Vím, že přijde den, kdy se člověk trpící neznámou chorobou
odevzdá do rukou fyziků. Ti se jej na nic nezeptají, odeberou
mu krev, stanoví různé veličiny, navzájem je vynásobí, všechny
výsledky pak zkontrolují dle logaritmických tabulek a jedinou
tabletou nemocného vyléčí.
Já ale, pokud onemocním, raději navštívím nějakého starého
doktora. Ten mne prohlédne, poslechne, nahmatá puls,
prohmatá břicho. Pak si zapálí dýmku, odkašle si, podrbe se na
bradě a usměje se na mne aby zmírnil mou bolest. Vážím si
nejen vědy ale také lidské moudrosti.“
Klinická propedeutika
Klinická propedeutika
Anamnéza
(řec. ana = roz-, mnesis = paměť, tj. rozpomínání)
RA: pátráme dědičných postiženích či dispozicích
(ICHS,CMP, náhlá smrt, vrozené vady, HT, nádory)
OA: dětská onemocnění a všechny závažnější
choroby, včetně úrazů a operací
PA + SA: typ práce, v jakém prostředí, jak a kde
bydlí:
GA: první menses, délka trvání, jaká AK,
porody,potraty,klimax
NO: první příznaky, komplikace, …..
FA: jaké léky či doplňky
Návyky: kouření, alkohol, drogy
Alergie: kožní, dechové, GIT
Fysiol.fce: zrak, sluch, chuť, močení, stolice,
hmotnost
Přímou anamnézu získáváme přímou rozmluvou s
nemocným. Nejdříve se představíme!!
Přímá anamnéza začíná obvykle otázkou: "Co vás
přivádí, co se vám přihodilo, jaké máte obtíže?"
Pacient pak vykládá, lékař poslouchá a pozoruje
vzhled, mimiku a gestikulaci nemocného. Posléze
začne rozhovor řídit a klade doplňující otázky tak,
aby mohl všechny potřebné údaje zapsat v
obvyklém sledu. Otázky nesmí být sugestivní.
Anamnéza přímá I
Výpovědi nesmíme zkracovat a nesmíme je
překládat do odborné terminologie. Zapíšeme
to, co nemocný vykládá. Vyplývá-li z líčení
nemocného, že při rychlejší chůzi dostává
bolestivé sevření za hrudní kostí, které po
zastavení rychle mizí, nesmíme zapsat, že
pacient má námahovou anginu pectoris, ale
naopak jednotlivé znaky nepříjemného pocitu
pečlivě rozebrat. Mluví-li pacient nespisovně,
píší se věty v „uvozovkách“.
Anamnéza přímá II
Nepřímou (objektivní) anamnézu u
nemocných s porušeným vědomím
bereme od provázejících osob, ať už jde o
rodinné příslušníky nebo nahodilé
průvodce či osádku ambulance
-využíváme též u psychopatů, narkomanů
a vůbec v případě pochyb o správnosti
údajů pacienta.
Anamnéza nepřímá
Simulace je předstírání nemoci. Simulanti
mohou vykládat příznaky velmi věrohodně,
poučí-li se o nich v literatuře. Přece však v
popisu dělají chyby a především chybí příslušný
objektivní korelát.
Dissimulace je zastírání obtíží, buď vědomé
nebo nevědomé, aby se oddálilo určení diagnózy
s nepříjemnými následky (operace, nucené
léčení apod.).
Anamnéza
Agravace je vědomé zhoršování obtíží za
účelem prodloužení léčení, práceneschopnosti
apod.
Neurotici mají velmi bohatou anamnézu a
provázejí ji živou mimikou a gestikulací. Jejich
obtíže jsou polymorfní a velmi proměnlivé
Anamnéza
Anamnéza rodinná
Slouží ke zjištění nemocí, které se v rodině
vyskytují nebo vyskytovaly. Jde zejména o
choroby dědičné (např. hemofilie), dále o tzv.
"civilizační" choroby, ke kterým se dědí
dispozice (např. vysoký krevní tlak, ischemická
choroba srdeční, otylost, peptický vřed,
cukrovka, nádorová onemocnění, některá
duševní onemocnění apod.)
Anamnéza rodinná
Ptáme se tedy, jakými chorobami trpí otec a
matka nebo zda již zemřeli a na jakou
příčinu. Víme, že rizikem civilizačních
chorob je úmrtí rodičů ve věku do 60 r.
Podobně se ptáme na sourozence a přímé
příbuzné.
