Psychosociální potřeby Ústav zdravotnických věd Žebříček hodnot Hodnoty: ̶ vycházejí z našich základních potřeb, ̶ pokud známe své hodnoty, můžeme si podle nich nastavit cíle, kterých chceme dosáhnout a jít po životní cestě, která nás bude uspokojovat a naplňovat ̶ v životě představují něco, co dává životu smysl, pro co má cenu žít a podle čeho se můžeme v různých situacích orientovat ̶ vymezují rámec, kým jsme, do velké míry určují náš život ̶ Individuální pro ā člověka – vlivy: výchova, společnost, doba, kdy jsme vyrůstali, naše zaměření, životní styl ̶ sestavení si žebříčku vlastních hodnot (od nejdůležitějších po zanedbatelné) – v každodenním životě napomáhají k orientaci a rozhodování se. Žebříček hodnot ̶ ten kdo zná své hodnoty a cíle a má je písemně napsané, je v životě úspěšnější a svých cílů snadněji dosáhne, než ten kdo své hodnoty a cíle nezná nebo je nosí pouze v hlavě ̶ sestavení si žebříčku vlastních hodnot (od nejdůležitějších po zanedbatelné) – v každodenním životě napomáhají k orientaci a rozhodování se Ten, kdo nezná cíl, jen sotva cestu přečká. Půjde ze všech sil, avšak stále dokolečka.“ Christian Morgenstern (německý básník a novinář) Příklady pozitivních hodnot I. ̶ Sebeúcta (Přijímám se takový, jaký jsem se všemi slabými i silnými stránkami.) ̶ Osobní rozvoj (Mám představu, jakým bych chtěl být. Přijímám se takový, jaký jsem a zároveň vytrvale krůček po krůčku se rozvíjím a měním.) ̶ Zdraví (Pečuji o své fyzické a psychické zdraví. Dbám na zdravý spánek, jídlo, pohyb, odpočinek.) ̶ Dobré vztahy, přátelé (Vážím si sebe i druhých. Jsem empatický, otevřený, ochoten pomoci. Dokážu naslouchat. Beru věci s nadhledem. Mám smysl pro humor. Nemusím mít vždy pravdu. Snažím se dobře komunikovat. Umím se ovládat.) ̶ Rodinný život a domov (Vážím si své rodiny. Aktivně rozvíjím dobré vztahy. Trávím s rodinou dostatek času. Skutečně se zajímám, o to, co potřebují jednotliví členové rodiny. Komunikuji, diskutuji a jsem ochoten dělat kompromisy. Vím, že mám v rodině své místo, které je nenahraditelné.) Loja R. K čemu nám jsou životní hodnoty https://mindtrix.cz/wp- content/uploads/2019/10/Životní_hodnoty_žebříček_hodnot_životní_mapa-1.pdf Příklady pozitivních hodnot II. ̶ Příroda, životní prostředí (Mám rád naši planetu. Dělám co je v mých silách, aby se životní prostředí zlepšilo.) ̶ Svoboda (Vážím si toho, že si mohu svobodně vybrat zaměstnání, partnera, kde budu bydlet apod.) ̶ Víra, spiritualita (Věřím, že člověk není oddělená bytost od přírody, planety, vesmíru od druhých lidí… Neustále posiluji způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co mě přesahuje (Bůh, Universum, Příroda …) ̶ Krása (Hledám a snažím se mít ve všem harmonii – v domově, ve vztazích …) ̶ Smysluplná práce (Dělám práci, která mě naplňuje.) ̶ Volný čas (Mám dostatek volného času, který mohu naplnit, čím chci.) ̶ Vzdělání (Vážím si vzdělání. Baví mě dovídat se nové informace. Jsem věčný student.) ̶ Úspěch (Rád dosahuji cílů, které mě naplňují a přinášejí radost mě a mému okolí.) Loja R. K čemu nám jsou životní hodnoty