OŠETŘOVATELSKÝ PROCES
PŘI ZAJIŠTĚNÍ SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB
Pojmy
Agnostik – osoba, která pochybuje o existenci Boha či nejvyšší bytosti, nebo je přesvědčena, že existence
Boha nebyla dokázána
Ateista – popírá existenci Boha
Teizmus – víra v jednoho nebo více bohů
Monoteizmus – víra v existenci jediného Boha
Polyteizmus – víra a uctívání mnoha božstev
Spiritualita – lat. spiritus, duch = spiritualita – duchovnost,
• odkazuje na univerzální kvalitu lidí a jejich kultur souvisejících s hledáním smyslu, účelu, morality,
transcendence, blaha a hlubokých vztahů k sobě, druhým, konečné realitě, jakkoliv je chápána (Canda,
Furman, 2010)
• životní praxe, způsob vnímání a osobní zacházení s tím, co člověka přesahuje
• způsob duchovního života v intencích náboženství nebo nezávisle na něm; všeobecná definice
neexistuje, protože je to jedinečná kvalita každého člověka (MUDr. Eva Kalvínská, 2010)
• může mít podobu náboženskou, ale i nenáboženskou
Náboženství (tj. konkrétní forma, podoba) – institucionalizovaná soustava hodnot, přesvědčení,
symbolů, chování a zkušeností orientovaných k duchovním záležitostem a sdílená komunitou a předávána v
čase, má zásady, principy (Canda, Furman, 2010)
Spirituální potřeby má každý člověk, náboženské potřeby nikoliv.
Rozlišení mezi spiritualitou a religiozitou
Zdroj: Koenig a spol, Handbook of Religion and Health, 2001, p. 19
https://books.google.cz/books?id=h8F3OmblmH4C&pg=PA17&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=3#v=onepage&q&f=false
Víra Náboženství
̶ je univerzálni – je to charakteristika žití,
činnosti a sebepochopení;
̶ mít víru znamená věřit, nebo odevzdat se
někomu, nebo něčemu
̶ je organizovaný systém uctívání;
̶ věrouka, rituály a praktiky obvykle ve vztahu ke smrti,
sňatku, ke spasení;
̶ mají vlastní pravidla chování, aplikovatelné na denní
život;
̶ může ovlivňovat způsob života, postoje a pocity k
nemoci, smrti;
̶ může lidem pomoci připravit se na smrt a posilovat jej
počas života.
Náboženství a nemoc
‒ pohlíží na nemoc jako: zkouška víry, nebo trest
‒ možný konflikt s medicínskou praxí
ZP informovanost o náboženstvích
̶ nelze znát všechny praktiky náboženských skupin, informovanost ZP o hlavních
náboženských skupinách je však žádoucí
̶ představitelé církví mohou být zdrojem informací nebo poskytnutí rady, jak pečovat o lidi s
respektem jejich náboženského vyznání
Zajímavosti sčítání 2021
̶ dobrovolná otázka – náboženská víra, vyplnilo 69,9 % obyvatel.
̶ 18,7 % deklarovalo, že jsou věřící a hlásí se k církvi nebo náboženské společnosti
̶ nejvíce zastoupena Církev římskokatolická – desetina všech odpovědí (741,0 tis. osob)
̶ „bez náboženské víry“ více než dvě třetiny (68,3 %) odpovědí
̶ Více informací: ČSÚ představil první výsledky Sčítání 2021 | Sčítání 2021 (czso.cz)
Duchovní vývoj v jednotlivých věkových etapách života
Modlící se šíité v mešitě v Najafu.
Spirituální potřeby
v ošetřovatelském procesu
Duchovní zdraví
a ošetřovatelský proces
World Health Organisation Statement 1990:
Spirituální aspekty péče o pacienty jsou takové stránky lidského života, kt. se
nějakým způsobem vztahují k zážitkům, přesahujícím smyslový fenomén.
Nejsou stejné jako náboženské prožitky, ačkoli pro mnoho lidí je
náboženství vyjádřením jejich spirituality. Na spirituální rozměr lidského života
můžeme nahlížet jako na něco, co propojuje fyzické, psychologické a
sociální složky života jedince.
