Praktikum 3
Lymfatický patrový okruh
Úvod do zubu
26. 3. 2024
Lymfatický patrový okruh = Waldeyerův mízní okruh
Soubor periferních lymfatických orgánů uložených při vstupu do naso- či orofaryngu
Celkem 6 (párové tonsillae palatinae, tonsillae tubariae, tonsilla lingualis, tonsilla pharyngea)
Slizniční útvary - u kterých je lamina propria prostoupena lymfatickou tkání:
B - dependentní oblasti - sekundární lymfatické folikuly
T - dependentní oblasti - interfolikulární zóny
Tonsilla palatina - patrová mandle
Vpravo a vlevo mezi glosopalatinálním a faryngopalatinálním obloukem, ovoidní tvar, členitý povrch - větvené
tonzilární krypty, jichž bývá až 35 (obsahují detritus), mandle oddělena vazivovým pouzdrem (může vybíhat v septa)
Povrch patrové mandle kryje mnohovrstevnatý dlaždicový epitel
V lamina propria velké lymfatické folikuly se světlými zárodečnými centry (tmavší okraj – korona)
Světlejší střed - obsahuje centroblasty
Epitel nad uzlíky (odlišnosti): Stavba epitelu
jako celku a kontakty mezi buňkami velmi
rozvolněny, způsobeno infiltrací lymfocyty,
makrofágy, dendritickými buňkami,
nesouvislá bazální membrána
FAE – (follicle associated epithelium) epitel
asociovaný s folikuly
Přehledný obraz tonsilla palatina
1 – vrstevnatý dlaždicový epitel
2 – rozvlákněný epitel při prostupu
lymfocytů do tonzilárních krypt
(FAE – follicles associated
epithelium)
3 – sekundární lymfatické folikuly
4 – detritus v tonzilární kryptě
5 – fossa tonsillaris
Detail tonzilární krypty
2 – rozvlákněný epitel
3 – germinativní centrum
lymfatického folikulu
4 – detritus v tonzilární kryptě
Lymfocyty, které pronikly až do ústní dutiny se označují jako slinná tělíska
Z detritu v kryptách při zánětu mandlí vznikají tonzilární čepy
A B
A
B
Tonsilla palatina
Tonsilla palatina
Soubor lymfatických uzlíků (folliculi linguales) v lamina propria sliznice na radix linguae
Lehce hrbolatý povrch krytý vrstevnatým dlaždicovým epitelem
Na dně mělkých krypt se otevírají vývody čistě mucinózních Weberových žlázek (gll. Linguales posteriores)
Krypty neustále proplachovány - neusazuje se detritus; pouzdro není příliš zřetelné
Tonsilla lingualis – jazyková mandle
Tonsilla lingualis
Nachází se na horní stěně pars nasalis pharyngis
Od ostatních tonzil se liší tím, že je převážně kryta víceřadým cylindrickým
epitelem s řasinkami, který může obsahovat i pohárkové buňky
Má mělké tonzilární krypty
V dětském věku tonsilla pharyngea často hypertrofuje a ztěžuje dýchání
nosem (tzv. adenoidní vegetace)
Párová tonsila
Soubor malých lymfatických uzlíků v lamina propria sliznice při ostium
pharyngeum tubae auditivae (Eustachova trubice)
Tonsilla pharyngea – nosohltanová mandle (en. Adenoid)
Tonsilla tubaria – trubicová mandle
(tonsilla Gerlachi, Eustachian tonsils)
Co jsou zuby?
(Compagnucci et al., 2013)
„Zub“ jako pojem
Funkční
pohled
Embryonální
pohled
(Shi et al., 2021) (Krivanek et al., under review)
Co jsou zuby?
Výrazná evoluční rozmanitost
Kalcifikované útvary na počátku trávící trubice
čelistnatých obratlovců (ne všech).
• Mechanické zpracování potravy
Trhání potravy
Rozmělnění potravy
• Chycení kořisti a její usmrcení
Jedové zuby
• Sociální interakce
Obrana
Dominance
Artikulace
• Sensorický orgán
• Mechanická interakce s prostředím
Ohio State University Museum of Zoology
www.deviantart.comwww.britannica.com
https://en.wikipedia.org
Funkce
Výrazná evoluční adaptace
Funkce
Klasifikace zubů
Výrazná evoluční adaptace
Funkce
Tvar
Topografické uchycení v čelisti
Funkční uchycení v čelisti
Regenerace
a další…
Klasifikace zubů Tvar dentice
Homodontní
Heterodontní
Anatomické uchycení v čelisti
Akrodontní
Thekodontní
Pleurodontní
Upevnění v čelisti
Gomfóza
Ankylóza
Regenerace
Počet sad zubů
Monofyodontní
Difyodontní
Polyfyodontní
Schopnost růstu
Brachydontní
Hypsodontní
Hypselodontní
Aaron R. H. Le Blanc, Ph.D.
