Příklady proměn a nových perspektiv složek výchovy 2. seminář TMV LF PS 2024 Cíl: Vysvětlit cíle a obsah oblastí výchovy a aplikovat na aktuální problémy společnosti a školy. Aplikovat znalosti v seminárním úkolu. Když se řekne škola… • Vyjádřete názor na její smysl. • https://www.google.com/search?sca_esv=0733c8dd6c7d19b a&sxsrf=ACQVn08mAGSxS2Ck3DNVMq6W8O- O0hCsOw:1708795904969&q=%C5%A1kola&tbm=isch&sourc e=lnms&sa=X&ved=2ahUKEwi6zaLnwMSEAxVL9AIHHQlCBSgQ 0pQJegQIFhAB&biw=1280&bih=551&dpr=1.5 Otázky • Pokuste se vymezit a stručně zdůvodnit minimálně 8 vlastností, které považujete za nezbytné pro zapojení jedince do současné společnosti. Své úvahy srovnejte s názory kolegů. • V čem spatřujete příčinu obtížnějšího dosahování funkční provázanosti a vzájemně se podporujícího vzdělávacího a osobnostně-sociálního rozvoje? Výchovná funkce školy Systematický rozvoj osobnosti žáka • po stránce fyzické a psychické, • v oblastech kultury (mravní, estetické, pracovní, tělesné a zdravotní aj.), • na sociální role. Utváření kvalitní hodnotové orientace a charakterových rysů autonomní, samostatně myslící a odpovědné osobnosti. Korigovat disharmonické rysy vývoje - deficity disfunkčních rodin a nežádoucích vlivů společnosti, projevujících se ve vztazích rodiny a školy i vrstevnické skupiny. Školský systém nepředstavuje pouze „výtah k dobrému zaměstnání a kariérnímu růstu“ (Skalková, 2009, s. 77). Má poskytovat určitou úroveň kulturnosti (ve vztahu k lidem, přírodě, hodnotám intelektuálním, estetickým a mravním, v sebehodnocení, sebekázni, v odmítání různých forem hrubosti a násilnictví, primitivismu chování. Výchova má být „antropologicky vyvážená“, nikoliv pouze „utilitárně racionální“, spojovaná s úzkou ekonomickou vizí (Helus, 2004) Výchova pro: • životní úspěch v povolání, • volný čas (umění odpočívat, zvládat stres a starosti, uspokojovat své zájmy, kompenzovat negativní dopady zátěží x „doména nudy a prázdnoty“), • Kulturu lidské vzájemnosti (od svazků jí-ty, kamarádství, sousedství, vztahy spolupráce až po angažované občanství). Vědět“ by mělo znamenat „myslet a jednat“ Výchova nemá být „pouze poznáváním věcí tak, že jsou vydělovány ze svých přirozených souvislostí, z celku jsoucna…, abychom s nimi mohli k různým účelům manipulovat, abychom s nimi mohli dělat cokoliv“. Jako „výchova láskyplná“ má vychovávaného vést, aby “svým poznáváním a jednáním nejen poznával a ovládal,…ale také chránil - v tom, co je pro ně podstatné, čím patří do řádu sounáležitosti“ (Palouš 1991). • Kultura filosofické reflexe, rozjímání, uměleckou vnímavost, ekologické cítění apod. vytyčováním otázek po hlubším smyslu z hlediska vývoje společnosti i člověka, po vyšších cílech (oddanost pravdě, pokora před krásou). • Schopnost vnášet kategorie etiky, dobra, zla apod. • Big Five: inteligence, svědomitost, otevřenost, citová stabilita a přátelskost. Vědět“ by mělo znamenat „myslet a jednat“ Výchova nemá být „pouze poznáváním věcí tak, že jsou vydělovány ze svých přirozených souvislostí, z celku jsoucna…, abychom s nimi mohli k různým účelům manipulovat, abychom s nimi mohli dělat cokoliv“. Jako „výchova láskyplná“ má vychovávaného vést, aby “svým poznáváním a jednáním nejen poznával a ovládal,…ale také chránil - v tom, co je pro ně podstatné, čím patří do řádu sounáležitosti“ (Palouš 1991). • Žák x učivo; • žák x učitel, • náročnost x láska, • spontaneita x řízení, • svoboda x kázeň, • hra x učení, • práce x radost, • subjekt x objekt. Pozor