Často se spiritualita chápe jako zabývání se smyslem a účelem života a pro
lidi na sklonku života je běžně spojována s potřebou odpuštění, usmíření a
potvrzením jejich hodnoty a užitečnosti.
Zdroj: http://whqlibdoc.who.int//WHO_TRS_804.pdf
Nursing Concepts for Health Promotion
Spiritualita
̶ hodnota, kt. přesahuje náboženské začlenění, jež usiluje o inspiraci, úctu,
respekt, smysl a účel, dokonce i u těch, kteří nevěří v Boha.
̶ spirituální rozměr se pokouší o to být v harmonii s univerzem, snaží se
odpovídat na otázky ohledně nekonečnosti a dostává se do popředí
především v obdobích emočního stresu, fyzické i duševní nemoci,
bolestné ztráty, či úmrtí.
zdroj: R. Murray and J. Zenter, 1989
Duchovní/spirituální
̶ Existencionální otázky
̶ Hodnoty
̶ Odpuštění
̶ Smysl života
̶ Charakter
̶ Vůle
Duchovní (spirituální) potřeby (Svatošová,
2012)
̶ Potřeba lásky
̶ Potřeba zbavit se hrůzy ze smrti
̶ Potřeba přijmout svůj život a sebe sama včetně nezměnitelných daností a omezení vlastních chyb a nedokonalostí
̶ Potřeba usmíření (narovnání) vztahů
̶ Potřeba odpuštění a smazání viny
̶ Potřeba cítit se bezpečně a respektovaně
Otázky, kt. si klademe v souvislosti se spiritualitou
̶ Proč žiji?
̶ Jaký smysl má mé utrpení, mého blízkého?
̶ Co je/bylo dobré/zlé?
̶ Dokážu odpustit sobě/někomu?
̶ Co bude dál?
̶ Nevím co a jak zvládnu?
̶ …
Spirituální péče by měla přispět k (Kalvínská, 2010)
̶ lepší pohodě pacientů v nemocnicích i hospicích
̶ zajištění důstojnosti pacientů během nemoci i umírání
̶ důstojnému zacházení s ostatky nemocného po smrti
̶ důstojnému a citlivému přístupu k jeho blízkým v průběhu nemoci i po smrti
pacienta
̶ oddálení syndromu vyhoření personálu
̶ zlepšení celkové atmosféry v nemocnici či v hospici
Spirituální péče umožňuje porozumět příběhu lidského života, důstojně zvládnout
obtížnou situaci. Zahrnuje psychologické, sociální, duchovní aspekty, může
obsahovat specifické náboženské prvky přiměřené zvyklostem člověka.
(Hajnová Fukasová, E., Budžgová R. a Feltl D., 2015)
Evropská asociace pro paliativní péči
Tři složky duchovnosti:
̶ Existenciální otázky – naděje, láska, radost, zoufalství, smíření, odpuštění, vina, stud, smysl
života, utrpení a smrt
̶ Postoje a hodnoty – vztahy k blízkým, k sobě samému, k umění, přírodě, postoj k etice,
morálce i k samotnému životu
̶ Náboženské myšlenky – víra, vztahy k Bohu, k absolutnu
Zdroj: Milligan, 2010
Projevy duchovního zdraví, pohody
Duchovní pohoda – schopnost dát životu význam, hodnotu a účel – cíl.
Výsledkem je harmonie a spokojenost. Vede ke stvrzení života ve vztazích s
komunitou, prostředím, se sebou samým i s Bohem (Nemcová, J. 2010)
Kdy hodnotit?
Hodnocení duchovních stanovisek a potřeb:
̶ zařadit na konec celkového posuzovacího procesu,
anebo
̶ až když si s P/K a jeho příbuznými vytvoříme vztah a máme pocit, že je
možné o duchovních věcech mluvit
vnímavost čas
Posuzování
̶ údaje o duchovních přesvědčeních P/K – součást anamnézy
̶ všichni lidé mají právo o svých duchovních potřebách a stanoviscích nemluvit nebo
je neodkrývat druhým
Stoll navrhuje 4 oblasti duchovní anamnézy:
▪ P/K koncepce Boha či božství
▪ zdroj naděje a sil
▪ významné praktiky a rituály
▪ vztah mezi zdravotním stavem a individuálním duchovním přesvědčením
Posuzování
„Odkrytí“ duchovní tísně:
1. Projevy a postoje (P/K úzkostný, deprimovaný, apatický...)
2. Chování (modlí se, čte náboženskou literaturu...)
3. Verbalizace (mluví o Bohu, víře, církvi, dožaduje se duchovného, smysl života...)
4. Mezilidské vztahy (Kdo P/K navštěvuje? Jak reaguje na návštěvy? Jak reaguje na
spolupacienty a ZP? ....)