https://mindtrix.cz/wp- content/uploads/2019/10/Životní_hodnoty_žebříček_hodnot_životní_mapa-1.pdf Příklady negativních hodnot II. ̶ např. cigareta, alkohol, potřeba mít vždycky pravdu atd. ̶ proto, abychom „s nimi mohli něco dělat“ – redukovat, eliminovat jej z našeho života, je potřeba si je v první řadě přiznat a zařadit do cílů eliminace ze života. Loja R. K čemu nám jsou životní hodnoty https://mindtrix.cz/wp- content/uploads/2019/10/Životní_hodnoty_žebříček_hodnot_životní_mapa-1.pdf Dům životních hodnot (Chloubová, 1992) Tělesné (fyziologické, biologické) potřeby Vyšší psychosociální potřeby – seberealizace Vyšší psychosociální potřeby self – já – sebepojetí a sebeúcty Vyšší psychosociální potřeby afiliační (vztahové) – lásky a sounáležitosti Základní psychosociální potřeby existenciální – bezpečí a jistoty Nedostatek → důsledky: Jak se vnímáme, ovlivňuje naše chování a vnímání světa kolem nás. Nedostatečná seberealizace, nevyužití osobního potenciálu, nedostatek sebeúcty, komplexy méněcennosti vztek, hněv, agresivní chování změna chování, úzkost, strach, beznaděj Maslowova hierarchie potřeb (upraveno dle Atkinsonové a kol.) Seberealizace Estetické Kognitivní Uznání a sebeúcta Láska a pocit sounáležitosti Bezpečí a jistota Fyziologické potřeby Realizace vlastního potenciálu P. obdivování, uznání, kompetence a respektu Patřit někomu, někam být milován, integrace Vyvarovat se nebezpečí, ohrožení, touha po důvěře, spolehlivosti, stabilitě Pohyb, aktivity, čistota, výživa, vyprazdňování, spánek, kyslík, sexuální, potravy a tekutin, tepla a pohodlí, necítit bolest, soběstačnost, informace… Poznávat, vědět, rozumět Potřeby symetrie, krásy Biologické Lidské potřeby Psycho-sociální ̶ základní, vrozené ̶ synonymum – získané, naučené, vyšší ̶ vznikají adaptací člověka na prostředí a jeho socializací ̶ individuální – závislé na individuálních, osobnostních, rasových nebo genetických předpokladech, na sociálním prostředí ā člověka (výchova, vzdělání, kultura …), umožňují adaptaci a orientaci v prostředí ̶ saturace – přináší pohodu, vede k rozvoji osobnosti Psycho-sociální potřeby jsou určené společenskými podmínkami života. ,,Vývoj potřeb každého člověka závisí na podmínkách jeho života, je určený společenskými vztahy a místem, které určitý člověk zaujímá“ (Farkašová, 2001, s.135). Saturace psychických potřeb (Farkašová, 2001,s. 62-63) – zaměřit se na: ̶ Odstraňování a zmírňování bolesti – protože se bolest odráží ve všech složkách osobnosti (od sestry se očekává trpělivá péče, respektování individuální citlivosti na bolest, pokojné prostředí…) ̶ Předcházení a zmírňování strachu a úzkosti ̶ Identifikovat obavy a nejistoty z neznámého (obavy o život, nejistoty z průběhu a výsledků dg. a th. úkonů, P/K potřebuje dostatek informací o dg a způsobu Th, ošetřování…) ̶ Zabraňovat ztrátě sebeúcty při náročných onemocněních a th. výkonech, kt. narušují vzhled těla ̶ zmírnění sociální izolace, účinná komunikace s P/K, zabezpečení sociálních kontaktů s podpornými osobami (zejména rodič a děti), vytváření pozitivní klima, lidského kontaktu ̶ řešení problémů v souvislosti se ztrátou zaměstnání, péče