ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA
napříč kurikulem základního vzdělávání
JS_24 HH
Vaše pojetí přírody, ekologie, environmentální
výchovy (EV), zkušenosti ze školy, mimoškolní
oblasti…
Vaše představy o realizaci EV ve Vaší praxi.
https://www.google.com/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Fwww.svetbaleni.cz%2F2021%2F
04%2F22%2Fekologie-nejen-na-den-zeme-cesi-stale-vice-preferuji-udrzitelnost-pri-
nakupech%2F&psig=AOvVaw32K4HE_t1LFcc53hd_XqiV&ust=1710109050301000&source
=images&cd=vfe&opi=89978449&ved=2ahUKEwiIlYTlmuiEAxWq8QIHHcLHB4QQr4kDegQI
ARBL
Environmentální přístup ke vzdělávání
Páteří výchovy v novém tisíciletí  průřezové téma v RVP ZV;
integrativní, komplexní charakter (oblast přírodovědná
společenskovědní + technická + esteticko-výchovná)  holistický,
systémový přístup;
• Je založen na úctě k přírodě a uznání její
jedinečnosti a nenahraditelnosti; na jednotě
člověka a Země a ničím nepodmíněná a na
člověku nezávislá hodnota přírody.
• Chápe člověka jako integrální součást
biotického společenství a kulturu jako umělý
výtvor člověka, za který on nese
odpovědnost.
• Odmítá arogantní antropocentrické
paradigma lidské nadřazenosti nad přírodou.
Pojem „biofilní“ - v širším smyslu láska
k životu a přírodě.
Příroda a kultura?
Co je přírodní? Co je umělé?
Co vše bylo třeba k výrobě umělého?
Biofilní přístup ke
vzdělávání
Biofilní orientace
vzdělávání
Vztah přírody a kultury ve své
komplexnosti.
„Životu přející“ postoj člověka k
přírodě, určovaný kulturou.
Objasňovat co je příroda a
přirozené, co je kultura a umělé;
vštěpovat evoluční způsob myšlení,
kompatibilitu kultury s přírodou k
nové duchovní integraci člověka v
celku přírody a kultury;
Příroda tu totiž není jen pro
to, aby člověku sloužila!
• Lidské vitální potřeby jsou svým původem
přírodní, ale jejich uspokojování nemá mít
charakter arogantního antropocentrismu a
mechanistické interpretace skutečnosti.
• Z výjimečné pozice člověka plyne jeho
zodpovědnost vůči přírodě. Mít na paměti, že
„přírodu nevytváříme, za její fungování neneseme
odpovědnost, evoluční procesy probíhají i bez nás“
(Šmajs 2011).
Proměna vzdělávacího kurikula
• od orientace abiotické a protipřírodní přejít k orientaci biotické a
propřírodní („od vlády nad přírodou k životu ve shodě s přírodou“);
• od převahy dílčích informací a pasivního přijímání poznatků k rozvoji
evolučního a systémového myšlení prostřednictvím znalostí a
porozumění ekosystémům, včetně vlivů lidské činnosti na životní
prostředí;
• od axiologicky arogantního antropocentrismu a mechanistické
interpretace skutečnosti k výchově ekologicky odpovědného občana;
odolávání hypertrofii civilizačních momentů v podobě diktátu módy,
sugesce reklamy - „od nadvlády techniky k akceptování sociální
spravedlnosti a rovnoprávnosti“);
• od vzdalování se/odcizování přírodě k hodnotové rehabilitaci
přírody vtištěním (imprintingem) života jako nejvyšší hodnoty („od
ocenění kvantity /více/ k ocenění kvality /lépe/“).
Potřeba permanentní diskuse o vlastním obrazu světa a soustavné
kritické přehodnocování návyků a činností; nelze žít na úkor ostatního
světa a příštích generací.
Obsahové principy biofilně
orientovaného vzdělávání
Aby:
 zůstaly zachovány přírodní hodnoty a biologická
rozmanitost pro současné a příští generace;
 vlivem kultury nerostla zátěž prostředí;
 se minimalizovaly dopady jednání na druhé,
 lidé odolávali svodům techniky, pohodlí a
krátkodobého zisku,
 lidé dokázali vnímat, prožívat a hodnotit krásu
přírody.
 lidé předkládali pozitivní perspektivy
světa a nekompromisně odmítali
vulgarizované, jednostranné pohledy
na realitu,
 lidé pochopili, že nejsme vládci a bez
přírody nelze žít,
 lidé nežili na „cizí účet“, zvládali
pokrok, byli ohleduplní, šetrní –
nebrali víc, než je třeba …(J. Valenta,
2017).
A na závěr
…vztahy kolem nás nikdy jasné a jednoduché
nebudou, jediným možným řešením je neustále
vnímat, přemýšlet a hledat.
