Základy antimikrobiální terapie 8 Fidaxomicin Nitroimidazoly Anaerobní infekce Chirurgická profylaxe 23. 4. 2024 Renata Tejkalová Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Rozdělení antibiotik A) ATB inhibující syntézu buněčné stěny (inhibice tvorby peptidoglykanu) B) ATB poškozující buněčnou membránu C) ATB inhibující metabolismus DNA - fluorochinolony - rifampicin - fidaxomicin D) ATB působící na úrovni ribozomů E) ATB inhibující různé metabolické dráhy - nitroimidazoly Fidaxomicin Objeven 1991: z půdní aktinomycety Dactylosporangium aurantiacum Váže se na β´podjednotku DNA-dependentní-RNA-polymerázy. Úzké spektrum: jen G+: Clostridium difficile, Clostridium perfringens, Bifidobacterium spp, Peptococcus spp, Peptostreptococcus spp. PK: nevstřebává se z GIT → minimum nežádoucích účinků Použití: klostridiová kolitida (Clostridium difficile) baktericidní vůči CD + zabrání tvorbě toxinů i sporulaci Dávkování pro terapii CDI : 200 mg tbl 2x denně na 10 dnů Postantibiotická kolitita = průjmové onemocnění po podání antibiotik AAC: antibiotic-associated colitis AAD: antibiotic-associated diarrhea Etiologická agens mohou být různá: Clostridium difficile: CDAD: Clostridium difficile-associated disease Clostridium difficile-associated diarrhoe CDI: Clostridium difficile infection Staphylococcus aureus Clostridium perfringens Klebsiella oxytoca Salmonella spp. G-rezistentní tyčky Candida spp. …nebo jen dysmikrobie = onemocnění, která způsobuje Clostridium difficile průjem vyvolaný toxigenním kmenem CD objevující se několik hodin po první aplikaci antibiotik nebo až 6- 8 týdnů po ukončení antibiotické léčby Zdroj : residuální nebo exogenní (30-40% pacientů v nemocnici a 5- 10% v komunitě je kolonizovaných kmenem CD) Podmínkou stanovení této diagnózy je určení etiologie (průkaz agens, průkaz toxinu, popř. kolonoskopie) Příčinou nemoci je nejčastěji předchozí léčba antibiotiky někdy terapie cytostatiky či operace Clostridium difficile v číslech – Evropa Nejčastější příčina akutních průjmů v komunitě i nemocnicích V nemocnicích 8. nejčastější nozokomiální infekce ( v USA 1. !) V nemocnicích 2-4 x častější příčina infekce než MRSA V souvislosti s antibiotickou léčbou 7-10 vyšší riziko CDI Cca případů 175 000/rok v EU 3 000 úmrtí v souvislosti s CDI ( USA 15 – 20 000 ) Náklady na léčbu a péči 3 miliardy € / rok Predisponující faktory CDI Antibiotická léčba v průběhu léčby 7-10x vyšší riziko vzniku CDI po ukončení přetrvává 3x vyšší riziko recidivy (2- 3 měsíce) Vysoké riziko: chinolony, cefalosporiny, širokospektré peniciliny, klindamycin Nízké riziko: aminoglykosidy, kotrimoxazol, penicilin, tetracykliny, tigecyklin Výskyt CDI i po přípravcích in vitro účinných (glykopeptidy) Věk > 65 let = 5 - 10x vyšší incidence Přidružené chronické nemoci chronické renální onemocnění, onkologické onemocnění, stavy spojené se snížením imunity… Hospitalizace sdružuje několik rizikových faktorů nozokomiální přenos Klinický obraz CDI - akutní průjmové onemocnění (nespecifické) - akutní průjmové onemocnění + meteorismus, bolesti břicha, subileus, leukocytóza (smrtnost 10-15%) - toxické megakolon (smrtnost 30-50 %) Symptomatologie CDI Klinické projevy: Široké spektrum příznaků, nejčastěji 5.