žhrudní páteř a hrudník vytvářejí funkční celek, který plní 2 základní funkce: žvytváří elastickou, pevnou a prostornou schránku - dutinu hrudní (cavitas thoracis) pro srdce, plíce, velké cévy, jícen a další hrudní orgány žpředstavuje pevnou oporu pro svaly zabezpečující dýchací pohyby ž žSkeleton thoracis – kostra hrudníku – sternum, žebra, hrudní obratle žArticulationes thoracis – Art. costovertebrales – hlavičky žeber a těla hrudních obratlů – díky rotačním pohybům se významně účastní dýchacích pohybů hrudníku ž Art. sternocostales – žebra a hrudní kost - pouzdra kloubů jsou krátká, tuhá a nedovolují velké pohybové exkurze ž Articulationes interchondrales - spojení mezi chrupavčitými konci žeber – mezi VI.- X. žebry – zvyšuje pružnost hrudníku žMusculi thoracis - kostra hrudníku svým tvarem, stavbou a spojením jednotlivých kostí vytváří konstrukční předpoklady pro realizaci dýchacích pohybů. Aktivní pohyb hrudníku, tj. především vdech, se uskutečňuje pomocí dýchacích svalů žsvaly inspirační a expirační žhlavní a pomocné svaly ž žHlavní (primární) inspirační svaly: bránice (diaphragma), mm. intercostales externi žPomocné (auxiliární) inspirační svaly: mm. scaleni, mm. suprahyoidei et infrahyoidei, m. sternocleidomastoideus, mm. pectorales, m. serratus anterior, m. serratus posterior superior a m. latissimus dorsi (jen při abdukci paže). žHlavní expirační svaly: mm. intercostales interni a m. transversus thoracis žPomocné expirační svaly: mm. obliqui externi, interni, m. rectus a transversus abdominis, quadratus lumborum a m. serratus posterior inferior žDiaphragma – bránice - hlavní inspirační sval zajišťující 60% objemu vdechovaného vzduchu. Podílí se na vytváření břišního lisu. Při kontrakci se oplošťují brániční klenby a šlašité centrum se posouvá dolů. Přitom se zvětšují rozměry hrudní dutiny, prohlubuje se podtlak v pohrudnicové dutině a do rozpínajících se plic je nasáván vzduch. ž -> kontrakce při vdechu (posunuje se kaudálně) - ↑ intraabdominální p ž -> relaxace při výdechu (pohybuje se kraniálně) ž -> pracuje v kokontrakci s břišní svalovinou, má vztah k HSS ž C:\Users\Admin\Pictures\19072.jpg C:\Users\Admin\Pictures\diaphragm.gif žDýchání se účastní a ovlivňuje individuální charakter dýchání ž žPasivně: ž žtvar a elasticita hrudního koše (Th obratle, žebra, sternum) a břicha žodpor HDC a DDC žnáplň dutých org. d. břišní žplicní parenchym ž žAktivně: ž žbránice a další inspirační a expirační svaly (hlavní, vedlejší a auxiliární – koaktivita, timing) ž ž žInspirium - vždy aktivní děj (aktivita vdechových svalů – bránice, mm. intercostales ext.) žExpirium - převážně za klid. podm. pasivní děj (dán elasticitou měkkých tkání hrudníku a plic) ž žŘízení dýchání autonomně podvědomě: žprimární respirační centra v medulla oblongata – zákl. rytmus dýchání ždechová centra v prodloužené míše a pontu žcentrální chemoreceptory (přední str. pontu – pCO2 – H+) žperiferní chemoreceptory (gl. caroticum – pO2) žinflační a deflační receptory - plíce žproprioreceptory - dých. svaly žvegetativní nervy ž žSoučasně je možné ovlivnit vlastní vůlí (zrychlit dýchání, zadržet dech, prohloubit dech) ž žDýchací svaly zajišťují současně 3 funkce: ž ždýchací (= zajištění dýchacích pohybů) ždynamické (= podílejí se na pohybech HKK a trupu) žposturální (= zajišťují posturu) ž ž Pohybová soustava dýchání umožňuje a současně dýchání ovlivňuje pohybovou soustavu. ž Fyziologická situace: rovnováha respirační a posturální funkce HSS žje soubor a kombinace technik dechové rehabilitace, kdy ovlivnění dýchání má svým specifickým