MEZINÁRODNÍ CENTRUM KLINICKÉHO VÝZKUMU
„TVOŘÍME BUDOUCNOST MEDICÍNY“
UCHO I
KOCHHK FNUSA
Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku
Fakultní nemocnice u sv. Anny a LF MU v Brně
Přednosta: Doc. MUDr. Gál Břetislav, Ph.D.
Pekařská 53, Brno , 656 91
Otázky - UCHO
1. Anatomie ucha, sluchová funkce, vyšetření ucha
2. Vyšetření sluchového ústrojí
3. Funkce a vyšetření vestibulárního ústrojí
4. Objektivní audiometrická vyšetření
5. Periferní paréza lícního nervu
6. Vývojové vady a nemoci zevního ucha (Klinika dětské ORL)
7. Nádory ucha
8. Akutní zánět středoušní (Klinika dětské ORL)
9. Otitis media chronica secretorica / OME /
10. Mastoiditis
11. Otitis media chronica
12. Komplikace středoušního zánětu
13. Sanační a rekonstrukční operace prováděné při chronickém zánětu středoušním a jeho následcích
14. Otoskleróza
15. Traumatologie středního a vnitřního ucha
16. Percepční porucha sluchu a rovnováhy
17. Rehabilitace sluchu
Klinická anatomie ucha
▪ Sluchově - rovnovážné ústrojí je uloženo ve spánkové
kosti - nejtvrdší kosti lidského těla
Části sluchového ústrojí
▪ Periferní část
– Zevní ucho úsek sběrný
– Střední ucho úsek transformační
– Vnitřní ucho - od ovál. okénka ke Cort. ústr.
▪ Vestibulokochleární nerv
▪ Centrální část
– sluchová a rovnovážná nervová dráha
– příslušná centra v mozkové kůře.
Zevní ucho
▪ Boltec (auricula)
Zevní ucho
Zevní zvukovod (meatus acusticus externus)
– 3cm, 2x esovitě zahnutý – ventromediálně, dorsomediálně a
ventromediálně (proto třeba zvukovod při otoskopii vyrovnat
tahem za ucho; dospělí dozadu a nahoru, děti dozadu a dolů)
– zevní část
▪ chrupavka
▪ vystlána kůží s chlupy (tragi) a mazovými žlázkami – maz (cerumen)
– vnitřní část
▪ spánková kost
▪ vystlána jen tenkou epidermis
Kůže zvukovodu má cca 10x větší růstovou potenci,
než sliznice středouší – teorie vzniku
získaného cholesteatomu
Střední ucho
▪ Středoušní dutina
– souhrnný název pro celý pneumatický systém spánkové kosti
– zahrnuje dutinu bubínkovou, sklípky mastoidálního výběžku i sluchovou
trubici (tubotympanální a tympanomastoideální segment)
Střední ucho
Bubínek (membrana tympani)
Inklinační a deklinační úhel k ose zvukovodu
– plocha 55 mm2
– anulus fibrocartilagineus
– sulcus tympanicus
– pars tensa
▪ Tři vrstvy:
– Zevní - epidermis (stratum cunateum)
– Střední – vazivo (zevně radiálně, navnitř
cirkulárně), str. fibrosum
– Vnitřní – epitel, str. mucosum
– pars flaccida (membrana Shrapnelli)
▪ 5 mm2 v horní části bubínku
▪ chybí vazivová vrstva
Střední ucho
▪ Dutina bubínková (cavum tympani)
– Epitympanum (atticus, dutina nadbubínková)
▪ Nachází se v něm převážná část kladívka a kovadlinky
▪ propojení přes aditus ad antrum s antrum mastoideum a se systémem mastoideálních sklípků
– Mezotympanum
▪ je střední část bubínkové dutiny
▪ promontorium (bazální závit hlemýždě)
▪ oválné okénko (foramen ovale, fenestra vestibuli)
▪ kulaté okénko (foramen rotundum, fenestra cochleae)
▪ horizontální úsek lícního nervu
▪ ústí Eustachovy trubice
▪ musculus tensor tympani a musculus stapedius (ochrana vnitřního ucha před silnými zvuky)
– Hypotympanum
▪ je dolní část cavum tympani
▪ Sousedící struktura - bulbus venae jugularis internae
Cavum tympani - (úzká štěrbina, tvar bikonkávní
čočky) 6 stěn
Paries:
▪ membranaceus
▪ labyrinthicus
▪ tegmentalis
▪ jugularis
▪ mastoidea
▪ caroticus
Střední ucho
▪ Dutina bubínková (cavum tympani)
– největší dutina středního ucha
– tři sluchové kůstky:
▪ kladívko (malleus)
▪ kovadlinka (incus)
▪ třmínek (stapes)
SLUCHOVÁ FUNKCE ( PŘEVODNÍ,
ÚSTROJÍ )
1. Kompenzace úbytku akustické energie (vzduch tekutina):
a/bubínek-oválné okénko 14x
b/pákový systém kůstek 1,3x
c/pákový systém vzniklý nestejnoměrným zakřivením bubínku.