Anamnéza osobní (předchorobí)
Zaznamenáváme všechny nemoci,
alergie, úrazy, operace a jejich následky
v chronologickém pořádku od narození
pacienta až do nynějška. Někdy se stává
nejobtížnější částí anamnézy, kdy
musíme nemocnému dát prostor pro
hovor ale musíme jen nenásilně
usměrňovat.
Pracovní anamnéza informuje o expozici
škodlivinám infekčním (zdravotníci,
veterináři, laboranti, pracovníci v
tropech), onkogenním (radioaktivita),
průmyslovým (jedy, prašnost),
alergizujícím (prachy, pyly, potraviny) a
stresujícím (hlučnost, duševní vypětí,
další pracovní poměry).
Anamnéza pracovní
Sociální anamnéza informuje o familiárních
zvycích, zejména o způsobu života (aktivní a
pasivní odpočinek, pohybová aktivita,
koníčky, rodinné problémy, sexuální život) a
o způsobu stravování (přejídání, alkohol,
káva, koka, čaj) a kouření. Tyto faktory
vytvářejí tzv. "životní styl", který se vysoce
uplatňuje na manifestaci zděděných dispozic
k určité chorobě.
Anamnéza sociální
Ptáme se na začátek menses, jejich
pravidelnost a obtíže při nich, na poslední
menses resp. na klimakterium či
menopauzu. Žena může být poslána k rtg
vyšetření nejdéle 10 dní po posledních
menses! Počet porodů a potratů, jakou
užívá antikoncepci
Anamnéza gynekologická
Anamnéza nynějšího
onemocnění
U akutních onemocnění má být vyznačeno
úplné datum začátku onemocnění, např.:
"V neděli dne 19. září 2010 po obědě
začala pacienta bolet hlava ......." a
následuje rozbor dalších příznaků. U
chronického onemocnění zjišťujeme
začátek onemocnění méně přesně.
Anamnéza nynějšího onemocnění
Pokud chronické onemocnění
exacerbovalo, odhalíme jeho začátek již
v předchorobí, např.: "Nemocný udává,
že má asi od r. 1985 vždy jedenkrát až
dvakrát ročně, převážně na jaře a na
podzim, trávicí obtíže. Nyní začaly opět
tyto obtíže koncem srpna 2010 a jsou
nezvykle silné ....." a následuje rozbor
příznaků.
Rozeznáváme příznaky nespecifické neboli
celkové, které jsou obecným dokladem nemoci,
a příznaky specifické neboli místní, které se
přímo váží k určitému orgánu nebo systému.
Mezi nimi nabývá na důležitosti tzv. vedoucí
příznak, který nemocného nejvíce obtěžuje nebo
je nápadný a zaměřuje diagnostiku k určité
klinické jednotce.
Rozbor hlavních subjektivních
příznaků
Nespecifické příznaky
 ÚNAVA (ASTHENIE)
 NESPAVOST (INSOMNIE)
 NECHUTENSTVÍ (ANOREXIE)
 NEVOLNOST (NAUSEA
 HLAD (BULIMIE)
 ŽÍZEŇ
Specifické příznaky
 BOLEST (DOLOR)
 DUŠNOST (DYSPNOE)
 KAŠEL (TUSSIS)
 BUŠENÍ SRDCE (PALPITACE )
 ZÁVRAŤ
 SYNKOPA
 HOREČKA (FEBRILIE)
Bolest (dolor)
1) charakter,
2) lokalizaci,
3) vyzařování,
4) provokaci,
5) úlevové manévry.
Bolest (dolor)
Povrchová bolest lokalizovaná
Viscerální bolest je difúzní, temná, neurčitě
definovaná, lokalizovaná spíše ve střední
čáře.
Psychogenní bolest vzniká v centrálním
nervovém systému a nemá zřejmý podklad.
Je proměnlivá, mnohotvárná, cestující.
Bolest (dolor)
Jakmile nemocný sdělí, že pociťuje bolesti, musí
lékař velmi pečlivě rozebrat příznaky bolesti:
a/ okolnosti jejího vzniku,
b/ lokalizaci bolesti (nechat ukázat nemocného rukou),
c/ charakter bolesti,
d/ její vyzařování,
e/ trvání bolesti,
f/ způsob úlevy
g/ častost opakování záchvatů, změny znaků a
přidružené obtíže.
Současně musí lékař pozorovat gestikulaci
nemocného.