provedením léčebný význam žvychází z přesných neurofyziologických a fylogenetických zákonitostí vývoje člověka a jeho dýchání ž žonemocnění respiračního systému (bronchiálního stromu, plicního parenchymu) žonemocnění, při kterých dochází ke snížené plicní ventilaci (pooperační stavy, imobilizace) žvyužíváme ji i všude tam, kde potřebujeme navodit správné dýchání, při relaxaci, zklidnění žširoké využití v oborech: chirurgie, interna, traumatologie (JIP, ARO), gynekologie, pediatrie žoslabené dýchací svaly žneefektivní kašel žzvýšenou produkci hlenu žbronchospasmus žpneumonie žatelektázu žpokles vitální kapacity ž žzlepšení průchodnosti dýchacích cest žsnížení bronchiální obstrukce žmaximálně šetrná a minimálně vyčerpávající expektorace žzlepšení ventilačních parametrů žsprávné postavení a držení těla žnácvik základního dechového stereotypu – nádech nosem při zavřených ústech, výdech pootevřenými ústy – nejprve pasivní, postupně přidáváme do výdech svalovou aktivitu a plynule výdech prodlužujeme až do výdechové pauzy žhygiena dýchacích cest – odstranění hlenů zajišťují drenážní (expektorační) techniky v kombinaci s inhalací žManuální techniky RFT: ž - měkké techniky hrudníku (MT), PIR ž - mobilizace ž - masáž hrudníku, vytírání mezižebří ž - míčková facilitace („míčkování“) ž - kontaktní dýchání ž - MVP = masáž-vibrace-pružení ž ž ž žAktivní techniky RFT: ž - lokalizované dýchání (brániční, dolní a horní hrudní dýchání) ž - drenážní techniky – autogenní drenáž AD (technika vědomě řízeného dýchání, kdy se snažíme zabránit neproduktivnímu a unavujícímu pokašlávání, výsledkem je rychlé a snadné odstranění bronchiální sekrece, podstatou je posilování aktivní složky výdechu), otevřený výdech, huffing ž - respirační pomůcky flutter, A-capella, tri-flow, PEP maska ž ž ž Bez názvu žPositive Expiratory Pressure mask žZúžením výdechového prostoru se zintenzivní technika prodlouženého výdechu ž thumbimage žAplikace léku do dýchacího traktu: žmukolytika žbronchodilatancia žkortikoidy, … žPři inhalaci je důležitá poloha těla: žvzájemné postavení hlavy a hrudníku ve vzpřímení zajišťuje volný průchod inhalované látky horními cestami dýchacími ždýchání, které se při inhalaci používá, pomáhá „dopravit“ inhalovanou látku do dýchacích cest žDýchání při běžné inhalaci: žhluboký nádech ústy se zadržením dechu až na konci nádechu žpasivně – aktivní výdech nosem nebo ústy mimo inhalátor ž žStatická DGS žDynamická DGD žMobilizační DGM žzaměření na: přirozený způsob a rytmus dýchání, frekvence, hloubka, délka inspiria a expiria žnácvik správného stereotypu dýchání = průběh dechové vlny: při inspiriu i expiriu vždy postupuje kraniálně (od břicha k hrudníku) ž žzaměření na: správnou koordinaci dýchání a pohybu těla, zlepšení pohyblivosti hrudníku ždýchání spojeno s pohyby končetin a trupu žplatí, že při pohybu HKK směrem od těla = nádech, zpět = výdech ž žvědomě prohloubené dechové pohyby hrudníku žlokalizované dýchání – snaha o rozvinutí jednotlivých částí hrudníku, dýchání proti tlaku ruky fyzioterapeuta žizolované dýchání – hrudní/břišní dýchání žkombinované dýchání – kombinace hrudního i břišního dýchání žasistovaný výdech – stlačení hrudníku při současném výdechu pacienta žresistovaný výdech – výdech proti odporu (sešpulenými rty, do balónku, do vody) ž žVychází z Vojtova principu reflexní lokomoce žCílem je aktivace bránice v její respirační a posturální funkci žManuální stimulace spoušťových bodů a práce s polohou těla a jeho opěrnými body žVede ke zvětšení dechových objemů, navození optimálního dechového stereotypu ž