Základy podpůrné komunikace s
onkologickým pacientem a jeho
rodinou
Předmět Ošetřovatelství v onkologii
Mgr. Radka Alexandrová
12.4.2021, MOÚ Brno
Informace o duševním vlastnictví:
Tato prezentace je autorským dílem vytvořeným
zaměstnanci Masarykovy univerzity.
Studenti předmětu mají právo pořídit si kopii
prezentace pro potřeby vlastního studia.
Jakékoliv další šíření prezentace nebo její části
bez svolení Masarykovy univerzity je v rozporu
se zákonem.
Komunikace je nástroj péče
- ovlivňuje úroveň a vnímání kvality péče
Po stránce:
 Tělesného prožívání symptomů
 Myšlení
 Emocí
 Chování
NEJDE NEKOMUNIKOVAT
Komunikace směřuje k CÍLI
 Spolupráce
 Informace
 Konstruktivní domluva
 Podpora
 Sdílení, emoční ventilace
 Atd
Zodpovědnost za cíl
má zdravotník - profesionál
Rakovina
množství předsudků, obav, strach, hrůza
„Smrt je přirozenou součástí života
všech bytostí na tomto světě.“
Specifikum onkologie
Všudypřítomné téma SMRTI
- Bazální ohrožení – nebezpečí ztráty
- Osobní a osobnostní zátěž – projekce, emoce,
hranice, zkušenosti…..
- Profesní frustrace a nejistoty (nejde VYŘEŠIT)
- Téma komunikace s pacientem, rodinou, týmem,
pozůstalými…
- Vysoké nároky na profesionalitu
- Despekt okolí, skepse, předsudky
- Psychické a fyzické vyčerpání
Co je pro mne těžké v
komunikaci s onkologickým
pacientem, jeho rodinou nebo v
týmu?
KOMUNIKACE JE VZTAH
(NE VÝKON)
PACIENT (příbuzný) - JÁ (zdravotník)
ovlivněný SITUACÍ
vždy se na vztahu podílí obě strany
se svým aktuálním rozpoložením, svojí osobností,
individuálním očekáváním, prožíváním,
obranami, zkušenostmi, potřebami a cíli.
Nemusí se shodovat!
S čím vstupuje do vztahu pacient
(příbuzný)
 Specifická osobnost, historie, způsob života, intelekt…
 Silné emoce, emoční náročnost – strach, obavy, úzkost,
napětí, bezmoc, zlost, vztek….
 Vědomí blížící se ztráty, strach z budoucnosti, ze smrti
 Zkušenosti s nemocí, léčbou, info z internetu
 Nejistota
 Pocity viny
 Obranné mechanismy, strach z vlastní smrtelnosti
 Vztahy, rodinná historie
 Potřeba vlastních kompetencí, samostatnosti
 Fyzická i psychická únava, vyčerpanost
 …..
Potřeby pacientů (příbuzných)
 Zakotvení, zklidnění
 Bezpečí, jistota
 Pravdivé informace, důvěra
 Naděje – na kvalitní léčbu, na kvalitu života
s nemocí, příp. umírání bez utrpení…
 Podpora, sdílení
 Emoční uvolnění, možnost projevit emoce
 Posílit vlastní kompetence, sebedůvěru
S čím vstupuje do vztahu sestra -
člověk
 Projekce – představy o prožívání a myšlení
druhého
 Vlastní emoce, strachy, úzkosti z umírání
 Obranné mechanismy, způsoby jednání v zátěži
 Potřeby – sebereflexe, kdy se cítím a necítím dobře
 Sociální potřeby a způsoby chování
 Zkušenosti
 Atd.
Emoce zdravotníka
emoce jsou naší základní seberegulační psychickou
funkcí, nelze je vědomě ukončit ani „vyřešit“
Potřeba uvědomit si své emoce („jak prožívám tuto
situaci?“)
- profesionální úzkost, pocity selhání, strach („dělám
dobře svoji práci? Co dělám špatně?..“)
- skepse, apatie, únava
- zlost, hněv, agrese
- smutek, lítost
Potřeba porozumět svým emocím („proč to takto
prožívám?“) - staré procesy, zkušenosti, křivdy…
Potřeba naučit se se svými emocemi pracovat
Sestra – profesionál
Profesionální přístup není „naučený“, ale „vyzrálý“
 Vědomí vlastní role, hranic
 Zkušenost – reálné zážitky s onkol. nemocí,
v situaci umírání, zná situaci
 Zralost – neutíkat před tématem nemoci,
smrti, uvědomování si svých emocí, obran,
zátěží
 Lidskost – dovolit si být sám sebou,
připustit a vyjádřit emoce, být autentický
 Zakotvenost – respekt k vlastním potřebám,
sebepodpora, abychom podporu mohli dávat
Sestra svým profesionálním
přístupem a komunikací
formuje postoj a přístup
nemocných a jejich příbuzných
k onkologickému oenmocnění,
léčbě, posléze k umírání a smrti
Komunikační nástroje
CO MÁME - jak se o sebe postarat
• Svoje TĚLO - dech, zakotvení, oční kontakt, svalový tonus…..
