Komunikační dovednosti: 44. Představit se a vysvětlil svou roli a vztah k pacientovi hned na počátku rozhovoru. 45. Vymezit program rozhovoru a konzultace. 46. Udělat závěry týkající se důvodu vzájemného setkání. 47. Udělat závěry týkající se anamnézy a umět zdůraznil významné údaje z této oblasti. 48.Zjistit důvody pacienty návštěvy před odebíráním anamnézy. 49. Shrnout poznatky týkající se důvodu návštěvy a významných dat z anamnézy ještě před poskytnutím návrhu řešení. 50. Začít svá doporučení vysvětlením podstaty problému. 51. Zeptat se na konci sezení, zda pacientovy podstatné problémy byly dostatečně probrány. 52. Umět povzbudit (facilitovat) vzájemnou komunikaci. 53. Přiměřeně emočně reagovat. 54. Umět reagovat na emoční projevy, které pacient adresuje 'lékaři. 55. Zeptal se pacienta na jeho pocity během rozhovoru. 56. Umět v případě potřeby použil meta-komunikační prvky. 57. Zvládnout systém odebírání anamnézy a jejího shrnutí. 58. Uměl navodit u pacienta stav/ pocit uvolnění , když je třeba. 59. Dát a udržel přiměřené tempo rozhovoru. 60. Umět sladit své neverbální projevy se slovním projevem. 61. Uměl udržel oční kontakt s pacientem. 62. Užívat správně „uzavírající" (cílené) otázky. 63. Konkretizovat problémy v pravou chvíli. 64. Uměl udělat krátká a výstižná shrnutí probrané tématiky. 65. Poskytoval informace po malých dávkách. 66. Kontrolovat, zda pacient porozuměl informaci. 67. Jestliže je to ne/.bylné, umět konfrontoval problém. 68. Používal srozumitelný jazyk. J)í1řWá#] Ůénoho mi(L fxLwdJk -IrSpilo z-mrúni v uších, crtahltf mu ocí 9 nbliajihflprodLif. Bakni poůdníd íríki chodí L cd Uhra- ílihri. 7addJ)inu vzal mfíclht jihj/ shod 4wib, ddtí vyiřklwk- ÍMni lckrihüt iwš/mi, m Mu zčl už mm teéčji a ůt/tí tnu_ 6iwi'oů řwoio. \íú ,S'V'liüiho oprai/ib "73mJhi \ vdihd ft, 5- fehitou ism uzdy ifrafcŕ. ''dolra, akvl j-j mou hachodfa, 37 táto budí zvoml v uších i ßitkt oci 3 rndhaAotiičaj. Uhr liti ukj mmoeflího a nikoUu rzmocfiu ůtqih. °|^Wí P|?wdc