Názvosloví anorganických sloučenin



                                  České názvosloví je jednoznačné

                                Názvosloví anorganických sloučenin

•            Triviální

Voda (H[2]O)

Amoniak

Soda

•            Systematické

–       Většina názvů se skládá ze 2 slov

–       Výjimka: např. chlorovodík

–       např. jodid draselný (KI)

–       Podstatné jméno je odvozeno od elektronegativní části sloučeniny

–       Přídavné jméno od elektropozitivní části sloučeniny













                                         České názvy prvků

                                    Binární sloučeniny kyslíku

•           oxidy – nejběžnější

^•             - kyslík má oxidační číslo –II, O^-II , ale anion O^2-

•           - ostatní prvek (kation) - zakončení dle oxidačního čísla (I-VIII)

[•             ]- př.: Li[2]O, ZnO, Fe[2]O[3] , CO[2] , P[2]O[5] , SO[3] , Mn[2]O[7] ,OsO[4]



                                     Binární sloučeniny vodíku

•            Halogenovodíky

•            - sloučeniny vodíku s halogeny, vodík má ox. číslo I

•            - v názvu halogeno+vodík, halogen má ox.č. -I

•            př.: HCl – chlorovodík, HI, HF, HBr

–       HCN (kyanovodík)



•            Koncovka –an

•            - sloučeniny vodíku s prvky VI., V., IV. a III. skupiny

•            př. H[2]S – sulfan,



                                       Názvosloví hydroxidů

^•             Hydroxid (anion) – OH^-, (OH)^-I

•           Kation – názvoslovné zakončení dle ox. čísla (I-IV)

•           Př.: NaOH – hydroxid sodný

    Ca(OH)[2] – hydroxid vápenatý

    Fe(OH)[3] – hydroxid železitý

                                        Názvosloví kyselin

    Bezkyslíkaté kyseliny (binární)

•             - podstatné jméno (kation H) – kyselina

•             - přídavné jméno (anion) – podle příslušné binární či

•             př.:      HCl – kyselina chlorovodíková

     HI – kyselina jodovodíková

     H[2]S – kyselina sulfanová

     HCN – kyselina kyanovodíková

    Kyslíkaté kyseliny

•             - podstatné jméno (kation H) – kyselina

•             - přídavné jméno (anion) – podle ox. čísla příslušného prvku

•             - vodík – ox.č. I, kyslík ox.č. -II

                                  Názvosloví kyslíkatých kyselin

                                  Názvosloví kyslíkatých kyselin

                                        Názvosloví kationtů

•            kladně nabité částice, které vznikají uvolněním

    valenčních elektronů z el.neutrálních atomů

•            název prvku + názvoslovné zakončení dle ox.čísla

•            náboj kationtu – znaménko +, 2+, 3+ (index

                             vpravo nahoře)

    Li^+ - kation lithný

    Ca^2+ - kation vápenatý

    Al^3+ - kation hlinitý

    NH[4]^+ - kation amonný

                                        Názvosloví aniontů

•            záporně nabité částice, které vznikají přijetím

    valenčních elektronů z el.neutrálních atomů

•            Náboj aniontu – znaménko -, 2-, 3-

•            Jednoatomové: zakončení –id

•            fluorid (F^-), oxid (O^2-), sulfud (S^2-), hydrogensulfid (HS^-), kyanid (CN^-)

•            Anionty kyslíkatých kyselin

    zakončení podle oxidačního čísla atomu nekovu

    NO[2]^-  - dusitan      NO[3]^-  - dusičnan

                                          Názvosloví solí

•             bezkyslíkaté soli:

•             halogenidy, sulfidy, hydrogensulfidy, kyanidy, nitridy, fosfidy

•             např.: KBr, Na[2]S, ZnS, KHS, KCN



•             soli kyslíkatých kyselin

•             - hydrogensoli – uvádět počet vodíků

    např.hydrogenuhličitan   KHCO[3]

     hydrogensíran    NaHSO[4]



    hydrogenfosforečnan     CaHPO[4]

    dihydrogenfosforečnan Ca(H[2]PO[4])[2]