dohromady 30-35dB
2. Vzáj. změna složky výchylky a tlaku zvukového vlnění.
Plyn=velká výchylka, malý tlak.
Kapalina=malá výchylka, velký tlak.
Eustachova trubice
▪ Ventilační funkce - vyrovnání tlaku ve středouší se
zevním tlakem, přivádění zvuk. vln jen zvnějšku
▪ Drenážní funkce - odstraňování sekretu ze středouší
▪ Ochranná funkce - před průnikem sekretu do středouší
Průřez kochleou
Průřez ductus cochlearis
Vedení vibrací z bubínku
kochleou, Cortiho orgán
Zevní vláskové bb. (OHC) = servomechanismus
pro vnitřní vláskové bb. (IHC)
Kochleární přepážka
Systém 3 membrán – membrana
basilaris, reticularis, tectoria
Princip tonotopie
– čím vyšší frekvence, tím se
akustický tlak vyrovnává blíže ke
třmínku, tj. vysoké frekvence jsou
percipovány v bazálním závitu,
hluboké v apikálním
SLUCHOVÁ FUNKCE (PERCEPČNÍ ÚSTROJÍ )
Funkce hlemýždě:
•přeměna mechanické
vibrace na nervové vzruchy
•základní frekvenční analýza
Vlnová hydrodynamická teorie slyšení (von
Bekesyho teorie „trawelling wave“)
▪ Z bubínku je akustický tlak převeden řetězem kůstek do oválného okénka.
▪ Kapalina je nestlačitelná, tlaková změna se vyrovnává na membráně okrouhlého okénka,
jež kmitá v protifázi ke třmínku.
▪ Jsou-li změny tlaku v rozsahu slyšení, vyrovnává se tlak na kochleární přepážce, vytvoří se
prohnutí přepážky, vlna.
▪ Pohyb membrány se přenáší postupně ve formě tzv. „postupující vlny“ podél membrány a
dosahuje maximální amplitudy v místě, které odpovídá frekvenci zvukové vlny. Čím je
kmitočet vyšší, tím se tlak vyrovnává blíže ke třmínku (princip tonotopie).
▪ „Postupující vlna“ vede k posunu tektoriální membrány Cortiho ústrojí vzhledem k
bazilární membráně a vychýlením vlásků smyslových buněk k jejich podráždění. Pohybem
cilií se otevřou mechanicky iontové kanály. Vnitřní vláskové bb. receptorovým potenciálem
otevřou kalciové kanály a na bazálním konci b. dochází k uvolnění neurotransmiterů.
▪ Tím se mění mechanická energie kmitání na elektrické potenciály, které jsou vedeny do
sluchového centra v Heschlových závitech. Zde jsou dekódovány, vnímány jako zvuky a po
převodu asociačními drahami do čelních laloků je dešifrován jejich signální význam.
