KONTRASTNÍ LÁTKY
MUDr. Zdeňka Ráčilová
KDR FN Brno
Kontrastní látky obecně:
- jsou to exogenní substance, které slouží k
lepšímu zobrazení anatomických struktur a
orgánů
- po vpravení do organismu uměle mění
denzitu různých tkání a zlepšují tak výsledný
obraz vyšetření / rtg, CT, MR, UZ…/
- podání k.l. zvyšuje tkáňový kontrast,
charakterizuje některé normál. struktury a
patolog. léze, vizualizuje cévní řečiště atd.
ROZDĚLENÍ KONTRASTNÍCH LÁTEK:
- podle různých hledisek
Podle typu vyšetření
Podle způsobu podání
Podle složení
PODLE TYPU VYŠETŘENÍ:
I. K.l. pro rtg. vyš.
 negativní
 pozitivní
 orgánově specifické – lymfografie,
cholangiografie
II. K.l. pro UZ vyš.
III. K.l. pro MR vyš.
ad. I. K. L. PRO RENTGENOVÁ VYŠETŘENÍ:
1. NEGATIVNÍ K.L.:
- snižují absorpci rtg. záření – na snímku tvoří
projasnění
 Plyny - vzduch, oxid uhličitý
 Tekutiny - voda, methylcelulosa, HP-7OOO
- nejčastější využití v rámci dvojkontrastního
vyš. - př. methylcelulosa při vyš.
enteroklýzou, vzduch, kyslík, CO2 v rámci
dvojkontrast. irrigografie nebo pasáže horní
porce GIT
2. POZITIVNÍ K.L.:
- zvyšují absorbci rtg. záření – na
snímku zastínění
- podle chemické struktury se dělí na:
a. Baryové k.l.
b. Jodové k.l.
ad. a. Baryové
- základní složkou je síran Barnatý BaSO4
- podává se ve formě suspenze
- slouží pouze k vyšetření lumen GIT
- nevstřebává do krve, proto není toxická
- suspenze dále obsahuje i stabilizátory (brání
vločkování, zpomalují sedimentaci, udržují pH
a viskozitu) a chuťová korigencia
- užívá se pro vyšetření mono/dvojkontrastní
(v kombinaci s negat. k.l.)
Nežádoucí účinky
 BaSO4 podávané orálně může být
náhodně aspirováno do plic atelektasa,
baryová pneumonie
 Pokud je přítomna perforace GIT může
proniknout do mediastina nebo
do peritoneální dutiny - adhese,
granulomy, záněty
 Obstipace - léčba dostatkem tekutin a
laxativy
ad. b. Jodové
- dělení podle různých kritérií …
 podle rozpustnosti ve vodě
vodné x olejové
 dle farmakokinetiky – nefrotropní,
hepatotropní
 podle počtu atomů jódu v jejich molekule
 podle toho, zda jsou v roztoku ionizovány, či
nikoliv
 dle osmolarity
 DLE ROZPUSTNOSTI VE VODĚ
a) VODNÉ
- ve vodě rozpustné soli se strukturou benzenového
jádra, které je substituováno atomy jodu
- absorbční vlastnosti jodové k.l. způsobuje samotný
atom jodu, zatímco organická část determinuje
farmakokinetiku látky v organismu, hl. její distribuci
- lze je podat parenterálně, ale i enterálně
- tvoří převážnou část jodových k.l.
b) OLEJOVÉ
- v tělních tekutinách nerozpustné, minimální využití v
současné době - použití hl.při lymphografii, event.
sialografii
- např. Lipiodol
 DLE FARMAKOKINETIKY
a) NEFROTROPNÍ
- ve vodě rozpustné jodové k.l.
- jsou vylučovány ledvinami, malé množství (do 2%)
vyloučeno žlučovými cestami
- 99% JKL je s poločasem 2 hod. za normálních okolností
vyloučena ledvinami glomerulární filtrací
b) HEPATOTROPNÍ
- jsou vylučovány játry a žlučí - dříve se používaly pro i.v.
cholangiografii
- díky složení v molekule mají vysokou afinitu k játrům jsou
jimi vylučovány a koncentrují se ve žluči
- nevýhodou je vyšší riziko NÚ
- dnes se současná dg. biliár. systému přesunula k vyš.
pomocí UZ, MR, ERCP a PTC
 PODLE POČTU ATOMŮ JÓDU
• monojódované
• dijódované
• trijódované - základem je derivát kys. 1,3,5 trijod.
