Kontrastní látky v radiologii Marek Mechl Radiologická klinika LF MU a FN Brno • Rozdělení kontrastních látek dle používání • Koncentrace, osmolalita, viskozita • Srovnání KL pro zásadní indikace (CTA, MRA, končetinové angiografie, celotělově, mozek) • Výhody a nevýhody kontrastních látek Kontrastní látky • Pozitivní - vodné (jodové), baryové • Negativní - vzduch, CO2, voda, methylcelulosa…. • Pro MR • Pro UZ Jodové kontrastní látky • jód – absorpce RTG záření, nízká toxicita • požadavky na kontrastní látky : - dobrá rozpustnost ve vodě - nízká viskozita a osmolalita - chemická stabilita • jodové kontrastní látky - výborná distribuce v extracelulárním prostoru, minimální intracelulární distribuce - většina JKL vyloučena ledvinami - poločas v plazmě závisí na glomerulární filtraci, normálně1,5 – 2h, malé množství(do 2%) vyloučeno žlučovými cestami - JKL normálně neprochází hematoencefalickou bariérou benz_jad • Ionické - Ioxithalamát - Telebrix (Bracco) - monomer - Ioxaglat - Hexabrix – dimer • Neionické - monomery a dimery - nemají elektrický náboj (rozpustnost je dána OH skupinami) - šetrnější k CNS - incidence nežádoucích reakcí 1 - 3% Osmolalita = počet částic rozpuštěných v jednom litru roztoku Vysokosmolární – disociace na ionty = ionické k.l. Incidence nežádoucích reakcí 5-12% Jodové kontrastní látky CT jater 1 CT jater 3 Neionické kontrastní látky Nízkoosmolární Izoosmolární Hyperosmolární Telebrix Ultravist Množství osmoticky aktivních látek v jednotce hmotnosti rozpouštědla Viskozita – vyšší koncentrace (nejen) = vyšší viskozita Koncentrace – vždy je zásadní obsah jódu na 1 ml látky. Iopromidum 0,499 g (odpovídá 240 mg jódu) v 1 ml Ultravistu 240 Iopromidum 0,623 g (odpovídá 300 mg jódu) v 1 ml Ultravistu 300 Iopromidum 0,769 g (odpovídá 370 mg jódu) v 1 ml Ultravistu 370 Koncentrace je velmi důležitá především u MDCT angiografie • rychlý skenovací čas = potřebujeme dodat dostatečný objem jódu v krátkém čase • závisí to však na typu vyšetření – co požadujeme - CTAG, CT jater, ledvin - CT mozku, měkkých tkání, krku viskozita 37o C (mPa*S) osmolalita 37o C (mOsm/kg H2O) mg I / ml 300/320 350 300/320 350 ULTRAVIST 300 4,7 586 OPTIRAY 5,2 8,3 661 790 OMNIPAQUE 6,1 10,6 667 830 IOMERON 4,7 7,5 521 620 VISIPAQUE 320 11,8 290 viskozita 37o C (mPa*S) osmolalita 37o C (mOsm/kg H2O) mg I / ml 370 400 370 400 ULTRAVIST 370 10 773 IOMERON 400 12,6 730 OPTIRAY 350 8,3 790 OMNIPAQUE 350 10,6 830 CT jater 1 CT jater 3 CT jater – fáze arteriální, portální, interstitiální, pozdní Arteriální fáze Portální fáze obr09 obr10 obr11 obr12 CT jater - hemangiom CT angiografie CT mozku - „běžné“ postkontrastní vyšetření - perfůze - CTAG Klasická angiografie - DSA – podání k.l. do tepny (nejčastěji) - periferní angiogafie – plastiky, stenty - mozková angiografie – PAG – intervence Vylučovací urografie Nástřiky žl.cest, fistulografie .. ERCP Perimyelografie Vedlejší účinky jodových kontrastních látek • cévní vlivy - hemodiluce, vasodilatace, více ionické • • interakce s buněčnými systémy - zvýšená permeabilita kapilár,leukocyty • • interakce s krevními bílkovinami - ovlivňují inhibici trombinu • • účinek na srdce a plíce - snížení kontraktility myokardu • • účinek kontrastních látek na ledviny - kontrastní nefropatie • Kontrastní nefropatie Akutní zhoršení ledvinných funkcí vzniklé po podání JKL, když byla vyloučena jiná příčina zhoršení Definice: zvýšení sérové hladiny kreatininu o více než 25% nebo o 44 μmol/l během 48 h oproti hladině kreatininu před podáním JKL Incidence 0-10% či 1-2%, u nemocných s rizikovými faktory 25% Rizikovější je intraarterální podání JKL Rizikové stavy kontrastní nefropatie: - nefropatie = glom.filtrace pod 60 ml/min/1,73 m2 před i.a. nebo 45 ml/min u i.v. - diabetes mellitus (diabetická nefropatie) - perorální antidiabetika (metformin) - dehydratace - věk nad 70 let, - velká dávka JKL - kardiální dekompenzace - současné podávání nefrotoxických léků (nesteroidní antirevmatika, cisplatina, gentamycin..) - hydratace 100 ml/h per os nebo fyziologický roztok i.v. 4h před podáním a 24h po vyšetření, - nízkoosmolární a málo viskózní kontrastní látka - vysadit PAD (48) 24 hodin před vyšetřením – Metformin – laktátová acidóza - vysazení nefrotoxických léků - význam acetylcysteinu nebo bikarbonátů nebyl potvrzen Maximální možná dávka JKL - u nemocných s normální funkcí ledvin tj. s kreatininem do 100 μmol/l je bezpečné podání k.l. 300ml s koncentrací 300 mgI/ml - u hodnot kreatininu 130-300 μmol/l nesmí být překročeno množství 150ml - - Dávku lze vypočítat dávku dle vzorce: 5 x váha(kg)/(hladina krea/88) Kontrastní nefropatie - prevence Vysokoosmolární JKL možno podat u pacientů ve věku 15-70 let s normální funkcí ledvin bez DM Premedikace není nutná Nízkoosmolární JKL podat u rizikových pacientů : děti do 15 let, věk nad 70let, nefropatie, nestabilní klinický stav, akutní cévní mozková ischemická příhoda kumulace kontrastních vyšetření DM transplantovaná ledvina, hypertyreoza, feochromocytom polyvalentníalergie, asthmabronchiale, předchozí reakce na JKL premedikace kortikoidy (Prednison 20mg tbl 12, 6 a 2h před vyšetřením) Metodický list podávání JKL – Radiologická společnost Standardy zdravotní péče, Věstník MZČR, částka 9/2011 str.99 – 247 Směrnice ESUR pro používání kontrastních látek, verze 7.0, 2008 8.1, 2012 Intravenous Contrast Material Exposure Is Not an Independent Risk Factor for Dialysis or Mortality See the editorial on this feature by Radiology November 2014 issue. Robert J. McDonald, MD, PhD, Jennifer S. McDonald, PhD, Health Sciences Research (R.E.C.), and Neurosurgery (D.F.K.), College of Medicine, Mayo Clinic, 200 1st St SW, Rochester, MN 55905; and Department of Radiology, Medical University of South Carolina, Charleston, SC (R.W.K.). Intravenous Contrast Material–induced Nephropathy: Causal or Coincident Phenomenon? Robert J. McDonald, MD, PhD, , Jennifer S. McDonald, PhD, , John P. Bida, PhD, , Conclusion Following adjustment for presumed risk factors, the incidence of CIN was not significantly different from contrast material–independent AKI. These two phenomena were clinically indistinguishable with established SCr-defined criteria, suggesting that intravenous iodinated contrast media may not be the causative agent in diminished renal function after contrast material administration.