5. Prostředí (má u sebe Bibli, religiózní přívěsky, růženec...)
Posuzovací škály
FICA
F (Faith or belief) – víra nebo přesvědčení (Považujete se za nábožensky /duchovně založeného? Co dává vašemu životu smysl?)
I (Importance and Influence) – význam / vliv (Jaký význam má víra ve vašem životě? Má vaše přesvědčení vliv na vypořádávání se s nemocí?)
C (Community) – společenství (Náboženské nebo duchovní: Jste součástí náboženského nebo duchovního společenství?)
A (Address) – směřování (Jak byste chtěl duchovní problémy řešit ve zdravotní péči?)
HOPE
H (Hope): zdroje naděje, síly, pohodlí, smyslu, míru, lásky a spojení (Jaké jsou vaše zdroje naděje nebo pohodlí? Co vám pomáhá během těžkých časů?)
O (Organized religion): úloha organizovaného náboženství pro pacienty (Jste členem organizovaného náboženství? Jaké náboženské praktiky jsou pro vás důležité?)
P (Personal spirituality / practices): osobní spiritualita a praktiky (Máte spirituální přesvědčení, oddělené od náboženství?)
E (Effects on medical care and end-of-life issues): účinky na lékařskou péči a rozhodnutí o ukončení života (Myslíte si, že máte takové spirituální přesvědčení nebo postupy, které podle vás
mohou ovlivnit péči o vás?)
FAITH
F (Faith): víra (Máte nějakou víru, náboženskou či jiný druh víry? Co vašemu životu dává smysl? Co vám pomáhá vyrovnat se se stresovou situací?)
A (Application): aplikace (Jakým způsobem uplatňujete svou víru ve svém každodenním životě? Patříte k určité církvi nebo komunitě? Je pro vás důležitá modlitba nebo meditace?)
I (Influence ⁄ importance): vliv/důležitost/význam (Vliv / význam víry v životě, v této nemoci a ve zdravotní péči. Jak vaše víra a duchovno ovlivňují váš život, vaši nemoc? Ovlivnila nemoc vaši víru?)
T (Talk, Terminal events planning): mluvení, plánování terminálních událostí (Máte někoho, komu můžete věřit a s kým můžete mluvit o duchovních nebo náboženských problémech? Pokud byste
byli terminálně nemocní, máte nějaké konkrétní požadavky?)
H (Help): pomoc (Existuje nějaký způsob, jakým vám všeobecná sestra nebo jiný člen zdravotního týmu může pomoci? Potřebujete pomoc s modlitbou? Chtěli byste mluvit s kaplanem? Chtěli byste
diskutovat o duchovních otázkách nebo o svých přesvědčeních?)
Komunikační
karty pro P/K
na UPV
Zdroj: Berning JN, Poor AD, Buckley SM, Patel KR, Lederer DJ,
Goldstein NE, Brodie D, Baldwin MR. A Novel Picture Guide to
Improve Spiritual Care and Reduce Anxiety in Mechanically
Ventilated Adults in the Intensive Care Unit. Ann Am Thorac Soc.
2016 Aug;13(8):1333-42. doi: 10.1513/AnnalsATS.201512-831OC.
PMID: 27097049; PMCID: PMC5021077.