2- aminobenzoové, díky přítomnosti 3
atomů jodu se vyznačují lepšími rtg.
absorbčními vlastnostmi
 DLE TOHO, ZDA JSOU V ROZTOKU
IONIZOVÁNY, ČI NIKOLIV
- KL se v krvi rozkládá na ionty, které mění
základní fysiolog. chemické reakce
- podle ionizačních účinků dělíme k.l. na:
a) IONICKÉ
- ve vodném prostředí disociují na anion
nesoucí jod – (část, která je zodpovědná za
kontrastní vlastnosti látky) a na kation většinou
je to Na+ (př. Telebrix)
- incidence nežádoucích reakcí 5-12% (6-8%)
b) NEIONICKÉ
- ve vodném prostředí nedisociují - atomy
jodu jsou v jejich molekule pevněji
vázané, mají nízkou viskozitu
- nejčastěji užívané, menší nežádoucí
účinky - incidence nežádoucích reakcí
1-3% (0,7-0,2%)
- př. Omnipaque, Iomeron, Ultravist
 DLE OSMOLARITY
Osmolarita - vyjadřuje celkové množství částic
rozpuštěných v 1 L roztoku / mOsmol /l /,
osmolarita plazmy je okolo 300m Osm/l.
KL dle osmolarity:
a) Hyperosmolární k.l. mají cca 7x vyšší
osmolaritu oproti krvi
- příklad Urografin, Telebrix
b) Nízkoosmolární k.l. - 2x vyšší osmolarita
- příklad neionický Ultravist, Iomeron
c)Isoosmolární k.l. - zde je dostatečné
kontrastnosti dosaženo dvojnásobným
zastoupením I v molekule
Možnosti aplikace jodových vodných k.l.:
- aplikace:
 intravenózně (neionické) –
- při IVU
- angiografii
- CT vyšetření
Možnosti aplikace jodových vodných k.l.:
- aplikace:
 do preformovaných dutin
- MCUG
- ascendentní pyelografie
- ERCP, PTC
- sialografie
- nástřik nefrostomie
- duktografie
- perimyelografie
- hysterosalpingografie
Možnosti aplikace jodových vodných k.l.:
- aplikace:
 do kloubů – při artrografii
 k pasáži trávicím traktem při podezření na
perforaci
 do patologických struktur – sondování a
nástřik píštělí, kavit...
Nežádoucí účinky:
1. Akutní reakce na JKL:
 chemotoxická reakce - pravděpodobnost výskytu
a velikosti reakce závisí na množství a typu KL,
její koncentraci a teplotě
- prevencí je použití co nejmenšího množství k.l.,
dostatečná hydratace pac. před a po vyšetření
- především nefrotoxické - kontrastní nefropatie,
neurotoxické, kardiotoxické a další...
• alergoidní – alergii podobná reakce (dána
uvolněním histaminu) – není závislá na množ.
podané k.l., vzniká nejčastěji do 20 min. od
podání k.l.
- může vyústit až v anafylaktický šok
a. Reakce alergické:
- projevy mírné: urtika, Quinckeho edém, bolesti hlavy,
zvracení, bolesti břicha, průjem, konjunktivální reakce
b. Reakce anafylaktické:
- těžké: symptomy jako u akutní alergické reakce s
tachykardií, poklesem tlaku, bledost
c. Anafylaktický (anafylaktoidní) šok:
- projevy podobné anafylaktické reakci s bezvědomím,
respiračním selháním, oběhovým selháním a srdeční
zástavou (generalizovaná urtika, angioedém, bledost,
cyanóza vazodilataces hypotenzía tachykardií,
bronchospasmus, nausea, zvracení, průjem, plicní
edém, křeče, kóma, poruchy krevního srážení ...)
 vedlejší reakce – nausea, zvracení, sucho v ústech...
 psychicky podmíněná reakce
2. Pozdní reakce:
- více jak za 1 hod. od podání k.l.
- zprostředkovaná T-lymfocyty
- nejčastěji se jedná o lehkou či střední urtiku v
rozmezí 3 - 48 hodin po aplikaci
- léčba zpožděných reakcí je symptomatická
- jejich výskyt je velmi vzácný.
Prevence nežádoucích reakcí reakcí :
 - DOSTATEČNÁ HYDRATACE - p.o. nebo i.v.