na umělá dilemata • autorita učitele x svoboda žáka, • spontánní zájem žáka x vnitřní úsilí, • výchova založená na seberozvoji žáka x na vnějším působení. • DĚLEJ SI, CO CHCEŠ X DĚLEJ, CO CHCI JÁ!! • vytvářet v dětech potřebu obracet se k tomu, co je „hodnotné“ a hledat to, • naučit děti něco „ctít“. „Abych nebyl člověk bez schopnosti něčeho si vážit, něco ctít. Abych nebyl“, řečeno s Václavem Bělohradským,“bez skrupulí“. Hodnotová výchova proto má pěstovat skrupule, pevné vědomí nějakého „to se nedělá“. Proto je schopnost ctít hodnoty pevně svázána, či podmíněna úctou a sebeúctou. Smyslem hodnotové výchovy Smysl hodnotové výchovy není v předávání hotových systémů hodnot – evropských, celospolečenských, všelidských, kulturních, uměleckých, • ale vypěstovat v nich potřebu a schopnost se po hodnotách pídit, poznávat je, rozumět jim, odlišovat je, kladné hodnoty ctít, upínat se k nim, pociťovat úctu. • všechno, co je pro lidi subjektivně nebo objektivně důležité, všechno, co je motivuje, o co usilují, podle čeho se skutečně orientují,.... • subjektivní ocenění nebo míra důležitosti, kterou jedinec přisuzuje určitým věcem, jevům, symbolům, jiným lidem aj., • osobnostní vlastnosti – postoje, stanoviska, přesvědčení, smýšlení o těch statcích, které lidé hodnotí pro sebe pozitivně (sociálně psychologické pojetí); • pravdivý, mravně dobrý, krásný, užitečný,...(filozofické hledisko) • „Základní přesvědčení daného jedince o tom, co je a co není v životě skutečně důležité.“ (Mikšík) • osvojovány v procesech socializace a enkulturace. • mají trvalou, „absolutní“ platnost, (např. morální hodnoty) • jiné jsou proměnlivé a mají krátkodobé trvání. Přiřazování hodnot k očekávaným vlastnostem a průřezovým tématům Slušný, zdvořilý, poctivý, skromný, zodpovědný, • mravně uvědomělý, tolerantní, • vyrovnaná osobnost, • smysl pro krásu, • pracovitý, • s šetrným vztahem k prostředí, zdravý… Mravní výchova výchova demokratického občana multikulturní výchova výchova v evropských a globálních souvislostech estetická výchova pracovní výchova mediální výchova, osobnostní a sociální výchova, environmentální výchova, tělesná a zdravotní výchova.xxxx V oblasti oblast vědní (vědecké a jazykové) • utváření syntetického pohledu na svět, • rozvoj systémového a kritického myšlení, • schopnosti stále se odpovědně učit, https://info.zcu.cz/clanek.jsp?id=5305 • být aktivní v přístupu ke světu a dokázat odhalovat souvislosti, • komunikace v různých jazycích, • dovedností vést dialog, věcně diskutovat, argumentovat, hájit své názory a postoje, naslouchat, • učit se společně hledat řešení problémů nenásilně, ale asertivně, překonávat překážky na základě důvěry, spolupráce a tolerance., • flexibilnost a dynamičnost, • osvojování funkční gramotnosti. Ve sféře pracovní (technické a ekonomické) • rozvoj pracovní kultury • otázka hodnoty lidské práce • vnímat problémy a úkoly světa práce v složitých podmínkách pracovního trhu (utilitární aspekty + antropologický význam lidské práce) • vhled do ekonomických, ekologických i estetických otázek světa techniky • rozvoj tvořivosti • otázka vztahu učení a práce (koncept celoživotního učení). V okruhu výchovy mravní utváření vztahů mezi lidmi a mezi lidmi a prostředím, respekt k lidským právům, k základní sociální spravedlnosti, ke kulturní odlišnosti států i občanů v jednotlivých zemích, vlastní stanoviska ke globálním problémům lidstva (ochraně životního prostředí, důsledkům rasové, etnické, náboženské