Vyšetření
▪ Anamnéza
▪ Klinické vyšetření: palpace, otoskopie,
(otomikroskopie)
▪ Zobrazovací metody
– Sumační rtg: Schüller, Stenvers, Meyer
– CT : axiální a koronární řezy
▪ Vyšetření funkce sluchu
– klasická sluchová zkouška, audiometrie, tympanometrie, evokované
potenciály (BERA), spontánní otoakustické emise
▪ Vyšetření vestibulárního aparátu
Anamnéza - symptomatologie ušních
nemocí
Porucha
sluchu
Výtok z
ucha
Tinnitus
Bolest Závrať
Vyšetření ucha, oto(mikro)skopie
▪ Aspekce a palpace
– tvar boltce, deformity
– Kožní léze, jizvy (i retroaurikulárně)
– výtok ze zvukovodu
– bolestivý tlak na tragus při zánětu zvukovodu
– palpační bolestivost na processus mastoideus při mastoiditidě
▪ Otoskopické a oto(mikro)skopické vyšetření
– ušní zrcátko (spekulum)
– otoskop, pneumootoskopu
– mikroskop
Otoskopie:
vyšetření
zvukovodu a
bubínku pomocí
spekula
Střední ucho
Bubínek (membrana tympani)
– Spojení bubínku s řetězcem
kůstek přes rukojeť
kladívka tvoří typický reliéf:
▪ Umbo
▪ stria mallearis
▪ prominentia mallearis
– Světelný reflex
– „Bezoldovo trias“:
prominentia mallearis, stria
mallearis, světelný reflex.
Normální bubínek
Otoskopie – rozdělení bubínku
Typické otoskopické nálezy
▪ Poloha bubínku
– Vpáčení
– Vyklenutí – záněty, nádory…
▪ Integrita (celistvost) bubínku
– Perforace poúrazové
– Perforace zánětlivé
▪ Akutní – většinou tečkovité s pulsaci
▪ Chronické – často ledvinovitého tvaru
– Periferní
– Centrální
▪ Definitivní pozánětlivé změny na bubínku – vápenné inkrustace,
jizvy
▪ Patol. nález za bubínkem – tekutina (OMS), hemotypanum
Zobrazovací metody
▪ Prostý rentgenový snímek
▪ HRCT (high resolution CT)
▪ Magnetická rezonance
Zobrazovací metody
▪ Prostý rentgenový snímek
– Stenversova projekce (RTG paprsky dopadají kolmo na pyramidu spánkové kosti)
– Schüllerova (paprsky směřují rovnoběžně s podélnou osou zevního zvukovodu) viz obrázek
– Axiální projekce
– v posledních letech je prostý snímek nahrazován CT vyšetřením
Mastoiditis ac. vlevo, Schüllerova projekce
Stenversova projekce
Axiální projekce na pyramidu
spánkové kosti
Zobrazovací metody
▪ HRCT (high resolution CT)
– nejvíce používaná zobrazovací metoda pro vyšetření spánkové kosti
– využíváno v diagnostice chronických středoušních zánětů především cholesteatomu, při
diagnostice zlomenin spánkové kosti, patologií lícního nervu a pod.
CT řetězu kůstek a středoušní dutiny
Canalis
Fallopi
Canalis Fallopi
MR - vlevo intrakanalikulárně neurofibrom
n.VIII. 19 x 15 x 16 mm
Schwanoma n.VIII l.dx.