(obzvláště u starých osob a v teplých letních
měsících)
 4 hodiny před výkonem vyšetřovaný omezí
perorální příjem pouze na čiré tekutiny v malém
množství (např. 100 ml/hod.), nepřijímá již
žádnou pevnou stravu
 pro prevenci kontrastní nefropatie je žádoucí znát
aktuální hodnotu hladiny kreatininu v séru
 odebereme alergickou anamnézu (včetně podání
JKL v minulosti)
 zajistíme periferní cévní přístup (pro aplikaci JKL
a pro případnou léčbu komplikací)
- pac. musí mít celou dobu vyšetření a ještě ´
hod. po vyšetření zavedenou kanylu v žíle
- premedikace antihistaminiky – Dithiaden - 1
tbl. večer a 1 tbl. ráno 2 hod. před
vyšetřením
- vysazení léků, které v kombinaci s JKL
ovlivňují nepříznivě některé orgány, či
terapeutick. postupy
(biguaniny, nefrotoxické a thyreotoxické
léky...)
- pokud jsou významné další alergie – pak
podání kortikoidů
Relativní KI podání JKL:
 závažná alergická reakce na předchozí podání
JKL
 těžké funkční poruchy ledvin a jater (kreatinin
nad 300 µmol/l)
 tyreotoxikóza (před podáním JKL nutno
podávat tyreostatika - thiamazol: 3 dny před a
pokračovat 2 týdny po podání)
 mnohočetný myelom (při podání JKL nutno
zajistit řádnou hydrataci k prevenci precipitace
bílkoviny v ledvinách)
 léčba a vyšetření radioaktivními izotopy jódu
(JKL nesmí být podána 2 měsíce před léčbou a
izotopovým vyšetřením štítné žlázy)
3. ORGÁNOVĚ SPECIFICKÉ K.L.:
 lymfografie
 cholangiografie
Lymfografie
- užíváme olejovou k.l. - Lipiodol Ultrafluid.
- k.l. je aplikována přesně do vypreparované,
izolované lymfatické cévy. Ve vodě nerozpustný
olej se šíří poze lymfatickými cévami a uzlinami.
- k.l. je detekovatelná v LU ještě měsíce až roky po
aplikaci. Během této doby může dávat informace
o stavu lymfatického řečiště a LU, aniž by musela
být aplikována znovu.
Orálně podávané k.l.
- k.l. se vstřebává střevní sliznicí a je
distribuována do jater - hepatocytů. Zde je
konjugována, takže se zvětšuje její
rozpustnost ve vodě a naopak snižuje
rozpustnost v tuku. Dále je eliminována bili
kanálky do větších duktů a do žlučníku, kde
se koncentruje díky resorbci vody
- vrcholu dosahuje v bili systému za 10 - 19
hod. po p.o. aplikaci.
- př. iopanoic acid, soli iopadát nebo tyropanát
- v současné době se prakticky nepoužívají
ad. II. KL PRO ULTRAZVUKOVÁ
VYŠETŘENÍ:
- používají se k zesílení UZ odrazů z různých
vyšetřovaných struktur hl. v dopplerovské
ultrasonografii
- identifikace hluboko ležících cév
- identifikace tumorozních cév
- visualizace stenóz arteriál. segmentů - př. renál.
arterie
- zvyšují schopnost detekce infarktu nebo ischemické
oblasti
- aplikují se i.v.
- KL zvyšuje echogenitu vyšetřovaného orgánu - tzn.
zvyšuje schopnost odrážet UZ energii
ad. III. K.L. PRO MAGNETICKOU
REZONANCI:
- na rozdíl od ostatních rtg. metod, k.l. pro MR
vyšetření nejsou zobrazovány, ale mění vlastnosti
tkání, do který proniknou – působí pak zkrácení T1
relaxačního času
- následkem je změna intenzity v patologické tkáni
- podávají se i.v., jsou ve vodě rozpustné, vylučovány
ledvinami s plazmovým poločasem 90 min., zcela
vyloučeny z těla maximálně za 24 hod.
- stejně jako jodové KL nepřestupují normální HEB
 Paramagnetické k.l.
- obsahují ionty kovů (Mn²+, Fe³+) a lathanidy (Gd –
gadolinium – jedna z nejsilnějších paramagnetických
látek)
- nejčastěji používanou k.l. jsou cheláty gadolinia –
DTPA (diethyltriaminopentaacetylová kyselina)
- způsobují zkrácení T1-relaxačního času
 Superparamagnetické k.l.
- užíván oxid železa
- efekt - T2-relaxačního času
 Orgánově specifické k.l.
- jsou vychytávány nepoškozenými hepatocyty – slouží
k zobrazení normální jaterní tkáně; nebo Kupferovými
buňkami a buňkami lymfatického systému