FORMY EDUKACE Natália Beharková Formy edukace ➢ organizační rámec výuky, tj. vyučování a učení ➢ souhrn organizačních opatření a uspořádání výuky (vzdělávání) při realizaci určitého vzdělávacího procesu „s kým a jak“ pracujeme „kde“ edukace probíhá Formy edukace – dělení (Palán, 2002) ‒ časové uspořádání ‒ edukační (vyučovací) prostředí ‒ organizační uspořádání studujících ‒ interakce lektor – posluchač ‒ stav systému, v nichž vzdělávání probíhá ‒ zaměření pg. akce přímá nepřímá smíšená Volba formy edukace Vždy s ohledem na: ̶ vytýčený cíl ̶ obsah probíraného tématu ̶ připravenosti a individuálním/specifickým potřebám edukanta Individuální forma edukace ̶ zohledňuje individuální potřeby konkrétního edukanta ̶ probíhá na pokoji, v ambulanci, vyšetřovně Výhody Nevýhody ❖ edukační plán je stanoven dle individuálních potřeb konkrétního edukanta ❖ kooperace/ výměna zkušeností edukanta s dalšími edukanti není možná ❖ přizpůsobení tempa, obsahu edukace a potřebám edukantovi ❖ časová neefektivita edukátora vzhledem k počtu edukantů ❖ opakovaná zpětná vazba mezi účastníky (edukátorem a edukantem) – prostor pro ověření pochopení osvojených poznatků, prostor pro dotazování… ❖ efektivita učení ❖ motivace a aktivita edukanta ❖ osobní vztah mezi zainteresovanými ❖ pro osoby se specifickými potřebami učení, sníženým intelektem, nedostatečnou gramotností, emocionální nestabilitou… Vhodná metoda: ‒ rozhovor ‒ vysvětlování ‒ instruktáž Skupinová forma edukace ̶ různě velké skupiny, individuální počet edukantů ve skupině např. párová výuka počet 2 osob, nebo optimální 3-5 ̶ nejčastěji – svépomocné skupiny, lázeňská rehabilitační péče, léčebná péče v léčebnách/ozdravovnách ̶ možnosti využití – zdravý i chronicky nemocní jedinci ̶ vedení skupiny – edukátor nebo zkušený edukant ̶ vznik skupiny - neformálně – na základě vlastního zájmu - formálně – na základě kritérii (např. druh nemoci, úroveň vědomostí/dovedností, pohlaví, věk); heterogenní a homogenní skupiny ̶ zohledňujeme míru kritérií, interpersonální vztahy event. přání členů skupiny Výhoda / nevýhoda homogenní skupina  heterogenní skupina Nevýhoda – nerovné zapojení edukantů ve skupině Vhodná metoda: ‒ diskuse ‒ brainstorming ‒ sdílení zkušeností ‒ vysvětlování ‒ instruktáž Hromadná (frontální) forma edukace ̶ široký záběr edukantů ̶ obsah stejný pro všechny edukanty ̶ přednáška, seminář, výklad učiva výhody nevýhody ❖ časová efektivita ❖ omezení individuálního přístupu a potřeb konkrétního edukanta ❖ sdělení stejného obsahu všem edukantům ❖ minimální zpětná vazba ❖ pasivita edukantů METODY EDUKACE Edukační metoda ❑ Cílevědomé a promyšlené působení edukátora, který aktivizuje edukanta v jeho učení tak, aby byly efektivně naplněny cíle učení (Juřeníková, 2010) Při volbě metody VŽDY přihlédnout: ✓ k osobnosti edukanta ✓ zdravotnímu a psychickému stavu edukanta, věk ✓ dosavadním dovednostem, zkušenostem ✓ vytýčenému cíli, obsahu sdělení/učiva, formě edukace ✓ prostředí kde bude Ed. probíhat ✓ praktický aspekt, efektivnost, pozitivní přínos pro účastníky ✓zkušenosti edukátora, schopnost zvládnout určité metody a prostředky – pg. vlohy www.samdowning.com Methodos (řecké slovo) – cesta k něčemu, postup k určitému cíli Kriteria rozhodování pro volbu metody ̶ Zdravotní stav a možnosti edukanta (aktuální i výhledově) ̶ Efektivnost (povede zvolená metoda Ed. k cíli?) ̶ Kolik času vyžaduje? ̶ Je reálná? (pomůcky, možnosti, schopnosti) ̶ Vyvolává pasivní či aktivní přístup? ̶ Jaké tempo udává? ̶ Jakou míru kontroly vyžaduje? Ed. metody v ošetřovatelství (Nemcová, Hlinková, 2010, s. 165-166): ̶ aktivita edukátora a edukanta – tradiční (rozhovor, přednáška, vysvětlování, diskuse, demonstrace a nácvik) alternativní (hra, simulace, programové učení) ̶ cíle Ed. – metody na dosažení cílů – kognitivních, afektivních, psychomotorických ̶ ošetřovatelských diagnóz – řešení problému deficitu vědomostí a deficitu zručností ̶ věku edukanta – dětský, dospělý, geriatrický P/K ̶ etapa (fáze) Ed. procesu – metody motivační, expoziční, fixační a evaluační Klasifikace výukových metod (Průcha, 2009, s. 196) Metody slovní Metody názorně- demonstrační Metody dovednostně- praktické Klasické výukové metody vyprávění vysvětlování přednáška