Životní princip = diagnostická doména
Jde o ošetřovatelskou diagnostiku v oblasti zásad, které
jsou podkladem:
̶ postojů,
̶ způsobu myšlení, projevů a zvyků člověka nebo institucí (jsou pro ně pravdivé a mají pro ně
vnitřní hodnotu)
Hodnoty Přesvědčení
Soulad hodnot, přesvědčení
a činů
Snaha ↑ naději
Snaha zlepšit
duchovní well-being
(pohodu)
Snaha zlepšit rozhodování
Konflikt při rozhodování
Morální strádání
Noncompliance
(Riziko) Zhoršená religiozita
Snaha zlepšit religiozitu
(Riziko) Duchovní strádání
Třídy
Duchovní strádání 00066
stav strádání způsobený narušenou schopností prožívat smysluplný život
prostřednictvím propojení se sebou samým, druhými, světem nebo nadřazenou
bytostí
Znaky:
1. Orientované na vlastní osobu:
▪ Vyjádření nedostatku – naděje, významu a smyslu života, míru/klidu, přijetí/akceptace, lásky, odpuštění sám sobě, odvahy
▪ Hněv
▪ Vina
▪ Slabé V špatné zvládání zátěže
2. Orientace na jiné osoby:
▪ Odmítání vzájemné součinnosti s duchovními
▪ Odmítání vzájemné součinnosti s přáteli, rodinou
▪ Vyjádřování pocitu odcizení
3. Orientace na umění, hudbu, literaturu, přírodu:
▪ Neschopnost věnovat se dřívější tvořivé činnosti
▪ Nezájem o čtení spirituální literatury
4. Orientace na vyšší moc:
▪ Neschopnost modlit se, účastnit se religiozních aktivit
▪ Vyjádření hněvu směrem k Bohu
▪ Neschopnost prožívat transcendentální záležitosti (po jejich předchozím praktikování)
▪ Náhlá změna spirituálních praktik
▪ Neschopnost nahlédnout do sebe svého nitra
▪ Verbalizace vlastní existence bez naděje, trápení se
Související faktory:
▪ Sebeodcizení
▪ Osamocenost/sociální odcizení
▪ Úzkost
▪ Sociokulturní deprivace
▪ Smrt V umírání jiné osoby V vlastní umírání
▪ Bolest
▪ Životní změna
▪ Chronické onemocnění vlastní V jiné osoby
Zhoršená religiozita 00169
zhoršená schopnost spolehnout se na náboženská presvědčení nebo účastnit
se rituálů podle tradice konkrétní víry
Znaky:
1. Obtížně dodržuje jeho náboženstvím dané rituály:
▪ Náboženské obřady
▪ Pravidla stravování
▪ Oblékání se
▪ Modlení se
▪ Bohoslužby/náboženské služby
▪ Chování dané náboženstvím/čtením náboženských materiálů,
sledováním /sdělovacích prostředků
▪ Dodržování svátků
▪ Setkání se s duchovními
2. Vyjadřuje emocionální distres z důvodu odtržení od komunity věřících
3. Vyjadřuje emocionální distres vůči religióznímu přesvědčení a/nebo vůči religiózní síti
4. Vyjadřuje potřebu navázat na předchozí přesvědčení a zvyklosti
5. Dotazuje se na náboženské chování a zvyklosti
Související faktory:
▪ Tělesné – onemocnění, bolest
▪ Psychologické – neefektivní podpora, osobní neštěstí,
krize, nedostatek bezpečí, úzkost, strach ze smrti,
využití náboženství k manipulaci
▪ Sociokulturní – překážky k praktikování náboženství,
nedostatečná společenská/kulturní integrace
▪ Spirituální – duchovní krize, utrpení
▪ Vývojové a situační – životní krize závěrečného období
života, životní přechodné období, stárnutí
Riziko duchovní nouze 00067
člověk je ohrožen zhoršením schopnosti dávat prostřednictvím sebe sama, lidí,
umění, hudby, literatury, přírody V vyšší moci svému životu smysl a cíl
Rizikové faktory:
1. Tělesné:
▪ Tělesné onemocnění
▪ Nadměrné užívání léků/alkoholu
▪ Chronické onemocnění
2. Psychosociální:
▪ Nízká sebeúcta
▪ Deprese
▪ Úzkost
▪ Stres
▪ Oslabené vztahy
▪ Separace od podpůrných systémů (přátel, rodiny, společnosti)
▪ Zábrany k prožití lásky
▪ Neschopnost odpustit sobě V jiným
▪ Ztráta (někoho/něčeho)
▪ Národnostní/kulturní konflikt
▪ Změna v náboženských obřadech V praktikách
3. Vývojové:
▪ Životní změny
▪ Vývojové životní změny
4. Prostředí:
▪ Změny prostředí
▪ Přírodní neštěstí, katastrofy
̶ Beznaděj – 00124 v důsledku ztráty víry v transcendentní (nadsmyslové) hodnoty (např. v Boha)
̶ Konflikt v rozhodování (specifikovat) – 00083 v důsledku neujasněných osobních hodnotách a přesvědčení
Jak pomoci P/K při uspokojování spirituálních potřeb?