při doléčování, možnosti seberealizace 1. Potřeba bezpečí a jistoty (BaJ) bezpečí a jistota – základní lidská potřeba, zasahují do oblasti psychiky člověka ̶ souvisí s přežitím jedince, mluvíme také o potřebě (pudu) sebezáchovy, o snaze vyhnout se ohrožení ā člověk potřebuje: ̶ v životě určité jistoty, máme potřebu situaci rozumět, kontrolovat ji → pocit bezpečí a jistoty; ̶ potřebujeme stabilitu, jistotu, kt. nás osvobozuje od strachu a úzkosti ̶ saturováno dobrými a stabilními vztahy s lidmi, kt. představují citové zázemí a zdroj jistoty ̶ situace nejisté, nebezpečné, chaotické se mohou zdát člověku nesnesitelné Potřeba bezpečí a jistoty – rozdělení Potřeba: ̶ vyhnout se ohrožení (bolest, chlad, stres …) ̶ ochrany zdraví (saturace fyziologických potřeb) ̶ důvěry ̶ soběstačnosti ̶ informací a orientace (o zdravotním stavu, léčbě, prognóze…) ̶ podnětů (senzorických, motorických…) ̶ vlastnictví a hromadění majetku (ekonomické zajištění, ekonomické jistoty, stabilita zaměstnání…) ̶ míru a klidu ̶ naděje a víry Jistota Bezpečí Ovlivňující faktory Posouzení - ošetřovatelská anamnéza Ošetřovatelská diagnóza Plánování: Intervence – psychoth. přístup ZP, informovanost, evaluační chování ZP Realizace Zhodnocení Faktory ovlivňující potřebu bezpečí a jistoty (Trachtová, 2003, s. 143) Důležitá potřeba pro různé vývojové stádium (novorozenecké a kojenecké období, batolecí, předškolní věk, školní věk, adolescence, dospělost, stárnutí a stáří) Potřeba bezpečí a jistoty nemoc ̶ ovlivňuje potřebu BaJ → P/K potřebuje pocit BaJ více saturovat ̶ P/K se cítí nejistý, zranitelný, zmatený, může prožívat úzkost a strach z nastalé situace. hospitalizace ̶ ztrácí pocit bezpečí (nedostatek/skreslené info, obavy z dg a th výkonů, z bolesti, prognózy…, někdy má pocit jistoty v nemocnici a ztrácí ji v domácím prostředí (nesoběstačný P/K) zátěžové situace ̶ např. úmrtí v rodině, ztráta partnera, sociální nejistota, ekonomická/politická krize → narušení saturace potřeby BaJ – zapojení a pomoc od podpůrných osob. ̶ situace, ve kterých se člověk nachází jsou pro něj nečitelné, nezvládnutelné, ohrožující, neřešitelné a prožívá určitou frustraci a stres. Psychická odezva neuspokojené potřeby bezpečí a jistoty – strach, úzkost, hněv, smutek Strach ̶ obava před něčím konkrétním, před určitým nebezpečím ▲ z úmrtí, že něco nedopadne dobře ̶ tolerance vůči podnětů vyvolávajících strach závisí od naší schopnosti kontrolovat jejich začátek a konec, nebo alespoň to, že máme pocit „mám vše pod kontrolou“ ̶ v průběhu života se mění situační faktory způsobující strach (obava o rodinu, zaměstnání, ztráty, nemoc…), senior obava ze samoty, nesoběstačnosti, z nemoci ̶ hrůza, zděšení = vystupňovaný strach Strach – aktivuje (útěk, únikové chování) / hrůza desaktivuje (bezmoc, bezradnost v jednání) Psychická odezva neuspokojené potřeby bezpečí a jistoty – strach, úzkost, hněv, smutek Úzkost ̶ nemá předmět, tzn. obava před něčím neurčitým, neznámou hrozbou ̶ zdravý, vyrovnaný člověk – úzkost a strach zvládá, může být i faktorem zvyšujícím aktivitu, motivaci Hněv – reakce na frustraci, hněv