Komunikace.
—Communicare – spolupodílet se, sdílet, mít podíl na něčem.
—Komunikace znamená schopnost dorozumět se.
—V lidské společnosti  jde o mluvenou  a psanou řeč.
—Komunikace činí lidský život praktickým, znamená organizaci a je sociálním jevem.
—Není komunikace bez systému systému znaků a pravidel operování s nimi.
—Znaky jsou symptomy, signály a symboly, které mají určitý sdílený význam, jsou nositeli informace.

Verbální komunikace.
—Jde o hlavní prostředek styku mezi lidmi.
—Rozhovor jako hlavní forma je způsob řečové komunikace mezi dvěma a více jedinci.
—Jde o specifický typ sociální interakce.
—Má vlastní dynamiku a průběh.
—Důležitá součást – indukce – jeden člen dyády vyvolává ve druhém vlastní pocity – názor (součást
přesvědčování, přemlouvání)

Společné  rysy rozhovorů.
—Záměr – čeho chceme dosáhnout
—Smysl sdělení pro mluvčího – jak mluvčí chápe obsah sdělení a slov, kterých užívá.
—Věcný obsah sdělení -  povaha informace
—Smysl sdělení pro příjemce – jak nám rozumí posluchač, jak chápe smysl sdělení.
—Efekt sdělení pro příjemce zprávy – jaký výsledek mělo naše sdělení.
—

Společné  rysy rozhovorů.
—Záměr – čeho chceme dosáhnout
—Smysl sdělení pro mluvčího – jak mluvčí chápe obsah sdělení a slov, kterých užívá.
—Věcný obsah sdělení -  povaha informace
—Smysl sdělení pro příjemce – jak nám rozumí posluchač, jak chápe smysl sdělení.
—Efekt sdělení pro příjemce zprávy – jaký výsledek mělo naše sdělení.
—

Charakter rozhovoru.
—Věcný – získáváme nebo dodáváme informace, navozujeme určitou změnu v psychické stavu .
—Nedirektivní, empatický – atmosféra bezpečí a jistoty k vyjádření pocitů a problémů.
—Interpretující – taktně sděluje svůj názor na klientův problém
—Podpůrný a uklidňující – stavíme se na stranu klienta, sdílíme jeho očekávání.
—Přesvědčující – direktivní styl, ve kterém působíme hlavně na rozum a logiku myšlení.

Jaké otázky klademe?
—Otevřené – dávají prostor kl volnějšímu vyjádření.
—Doplňující a detailní – k získání bližších informací.
—Katalogové – anamnéza
—Alternativní – výběr odpovědi ze dvou možností
—Účastné – dáváme najevo soucit, chápavost situaci klienta
—Sugestivní – zakázané, vnucujeme určitou odpověď. Zákaz platí zejména pro děti, slabé, labilní,
těžce nemocné, seniory a MR.
—

Naslouchání.
—Umění naslouchat znamená slyšet to, co se nám sděluje verbálně ale „slyšet“ i mimoslovní signály.
—Zaměřujeme se na:
1.Řeč – verbální komunikace
2.Na mimoslovní sdělení – neverbální komunikace
3.Na řeč činů – chování klienta, pohyby, polohy apod.

Neverbální komunikace.
—Výraz obličeje
—Sociální prostor
—Doteky
—Polohy
—Pohyby
—Gesta
—Pohled očí
—Zevnějšek
—

Výraz obličeje.
—Mimické svaly umožňují až 1000 různých výrazů.
—Obličej dělíme na 3 pásma, ze kterých výrazy odvozujeme:
1.Obočí a čelo
2.Oblast očí - nejdůležitější
3.Dolní část s dominancí úst.

Sociální prostor.
—Každý člověk má individuální tzv. příjemnou vzdálenost, na kterou snáší ostatní lidi.
—Lze si to představit jako soustavu soustředných kružnic, kde:
1.Intimní zóna do 1 m
2.Osobní zóna –  1-2m
3.Sociální zóna – 2-5 m
4.Veřejná zóna – 5 - nekonečno

Doteky.
—Hodnotíme nejen kterou částí se lidé dotýkají, ale i druh doteku:
—Přátelské: Pohlazení, poklepání, objetí, podání ruky
—Nepřátelské: uhození, štípnutí, strkání, políček
—Přímé – kůže na kůži
—Nepřímé – přes oděv

Polohy.
—Přátelské chování – náklon hlavy na bok, natažená ruka dlaní nahoru, úsměv.
—Hrozba – náklon těla a hlavy vpřed, vysunutá brada, otevírání úst dokořán, napřažený ukazovák,
cenění zubů..
—Agrese – strkání, pohlavky, bouchání pěstí, shození, tahání za vlasy…
—Úzkost – široce otevření oči, mrkání, chránění si rukou obličeje, zaklánění hlavy i tělaútek nebo
pláč.
—Uzavírání se – postávání stranou, posedávání v koutě či jiném chráněném místě odvracení se, tichý
pláč.

Pohyby.
—Míra souhlasu nebo nesouhlasu pohybů s obsahem sdělení ho činí více či méně srozumitelným (mám čas
a nenápadný pohled na hodinky).
—Mohou být klidné, plynulé, trhané, zbrklé, uspěchané…

Gesta.
—Jsou fylogeneticky nejstarší komunikační prostředek.
—Zdůrazňují obsah řeči a také nám pomáhají při vzpomínání.
—Rozeznáváme gesta
—Ukazovací – naznačuje prostorové umístění
—Zobrazovací – kreslení ve vzduchu tvaru předmětu,
—Metaforická – napodobování např. vážení jako zvažování
—Rytmická – zdůraznění rytmu řeči, důraz na důležité sdělení apod.

Pohledy.
—Kladně působí stejná úroveň očí.
—Pohled shora vyvolává pocit nadřazenost-podřízenost.
—Charakteristiky:
1.Délka pohledu
2.Příjemnost
3.Kdo je pozorován
4.Změny v průměru zornic
5.Pohled z očí do očí
6.Pozorování hovořícího

Zevnějšek.
—Zařazuje nás do určité role
—Do určité názorové skupiny
—Do určitého postavení
—Je významný komunikačním prostředkem a častým zdrojem laické psychologie.

Co si můžeme sdělovat.
—Informace
—Metakomunikační klíče
—Postoj k věci
—Postoj k posluchači
—Sebepojetí
—Kvalitu vzájemného vztahu
—Pravidla vzájemného styku
—Žádosti.
—

Omyly v komunikaci.
—Je možno nekomunikovat.
—Veškerá komunikace se děje jen slovy.
—Lidé říkají přesně to, co si myslí.
—Pokud mluvíme stejnou řečí, vždy si rozumíme.
—Umění mluvit je všemocné.
—Posluchač slyší přesně to, co řečník říká.
—Nejlépe je sdělovat holá fakta.
—Slova nemohou nic udělat.
—V mezilidském vztahu platí jen to, co se řekne.