̶ Respektovat víru P/K
̶ Získat informace o duchovních potřebách nemocného
̶ Informovat nemocného a příbuzné o bohoslužbách konaných ve zdravotnickém zařízení
̶ Podle přání P/K zprostředkovat návštěvu duchovního (kněze, mnicha, rabína…)
̶ Zprostředkovat návštěvu jiných věřících
̶ P/K může mít jinou prioritu při uspokojování potřeb!!!
Úkol sestry:
Plánování
Výsledné kritériá – pacient:
̶ před obstaráním pomoci je potřeba
zeptat se P/K na jeho přání a respektovat
jej
̶ nedělat úsudky o tom, co je dobré a co je
zlé, správné a nesprávné
̶ vyjadřuje spokojenost se svým vyznáním;
✓ pokračuje ve spirituálních obřadech přiměřeně
zdravotnímu stavu;
✓ vyjadřuje zmenšujúci se pocit viny;
✓ verbalizuje úlevu nebo přijetí utrpení;
✓ přestává obviňovať sebe samého a jiných;
✓ mluví o svém přiblížení se k Bohu;
✓ prožívá pocit odpuštění.
Realizace Vyhodnocení
̶ realizace plánu ošetřovatelské péče,
saturace spirituálních potřeb v praxi
̶ spolupráce s duchovní autoritou
̶ seznam duchovních, místnosti v areálu
zařízení
̶ shromaždění údajů týkajících se výsledních
kriterií,
̶ důležitý je vztah na bázi pomoci, dobré
pozorovací schopnosti a komunikace
„Problém“ saturace spirituálních potřeb v klinické praxi
̶ „česká společnost – ateistická společnost“
̶ věřící jsou spíše starší a na vesnicích
̶ duchovní potřeby jsou spíše u umírajících
̶ nejistota ZP, na intenzivních odděleních „migrace personálu a většinou mladé sestry“
̶ minulost – zaměření medicíny a tedy i ošetřovatelství na nemocné a jejich vyléčení, později potřeba holistického
vnímaní – ovšem stále nejistě a rozpačitě vnímáme duchovní potřeby = ano jsou součástí, ale co s tím
̶ nevyléčitelná nemoc V umírající P/K = prohra medicíny, neúspěch →
jak pomoci člověku,
pro kterého je „jen"
symptomatická
léčba
jak k P/K
přistupovato čem s ním
mluvit
nejistota ZP, vyhýbání se pohledům, rozhovoru…
Mezinárodní akreditační standardy pro
nemocnice
̶ PFR 1.1.1 nemocnice má vytvořený postup, v rámci kterého uspokojí
požadavky pacientů a jejich blízkých na poskytnutí duchovních služeb
či podobné požadavky, vyplývající z pacientových spirituálních potřeb
a náboženského přesvědčení
Zdravotní kaplanská služba = Klinická
pastorační péče
̶ péče o existenciální, duchovní a náboženské potřeby nemocných, těch, kdo trpí a těch, kdo o ně pečují
̶ období nemoci – P/K hledají odpovědi na existenciální otázky, otázky o smyslu života, návratu do
normálního života a vyrovnání se s nemocí
̶ nabízí možnost, jak lidsky a důstojně zvládnout obtížnou životní situaci
Pastorační péče je zaměřena na
̶ posilování P/K v jejich boji s nemocí, bolestmi a těžkostmi choroby – pastorační pracovník
pomáhá posilovat P/K snahy o zvládnutí obtíží spojených s nemocí;
̶ v případě péče o umírající – pomoci umírajícímu přijmout nevyhnutelnou skutečnost,
vyrovnat se s ní, nejen ji akceptovat, ale pomoci ke smíření s tím, co přichází.