-10. den léčby antibiotiky Profuzní průjem, někdy i s hlenem a krví (50 – 60 %), febrílie (20- 30 %), bolesti břicha, meteorismus, někdy susp. inkontinence (jen malé porce stolice), nausea, anorexie, okultní krvácení, hypalbuminémie, dehydratce, celkové vyčerpání, apatie peritoneální dráždění, toxické magakolon, perforace, sepse, septický šok Příčiny rozdílných klinických projevů infekce CD: Rozdílné faktory virulence CD Rozdílné rizikové faktory nemocného (komorbidity) Těžká forma CDI definována jako přítomnost alespoň jednoho z příznaků : • horečka >38,5 °C • zimnice a třesavky • hemodynamická nestabilita včetně septického šoku • známky peritonitidy • paralytický ileus • leukocytóza > 15.000 x 10^6/l • posun doleva (> 20 % tyčí v diferenciálu leukocytů) • vzestup kreatininu v séru (>50 % nad normál) • vzestup hladiny laktátu v séru • pseudomembranózní kolitida zjištěná koloskopicky • rozpětí tračníku prokázané zobrazovacím vyšetřením + věk ≥ 65 let, závažné komorbidity a/nebo závažná porucha imunity ATLAS – klinický skórovací systém pro CDI Hodnotí 5 rizikových faktorů v okamžiku stanovení diagnózy CDI A = Age (věk) T = Treatment with systemic antibiotics L = Leukocyte count A = Albumin S = Serum creatinine Hodnota ATLAS jako prediktor úmrtí jednoduchý klinický systém k určení závažnosti CDI medián bodů u zemřelých pacientů = 6, u přeživších <5 Rekurence - Relaps (mikroby či spóry zůstaly v GIT) - Recidiva (nová infekce z vnějšího prostředí) Vysoká vnímavost k rekurenci trvá, dokud se neobnoví mikroflóra v GIT Obvykle do 2-3 měsíců po předchozí atace Pravděpodobnost po primární atace 20-35% Pravděpodobnost po 1. rekurenci 45-65 % McFarland LV, Am J Gastroenterol 2002;97:1769-75 Diagnostika CDI Diagnostiku provádět jen při klinickém podezření na CDI, ne u bezpříznakových osob! - akutní enterokolitida s anamnézou předchozí ATB léčby - rozvoj průjmového onemocnění v průběhu hospitalizace - klinické projevy slučitelné s CDI u hospitalizovaných pacientů (meteorizmus, subileózní stav, leukocytóza…) Nevyšetřovat preventivně asymptomatické pacienty, netestovat opakovaně vzorky od jednoho pacienta, nevyšetřovat po ukončení léčby (jako test úspěšné léčby) Laboratorní – mikrobiologická pro diagnostiku střevních infekcí vyvolaných CD je zásadní průkaz toxinů Endoskopická – kolonoskopie, sigmoideoskopie nespecifická, pokud není plně rozvinutý obraz PMC Radiografická – nativní RTG břicha, CT, UZ průkaz zánětlivého rozšíření střevní stěny, dilatace střevních kliček a ev. perforace střev Odběr, transport, uchovávání vzorku - odběr minimálně 2 ml stolice do kontejneru - rychlý transport do laboratoře, optimálně do 2 hodin (labilita toxinů) - pokud nelze, uchovat při chladničkové teplotě 5ºC (max. 48 hod) - pro dlouhodobé zachování aktivity toxinů nutné zmrazení na -70ºC Laboratorní diagnostika - Průkaz toxinů - vyšetřovat oba toxiny! vysoce specifické, ale senzitivita 60-80% - Průkaz GDH glutamát dehydrogenáza (specifický antigen) vysoká negativní prediktivní hodnota - Kultivace 2-3 dny, citlivost 99% - PCR Amplifikační testy nukleových kyselin 16S RNA, geny toxinů (tcdB), GDH geny Laboratorní diagnostika - interpretace Doporučené