Zobrazovací metody
▪ HRCT – cholesteatom vpravo
Zobrazovací metody
▪ Magnetická rezonance
– detekce recidivy cholesteatomu (DWI MR - difusion weighted imaging MR)
– vyšetření patologií vnitřního zvukvodu a mostomozečkového koutu (diagnostika
vestibulárního schwanomu)
VYŠETŘENÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ
▪ rozdělení poruch sluchu
▪ vyšetření sluchu řečí a ladičkami
▪ vyšetření sluchu tónovou audiometrií
▪ vyšetření sluchu řečovou audiometrií
▪ objektivní vyšetřovací metody
Porucha sluchu
Nedoslýchavost
(Hypacusis)
Senzorineurální
Hypacusis perceptiva
Weber lat. k lépe slyš.uchu
Rinne posit
Schwabach zkrácen
Kochleární RetrokochleárníRetro (supra)kochleární
Převodní
Hypacusis conductiva
Weber lat k hůře slyš. uchu
Rinne negat
Schwabach prodl.
Smíšená
Hypacusis mixta
Schwabach zkrácen
Rinne negat
Klasifikace poruch sluchu podle místa léze
Pojmy z fyziol. akustiky I
Zvuk – mechanické vlnění pružného prostředí, v
užším smyslu takové vlnění, které mladý zdravý
člověk slyší (16Hz – 16 kHz). Zvuk je charakterizován
kmitočtem (1 Hertz = 1 kmit za sec.) a intenzitou
(decibel).
Decibel (dB) = desetina dekadického logaritmu
poměru určité intenzity k intenzitě základní. Tzn., že
přírůstek intenzity o 20 dB znamená nárůst na 100
násobek dané intenzity.
Pojmy z fyziol. akustiky II
Sluchový práh = nejslabší zvuk, který člověk postřehne.
Pro určitý kmitočet je to nejnižší intenzita, při níž zvuk daná
osoba začne slyšet. Lidský sluch je nejcitlivější v oblasti 1000
– 4000 Hz (sluchové pole je zde nejširší).
Vzdušné vedení = vedení zvuku zvukovodem přes střední
ucho na blanku oválného okénka.
Kostní vedení = přímý přes kmitů kostmi leb ky s následnou
kompresí a dilatací pouzdra hlemýždě.
Akustická impedance = vlastnost prostřední, která brání
přenosu akustické energie
Akustická poddajnost (compliance) = opak akustické tuhosti.
Recruitment fenomen
= abnormální nárůst hlasitosti v nadprahových hladinách při postižení funkce
OHC a normální funkci IHC. Při poruše OHC při zvyšování nadprahové
hladiny zvuku narůstá hlasitost rychleji než u normálního sluchu.
Pacienti s intrakochleární nedoslýchavostí určují sluchový práh jednoznačně,
bez zaváhání.
Fowlerova zkouška – srovnání hlasitosti téhož tónu v obou uších u
jednostranné percepční vady. Fletcherova křivka
Vyšetření sluchu
Vyšetřujeme na vzrůstající hladině objektivity:
▪ Klasická sluchová zkouška
▪ Audiometrie
▪ Objektivní vyšetřovací metody
– tympanometrie
– evokované potenciály
– otoakustické emise
Vyšetření sluchu řečí a ladičkami
▪ Důležitá součást vyšetření sluchu:
Rychlé, jednoduché, levné, když není možné provést audiometrické
vyšetření ( v době pohotovostní služby), informuje o praktické
upotřebitelnosti sluchu – porozumění řeči
Orientační vyšetření
▪ Ladičkové zkoušky:
– Rinne
– Weber
– Další: Schwabach,
Gellé, Frederici…
Vyšetření sluchu řečí a ladičkami
▪ Zkouška Rinneho:
– porovnává slyšení kostní (ladička přiložena na mostoidní
výběžek) a slyšení vzdušné (ladička před zvukovodem)
– Pozn.: energie potřebná k rozvibrování lebky tak, aby došlo k vjemu zvuku o stejné
intenzitě jako u zdravé vzdušné cesty, musí být o cca 40dB větší
R+ …pacient slyší lépe ladičku přiloženou před zvukovod
→ nenarušen převodní systém
R- …pacient slyší lépe ladičku přiloženou na procesus mastoideus
→ převodní nebo smíšená nedoslýchavost
Zkouška Weberova:
– ladička přiložena na temeno nebo čelo pacienta
– Pacient určí, ve kterém uchu slyší tón ladičky lépe (lateralizuje):
 W → …slyší ladičkou v obou uších stejně
 W …slyší ladičku více v pravém uchu
W → …slyší ladičku více v levém uchu
→ převodní nedoslýchavost – lateralizuje do ucha hůře slyšícícho
→ senzorenurální nedoslýchavost - do ucha lépe slyšícího
Klasická sluchová zkouška
P L
4 V 10
O,5 Vs 10
W
+ R +
zkr. Sch norm
Hypacusis perceptiva
Weber do lépe slyšícího ucha
Rinne posit
Schwabach zkrácen
P L
4 V 10
3 Vs 10
W
–– R +
prod. Sch norm.