Klinická pastorační péče
Poskytovatel – nejčastěji se používají výrazy pastorační pracovník/asistent a kaplan.
Kaplan capellanus – duchovní vázaný na kapli
̶ minulost
▪ původně označován jako „pomocný“ duchovní – např. kněz působící ve farnosti, v níž však nebyl farářem (tč farní vikář),
▪ spojován převážně s paliativní péčí
̶ současnost
▪ člověk, který má patřičné vysokoškolské vzdělání a pověření od své mateřské církve vykonávat pastorační péči v nemocnicích či při
jiných institucích.
̶ Profesionální nemocniční kaplan nenahrazuje místní náboženské představitele, ale vyplňuje speciální potřeby, které jsou
zahrnuty ve zdravotnických prostředích
Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice - listopad 2006
Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana
̶ dokončené obecně uznávané teologické vzdělání na magisterském stupni;
̶ speciální kapitoly z religionistiky: náboženství a náboženská hnutí (sekty);
̶ kurz pastorační péče;
̶ podrobné znalosti o duchovní péči v jednotlivých církvích v ČR (včetně přesného názvosloví);
̶ znalost organizace zdravotnictví a nemocnice;
̶ ovládání „právního minima“ v oblastech sociální péče a zdravotnictví;
̶ absolvování kurzu krizové intervence;
̶ absolvování kurzu komunikace, zejména v obtížných situacích;
̶ praxe předchozí i praxe v průběhu přípravy;
̶ obecné zásady spirituální péče;
̶ schopnost komunikovat v některém ze světových jazyků;
̶ základní orientace ve zdravotnických oborech;
̶ základní znalosti z lékařské a zdravotnické etiky;
̶ pověření vlastní církví;
̶ minimálně 3 roky působení v obecné pastorační péči
Klinická pastorační péče
poskytována je:
̶ všem pacientům, hospitalizovaným i léčeným ambulantně či v denním stacionáři;
̶ příbuzným a známým nemocných, kteří jsou léčeni v nemocnici nebo na denních stacionářích;
̶ zdravotnickému personálu;
̶ služba je na vyžádání poskytovaná všem, kteří mají zájem – i lidem bez vyznání.
Podoby pastorační péče
̶ přítomnost u lůžka – mlčení s mlčícím klientem
̶ podpůrný rozhovor – přeladění emocí u deprese, úzkosti
̶ poradenský rozhovor – problematika vztahů (partnerských, generačních)
̶ terapeutický rozhovor – obsahuje existenciální témata
̶ svátosti, modlitba, četba duchovní literatury
̶ bohoslužba – ve vyhrazeném prostoru nebo přímo na oddělení
̶ podávání informací o pastorační péči a jí blízkých tématech
http://www.vfn.cz/pacienti/informace-pro-pacienty/sluzby-v-nemocnici/klinicka-pastoracni-pece/
Kvalifikační předpoklady dobrovolníka
̶ teologické minimum (je v kompetenci jednotlivých církví - např. dle ŘKC zahrnuje: komentovaný výklad Kréda, Desatera, svátostí,
zásad duchovního života);
̶ speciální kapitoly z religionistiky: náboženství a náboženská hnutí (sekty);
̶ kurz pastorační péče;
̶ podrobné znalosti o duchovní péči v jednotlivých církvích v ČR (včetně přesného názvosloví);
̶ znalost organizace zdravotnictví a nemocnice;
̶ ovládání „právního minima“ v oblastech sociální péče a zdravotnictví;
̶ absolvování kurzu krizové intervence;
̶ absolvování kurzu komunikace, zejména v obtížných situacích;
̶ základní znalosti z lékařské a zdravotnické etiky;
̶ praxe předchozí i praxe v průběhu přípravy;
̶ obecné zásady spirituální péče;
̶ pověření vlastní církví.