postupy CDI 2021- European Study Group on C. difficile (11 evropských zemí vč. ČR) Terapie CDI Terapie CDI Další léčebné možnosti: Rifaximin Teikoplanin Tigecyklin Saccharomyces boulardii (probiotikum) Infuze Ig Fekální bakterioterapie (sonda nebo klysma) Obecně: - Pokud možno přerušení antibiotické léčby, nebo náhrada méně rizikovým přípravkem - Náhrada tekutin a elektrolytů - Neléčit kolonizaci - Nepoužívat přípravky tlumící peristaltiku Která ATB vyvolávají CDI? klindamycin, aminopeniciliny, cefalosporiny 2.-3., FQs Spektrum účinku (na střevní bakterie) Gram+ Gram- anaerobi C. difficile klindamycin (+) - + (+) ampicilin + (+) (+) - amoxicilin + (+) (+) - cefuroxim (+) + - - ceftriaxon (+) + - - ciprofloxacin - + - - ne nutně širokospektrá ATB klindamycin vs. ciprofloxacin: rozdílné cílové mikroorganismy Která ATB jsou relativně bezpečná? 1) Ta, která míjejí GIT G-PEN, PIP, CTZ, IMI, MER, GPs, AGs, COL, DAP, OFL/LEV, TMP 2) Ta, která pronikají do GIT, ale usmrcují i C. difficile MET, DOX, TIG, CLMF, ... (RIF) 3) Ta, která pronikají do GIT, ale střevní bakterie jsou rezistentní ? COT, makrolidy ?? Prevence CDI v nemocnici Omezení spotřeby antibiotik Striktní stanovení pravidel a dodržování epidemiologických opatření v případě výskytu průjmových onemocnění (maximální pozornost přenosu rukama personálu, odpovídající hygienická údržba prostředí, nutnost užití sporicidních přípravků, desinfekční látky s obsahem hypochloridu nebo aldehydů) … Rozdělení antibiotik A) ATB inhibující syntézu buněčné stěny (inhibice tvorby peptidoglykanu) B) ATB poškozující buněčnou membránu C) ATB inhibující metabolismus DNA D) ATB působící na úrovni ribozomů E) ATB inhibující různé metabolické dráhy - nitroimidazoly Nitroimidazoly Tvoří skupinu heterocyklických látek s pětičlenným kruhem, podobnou nitrofuranům. Působí na anaerobní látkovou výměnu, což vysvětluje jejich aktivitu na protozoa a anaerobní bakterie. Mechanismus účinku: Inhibice syntézy nukleových kyselin Účinek: baktericidní Vyučování močí 60-80% Vylučování stolicí 6-15% Metabolizovány v játrech,konjugace na antibakteriálně méně účinné metabolity Rezistence: Vzácně u anaerobů, je možná u trichomonád a améb Farmakokinetika - po per os podání dochází ke komplexní absorbci - C[max] 500mg - 3hod. - biologický poločas 6-11h - dobrá absorpce ze střeva -(>90) - nízká vazba na bílkoviny séra -( <20%) - dobrá distribuce do tkání (distribuční objem 0,6-1,1 l/kg) - PAE 1-5 hodin - intenzivně se metabolizuje v játrech, vylučuje se ledvinami Nitroimidazoly vs. benzimidazoly Nitroimidazoly byly objeveny v 50tých letech 20. století, při hledání léku proti vaginální trichomoniáze. • metronidazol, ornidazol, tinidazol: proti anaerobům a některým prvokům; • azanidazol, nimorazol, propenidazol, secnidazol: proti trichomoniáze, amébiáze; • benznidazol, megazol: proti jihoamerické trypanozomiáze (Chagasova choroba); • carnidazol, dimetridazol, ipronidazol, ronidazol: pro veterinární účely. Od nitroimidazolů je nutné odlišit benzimidazoly (albendazol, mebendazol, tiabendazol a další), které slouží jako antihelmintika. Nitroimidazoly Humánní medicína Metronidazol (Efloran,Entizol,Klion…) Ornidazol(Avrazor) tinidazol secnidazol