Bolest hlavy (cephalgia, cephalea)
Migréna je velmi častou cefaleou. Předchází jí
krátká AURA (slabost, závrať, porucha vidění) a
následuje HEMIKRANIE (krutá bolest v
polovině hlavy). Může se hromadit - "cluster".
Cévní původ bolesti je též u hypertenze, kuřáků,
alkoholiků, při horečce, cor pulmonale,
hypoglykémii, arteritídě temporální aj.
Bolest hlavy (cephalgia, cephalea)
Tenzní bolest hlavy je způsobena napětím svalů
hlavy, vzniká při stresu, emocích, depresi,
úzkosti, únavě, překouření, při neuróze.
Trakční bolest je způsobena
cerebrovaskulárními nemocemi, které změnou
nitrolebního tlaku vedou k tahu senzitivních
struktur (mozkových obalů). Jde o hypertenzní
encefalopatii, cévní onemocnění mozku, nádory,
traumata, záněty, bolesti hlavy po lumbální
punkci apod.
Bolest na hrudi 1.
Ischemické bolesti (z nedokrevnosti určité oblasti
myokardu):
Stabilní angina pectoris – při námaze
Nestabilní angina pectoris - je každá čerstvě vzniklá
angina pectoris a horšící se chronická angina.
Infarktová bolest
Bolest z hrudních orgánů
akutní perikarditidy
aneurysma dissecans aortae
spontánní pneumothorax
esofageální bolesti
pleurální bolest
Bolest na hrudi 2.
Bolesti ze stěny hrudní –
vertebrogenní bolestivý syndrom při lézích (nejčastěji
spondylartróza) obratlů C7 - Th6
herpes zooster, furunkl,
palpačně bolestivá žebra (fraktury, nádory),
mastodynie u žen aj.,
Tietzův syndrom – sternocostodynie; entezopatie jsou
bolestivé úpony svalů a chrupavek na žebra.
Do hrudníku mohou ve střední čáře vyzařovat bolesti z horní
etáže břišní gastroduodenální, biliární, pankreatické choroby).
Bolest břicha 1.
Bolest somatická (epikritická, parietální), která se
vyznačuje přesnou lokalizací a ostrým charakterem, je
provázena ohraničenou palpační bolestivostí a napětím
břišní stěny. Vzniká drážděním pobřišnice.
Bolest viscerální (protopatická) je nepřesně ohraničená,
tupá, často lokalizovaná v okolí střední čáry. Nikdy není
provázena reflexním stažením svalů břišní stěny. Vzniká
buď napětím pouzdra parenchymatosních orgánů dutiny
břišní, anebo změnou napětí u orgánů dutých. Bývá
rytmická, často provázena zvracením nebo průjmem.
Bolest břicha 2.
Viscerální syndrom s přenesenou bolestí je
charakterizován pocitem trvalejší bolesti, s vyzařováním
bolesti určitým směrem. Tento typ bolesti znamená vždy
významnější anatomické postižení orgánu, např. pronikání
vředu do hloubky žaludeční stěny, či kamének ve
žlučových cestách s anatomickým postižením sliznice.
Kolika: kolísavé intenzity, biliární, renální kolika –
průchod kaménku
Bolest v končetinách I
Bolesti v lokomočním aparátu: Při degeneraci
kloubní chrupavky (arthrosis) vznikají bolesti na
začátku zátěže (startovací bolesti), po rozhýbání je
úleva. Horší je chůze se schodů než do schodů.
Při zánětu kloubu (arthritis) je bolest i v klidu.
V klidu též bolí přetížené svaly. Svalové křeče
mohou provázet depleci draslíku (průjmy,
cukrovka). Záněty a nádory kostí bolí lokalizovaně.
Nervové bolesti mají nejčastěji původ v
onemocnění páteře (lumboischialgický syndrom).
Bolest v končetinách II
Cévní bolesti: Při chronickém tepenném uzávěru si
nemocný stěžuje na ischemickou bolest ve svalech
dolní končetiny, která vzniká při chůzi, má
charakter kruté bolesti ("jako když se pes zakousne
do lýtka"), takže musí zatížit neischemické skupiny
svalové a proto "kulhá". Bolest přejde ihned po
zastavení. Nazývá se CLAUDICATIO
INTERMITTENS (přechodné kulhání).
Bolest v končetinách III
BOLESTI KLIDOVÉ, hlavně v noci, uleví
svěšení končetiny.
Akutní uzávěr končetinové tepny vede ke
kruté klidové bolesti s pocitem chladu a
celkovou vyčerpaností.