vyvolaný sociálními podněty se spojuje s nepřátelským postojem (hostilitou) a s nenávistí, touhou ničit, deptat protivníka Smutek – reakce na ztrátu (hodnoty), zármutek (mírnější podoba), žal (výraznější podoba, bez pláče) strach a úzkost neostré hranice, plynulý přechod mezi nimi. žal – smutek - zármutek Potřeba bezpečí a jistoty Frustrace frustrace ← překážka/y při dosahování cíle, pokud trvá určitou dobu, může vyústit v nemoc Stres stres ← dlouhodobé působení frustrace, dvě formy: ➢ eustres – motivuje nás, ➢ distres – ohrožuje nás po psychické a fyzické stránce, nelze se mu přizpůsobit, adaptovat se na něj Potřeba bezpečí a jistoty – FRUSTRACE ̶ tolerance pro vznik stresu je u ā člověka individuální = frustrační, zátěžová tolerance – podmíněno osobnostními charakteristikami člověka, konkrétní situací (typ) a možnostmi řešení. ̶ lépe ji snáší dospělí než děti a starší osoby ̶ frustrující situace se lépe překonává, pokud se v tomto stavu ocitne více osob (pocit – nejsem na to sám) ̶ Člověk se frustraci podvědomě brání pomocí naučených, v minulosti osvědčených, obranných mechanismů, kt. lidem pomáhají cítit se méně nepříjemně a lépe zvládat náročné životní situace. ̶ Dlouhodobá frustrace → deprivace tj. strádání (závažný psychický stav, kt. může negativně poznamenat další vývoj jedince). Potřeba bezpečí a jistoty – frustrace Reakce řešení frustrace: ̶ Agrese – útok verbální, fyzický, zaměření vůči sobě/ostatním/předmětům ̶ Únik – vyhýbání se zátěžové situaci, neřešení, odsouvání – únikové tendence, odbourávání – alkohol, drogy, léky ... ̶ Projekce – podvědomé svedení viny na jinou osobu (nepřipouštění si vlastního selhání). ̶ Racionalizace – rozumové zdůvodnění toho, proč jsme neuspěli ̶ Somatizace – přesun napětí na konkrétní orgán ̶ Sociální opora – blízké osoby v prostředí P/K, ZP sestry, soc. pracovník → ↑ pocit BaJ, podporují prožívání sounáležitosti, stabilizují sebehodnocení, pomáhají utvářet náhled na realitu, pomáhají nalézt řešení problémů ̶ Požadavky na sociální oporu – empatie, důvěryhodnost, emocionální podpora, ocení P/K snahy, hmotná podpora (kompenzační pomůcky, finanční podpora, ubytování…) Potřeba bezpečí a jistoty – stres ̶ Posuzování stresu – anamnéza - zdroj stresu (Škála těžkých životních situací http://nadacesirius.cz/kviz/tabulka1/ ), identifikace projevů stresu (emocionální, fyzické, kognitivní, v chování - intenzita úzkosti, vegetativní symptomatologie, zdroje strachu) ̶ Ošetřovatelské diagnózy: • zvládání zátěže/odolnost vůči stresu • posttraumatická reakce, reakce na zvládání zátěže, strach, úzkost, narušená adaptace, smutek ̶ Plánování intervencí: • efektivně vedený rozhovor, identifikace problému, ventilace negativních emocí, redukce stavů úzkosti a strachu, naslouchání.. • vyhnout se zjednodušování, komentáře, kritice... • informovat o P/K možnostech, dalších krocích • pozitivně podporovat • aktivizovat zdroje sociální podpory, naučit ho dýchat- při úzkosti, nebo strachu, naučit jej zvládat strach, • podpořit důvěru ve vlastní síly, aktivně hledat pomoc a podporu u jiných lidí, ochota změnit sama sebe, vyrovnat se