nimorazol Veterinární medicína carnidazol dimetridazol ipronidazol ronidazol Účinnost Antiparazitární protozoa -G. lamblia, T.vaginalis, E.histolytica, Balantidium coli, Blastocystis hominis) Antibakteriální – anaeroby Dobrá účinnost: Rezistence: Propionibacterium spp. Bacteroides spp. Viridující streptokoky Fusobacterium spp. Aktinomycety C.perfringens Propionibacteria Peptococcus spp. Bifidoibacteria Peptostreptococcus spp. Lactobacily Veillonella spp. Eubacterium spp. Campylobacter spp., H.pylori (??) M.tuberculosis Indikace: - trichomoniáza - infekce vyvolané Clostridium spp. - Bacteroides spp. (celulitidy, abscesy) - nekrotizující stomatitida + peridontální infekce - Clostridium diff.- pseudomembranosní kolitida - profylaxe v chirurgii - H.pylori v kombinaci - Giardióza Nežádoucí účinky - nervový systém - perif. neuropatie, křeče, závratě, poruchy vědomí - leukopenie, útlum k.d. - HUS - stomatitis, kovová chuť v ústech - GIT – 3% nevolnost, zvracení, nechutenst - antabusový efekt (nesnášenlivost alkoholu) Kontraindikace - Onemocnění CNS - Útlum kostní dřeně - Těhotenství - Opatrně při onemocněních jater - Nepít alkohol! Dávkování Entizol (metroniodazol) tbl .250 mg, 500 mg, infuze 500 ml vag. tbl 500 Avrazor (ornidazol) tbl 500 mg inj.500 ml U anaerobních infekcí: 2-3x denně 500mg Trichomonóza, lamblióza: 3x denně 250mg nebo jednorázově 1,5g Výskyt anaerobů v organismu dutina ústní 50-100 druhů 10^8/ml, 50-90% anaerobů tračník 100-500 druhů 10^11/ml, >99% anaerobů vagína 10^8/ml, 75-90% anaerobů kůže mazové a potní žlázy Lékařsky významné rody Infekce vyvolané anaeroby absces mozku subdurální empyém endoftalmitida paradentóza infekce zubního kanálku odontogenní infekce chronická situsitida, mesotitida, mastoiditida peritonzilární absces aspirační pneumonie plicní absces, empyém jaterní absces peritonitida nitrobřišní abscesy apendicitida záněty malé pánve u žen kousnutí zvířetem diabetická noha klostridiové infekce aktinomykóza Kdy myslet na anaerobní infekci ? - lokalizace (fyziologická anaerobní flóra) - zhmoždění, ischémie, cizí těleso, ... - chronický proces - infekce sdružená s karcinomem - zápach - tvorba plynu - sterilní hnis (zvl. při pozit. mikroskopii) Mikrobiologická diagnostika - mikroskopický průkaz aktinomycéty, klostridia - kultivace podmínky odběru a transportu falešná pozitivita a negativita - plynová chromatografie, HPLC - průkaz antigenů, toxinů - genetické metody Možnosti léčby - chirurgie (radikální) - ATB - zlepšit dodávku kyslíku, prokrvení tkáně - komplexní terapie Antibiotika pro léčbu anaerobní infekce Obecně: vyšší dávkování, delší dobu b-laktamy špatný průnik, proto vysoké dávkování MET, CMF výborný průnik ale NÚ KLI dobrý průnik a intraleukocytární transport, dnes riziko rezistence NE: AMG, FQ, COL, COT, CTZ Mikrobiální osídlení GIT Žaludek a jícen: Počet bakterií menší než 10^3 cfu/ml. Nejsou přítomny obligátně anaerobní bakterie. Mikrobiální flóru tvoří alfa-hemolytické streptokoky, laktobacily, kvasinky a další orální bakterie. Je zde přímá souvislost mezi pH žaludku (normálně 2-3) a počtem bakterií. V případě achlorhydrie u karcinomu žaludku stoupá počet bakterií až na 10^6 cfu/ml. Rovněž anestezie