Hypacusis conductiva
Weber do hůře slyšícího ucha
Rinne negat
Schwabach prodloužen
Hypacusis mixta
Schwabach zkrácen
Rinne negat.
Vyšetření sluchu tónovou
audiometrií
Audiometr = přístroj vytvářející tóny o určitém kmitočtu
(Hz) a hlasitosti (dB)
▪ audiometrická komora
▪ Vzdušné vedení:
→ sluchátka
▪ Kostní vedení:
→kostní vibrátor
Audiometrie
▪ Kvantitativní a kvalitativní vyšetření sluchu pomocí speciálních
elektroakustických přístrojů zvaných audiometry.
▪ Nejčastěji se určuje sluchový práh pro čisté tóny. V audiometru se
generují elektrické impulzy různé frekvence a intenzity, které se ve
vibrátoru mění na akustické kmity.
▪ Audiometr screeningový, depistážní, diagnostký, klinický, řečový.
▪ Audiogram ztrátový (relativní) nulová hodnota prahu znamená
průměrnou prahovou hodnotou mladých zdravých osob. Výsledkem je
zjištění, o kolik hůře slyší vyšetřované oproti statisticky stanovému
prahu.
▪ Normální sluch: Je-li na některé frekvenci sluchový práh vyšší než 20
dB, jde o nedoslýchavost bez ohledu na uvědomění.
Symboly pro záznam audiometrického
vyšetření
vpravo vlevo
Vzdušné vedení
Kostní vedení
Vyšetření sluchu tónovou
audiometrií
Audiogram – normální sluch
Vyšetření sluchu tónovou
audiometrií
Audiogram – senzorineurální nedoslýchavost (percepční)
typická křivka bazokochleární, apikokochleární,
mediokochelární, pankochleární.
Pankochleární porucha sluchu vpravo bazokochleární porucha sluchu vpravo
Vyšetření sluchu tónovou
audiometrií
Audiogram – převodní nedoslýchavost (konduktivní)
Vyšetření sluchu tónovou audiometrií
Audiogram – smíšená nedoslýchavost
vpravo
Slovní audiometrie
Vyšetřovaný opakuje přehrávaná
slova. Jedno správně opakované
slovo znamená 10% rozumění z
jedné sady. Vyšetřuje se na
stoupajících hladinách intenzity
až do 100% porozumění nebo
maximálně dosažitelného
procenta rozumění.
Tympanometrie
Impedanční audiometrie, měření impedance blanky
bubínku Ve zvukovodu měříme hladinu testovacího tónu.
Čím je bubínek poddajnější, tím více energie se převede do
středouší a naopak – čím je tužší, tím více energie se odrazí
zpět do zvukovodu. Třmínkový reflex.
Tympanometrie
(impedanční
audiometrie)
BERA
–prodloužená latence o 0,2 ms – suspekce
na malý neurinom n. VIII
Otoakustické emise (OAE)
▪ Jsou zvuky vznikající spontánně nebo evokovaně činností
zevních vláskových bb. Cortiho orgánu.