a další…
Fylogeneze a srovnávací anatomie zubů
Zuby – kalcifikované útvary, které derivují z ektodermu (většinou) a ektomezenchymu (neurální lišta)
Evolučně se ve fylogenezi objevují až u čelistnatých obratlovců - Gnathostomata
Předchůdce zubů - plakoidní šupiny u paryb, které pokrývaly povrch těla a dutinu ústní
Soubor všech zubů = dentice
Typy dentice
Podle tvaru zubů: homodontní - tvarově shodné
heterodontní - tvarově odlišné
(u savců dentes incisivi, canini, praemolares a molares)
Podle počtu výměn (sad zubů) během života:
monofyodontní - např. Holocephala - chiméry)
difyodontní (dentes decidui, dentes permanentes) - např. savci
polyfyodontní - např. ryby, nižší amfibia
Podle upevnění zubů k čelisti:
akrodontní - nasedají na čelist shora (kostnaté ryby, obojživelníci)
pleurodontní - na čelist z boku (u plazů)
thekodontní - vsazeny do zubních jamek (lůžek) –
recentní savci (dinosauři, krokodýli)
Soubor všech zubů = dentice
Typy dentice
Podle typu růstu zubů: Brachyodontní - Dlouhý kořen
Hypselodontní - Bez kořene – kontinuálně rostoucí
Hypsodontní - Vysoká korunka
(Mesodontní)
Soubor všech zubů = dentice
Diphyodontní
Heterodontní
Thekodontní
(Hypsodontní - kůň)
Brachydontní
Lidská dentice je:
Označení zubů v chrupu
Několik způsobů:
Pomocí počátečního písmena
řezáky – dentes incisivi I1, I2/ i1 , i2
špičák – dens caninus C / c
třenové zuby – dentes premolares P1, P2
stoličky – dentes molares M1, M2, M3 / m1, m2
Pomocí číslice
mezinárodní značení pomocí „two-digit code“ (ISO System - International Standards Organization Designation system:
chrup rozdělen na kvadranty (ve směru otáčení ručiček):
1 - 4 užívají pro stálý chrup
5 - 8 pro dočasný chrup
Stálý chrup
Dočasný chrup
koronální vestibulární (labiální, bukální)
apikální linguální (palatinální)
Značení směrů
mesiální
(ke střední čáře)
distální
(k posl. moláru)
S
Zub a zubní lůžko, periodontium, parodont, gingiva
korunka, krček, kořen
TERMINOLOGIE:
Dentes decidui (lactei) 20
Dentes permanentes 28-32
Corona dentis (korunka)
Collum (krček)
Radix (kořen)
Cavum et canalis radicis dentis (dutina a kořenový kanálek)
Pulpa dentis (dřeň)
Foramen apicis radicis (otvor na hrotu kořene)
Alveolus (zubní lůžko)
Periodontium (ozubice)
Závěsný aparát zubu
Zub (dens)
gingiva
Dutina cavitas dentis přecházející do canalis radicis dentis
Anatomická vs klinická korunka
Anatomický vs klinický kořen
Ústí na apexu kořene foramen apicis radicis dentis
Tkáně zubu
Sklovina - email, enamel subst. adamantina (ř. adamas, adamantos = ocel diamant), substantia vitrea (lat. vitrum = sklenice)
Zubovina - dentin, substantia eburnea (l. ebur = slonovina)
Cement - substantia ossea, crusta petrosa
Zubní dřeň - pulpa dentis
Mihule
(lamprey, cyclostomata)
Babirusa
Kly
1) Mohutnost (tloušťka) tvrdých zubních tkání
• Dentin a cement dočasných zubů cca poloviční tloušťku, sklovina asi o 1/3 tenčí
2) Permeabilita (prostupnost) zubních tkání u trvalých zubů klesá s věkem
• Ve sklovině se stírají s věkem rozdíly mezi prizmaty a interprizmatickou hmotou v důsledku růstu krystalitů
• V dentinu je snižování permeability způsobeno zmenšováním průsvitu dentinových tubulů
3) Chemické složení
• Sklovina dočasných zubů obsahuje více nitro-sloučenin než u zubů trvalých
4) Barva korunky
• U dočasných nejčastěji modrobílá (kombinace bílé a barvy slonoviny)
• U trvalých dochází ke změnám v barvě korunky následkem tloustnutí dentinu a jeho tmavnutí nebo následkem inkorporace látek ze
zevního prostředí do skloviny
- inkorporace těžkých kovů (Pb, Hg) odstíny žlutohmědé až šedé
- inkorporace barviv v zubních pastách, v tabáku nebo v lécích
- inkorporace organického materiálu do skloviny
5) Abraze zubů
• U trvalých v důsledku obrusu může dojít při plném skusu k posunu zubních oblouků v zadopředním směru
6) Postavení podélných os zubů
• U dočasných jsou osy orientovány kolmo k okluzní rovině, distální plochy dočasných stoliček v jedné svislé rovině
• U trvalých osy skloněny mírně distálně, takže každý zub se dotýká při skusu dvou zubů protilehlých
Rozdíly v anatomii a stavbě dočasných a trvalých zubů