s danou situací Beznaděj (zoufalství) ̶ subjektivní emocionální stav, kdy člověk nevidí žádné alternativy nebo schůdné možnosti volby řešení problému nebo dosažení toho, po čem touží a není schopen ve vlastním zájmu mobilizovat energii ̶ charakteristické znaky – výraz hluboké apatie v reakci na situaci, kt. je chápána jako nemožná, bez řešení Projevy: ̶ Fyziologické – zpomalené reakce na podněty, nedostatek energie, spavost, anorexie, zhoršený tělesný stav a změněné tělesné funkce ̶ Emocionální – potíže při vyjadřování, ztráta smyslu života, prázdnota, pasivita… ̶ Kognitivní charakteristiky – snížená schopnost řešit problémy, neschopnost určit si cíl, plánovat, organizovat, suicidální myšlenky… Bezmoc ̶ stav, kdy člověk pociťuje nedostatek osobního zvládnutí určitých událostí nebo situací ̶ Charakteristické znaky – otevřené nebo skryté vyjadřování nespokojenosti a neschopnosti zvládat situaci ̶ Odmítání a neschopnost účastnit se rozhodování, kt. se mohou projevit apatií, agresivním, násilním chováním, úzkostí, depresí, neschopností jednat, komunikovat, rezignací Rozhovor s nemocným – otázky na posouzení potřeby bezpečí a jistoty (Trachtová, 2003, s. 146-147) Rozhovor s nemocným – otázky na posouzení potřeby bezpečí a jistoty (Trachtová, 2003, s. 146-147) Potřeba bezpečí a jistoty – souhrn BEZPEČÍ ̶ nemocný se cítí ohrožen (vytržen z sociálního prostředí – rodina …) ̶ vnímá strach z ohrožení (o zdraví, z narkózy …), úzkost → nediferencovaný stav ̶ Oporu nachází v personálu (hledají pomoc, od sestry P/K očekává ochranu..) JISTOTA ̶ ptát se: Čeho se bojíte? 2. Potřeba poznání ̶ zahrnuje poznání světa, jeho materiální i sociální složky, její nejvýznamnější součástí je potřeba přiměřené orientace a pochopení základních zákonitostí, kt. zde platí (sklon k poznávání, zvídavost, potřeba učení a adaptace, objevovat kauzální vztahy) ̶ Kognitivní (poznávací) funkce – umožňují přijímat, zpracovat informace tak, aby se člověk dokázal v daném prostředí adekvátně orientovat. Faktory: ̶ věk ̶ nemoci (CNS, demence, traumata, epilepsie...) ̶ psychické faktory – dynamika osobnosti, duševní poruchy, sociální faktory, prostředí, životní styl, Th. postupy Potřeba poznání ̶ Posuzování potřeby poznávání Anamnéza: ̶ zjišťování živ. stylu, zájmy, práce, návykové látky ̶ současné onemocnění ̶ fyzikální vyšetření sestrou (orientace v čase, v prostoru, osobou, místem, zrak, sluch, BMI, váha, výška, vitální funkce) ̶ současný psychický stav – důsledek postižení smyslových orgánů (krátkozrakost, hluchota), nesprávná interpretace smyslových orgánů (iluze, halucinace) ̶ pozornost, paměť, myšlení posuzování pomocí škál (např. MMSE) ̶ poruchy v komunikaci – vztahovačnost, podezřívavost, tempo řeči, logika vět, vyjadřování ̶ nálada, chování ̶ míra závislosti při vykonávání denních aktivit (ADL) ̶ ostatní oblasti vyjadřující stav pacienta – výživa, hydratace, vyprazdňování, spánek, pohybové aktivity, monitorace laboratorních výsledků ̶ sociální oblast – ztráta zaměstnání, sociálních funkcí. Potřeba poznání ̶ Ošetřovatelské diagnózy: ̶ pozornost, orientace, vnímání, poznávání – akutní zmatenost, chronická zmatenost, narušená paměť... ̶ Plánování intervencí: • podpora a stimulace kognitivních funkcí, prevence změn vyplývajících ze stavu P/K, • mozkový tréning (podpora koncentrace, vyjadřování, logického uvažování), posilování smyslového vnímání (pexeso, křížovky, logopedické cvičení, počítání, doplňování do vět), podpora orientace v čase (hodiny, kalendář) • přizpůsobit komunikaci – pomalu, srozumitelně • udržovat soběstačnost pacienta • monitorace stavu – sledování nežádoucích účinků léčiv, důsledky hypoxie, TT, výživu, hydrataci, laboratorní výsledky, stav vědomí (kvalitu a kvantitu), sledovat reakce P/K (výskyt agrese, redukovat nepříjemné zvuky z okolí, stabilní prostředí) • zajistit bezpečí pacienta – odstranit ostré předměty, rizikové předměty (zapalovače, zápalky), zabránit svévolnému odchodu z oddělení • využít práci ergoterapeuta 3. Potřeba učení ̶ přirozená touha získat informace a dovednosti Učení: ̶ proces, ve kterém si člověk osvojuje vědomosti, znalosti a dovednosti. ̶ aktivní proces rozšiřující vrozený genetický program a možnosti jedince, ̶ proces cílený, nebo podvědomý ̶ důležité je opakovaní (systematické, pravidelné, s aktivním podílem učícího se). Faktory ovlivňující učení ̶ fyzické – nemoci, věk, dyslexie, dysgrafie ̶ psychické – osobnost ̶ prostředí Chování je důsledkem učení se o opakovaných zkušenostech člověka v určitých situacích Potřeba učení v ošetřovatelství = potřeba edukace. Potřeba učení Anamnéza – věk P/K, překonané nemoci, postižení, kulturní zvyky, pracovní anamnéza, současné onemocnění. Ošetřovatelské diagnózy: ̶ Podpora zdraví ̶ Management zdraví – ne/efektivní léčebný režim, hledání zdravého životního stylu... ̶ Vnímání/poznávání – deficit vědomostí... Plánování intervencí: ̶ edukační proces – příprava edukačního plánu, stanovení priorit edukace, cíle edukace, edukační strategie (individuální, skupinová), místo a čas edukace, hodnocení edukace Potřeba stimulace ‒ uvádí se v souvislosti s potřebou učení ‒ ā člověk : • potřebuje určité množství různých podnětů žádoucí intenzity, kt. by udržely optimální úroveň jeho bdělost; • rozdílná – individuální míra intenzity nebo novosti podnětů 4. Sebekoncepce a sebeúcta ‒ oba termíny používané pro pojem sebevědomí ‒ zdravé sebevědomí se tvoří postupně od raného dětství, nezbytné pro duševní zdraví ‒ důležité v zátěžových situacích např. nemoc ZP musí svým chováním podporovat sebeúctu P/K – respekt, úcta, P/K je partner v komunikaci devalvační jednání ZP – posiluje submisivní postavení P/K a posiluje dominantní postavení ZP, P/K je takovým jednáním zcela závislí na ZP Sebekoncepce – složky ̶ Pojmy – sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekoncepce, sebeúcta, respektování sama sebe, sebecit – synonyma ̶ soubor představ jednotlivce o svých schopnostech a o sobě (Myslí si, že jak vidí sebe, vidí ho tak i ostatní.) Složky sebekoncepce – 4 propojené složky: ̶ Obraz (vlastního) těla – fyziologický obraz našeho těla, součástí kterého je i úprava vlasů, make-up, oblečení. Může být reálný a nereálný ̶ Výkon role ̶ Osobní identita ̶ Sebeúcta