Neposkytují duchovní pomoc liturgickou formou, ale civilní – vyplývající z rozhovoru s P/K, zprostředkování návštěvy
duchovního, společná modlitba, naslouchání P/K (např. jeho životní příběh),
Etický kodex nemocničního kaplana a dobrovolníka –
poskytovatele spirituální péče vyslaného církví
̶ Proklamovat, respektovat a chránit nedotknutelnou hodnotu a důstojnost každé osoby.
̶ S úctou respektovat existenciální a duchovní rozměr utrpení, nemoci a smrti.
̶ Bez vnucování přibližovat uzdravující, podpůrnou, usměrňující a smiřující sílu náboženské víry.
̶ Dbát na to, aby spirituálním potřebám lidí z různých náboženských nebo kulturních prostředí bylo vyhověno při respektování osobního přesvědčení pacienta i pracovníka.
̶ Chránit pacienty před nevhodnou duchovní vtíravostí nebo proselytismem (cílenou snahou o získávání nových věřících – pozn. red.).
̶ Poskytovat podpůrnou spirituální péči zejména empatickým nasloucháním a s porozuměním vnímat stavy úzkosti, obav a znejistění.
̶ Zprostředkovat či poskytovat bohoslužbu, obřady a svátosti podle potřeb pacienta a svých vlastních možností, daných řádem té které církve.
̶ Přijímat případné úkoly v multidisciplinárním zdravotnickém týmu, jsou-li do něho zařazeni.
̶ Působit jako zprostředkující či smírčí osoby v konfliktních situacích.
̶ Nevyužívat těžké situace pacienta ani informací přijatých v souvislosti se spirituální péčí ve svůj prospěch.
̶ Zachovávat mlčenlivost o svěřených důvěrných informacích.
̶ Rozvíjet a udržovat požadované znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti své práce.
̶ V případě potřeby zprostředkovat kontakt s duchovními vlastní církve.
̶ Chápat službu nemocničního duchovního jako primárně neevangelizační.
Seznam registrovaných církví a náboženských
společností v ČR
̶ Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a
náboženských společnostech)
1. Apoštolská církev
2. Bratrská jednota baptistů
3. Církev adventistů sedmého dne
4. Církev bratrská
5. Církev československá husitská
6. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů
7. Církev řeckokatolická
8. Církev římskokatolická
9. Českobratrská církev evangelická
10. Evangelická církev augsburského vyznání v České republice
11. Evangelická církev metodistická
12. Federace židovských obcí v České republice
13. Jednota bratrská
14. Křesťanské sbory
15. Luterská evangelická církev a. v. v České republice
16. Náboženská společnost českých unitářů
17. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
18. Novoapoštolská církev v České republice
19. Pravoslavná církev v českých zemích
20. Slezská církev evangelická augsburského vyznání
21. Starokatolická církev v České republice
Zákon 3/2002 Sb. o církvích a náboženských
společnostech
Práce duchovního
̶ § 7 Zvláštní práva registrovaných církví a
náboženských společností
̶ … pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k
výkonu duchovenské služby v ozbrojených silách
České republiky, v místech, kde se vykonává vazba,
trest odnětí svobody, zabezpečovací detence,
ochranné léčení a ochranná výchova,
̶ Podmínky pro činnost duchovního v zařízeních
poskytujících sociální, zdravotnické služby stanovuje
příslušná organizace.
Spirituální péče Pastorační péče
̶ směřuje k rozvoji duchovní dimenze člověka, a to
bez vázanosti na konkrétní náboženství či konfesi;
̶ mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají příslušnou
kvalifikaci podle požadavků zaměstnavatele.
̶ vychází z evangelia a směřuje zejména k rozvoji křesťanské
spirituality klienta;
̶ součástí je poskytování křesťanských duchovních služeb,
především svátostí;
̶ mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají pověření od některé
z křesťanských církví.
Základ spirituální péče v ošetřovatelství
(Mary Elizabeth O'Brien, 2010, s. 14)
̶ být s pacienty naslouchat jejich zkušenosti s bolestí, utrpením nebo potřebou,
naslouchat pacientům, kteří vyjadřují své emoce a úzkosti, jako je deprese, smutek,
strach nebo osamělost, které mohou bránit jejich zdraví, a dotýkat se pacientů, aby
byli ujištěni fyzicky, emočně a duchovně.
