní kloub: lehká semiflexe (podložení polštářem) - kyčelní kloub: lehká flexe a abdukce (zabránit rotacím) - ramenní kloub: mírná flexe, abdukce (střídat VR a ZR) - loketní kloub: semiflexe, semipronace - zápěstní kloub: mírná dorzální flexe a ulnární dukce - prsty ruky: semiflexe MC, PIP, DIP (úchopové postavení) D. Korekční polohování - uložení kloubu nebo páteře do takové polohy, aby se co nejvíce přibližovala normálnímu stavu, někdy až hyperkorekční polohy - poloha se pak fixuje vypodkládáním polohovacími pomůckami, polštáři, popruhy, pružnými tahy, dlahami nebo spec. prostředky (korzet, sádra) - používá se tam, kde přetrvává omezený pohyb, zkrácení svalů, deformita - cíl: upravit nefyziologické postavení ►►► Příklady korekčního polohování - skoliotické zakřivení páteře – využití korekčních korzetů - zlomeniny hrudních obratlů – sádrový korzet - některé zlomeniny krčních obratlů – Hallo trakce - vybrané zlomeniny dlouhých kostí končetin – zevní fixátor - korekční polohování kloubu se závažím (koleno, loket) E. Redresní polohování ►►► Tři základní polohy na lůžku Vleže na zádech - hlava: podložit malým polštářkem hlavu a krční páteř, ne ramena, hlava nesmí být zvrácena nazad, ani přitisknuta na hrudník, páteř má být napřímená - HKK: v ramenním kloubu střídat ZR a VR, loket v semiflexi, zápěstí v mírné dorziflexi, prsty v úchopovém postavení, palec v opozici - DKK: nataženy v kyčelních kloubech, zabránit rotacím, mírná abdukce, kolenní kloub podloženy malým polštářkem, hlezenní klouby v pravém úhlu zajištěny bedýnkou Vleže na boku - hlava: podložit přiměřeně velkým polštářem, krční páteř napřímená - trup: záda zapřít molitanovým polštářem (klínem, obdélníkem), nepolohovat na ochrnutou stranu, ani na stranu zlomeniny - HKK: spodní HK vedle hlavy, svrchní HK na polštáři před tělem, nebo natažená podél trupu (vložit polštář), ostatní jako na zádech - DKK: svrchní DK je v semiflexích před trupem nemocného podložena 2 polštáři, spodní DK je natažená v prodloužení trupu, hlezenní klouby zajistit v pravém úhlu Vleže na břiše - hlava: pootočená ke straně, které v pravidelných intervalech střídáme, vždy bez polštáře - trup: lze podložit ze strany, kam je otočená hlava a zmírnit tak bederní hyperlordózu - HKK: podložit ramenní pletence malými polštářky proti vtáčení dovnitř, střídat v ramenou 3 polohy: ZR s pokrčenými lokty („svícen“), ZR s nataženými lokty podél těla, jedna HK v ZR s pokrčeným loktem a druhá HK v ZR s nataženým loktem, ostatní jako na zádech - DKK: natažené a plosky opřené o bedýnku nebo desku, pod hlezenní klouby váleček Speciální polohy těla ► Fowlerova poloha - poloha těla na lůžku v polosedu s vypodloženými zády, DKK – hlezenní klouby zajištěny bedničkou, kolena v semiflexi podložena polštářem, kyčelní klouby mohou být vypodloženy odlehčovacím kolečkem - zajišťuje vhodnou ventilaci plic, používá se po operacích na hrudníku, onemocnění srdce ► Ortopnoická poloha - poloha v sedu na lůžku, DKK spuštěny dolů, pacient v mírném předklonu, HKK natažené, opírá se o okraj postele - využívá se u nemocných s dušností (respiračního či kardiálního původu) – dýchání je takto usnadněno zapojením auxiliárních (=pomocných) svalů dýchacích ► Trendelenburgova poloha - poloha pacienta na lůžku, hlava a hrudník jsou níž než DKK – tyto jsou vypodloženy, nebo jsou zvednuty nohy postele - poloha vede k lepšímu prokrvení mozku, odlehčuje oběh v dolní části těla - používá se po větších ztrátách krve, při mdlobách (nedokrvení mozku) ► Poloha při drenáži bronchů - využívají se šikmé polohy v lehu na zádech, na břiše, na boku k usnadnění drenáže jednotlivých segmentů a laloků plic (viz. dál dechová gymnastika) ► Opistotonus - vynucená poloha daná spasmem zádového a šíjového svalstva - vyskytuje se u tetanického záchvatu ► Poloha pacienta při meningeálním dráždění - je charakteristická zvrácením hlavy nazad, pokrčenými končetinami Speciální polohování u různých diagnóz ► Interna Kardiaci – Fowlerova poloha Astmatici – často podvědomě využívají ortopnoickou polohu ► Neurologie Periferní parézy – polohujeme do funkčních poloh (ruka – úchopové postavení) Spastické parézy – snaha zabránit vzniku flekčních kontraktur Cervikální VAS – vypodložit hlavu měkkým polštářem do úlevové flexe, trakce na Glissonově kličce, podpůrný měkký krční límec ► Ortopedie TEP kolene – střídat polohu v extenzi (DK podložena válečkem pod patou) a flexi (DK umístěna na kostce) TEP kyčle – v lehu na zádech mezi DKK umístit polštář / polohovací klín, na nohu antirotační botičku, popř. pod patu odlehčovací kroužek ► Pediatrie Torticollis muscularis – hlavu dítěte ukládáme do korekční polohy – v opačném směru tahu SCM = mírná rotace, lateroflexe a retroflexe Pomůcky k polohování Polštáře – různých tvarů a výšek, z různých materiálů Sáčky s pískem Dlahy Bedničky Opěrné desky, podpěry