nesnášenlivosti, otázkám bídy a hladu, rozporným důsledkům vědy a techniky apod.) z demokratických a humanistických pozic. https://www.antikvariat- ol.cz/mravni-vychova-ve- skole/produkt/50401/48/ • význam hodnot, angažovanost pro udržení přírody a životního prostředí, role mezilidských vztahů a solidarity X zbožnění konzumu, bezohledný egoismus, nepoctivost a podvody, touha po svobodném životě bez závazků, nezájem o věci veřejné, • podpora dovedností demokratického chování, zájmu o věci veřejné, realizace principu aktivní občanské participace, občanské spoluúčasti a rozvíjení pocitu spoluodpovědnosti za řešení problémů. Jak lze pomoci sobě i druhým? Pomáháme sobě i druhým dobrou náladou, humorem, naučením se něčemu, odpuštěním pohlazením pomocí,pozorností, úsměvem vytvořením něčeho, zdoláním něčeho… V oblasti výchovy estetické • rozvoj v oblasti estetična a umění na základě srovnání a lepšího pochopení jiných kultur, • posilování role umění x vlivy povrchní pseudokultury, šířené médii v globalizujícím se světě; • jednostranný ekonomismus, jednostranně konzumní životní styl ap. x vztah umění a osvojování poznatků vědy a techniky; • vzájemné vztahy vědeckého a estetického osvojování skutečnosti, racionálního a emocionálního prožívání v pojetí učiva. Umění jako specifický způsob poznání a komunikace. • vnímavost, emocionální vztah a citlivý přístup ke světu; • pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací, cit pro soulad, harmonii, vyváženost; smysl pro krásu, vkus, účelnost; • kultivovat své potřeby a projevy; • nazírat a hodnotit vztahy a jevy v přírodě a společnosti z estetického hlediska; • chápat bohatství a složitost citového života; • vést k ohleduplnému, vnímavému a citlivému vztahu k lidem, k přírodě a ke kulturním a etickým hodnotám; • otevřeně a kultivovaně projevovat své city v chování a jednání a vyjadřovat svůj prožitek; • vlastní estetické činnosti v projevu výtvarném (kreslit, malovat, modelovat), hudebním (zpívat a hrát na nástroj), slovesném (výrazně číst, recitovat, dramatizovat, vyprávět). Ve sféře tělesné (zdravotní a pohybové) • posílení osobní odpovědnosti za své zdraví; • akcent na výchovu ke zdravému životnímu stylu, zejména oblast prevence proti drogovým, herním a jiným závislostem apod. Čím Vás ukázka oslovila?  https://www.zkola.cz/eticka-vychova-zlepsuje-socialni-klima-skol/ Výchovné antinomie podle E. Finka Je výchova pomocí nebo manipulací? Je vychovatel všemocný, anebo bezmocný? Kdy s výchovou končíme, když i vychovatel je vychováván? Jak sesouhlasit obecný nárok kultury s jedinečností vychovávaného? Je výchova spíše výchovou k lidství, anebo výchovou k povolání? Co se dá na člověku změnit výchovou a co je „hlasem krve v nás“? Strouhal, M. (2013). Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Praha: Grada. Střelec, S. (Ed.). (2004). Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: MU. (s. 136–146) Střelec, S. (Ed.). (2006). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU. (s. 109–123) Svobodová, J. (2007). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí. Brno: MSD. https://www.strucne- zdrave.cz/pomoc-sobe-i-druhym/ Pod “rozkvetením” si můžete představit cokoliv, čím krásným obohatíte sebe, druhé, společný prostor: Rozkveťme – potom přijdou úžasné plody! Jak se psychicky více otužit? Dobrá nálada a pohoda se odrazí na vašem těle, Dobrým základem psychické otužilosti je cítit se fyzicky nejlíp. Hýbejte se, choďte na procházky, cvičte. Jezte převážně to, co dělá dobře vašemu tělu, a ne mlsnému jazýčku. Vědomé dýchání, journaling, Podporující a láskyplné vztahy s druhými. Journaling neboli psaní deníku je písemné zaznamenávání vašich myšlenek a pocitů. Psát můžete COKOLIV, JAKKOLIV, KDYKOLIV a KDEKOLIV. Děkuji a přeji krásné jaro. Interkulturní/multikulturní výchova • seznamování s tradicemi a rozmanitostí ostatních světových kultur, • uvědomování si hodnoty a přínosu vlastní kultury do celkového kulturního dědictví, • podporovat originalitu a svébytnost, vědomí národní identity na základě znalostí vlastních tradic, • posilování společenské solidarity, • rozvíjení smyslu pro odlišnosti jiných kultur, pěstování tolerance. • Uplatňování multikulturních aspektů ve výchově znamená naplňovat požadavek učit se „žít společně„ a „žít s ostatními„ (srv. Zpráva UNESCO 1997, s. 53-54). Osobnostní a sociální výchova a výchova mravní/etická „ Dobro ve slovech vytváří důvěru, dobro v myšlenkách vytváří hloubku, dobro v dávání vytváří lásku.“ Lao – C (6. stol. př. n. l.) Sociální rozvoj není možný bez … rozvoje osobnostních kvalit, tzn.: porozumění sobě samému a druhým, zvládání vlastního chování, pozitivní (nezraňující) postoj k sobě samému a k druhým, přijetí různosti lidí, názorů, přístupů k řešení problémů, mravní rozměr různých způsobů lidského chování. Osobnostní rozvoj 1. Schopnost poznávání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění; dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení a studium. 2. Sebepoznání a sebepojetí – já jako zdroj informací o sobě; druzí jako zdroj informací o mně; moje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty); co o sobě vím a co ne; jak se promítá mé já v mém chování; můj vztah ke mně samé/mu; moje učení; moje vztahy k druhým lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí. 3. Seberegulace a sebeorganizace – sebekontrola, sebeovládání – regulace jednání i prožívání, vůle; organizace vlastního času, plánování učení a studia; stanovování osobních cílů a kroků k jejich dosažení. • 4. Psychohygiena - naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému, dobrá organizace času; zvládání stresových situací, hledání pomoci při potížích. 5. Kreativita – pružnost, originalita. Morální rozvoj • Analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot a jejich projevů v chování lidí; • vytváření povědomí o kvalitách typu odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost, respektování atd.; • pomáhající a prosociální chování (člověk neočekává protislužbu); • dovednosti rozhodování v eticky problematických situacích všedního dne. Oblast mezilidských vztahů • Společenství (komunita) ve třídě • dostatek příležitostí komunikovat poznávat se spolupracovat • zažívat společné oslavy, úspěchy • řešit společné problémy Základem jsou pravidla a jejich důsledné uplatňování Tvorba pravidel třídy společně (lze stvrdit podpisy učitelů i žáků). • Formulace pravidel jazykem žáků, s žáky dostatečně probrat, jak „vypadá“ jeho dodržování i nedodržování. • ve dvojici mohou trénovat, jak vypadá „naslouchání“ druhému a zažít si, jak vypadá nenaslouchání; • rozhovor nad zkušenostmi žáků a vypsání si konkrétních podob aktivního naslouchání a porušení tohoto pravidla. Průběžná práce s pravidly, diskuse o tom, jak se je daří plnit apod. • Prodiskutovat tresty po nedodržování pravidel, důsledně uplatňovat. • Třídní rituály zaměřené na pocit důležitosti všech jejich členů Budování třídního společenství i rozvoj