redukuje množství žaludečních kyselin a podmiňuje vzestup počtu bakterií. Duodenum a jejunum: Počet bakterií se pohybuje v rozmezí 10^2-10^4 cfu/ml. Primárně se jedná o streptokoky a laktobacily, bakterie orální mikroflóry a vzácněji enterobakterie a bakteroidy. Mikrobiální osídlení GIT Tenké střevo: počet bakterií stoupá až na 10^6 cfu/ml. Laktobacily a streptokoky stále dominují.V terminální části se zhruba ve stejném poměru nachází enterobakterie a bakteroidy. Tlusté střevo: Celkový počet bakterií v tlustém střevě dosahuje 10^8 x 10^12-^14 cfu/mg suché stolice. Anaerobní bakterie významně převažují nad aerobními. Mezi nejčastější bakterie patří bakteroidy, klostridia, eubakterie, bifidobakterie, anaerobní koky, escherichie, streptokoky, enterokoky a jiné. Celkový počet jednotlivých druhů dosahuje téměř 500. Intraabdominální infekce většinou způsobeny insuficiencí stěny GIT - peritonitidy (primární, sekundární, terciární), - lokalizované abscesy - náhlé příhody břišní Primární peritonitida (není spojena s chirurgickým výkonem) - Difúzní bakteriální infekce bez ztráty integrity GIT. - Často vzniká hematogenně nebo lymfogenně. - Zpravidla vyvolána jedním bakteriálním druhem (monomikrobiální) - Etiol.agens: Escherichia coli , Enterococcus sp. Streptococcus pneumoniae, Streptococcus pyogenes - Terapie: chráněné aminopeniciliny, cefalosporiny II. event. III.g. piperacilin/ tazobaktam… Sekundární peritonitida, terciální peritonitida způsobená průnikem bakteriálních patogenů z gastrointestinálního traktu do peritoneální dutiny, porušenou nebo i celistvou stěnou střevní, je vždy smíšenou infekcí (aerobní i anaerobní střevní bakterie), TP často po intervenčních výkonech v dutině břišní nejvyšší letalita V prevenci infekcí v místě operačního výkonu má důležitou roli profylaktická aplikace antibiotik. Terapie: chráněné aminopeniciliny, cefalosporiny II. event. III.g.+ metronidazol, linkosamidy + aminoglykosidy, piperacilin/ tazobaktam, karbapenemy, tigecyklin + v některých situacích event. aminoglykosidy, ampicilin Intraabdominální absces Typické lokalizace – subfrenické prostory, Douglasův prostor Terapie komplexní, bez chirurgické intervence ATB bez efektu Vždy smíšená etiologie s převahou anaerobů Terapie: chráněné aminopeniciliny, cefalosporiny II. event. III.g.+ metronidazol, linkosamidy + aminoglykosidy, piperacilin/ tazobaktam, karbapenemy, tigecyklin Zásady správné antimikrobiální profylaxe v chirurgii Role antibiotické profylaxe - Snižuje riziko výskytu infekčních komplikací v operační ráně - Jednoznačně ale nesnižuje u pacienta riziko jiných typů infekce - Antibiotická profylaxe tvoří 20% celkové spotřeby antibiotik v nemocnicích - Iracionalita v předepisování antibiotické profylaxe je přes 50% - Jenom správně indikovaná, vhodně zvolená a adekvátně provedená profylaxe je opravdu efektní ve snížení rizika infekce Riziko infekce v místě chirurgického výkonu dávka bakteriální kontaminace x virulence Riziko ICHV = --------------------------------------------------------------- odolnost pacienta Pronikavý nárůst rizika vzniku IChV je při kontaminaci 10^5 a více buněk v 1g tkáně, při implantaci cizorodého materiálu klesá infekční dávka na 10 ^2/1 