Dopřejme si klidu a prostoru k pozorování krásy
přírody, k prožívání radosti z bezprostředního
kontaktu s přírodou, k upevňování prožitku
harmonie s přírodou.
https://www.google.com/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Fdarbylin.cz%2Fcas-
je-v-zivote-vsechno%2F&psig=AOvVaw2AnA5Lep7fLGxmU_hZq-
7s&ust=1710088849365000&source=images&cd=vfe&opi=89978449&ved=
0CBQQjhxqFwoTCPjizcXP54QDFQAAAAAdAAAAABAF
Život je darem od přírody i lidské
společnosti a její kultury.
Od přírody má dítě cenné dary, tělesné a
duševní síly. Smyslové a pohybové vlohy.
Jsou to možnosti, šance, záleží na vlivech
společenských…
Výchova má význam utvářecí.
H. Horká (2005). Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století.
Brno: MSD.
J. Krajhanzl, Environmental a proenvironmental behavior. [w>] Řehulka E. (ed.)
(2010). Health Education: International Experinces. Masarykova univerzita, Brno,
s. 259.
J. Šmajs. (2008). Potřebujeme filosofii přežití? Úvahy o filosofii, kultuře, poznání,
vzděláním řeči a popularizaci vědy. Doplněk, Brno, s. 55.
E. O. Wilson (1999). Konsilience. Jednota vědění. Praha: Nakladatelství Lidové
noviny.
Výzkum odcizování člověka přírodě. (2006). Závěrečná zprávaprojektu 1C / 4 / 40 /
04. Praha.
Pro inspiraci
• https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/22338/OVZDUSI---
TEMA-PRO-ENVIRONMENTALNI-VYCHOVU-V-
ZIME.html/
• https://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.php?file
=27649&view=4001
• https://www.youtube.com/watch?v=KIZfHHvhMIs
• https://www.lipka.cz/vyukove-programy?idm=12
• https://www.lipka.cz/jednodenni-evp?idm=32
• https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=4001
• LIPKA
Kultura jako zdroj různých
pohledů a vztahů
k přírodě a prostředí
Kulturní krajina, lidské
sídlo-město-vesnice
(umělý ekosystém)
Zvelebování a ochrana
domova (tradice dobrých
skutků)
Předsudky a stereotypy,
diskriminace a rasismus jako
kulturní fenomény,
nedorozumění/komunikace
mezi zeměmi bohatého
Severu a chudého Jihu.
Překonávání primitivně
egocentrických názorů a
hodnot.
Nabídka hodnot ke změně
manipulativního nahlížení
na přírodu i lidskou
Globální problémy Otázky lidských potřeb,
hodnot. Konformismus.
Materiální konzum.
Reflexe a sebereflexe
jednání
Organizace a řízení EV ve
škole (plánování, projekty,
integrující celky učiva,
prostředí školy.)
Stav ŽP, nástroje péče o ŽP
Člověk a jeho svět
Člověk a příroda
Antropologické otázky
– humanizace,
odcizení..
Vztah člověka a
společnosti, bohatství a
chudoba
Vývoj vztahů člověka
k přírodě (ŽP)
Estetická percepce přírody.
Příroda a ŽP jako zdroj
inspirací pro vytváření
kulturních a uměleckých
hodnot
Rozvoj a kultivace
schopností vnímat, prožívat,
hodnotit krásu přírody jako
celku. Rozvíjení
environmentální senzitivity
jako predispozice zájmu
poznávat přírodní prostředí.
Umění a kultura
Souvislosti mezi ekologickými,
technickoekonomickými a
speciálními jevy, principy UR
Člověk a jeho svět
Člověk a společnost
Konkrétní aktivity ve
prospěch ŽP
Člověk a svět práce
Projekty
Integrovaná tematická výuka
Vliv prostředí na zdraví, životní
styl v kontextu péče o ŽP
Člověk a zdraví
Výchova ke zdraví Sebereflexe, tvorba vlastní
koncepce zdravotní výchovy
Zjišťování a posuzování
informací, rozlišování
závažnosti ekologických
problémů, argumentace.
Komunikace o problémech ŽP
Informační a komunikační
technologie
Angažovanost v řešení
problémů ŽP
Mapování přírodnin
Měření a posouzení situace
v krajině, vyhodnocování
dokumentace
Autentický výzkum
Návrhy alternativních řešení
Kognitivní aspekt Kognitivně - afektivní
aspekt
Kognitivně-motorický aspekt
o životním prostředí pro životní prostředí prostřednictvím životního
prostředí
Ekosystémy – les, pole, vodní
zdroje, moře, tropický
deštný prales
Základní podmínky života –
voda, ovzduší, půda
Ekosystémy – biodiverzita,
energie a život, přírodní
zdroje
Hodnota přírody
Využívání / zneužívání přírody
a životního
prostředí/ochrana přírody
a kulturních památek
Etické principy jednání.
Ekologická etika.
Prosociální chování.
Výchova aktivního občana
(svědomitost, ukázněnost,
slušnost, ohleduplnost,
sebedisciplina, sebeomezení
ap.)
Terénní a pozorování
Diskuse o životním stylu
Řešení dilemat.
Projekty EV
Badatelské činnosti
Ekologizace provozu školy