• HLAS - tempo, dikci, sílu hlasu….
• MLČENÍ - i mlčení je komunikace, AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ
• GESTA, mimika, ÚSMĚV
• PROSTOR - uspořádání, práce s HRANICEMI
• DOTYK
• ČAS, prostor pacientovi k vyjádření
• Intuice
• OTÁZKY - vždy se můžeme ZEPTAT, prostor pro pacienta
• Zpětné dotazování - ověřování
• důstojnost, úcta i sebeúcta
• autenticita, opravdovost, empatie, pozornost, schopnost podpory...
Sebepodpora v komunikaci
– respekt k vlastním potřebám a hranicím
 Vhodné místo, prostor, vzdálenost
 Využít verbální i neverbální složku kom. – oční kontakt,
úsměv, příp. dotek
 Práce s časem – tempo řeči, čas sobě i druhému, dostatek
prostoru k vyjádření
 Trpělivost, klid, empatie
 Autenticita, dovolit si projevit emoce
 Snažit se nebrat si reakce druhých osobně, ale porozumět,
pochopit
 Aktivní naslouchání, umění mlčet – i mlčení je komunikace
 Pozorovat – co vlastně mohu vidět?
 Poslouchat – co mi vlastně říká?
 Mohu se zeptat – nemusím vědět
 Mohu udělat jen to, co mohu…. Víc ne!
V komunikaci POZOR NA...
 FORMU I OBSAH
 PROJEKCI
 OBRANNÉ REAKCE svoje i pacienta
 BAGATELIZACI, zlehčování
 NEJAPNÉ ŽERTOVÁNÍ
 NEDŮVĚRU, neochotu spolupracovat
 NEBRAT VĚCI OSOBNĚ!
 PLANÉ NADĚJE
 MILOSRDNÁ LEŽ
 ÚNIK ze situace, z komunikace
 PŘEKRAČOVÁNÍ HRANIC
 vlastní pocity VINY, SELHÁNÍ
 MANIPULACI- tlak od pacienta VYHOVĚT
Fáze onkologického onemocnění –
specifika komunikace
 První kontakt s onkol. – nejistota, obavy, strach, úzkost,
zkušenosti
 Sdělení diagnózy – šok, popírání, silné emoce, obranné
mech.
 Aktivní léčba – potřeba jistoty, budování vztahu,
zakotvování, specif. témata (adaptace na nemocpadání
vlasů, tělová integrita, možnosti a limity…)
 Remise onemocnění – očekávání pac. i rodiny,
adaptace, rekonvalescence..)
 Recidiva – deprese, apatie, pocity viny…
 Paliativní léčba – proces vyrovnávání se
 Doprovázení v umírání, smrt, bereavement
Fáze vývoje procesu prožívání nevyléčitené
choroby a umírání
podle Elizabeth Kübler-Rossové
obecné aspekty
1. NEGACE, ŠOK, POPŘENÍ – „ Já ne!“
2. AGRESE, HNĚV, VZPOURA – „Proč já?“
3. SMLOUVÁNÍ, VYJEDNÁVÁNÍ – „Možná, že přece jenom já
ne!“
4. DEPRESE, ZOUFALSTVÍ, SMUTEK - „Co to pro mne
znamená?“
5. PŘITAKÁNÍ, SMÍŘENÍ, SOUHLAS – „Ano, musí-li to tak být,
jsem toho schopen.“
Co potřebují pacienti a příbuzní slyšet?
 Pravdivé informace
 Sdílení emocí, jejich přijetí, legalizace
 Posílení přijetí jejich prožívání, patří k nemoci i
procesu umírání
 Struktura situace, uvědomění, opakované podávání
informací, posílení kompetencí, co mohou dělat
 Jistotu a naději v jejich dalším životě
 Naděje na kvalitní umírání, lidské, bez utrpení
 Nejsou sami, mají se kam obrátit o pomoc
 Zmírnit pocity viny
„Někdy nemusíte
mluvit
stačí jen,
že jste.
Děkuji Vám za to.“
Děkuji za pozornost
radka.alexandrova@mou.cz