g. - Pozor na přítomnost umělého materiálu (kloubní náhrady, chlopně, pak stačí mnohem menší bakteriální nálož) - Pozor na různé komorbidity pacienta Pooperační podání antibiotik nemůže nahradit správné ošetřovací techniky! Antibiotická profylaxe - efektivita Antibiotická profylaxe je efektní jen při striktním dodržování základních parametrů: - vhodná indikace ve vztahu k příslušnému chirurgickému výkonu - správná volba konkrétního antibiotika - správné načasování první podané dávky antibiotika - správná dávka konkrétního antibiotika dle hmotnosti pacienta - adekvátní délka antibiotické profylaxe Indikace antibiotické profylaxe Rozdělení operačních ran (dle rozsahu bakteriální kontaminace v průběhu výkonu): Čisté – riziko ranných infekcí na úrovni 1-2% Kontaminované – rána silně kontaminována již před operací, riziko ranných infekcí je 50% a více Čisté kontaminované – v průběhu operace je otevřen urogenitální, gastrointestinální nebo tracheobronchiální systém, riziko ranných infekcí je až 20% Indikace antibiotické profylaxe Čisté operační rány- antibiotická profylaxe není indikována (pouze při riziku velmi nebezpečných infekcí např. vaskulární výkony s použitím prostetického materiálu Kontaminované operační rány, kdy tkáně jsou již před výkonem v kontaktu s infekčním materiálem , potom už mluvíme o terapeutickém podávání antibiotik Čisté kontaminované rány, kdy v průběhu operace může dojít nebo dojde ke kontaminaci infekčním agens – antibiotická profylaxe je indikována Parametry pro vhodné antibiotikum v profylaxi -účinnost Dobrý průnik do operovaných tkání Účinnost na bakteriální spektrum pravděpodobně přítomné v operačním poli - Znalost nejčastějších bakteriálních původců infekcí v daném místě, znalost pacientovy mikroflóry (až 95% bakteriální kontaminace operačních ran je endogenní kontaminace) - Znalost lokální mikrobiologické situace na příslušném oddělení, tj případné nozokomiální kmeny(asi 5% případů tvoří exogenní zdroje) Parametry pro vhodné antibiotikum v profylaxi - dávka Dávka podaného antibiotika musí odpovídat tělesné hmotnosti pacienta Pozor na SPC! Doporučená dávka v dětském věku se počítá na 1kg tělesné hmotnosti, ale u dospělých je jednotná dávka bez rozdílu váhy! Parametry pro vhodné antibiotikum v profylaxi – délka profylaxe Dnes se doporučuje pouze jediná předoperační dávka antibiotika - současný přístup je ověřený metodami medicíny založené na důkazech u naprosté většiny indikací - aplikace další dávky během operace jen v přesných indikacích Podávání antibiotik profylakticky déle než 24 hod. - Přináší vysoké riziko superinfekce - Přináší řadu dalších negativních účinků - Zvyšuje riziko selekce rezistentních kmenů - Zvyšuje celkově vynaložené náklady Nepřináší žádný další protektivní účinek! Zásady racionální antibiotické profylaxe-shrnutí - Rozhodujícím obdobím pro vznik infekce je doba trvání výkonu a následující 3-4 hod (chráněné koagulum) - ATB nutno aplikovat i.v. asi 20- 30 min. před výkonem (před incizí), většinou v úvodu do anestezie s premedikací - Při operačním výkonu delším než 3 hodiny a při ztrátě krve větší než 1,5 litru krve, je třeba na sále aplikovat další dávku ATB (biologický poločas ATB =doba, za kterou