▪ Spontánní OAE vznikají samovolně, známka normální fce
Cortiho orgánu, přítomny v dětském věku
▪ Evokované OAE
– Tranzientně evokované (TEOAE)- jako odpověď na akustický
stimul
– Distorzní produkty (DPOAE) – emisní odpověď na dva současně
vnímané čisté tóny o blízké frekvenci a intenzitě
▪ Užití – novorozenecký screening sluchu a frekvenčně
specifické určení sluchového prahu
Percepční nedoslýchavost
Dle průběhu audiometrické křivky
▪ Basokochleární
▪ Pankochleární
▪ Apikokochleární
▪ Mediokochleární
Dle lokalizace léze
▪ Kochleární
▪ Retrokochleární
Kochleární léze
- obtěžují, ale neohrožují život
Retrokochleární léze
- obtěžují, ale mohou též ohrozit život
Percepční vada kochleární
= poškození kochleárních struktur
Etiologie:
– Presbyakuze
– Heredodegenerativní
– Poškození hlukem
– Toxické poškození
– Menierova choroba
– Náhlá percepční porucha idiopathická
(ASNHL)
… atd.
Percepční vada
retro- (supra-) kochleární
= poškození struktur proximálně od kochley
Etiologie:
Demyelinizační léze - atherosklerosa
- sclerosis multiplex
Zánětlivé poškození - boreliosa
- neuroviry
- meningitida
- meningoencefalitida
Nádory - neurinom akustiku
(vestibulární schwannom)
- meningeom
- jiné nádory MK a koutu MM
Traumata - komoce, kontuze
- fraktury base lební … atd
Subjektivní testy
Založeny na principu průkazu:
- recruitment fenomenu
- maskovacího efektu šumu
- míry únavnosti sluchového orgánu
Vestibulární systém
Základní funkce
▪ Udržení rovnováhy těla při stoji a
chůzi
▪ Stabilizace retinálního obrazu a
udržení zrakové ostrosti při pohybu
Zákl. reflexní okruhy
▪ vestibulo-okulární reflex (VOR)
▪ Vestibulo-spinální reflex (VSR) pomáhá
udržovat hlavu a tělo ve
vzpřímené poloze prostřednictvím
vestibulospinálního traktu.
Rovnováha
Tři aferentní zdroje
rovnováhy: oko,
propriocepce a
vestibulární aparát.
Vzájemná interakce zraku, vestibulárního aparátu, propriocepce a mozečku na
udržování rovnováhy
Vestibulo-okulární reflex
Generuje pohyby očí, které jsou přesně opačné k pohybu
hlavy a jednotlivých rovinách. Nystagmus – kmitavé
pohyby očních bulbů – rychlá složka slouží ke kompenzaci
pohybu oka (směr ale hodnotíme podle ní).
Membranózní labyrint
▪ Vestibulární aparát umístěn v pyramidě os temporale;
membranózní labyrint: sakulus, utrikulus a tři blanité
polokruhovité kanálky a je vyplněn endolymfou.
▪ Každý polokruhovitý kanálek začíná ampulou s crista ampularis,
receptorovým útvarem je makula statica.
Průřez polokruhovitým kanálkem, schéma membranózního labyrintu ( s jedním kanálkem), percepční místa.
Vznik receptorového potenciálu
Ampulární kristy i makuly utrikulu a sakulu jsou sestaveny z podpůrných a
vláskových buněk. Při ohybu vlásků k excentricky uloženému kinociliu vzniká
depolarizační receptorový potenciál.
Maluku pokrývá otolitová
membrána –
mukopolysacharidová hmota s
krystalky uhličitanu vápenatého –
otolity. Změnou polohy hlavy
proti gravitaci se deformují cilie
vláskových bb…. Dojde ke vzniku
receptorového potenciálu…
Vyšetření spontánních i
vyvolaných vestibulárních jevů
▪ Nystagmus
▪ Tonické úchylky končetin a trupu Hautantova zkouška,
Rombergův stoj, Baranyho zkouška ; posturografie
▪ Head impulse test z mírné excentrické polohy hlavy, provedeme
pasivně rychlý rotační pohyb hlavou ze strany na stranu
▪ Head shaking nystagmus
▪ Detailní vyšetření okulomotoriky - elektronystagmografie,
videookulografie
▪ Unterbergerova zkouška, zkouška chůze „po provaze“ ;
▪ stabilometrie statická a dynamická
Základní parametry nystagmu
Periferní vs. centrální vestibulární sy –
příčiny
▪ Periferní vestibulární syndrom – při postižení labyrintu a
vestibulárního nervu, tzv. harmonický vestib. syndrom.