práce s textem, knihou rozhovor předvádění a pozorování práce s obrazem instruktáž napodobování manipulování, laborování a experimentování nácvik dovedností produkční metody Aktivizující metody metody diskusní; heuristické, řešení problému; metody situační; metody inscenační; didaktické hry Komplexní výukové metody frontální výuka; skupinová a kooperativní výuka; partnerská výuka; individuální a individualizovaná výuka; samostatná práce žáků; kritické myšlení; brainstorming; projektová výuka; výuka dramatem; otevřené učení; učení v životních situacích; televizní výuka; výuka podporována PC Vysvětlování ̶ využití v případě, nemůžeme-li se opřít o edukantovi předchozí zkušenosti Cíl - pochopení příčin, souvislostí, podstaty zkoumaného jevu - kognitivní Uplatnit – systematičnost, logiku, souvislost a návaznost, srozumitelnost, fakta Vhodné doplnit – názornými pomůckami (modely, schémata atd.) Rozhovor ̶ účel – sběr informací, sdělení nových poznatků, upevnění a opakování již probraného Zásady kladení otázek: ❖ důsledná příprava ❖ spisovný a kultivovaný projev ❖ jasná, srozumitelná, jednoduchá K. (vyhnout se souvětím, odborným výrazům, slangu atd.) ❖ nesmí být sugestivní ❖ logická posloupnost ❖ 1 otázka = 1 problém ❖ čas na promyšlení, trpělivost ❖ vyhnout se jednoslovným odpovědím Ano/Ne ❖ odpovědi edukanta – správná, částečně správná, nesprávná Konzultace ̶ setkání s odborníkem, poradcem ̶ projednání problému edukanta ̶ vyjasnit nejasnosti ̶ zkonzultovat doporučení, opatření kombinace s instruktáží, vysvětlováním Přípravná a plánovací fáze rozhovoru • s kterým P/K bude, chce, potřebuje K. S kým? • cíl rozhovoru Proč? • obsah rozhovoru vyplývající z cíle Co? • formulace otázek, uplatnění zásad správného vedení rozhovoru Jak? Kdy? Kde? Demonstrace činnosti vhodná metoda pro individuální Ed. nebo nácvik v malé skupině Zásady: ̶ po demonstraci činnosti má následovat motorický tréning (nácvik konkrétní zručnosti) ̶ důsledná příprava ̶ prostor pro vidění a slyšení Instruktáž a praktické cvičení ̶ Instruktáž ❖ teoretický úvod před praktickou činností – info (výstižné, stručné, zásadní) ❖ navazujeme na již osvojené teoretické znalosti edukanta ❖ nejčastěji – slovem (možné doplnění o písemný materiál) 1. ukázka ❖ osvojení si psychomotorické dovednosti ❖ prvé předvedení – pomalejší, názorné, se slovním komentářem, důrazem na správnost provedení ❖ zopakovaní postupu – v tempu, kt. má edukant dosáhnout ❖ upozornění na event. chyby, kt. by se mohl edukant dopustit a vyvarovat Praktické cvičení = vlastní nácvik ❖ individuální V skupinový (2 a více osob ≤ 10) ❖ etapovitý nácvik v krocích ❖ demonstrace osvojené činnosti jedním z edukantů (slovní komentář edukátora, upozornění na event. chyby, kt. by se edukanti mohli dopustit ❖ praktický nácvik všech edukantů ve skupině První nácvik – náročný, nekoordinovaný Edukant – „příznivý“ /stabilizovaný stav (ne akutní fáze nemoci) Edukátor – příprava na nácvik, čas, trpělivost, koncentrace, vstřícnost, motivace detekce chyb hned na začátku (špatně osvojený přístup se těžko napravuje!) Metoda tištěného slova (Práce s textem) I. ̶ leták, brožura, plakát, článek v časopisu/knize ̶ nesmí být jediným zdrojem edukace výhoda – oslovení vetší cílové skupiny; pro P/K s poruchou sluchu Zásady: ➢ materiál v písemné formě – ZP musí znát jeho obsah a orientovat se v něm ➢ poskytnout materiál pouze edukantům – cílové skupiny (věk, gramotnost, smyslové vnímání, zdravotní problém atd.) ➢ doplnit další metodou – vysvětlení, konzultace Metoda tištěného slova (Práce s textem) II. Zásady sestavení písemného materiálu: ➢ jasný cíl ➢ cílová skupina ➢ využití – pro celou skupinu, nebo nutná korekce určité informace pro určitý typ edukantů ➢ jazyk a styl přizpůsobit „čtenářům“ a účelu, kterému má posloužit ➢ grafický dizajn – čitelnost, obrázky pro lepší pochopení, musí „oslovit a zaujat“ ➢ respektovat specifika zdravotnického zařízení, vycházet ze standardů a norem Myšlenkové mapy Zdroj: https://dejtemipevnybod.cz/2019/03/a-jak-myslite-vy/ Medikomiks https://www.mojemedicina.cz/pruvodce-pacienta/Medikomiks.html Hra a mobilní aplikace ̶ na začátku obeznámit s cílem, úkoly a pravidly – hra by se neměla přerušovat ̶ vhodné prostory ̶ zohlednění času , který hra vyžaduje (pexeso, puzzle, křížovky… PC hry a aplikace s edukačním zaměřením https://play.google.com/store/apps/details?id=com.Mobiab.MyDiabetic https://www.zachrankaapp.cz/ https://www.mou-mindcare.cz/ pro onkologicky nemocné, podpora duševního zdraví a životní spokojenosti https://explaintb.org/site/en (TBC) https://cfhero.org/ cystická fibróza nácvik denních inhalací https://nepanikar.eu/ první pomoc při psychických potížích Pacientská cesta – cíl: ̶ připravit pacienta na vlastní operaci – důsledná edukace (v několika fázích Pacientská mobilní aplikace ForPatientApp, dekolonizační balíček Prontoderm) ̶ včasná rekonvalescence ̶ aplikace nejmodernějších léčebných postupů a doporučení ̶ minimalizovat rizika spojená s infekcí během operačního výkonu ̶ https://www.lepsipece.cz/ortopedie/pacientska-cesta-unikatni-konzultacni-projekt Ústav zdravotnických věd25 TORK Hygiena rukou Tork VR Clean Hands Training https://www.tork.cz/hygiena/dobra-hygiena/tork-clean-care/zdravotnictvi/virtualni-realite/ App ukázka VR https://www.youtube.com/watch?v=2tfieqWGWkQ Stáhnout přes Google Play Simulace ̶ Učení na základě modelové situaci – příprava P/K na reálnou situaci ̶ Ed. rodičů o febrilních křečích, nácvik PP, diabetik/celiak výběr vhodného jídla z jídelního lístku E-learning ̶ sebevzdělávací metoda ̶ vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie – k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia; ̶ ne/výhody ̶ dělení podle obsahu: otevřené – k dispozici všem zájemcům o studium uzavřené – pro specifický okruh studentů (CVŽ NLZP, předměty na LFMU) K dalším metodám patří: ̶ Alternativní metody – kruh rozhodnutí, karta očekávání, pravda nebo lež, kognitivní mapování, pořadí na nástěnce, drž se svého plánu ̶ Modifikované metody – životní přímka, kruh, snow-balling Alternativní metody využívané v ošetřovatelství Hlinková, E, 2002 In Magurová D. a Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve s.56 Modifikované metody využívané v ošetřovatelství Magurová D. a Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve s.56 Ústav zdravotnických věd31 DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY Nemateriální Didaktické prostředky (Geschwinder a kol, 1995) Materiální ̶ Metody ̶ Organizační formy výuky ̶ Vyučovací zásady ̶ Vyučovací pomůcky ̶ Žákovské pomůcky (potřeby) ̶ Učebny a jejich vybavení ̶ Didaktická technika+ vědomosti edukátora, edukanta Předměty a jevy sloužící k dosažení vytýčených cílů, zahrnují vše, co vede ke splnění výchovně-vzdělávacích cílů (Maňák, Švec, 2003) Didaktická pomůcka (Juřeníková, 2010, s. 48) má plnit funkce: ➢ motivační ➢ názorná ➢ aktivizační ➢ rozšiřující, navazující a doplňující ➢ propojující teorie a praxe ➢ informační, logická Výběr vhodné pomůcky Funkčnost techniky Efektivnost a smysluplnost využití techniky - jednoduchost použití pomůcky - nerozptylovat pozornost edukantů množstvím pomůcek - působení pomůcky/techniky po nezbytně nutnou dobu Ústav zdravotnických věd34 Literatura ̶ Bajer, l. Brainwriting: efektivnější než brainstorming? online dostupné http://www.mitvsehotovo.cz/2013/09/brainwriting-efektivnejsi-nez-brainstorming/ staženo 12.3.2015 ̶ Magurová D., Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, Martin: Osveta, 2009, s. 155, ISBN 978-80-8063-326-4 ̶ Nemcová J., Hlinková E. Moderná edukácia v ošetrovateľstve, Martin. Osveta, 2010, s. 259, ISBN 978-80-8063-321-9 ̶ Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů, online dostupné na http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/15019/VYUKOVE-METODY-KOMPLEXNI---1- CAST.html/ ̶ Palán, Z Formy vzdělávání (výuky) dospělých, online dostupné na http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/formy-vzdelavani-vyuky-dospelych ̶ Palán, Z. Andromedia.cz: Přednáška online dostupné z http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/prednaska staženo 12.3.2015 ̶ Průcha Jan Pedagogická encyklopedie, Praha: Portál, 2009, s. 936. ISBN 978-80-7367-546-2. ̶ Juřeníková, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi Praha: Grada, 2010, s. 80. ISBN 978-80-247-2171-2 ̶ Průcha, J. Moderní pedagogika, 5. aktualiz. a doplněné vydání, Praha: Portál, 2013, ISBN 978-80-262-0456-5.