identity každého jedince: • podpora a rozvíjení vnímání hodnoty sebe sama a druhých, • důstojné jednání s každým žákem a vysoké nároky na jeho chování. Problémoví žáci - často pocit nízké hodnoty pro ostatní. • Chováním provokují reakce u učitelů i svých vrstevníků • Pocit nedostatečnosti a nízké hodnoty je posilován. • Málokdy se „poučí“, utvrdí se ve svém „nedobrém“ chování. Jakým způsobem přispíváme k budování společenství? Zařadit určité rituály (přání každému k svátku či narozeninám, říci něco o sobě, přání či dárek „šitý na míru“). Účast na sportovním utkání, koncertech či výstavách svých žáků a ocenění jejich činností a úspěchů. Pomoc nemocnému spolužákovi, dopis nepřítomné spolužačce, překvapení pro úspěšného žáka. Pořizování záznamů o těchto činnostech. Pomáhání si • Třídní společenství - na principu vzájemné závislosti jeho členů a pomáhání si (např. doučování). • Pomoc lidem i mimo třídu. • Pocit radosti z „dobré věci“ - problémovým žákům pomáhá vybudovat úctu ostatních a vědomí vlastní hodnoty. • Učitelé jako vzor chování – být vstřícní a nápomocní svým žákům i jiným lidem. • Význam spolupráce pro předcházení rušivého chování. Prosociál ní chování • takové sociální chování, které vede k pomoci druhému člověku či lidem bez neočekáváné odměny. Formy:  darování: peněz, věci  sympatie a porozumění: radost z úspěchu druhého, porozumění při tíživé situaci druhého  pomoc pro dosažení cíle: rozdělit se s druhým o něco, eliminovat násilníka  nabídka spolupráce: těm, kteří to potřebují, kteří něco nemohou nebo nedokáží bez pomoci druhého  podpora: psychická, finanční Použité zdroje a literatura • Valenta, J. Osobnostní a sociální výchova. In PASTOROVÁ, M. (ed.) a kol. Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Praha: VUP, 2011, s. 9- 22. Dostupné na: http://www.vuppraha.cz/wp- content/uploads/2011/07/DOV-ZV1.pdf • Valenta, J. (2013). Didaktika osobnostní a sociální výchovy. Praha: Grada Publishing. • Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS. • https://www.ptac.cz/localImages/Citanka_OSV%20(2).pdf • https://www.strucne-zdrave.cz/pomoc-sobe-i-druhym/ Úkol k zamyšlení: Pedagogika jako snění o ideálech (M. Strouhal) Dostupné na: https://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/18097 /TEORIE-VYCHOVY-PEDAGOGIKA-JAKO- SNENI-O-IDEALECH.html/) • „…lidskost není materiál k opracování, ani potenciál k rozvíjení či zdroj k využití, nýbrž hodnota, k níž lze směřovat jen cestami mnohými a nepřímými, sledováním toho, co původně není člověku vlastní, ale co se může a má stát jeho pravou vlastí: sledováním ideálu. • „Teorie výchovy je nepochybně jednou ze základních disciplín pedagogické vědy, avšak svým původem je zanořena do oblasti, v níž věda umlká, – do oblasti nevyslovitelného…“ Strouhal, M. (2013). Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Praha: Grada. Střelec, S. (Ed.). (2004). Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: MU. (s. 136–146) Střelec, S. (Ed.). (2006). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU. (s. 109–123) Svobodová, J. (2007). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí. Brno: MSD. • https://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/18097/TEORIE-VYCHOVY- PEDAGOGIKA-JAKO-SNENI-O-IDEALECH.html/ Environmentální výchova • směřuje jednoznačně k překonání primitivně egocentrických, sebestředných názorů a preferencí hodnot, • podílí se na nové duchovní integraci člověka, jehož vřazuje do celku přírody a kultury, • usiluje o zastavení a zvrácení dosavadního způsobu poškozování přírody. Nové kulturní obsahové principy: hodnotová priorita přírody pro lidský život, závislost člověka na přírodě a požadavek ekologizace duchovní a materiální kultury. Jaká je situace ve školách? • Jak učíme o světě přírody x a kultury? • Co naši práci limituje? • Co nám může pomoci ke zlepšení? Vzdělávací systém přispívá k prohlubování dnešní globální ekologické krize Vzdělání jako formativní faktor lidské osobnosti i utváření kulturního systému. Vzdělávání: • prezentuje kulturu nekriticky; • příroda není prioritou; přednost má člověk s jeho přáními, touhami a cíli; • příroda jako „objekt, materiál, zdroj “; • důsledky civilizace marginalizovány nebo přehlíženy; • nedostatečně tematizován protiklad (konflikt anebo vztah) kultury a přírody (Višňovský, 2009, s. 46). Překonávání manipulativního nahlížení na přírodu i lidskou společnost, tzn., že:  „ovládání přírody je člověku právoplatně předurčeno;  neomezená "vláda nad přírodou" je dobrá;  neomezený růst ekonomiky, bezohledná exploatace v zájmu krátkozrace pojatého prospěchu jsou přirozené;  materiální pokrok je naším právem...“ Jsme velice mocní a máme tendenci obejít bezpečnostní mechanismy přírody“; „hodně toho spotřebujeme“, jsme nároční a hledáme „životní naplnění v hmotném hromadění, v konzumerismu“ (Kohák 1993, s. 105) Shrnutí aneb jak přispět k „síle učitelova přesvědčení, jeho živého příkladu a každodenního chování“. Prezentace svět a jako celku (nic nežije izolovaně, život je vždy „vztahování k ostatním“ v procesu vzájemné závislosti). • Uvědomění si hodnoty přirozeného systému „o sobě“; konfliktu přírody a kultury, vč. nezamlčování destruktivní role kultury vůči Zemi a cest řešení. • Možnosti k přemýšlení o zásadních otázkách existence, o odcizení, odpovědnosti, o mezích využívání přírody. • Dostatek prostoru k reflexi, k pojmenování jevů či dějů, které prožívají, podpora jejich vnitřní aktivity, stálého hledání a proměny – aby se žádoucí hodnoty staly součástí vnitřního světa učitelů. • EV je „více o tom, jak se chovat a jak žít, než o faktografii“. VÝBĚR LITERATURY BINKA, B. 2008. Environmentální etika. Brno : MU, 2008. ISBN 978-80-210-4594-1. HORKÁ, H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno : Paido, 1996. HORKÁ, H. 2005. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: MSD, 2005. ISBN 80- 210-3750-4. HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Globální výchova v podmínkách české školy. 2. rozšířené a doplněné vydání. Brno : Paido, 2000. KELLER, J.; GÁL, F.; FRIČ, J. Hodnoty pro budoucnost. Praha : G plus G, 1996. KOHÁK, E. Zelená svatozář. Praha : SLON, 1998, 2000. KUČEROVÁ, S. 1996. Člověk – hodnoty – výchova. Prešov : Manacon, 1996. ISBN 80-85668-34-3. LIBROVÁ, H. Pestří a zelení. Brno : Veronica a Hnutí Duha, 1994. KRAJHANZL, J. Ekopsychologie a environmentální chování. In Dlouhá, J. (ed.) Vědění a participace. Praha : Karolinum, 2009, s. 132- 142. ISBN 978-80-246-1656-8. ŠMAJS, J. Potřebujeme filosofii přežití? Úvahy o filosofii, kultuře, poznání, vzděláním řeči a popularizaci vědy. Brno : Doplněk, 2008. ISBN 978-80-7239-221-6. WINTER, D. D. N.; KOGER, S. M. Psychologie environmentálních problémů. Praha : Portál, 2009, ISBN 978-80-7367-593-6 „Co to k čertu s tou Zemí děláme ?“ (Winter, Koger 2009) Na „našem kousku planety“, na učitelských fakultách, připravujeme učitele a vychováváme pro práci s dětmi i dospělými. Děkuji vám všem. horka@ped.muni.cz