Příčiny - periferní vestibulopatie, BPPV, posttraumatické
závratě, Ménierova choroba, vestibulotoxické léky,
cholesteatom aj.
▪ Centrální vestibulární syndrom – při postižení
vestibulárních jader a drah, disharmonický vestib.
syndrom. Příčiny – ischemie mozk. kmene, demyelinizační
choroby, tu mostomozečk. koutu, léze zadní jámy lební
heredofamiliární pouchy.
Charakteristika centrálního a periferního
nystagmu
Charakteristika centrálního a periferního
vertiga
Diferenciální diagnostika periferní x centrální VS
Příznak Periferní (harmonický) VS Centrální VS
Nystagmus
Horizontálně rotatorický na stranu
reaktivnějšího labyrintu
Jiný než horizontálně-rotatorický
(čistě horizontální, vertikální nahoru
nebo dolů, vícesměrový „gaze“
nystagmus, rebound nystagmus a
další)
Tonické úchylky
Na stranu slabšího labyrintu (za
postiženým uchem) v závislosti na
poloze hlavy, závislé na intenzitě
nystagmu
Bez závislosti na poloze hlavy,
obvykle všemi směry, bez závislosti
na míře nystagmu
Zraková fixace
Při vyřazení zrakové fixace nystagmus
zesiluje
Při vyřazení zrakové fixace se
nystagmus nemění nebo mizí,
zeslabuje se nebo se obrací
Hlavové nervy
Není obvykle přítomna jejich léze
(výjimka: n. VII)
Bývá přítomna léze hlavových nervů
Mozečkové příznaky Nepřítomny Mohou být přítomny
Porucha SN okulomotoriky Nepřítomna Může být přítomna
Sluchová porucha Obvykle přítomna Obvykle nepřítomna
Centrální kompenzace
Postupně k ní dochází, harmonické
příznaky: intenzita závrati koreluje s
intenzitou nystagmu a tonických
úchylek
Nepřítomna, disharmonické příznaky
Periferní paréza lícního nervu
▪ Centrální obrna n. VII
– obrna kontralaterálních dolních mimických větví (typicky pokles koutku)
Pozn.: protože část motorického jádra n. VII má oboustrannou supranukleární inervaci (tractus
corticonuclearis se kříží)
▪ Periferní obran n. VII
– Ipsilaterální porucha dolních i horních mimických větví (HB I-VI)
Periferní paréza lícního nervu
▪ Idiopatická
– Bellova obrna (50 %)
▪ Léčba: kortikosteroidy
▪ Traumata (20 %)
– iatrogenní (op. v oblasti spánkové kosti a MMK),
úrazy parotis, zlomeniny spánkové kosti
▪ Infekce a záněty
– Záněty v oblasti spánkové kosti:
▪ Středoušní zánět, mastoiditida…
– Neurotropní viry a neuroinfekce:
▪ Herpes zoster oticus (Ramsay – Huntův
syndrom) - varicela zoster
▪ Lymeská borelióza
– Záněty parotis
▪ Nádory
– Parotis, spánková kost, MMK, parafarynx
Anatomie n. VII – topodiagnostika,
periferní paréza lícního nervu
1. Nervus petrosus
superficialis major
– Schirmerův test
2. Nervus stapedius
- stapediální reflexy
3. Chorda tympani
- elekrogustometrie
Podle místa odstupu nervových
větví lze orientačně určit místo léze
N VII.