Složky sebekoncepce – obraz těla ̶ vnímání fyzického, tělesného „já“, tzn. vědomí fyzické odlišnosti od okolitého světa zahrnuje: ̶ vnímání vzhledu, rozměrů, funkčnosti těla, a jeho částí - vnímání vlastního těla (krásné?, jednotlivé části těla – paže tlusté, křivé nohy…) ̶ pocit vitální síly, svěžesti/slabosti, sešlosti ̶ oblečení - „odložitelné“, avšak je součástí našeho já, sebestylizace (elegantní, ležérní, sportovní … styl…) ovlivněno – kulturou, sociálními hodnotami, nemocí Složky sebekoncepce – výkon role ̶ Postavení člověka v společnosti je jistým způsobem organizováno – z hlediska věku, pohlaví, socio-ekonomické postavení, zaměstnání + určité situace v souvislosti se sociální rolí (promítají se zde normy společenského života jako očekávané jednání člověka v určitých situacích) Role: ̶ učíme se je ̶ stávají se naší součástí Složky sebekoncepce – osobní identita = identita vlastního „já“ – ego, vytváří trvalý pocit individuality a jedinečnosti, kt. se utváří v průběhu života ‒ podstatou ega je obraz vlastního „já“ ‒ je výsledkem zobecnění určitých zkušeností týkajících se vlastní osoby a ztotožnění se s obrazem vlastního já Složky sebekoncepce – sebeúcta ̶ Jak se člověk vnímá → pozitivní/negativní sebehodnocení Dva typy: ̶ Celková sebeúcta – do jaké míry se jedinci líbí obraz sama sebe ̶ Specifická sebeúcta – do jaké míry jedinec akceptuje určitou část sama sebe ̶ Celková je ovlivněna specifickou sebeúctou Sebekoncepce Faktory: ̶ fyzické – věk, zdravotní stav, sebepéče, fyzický vzhled ̶ psychické – vnímání, myšlení, emoce, pozornost, vůle, být milován, milovat, interpersonální vztahy aj. ̶ sociální – rodina, kulturní prostředí, role a jejich plnění, postavení v zaměstnání ̶ stresory – negativní – ztráta končetin, tělesných funkcí (inkontinence), hospitalizace... Posouzení - komunikace (tempo řeči, hlasitost, intonace, gestikulace), jak o sobě smýšlí, jak vidí sám sebe ̶ plnění rolí, ̶ postoj k současnému onemocnění, ̶ ochota spolupráce rodiny, kamarádů, ̶ ovlivnění ostatních potřeb- spánek, odpočinek, výživy, bolest... Ošetřovatelské diagnózy: Sebekoncepce Plánování intervencí: ̶ Vnímání sebe sama - sebekoncepce ̶ Narušená osobní identita, bezmoc, beznaděj, riziko osamělosti... ̶ Sebeúcta ̶ chronicky nízká sebeúcta... ̶ Obraz těla ̶ narušený obraz těla ̶ pomoc při formování sebekoncepce – vytvoření vztahu důvěry a jistoty, podpora v komunikaci, monitoring chování P/K a jeho vyjadřování o sobě (hrozí sebepoškození?), podpora P/K v Th. ̶ zajistit bezpečné prostředí ̶ redukovat úzkost a strach ̶ poskytovat informace o zvládání stresu a zátěžových situacích ̶ monitorovat spánek, výživu, plán denních aktivit, podporuje soběstačnost K psychickým potřebám patří také ̶ Potřeba sociálních kontaktů, komunikace souvislost se sociálními potřebami ̶ Potřeba seberealizace - rozvoj vlastních předpokladů, dosažením něčeho žádoucího (má i sociální charakter: člověk se porovnává s jinými lidmi ̶ Potřeba smyslu vlastní existence – všichni potřebujeme dát svému životu smysl Sociální potřeby ̶ soubor potřeb, kt. vytváří strukturu, ovlivňují se a prolínají ̶ jedná se o formu mezilidské interakce mezi jednotlivci a skupinami, které mají různou emocionální vazbu ̶ primární vztahy – rodina, vykonávání rolí (plnění rolí, typy rolí, konflikt rolí) ̶ navázány na sociální zralost, kt. se vytváří v průběhu života , je individuální u ā člověka ̶ Potřeby sounáležitosti a lásky, informovanosti (včetně potřeby ochrany osobních dat), vyjadřování se a potřeba být vyslechnut ̶ Respekt a důstojnost člověka, respekt k životním hodnotám ̶ Sociální zázemí – hospitalizace = min. osobní prostor, respekt teritoria, osobního prostoru ̶ Sociální pochopení – holistické pojetí, pochopení sociální potřeb na jaké je P/K zvyklý ̶ Komunikace a interakce s různým typem lidí a zdr. personálu ̶ Ekonomické zabezpečení – v nemoci pomoc soc. pracovníků (zorientování se v možnostech sociální pomoci a podpory) Faktory ovlivňující sociální potřeby ̶ fyzické – věk, nemoc, ̶ psychické – osobnost ̶ sociálně-kulturní faktory – vzdělání, rodinný stav... Sociální potřeby Posuzování potřeby – anamnéza: ̶ frekvence kontaktů s rodinou, přáteli ̶ bariéry v navazování a udržení vztahů ̶ očekávání společenských kontaktů (Má chuť se setkat s někým stejně nemocným?). Ošetřovatelské diagnózy: ̶ Vnímání sebe sama ̶ Sebekoncepce, riziko osamělosti ̶ Vztahy ̶ role opatrovníka – narušená rodičovská role... ̶ rodinné vztahy – přerušený život rodiny... ̶ rolové chování – neefektivní plnění rolí... ̶ Komfort ̶ Sociální izolace Plánování intervencí: ̶ podpora P/K: ̶ emocionální podpora, komunikace ̶ instrumentální podpora – praktické rady, konkrétní informace, sociální dávky, kompenzační pomůcky, spolupráce se skupinou. Další potřeby Potřeba důvěry a naděje ̶ je daná momentální zkušeností, ale i řadou zkušeností dávno před tím (od narození) ̶ naději dávat, ne falešnou, poukazovat na lepší stránky (neslibovat, že po vymizení teploty nemocný půjde domů …) Potřeba bydlení ̶ v nemocnici je to lůžko, pokoj … (lůžko nevnímat jen jako postel, kt. slouží pouze k přespání a odpočinku, ale vnímat jej jako primární prostor, ke kt. patří stolek, židle …) Další potřeby Potřeba informace ̶ nejdříve infor. , kt. se týkají P/K osobně (operace, dg.…) ̶ potom informace, kt. se týkají prostředí ( postel, židle, lednice, toaleta …) ̶ inf. podávat postupně, zásady efektivní komunikace, respektovat specifika Potřeba klidu ̶ P/K v nemoci egocentrický, chce znát řád, pravidla (např. kdy klyzma, OP, zda může mít mobil, je možno sledovat TV aj.) → jestli se do nich vejde ̶ nutno nemocné chápat ( např. pokud má nemocný problémy se spánkem, ukládáme ho na pokoj se společným problémem) Literatura ̶ Farkašová, D a kol. 2001. Ošetrovatelstvo-teória. 1.vyd. Martin: Osveta. ISBN 80-8063-086-0 ̶ Tomagová, M a kol. 2008. Potreby v ošetrovateľstve. Martin: Osveta. ISBN 978-80- 8063- 270-0. ̶ Trachtová, E. a kol. 2003. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2 vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 186 s. ISBN 80-7013-324-8 ̶ Loja R. K čemu nám jsou životní hodnoty https://mindtrix.cz/wp- content/uploads/2019/10/Životní_hodnoty_žebříček_hodnot_životní_mapa-1.pdf