V čem sestry chybujeme
̶ nesprávně formulovaná nabídka duchovní služby (např. Chcete kaplana/duchovního? Máte duchovní/spirituální
potřebu?)
̶ předsudky
̶ neznalost spirituálních potřeb – „Sestry se mýlí v tom, že si myslí, že kaplani chodí pouze za umírajícími, věřícími
a depresivními pacienty.“ a nezkušenost s poskytovanou službou
̶ nerozlišujeme náplň kaplana a psychologa – byť se mohou dotknout stejných oblastí života (existencionální
otázky, strach, obava, úzkost…) rozdíl tam je: „Psycholog je na doporučení lékaře a konzultace bývá domluvená na
určitý termín. Kaplani bývají neustále na telefonu, sestra může rozhodnout/doporučit jeho návštěvu u pacienta.“
̶ strach oslovit kaplana
̶ komunikace
̶ lhostejnost ke spirituálním potřebám byť deklarovanému holistickému konceptu
̶ neaktualizace spirituální potřeby P/K (mohou se v průběhu hospitalizace měnit anebo vzniknout)
Doporučení
Nabídnutí služby – vhodná formulace (vysvětlující, že nejde o evangelizaci, v čem spočívá a jak může
probíhat), způsob podání (pozor na intonaci, znevažování služby)
̶ „Máme tady kaplana, je běžné si s ním popovídat, nemusíte se bavit ani o víře ani o ničem. Je to prostě
člověk, který je ochoten vám vyplnit nějakou volnou chvíli a můžete se ho zeptat na cokoliv, co vy si
myslíte, že potřebujete“ (Kovářová J., 2021)
̶ Součástí poskytované péče o vás (pacienta) / vašeho blízkého je i duchovní služba. Obnáší to to a
to…, pokud byste měl/i zájem na tomhle letáčku se můžete dozvědět více nebo dejte vědět, někomu z
našeho personálu, že o službu máte zájem.
Vhodný čas na zjištění potřeby
Souhrn
̶ nebát se mluvit o duchovních potřebách
̶ vnímat duchovní složku pacienta
̶ respektovat potřeby pacienta a nevnucovat své duchovní přesvědčení
̶ správně nabízet duchovní službu
̶ brát kaplany jako součást týmu nebo podporné osoby v péči o pacienta a jeho rodinu
̶ s kaplanem komunikovat a konzultovat s ním možnosti řešení duchovních potřeb
̶ být v tichu (osvojit si dovednosti reflexivního naslouchání a uznat, že není vždy nutné „zaplnit mezery“ v rozhovoru, který pacientům
poskytuje čas, aby se skutečně vyjádřili, nevnímat ticho mezi ZP a P/K jako nepříjemné/trapné), používat terapeutického doteku,
naslouchat, volit správná slova při rozhovoru
̶ vzdělávat se v oblasti saturace spirituálních potřeb (např. přizvat kaplana na provozní schůzku pracoviště, informovanost oi v rámci
adaptačního procesu, obecného informování nově nastupující zaměstnanců, součást kvalif. vzdělávání všeobecných sester)
̶ Link na seznam nemocničních kaplanů Kontakty na nemocniční kaplany « Katolická asociace nemocničních kaplanů (kaplannemocnice.cz)
a letáčekKANK.pdf (kaplan-nemocnice.cz)
̶ Duchovní péče je stejně důležitá jako péče fyzická a podpora pacientů, když se blíží konec života, je zásadní pro zajištění té
nejlepší holistické péče.
Literatura
̶ Hajnová Fukasová E., Bužgová R., Feltl D. Hodnocení duchovních potřeb pa cientů v paliativní péči Klin Onkol
2015; 28(1): 13-19. DOI: 10.14735/amko201513.
̶ Kovářová Jana Spiritualita v intenzivní péči z pohledu nemocničních kaplanů Diplomová pracé LF MU, 2021
̶ Svátost-nemocných-nebo-poslední-pomázání-brožurka.pdf (kaplan-nemocnice.cz)
̶ Mary Elizabeth O'Brien Spirituality in Nursing Jones & Bartlett Publishers, 2010, s. 432
̶ Centrum paliativní péče https://paliativnicentrum.cz/webinare/archiv