klesne množství farmaka v těle =koncentrace v krvi na polovinu počáteční hodnoty) - V ostatních případech antibiotická profylaxe zahrnuje pouze jednu dávku antibiotika - Není prokázáno zvýšení incidence SSI- Surgical Site Infection s opakováním dávky antibiotika (mimo některých výkonů ortopedie a kardiochirurgie). - ATB baktericidní, netoxická s vhodnou farmakokinetikou - Aplikace ATB po operačním výkonu je z hlediska profylaxe neúčinná Chirurgická profylaxe u rizikových pacientů U chirurgických výkonů, kdy antibiotická profylaxe není doporučena je třeba zohlednit rizikové skupiny pacientů: - věk nad 70 let - špatné výživové podmínky nebo obezita - diabetes mellitus - pacienti s chopenní náhradou, kloubní náhradou, implantovanou cévní protézou, pacemakerem - pacienti po transplantaci - pacienti po chemoterapii, kortikodependentní, imunosuprimovaní a neutropeničtí Doporučený způsob profylaxe s ohledem na chirurgický výkon Chirurgický výkon Infekční agens Profylaxe Traumatologie klostridia, stafylokoky PEN,OXA, CEF I,Avrazor Ortopedie stafylokoky OXA,CEF I. Cévní CH stafylokoky OXA, CEF I. Hrudní CH jícen smíš. aer.i anaer. flora AMC/AMS, CEF II. plíce, mediastinum Koronární bypass, náhrada chlopně, dtto dtto ostatní kardioch.výkony na ot.hrudníku: Pacemaker implantace: stafylokoky, korynebakterie CEF I. CEF II. Abdominální CH gastroduod. smíš. aer. i anaer. flora AMC/AMS,CEFII.,Avrazor hepatobil. dtto dtto, apendektomie dtto dtto, kolorektální převážně anaerobní flora dtto Chirurgický výkon Infekční agens Profylaxe Gynekologie (hysterektomie smíšená aerobní AMC/AMS, CEF II. i anaerobní flóra, Avrazor enterokoky, SRAG) Urologie nefrektomie enterobakterie AMC/AMS,AMP, COT cystektomie enterokoky dtto endoskopické výkony cílená kultivace, terapie, profylaxe, rekonstrukční výkony dtto Profylaxe - dávkování vzhledem k váze pacienta Dávkovací interval - Cefazolin 1g i.v. do 70 kg 4 hodiny 2g i.v. nad 70kg 3g i.v. nad 120kg - Cefuroxim 1,5g i.v. do 70 kg 4 hodiny 3g i.v. nad 70 kg - Metronidazol 500mg do 90 kg není třeba 1000 mg nad 90 kg - AMP/SLB 1,5g i.v. do 70 kg 2 hodiny 3g i.v. nad 70kg nebo - AMP/SLB 1,5g i.v. do 70 kg 1,5g+AMP 1g nad 70 kg 1,5g+AMP 2g nad 90 kg nebo - AMO/CLA 1,2g i.v. do 70 kg 2 hodiny 1,2g+AMP 1g nad 70 kg 1,2g+AMP 2g nad 90 kg Profylaxe - dávkování vzhledem k váze pacienta – při alergii k betalaktamům Dávkovací interval Vankomycin 1 g do 90 kg není třeba 1,5g nad 90 kg Klindamycin 600 mg do 90 kg 6 hodin 900 mg nad 90 kg Gentamicin 5mg/kg není třeba Ciprofloxacin 400 mg do 90 kg není třeba 600 mg nad 90 kg Závěr profylaxe Antibiotika představují veliký selekční tlak, antibiotická profylaxe tvoří 20% celkové spotřeby antibiotik v nemocnicích - Nepřekračovat bez příčiny povolenou dobu podání profylaxe (dnes jedna dávka) - Při delších chirurgických výkonech a větších ztrátách krve správné načasování dalších dávek (biologický poločas) - Profylaxe není terapie, jde o chráněné koagulum Nejčastější chyby v profylaxi jsou poddávkování a překračování povolené doby profylaxe (selekce rezistentních kolonií) Děkuji vám za pozornost a přeji vám, aby vám budoucí lékařská práce přinášela po celý profesní život jenom radost a uspokojení