Žilní bolesti (varixy, zánět žil) působí klidový
bolestivý pocit "těžké nohy", který se horší
svěšením a mírní elevací končetiny.
Bolesti v zádech
se objevují u onemocnění lumbosakrální
páteře (nejčastěji diskopatie), u
onemocnění lumbálních svalů (lumbago)
a u onemocnění retroperitoneálních
(ledviny, pankreas) a pánevních orgánů.
Dušnost (dyspnoe)
je subjektivní pocit ztíženého dýchání
až nedostatku vzduchu který nemusí mít
vyjádřený žádný objektivní příznak.
Dušnost je závažným klinickým projevem
srdečního, plicního či krevního onemocnění
Záchvatovitá dušnost 
Asthma cardiale vzniká při akutním
levostranném srdečním selhání, které vede
k městnání v plicích. Pacient se probouzí pocitem
nedostatku vzduchu asi za 2-3 hod. po usnutí,
zaujímá ortopnoickou polohu, dušnost může
ustoupit (snížení žilního návratu) nebo progreduje
a rozvíjí se.
Edém plic (vzniká průnikem tekutiny do
intersticia a alveolů). Vyznačuje se extrémní
dušností, úzkostí, chrčivým dýcháním, často
slyšitelným na dálku (připomíná probublávání),
přítomností zarůžovělé tekutiny v ústech.
Funkční klasifikace NYHA
(New York Heart Association)
Třída I
Třída II
Třída III
Třída IV
Bez omezení činnosti.Bez omezení činnosti.
Každodenní námaha nepůsobí pocit vyčerpání,Každodenní námaha nepůsobí pocit vyčerpání,
dušnost, palpitace nebo anginu pectorisdušnost, palpitace nebo anginu pectoris
Menší omezení tělesné činnosti.Menší omezení tělesné činnosti.
Každodenní námaha vyčerpává, způsobuje dušnost,Každodenní námaha vyčerpává, způsobuje dušnost,
palpitace nebo anginózní bolest.palpitace nebo anginózní bolest.
Značné omezení tělesné činnosti.Značné omezení tělesné činnosti.
Již nevelká námaha vede k vyčerpání, dušnosti,Již nevelká námaha vede k vyčerpání, dušnosti,
palpitacím nebo anginózním bolestem. V klidu bezpalpitacím nebo anginózním bolestem. V klidu bez
obtíží.obtíží.
Obtíže při jakékoliv tělesné činnosti jsouObtíže při jakékoliv tělesné činnosti jsou
invalidizující.invalidizující.
Dušnost, palpitace nebo anginózní bolestDušnost, palpitace nebo anginózní bolest
přítomny i v klidu.přítomny i v klidu.
Kašel (tussis)
Suchý kašel – po lécích ACE i
Vlhký (produktivní) kašel je spojen s
vykašláváním sputa (expektorace). Vždy se
ptáme na vzhled !
VOMICA je vykašlání velkého množství
hnisu (vyprázdnění abscesu).
Kašel (tussis)
Kašlání krve: HEMOPTÝZA, HEMOPTOE –
nutno vyloučit maligní etiologii!!!
•městnání - projevuje se u mitrální stenózy při
ruptuře endobronchiálních kolaterál,
• z plicního infarktu - vyznačuje se expektorací
tmavě červené krve, zároveň dušnost, pleurální
bolest,
• z plicního edému - expektorace narůžovělého
sputa při akutní levostranné insuficienci
Bušení srdce (palpitace)
Palpitace jsou nepříjemné, intenzivně vnímané
projevy srdeční činnosti charakterizované zejména:
• krátkodobou nepravidelností tepu,
• "přeskočením"
• pocitem "krátkodobého zastavení",
• rychlým pravidelným bušením (paroxysmální
tachykardie),
• rychlým nepravidelným bušením srdce
(fibrilace síní).
Mohou být způsobené arytmiemi (extrasystoly,
fibrilace síní, paroxysmální tachykardie), proto je
nutné po jejich příčině pátrat.
Závrať (vertigo)
je pocit porušené rovnováhy - nejistota,
zapotácení, zatočení hlavy, v nejtěžších
případech rotační závrať s upadnutím. Mezi
hlavní příčiny patří onemocnění vestibulárního
aparátu (Menierův syndrom), mozečku,
mozková nedokrevnost, ale může se vyskytovat
i u neurotiků.
SynSynkkopopaa –– ssymptom,ymptom, nene
ddiagniagnózaóza
spontáně mizející ztráta vědomí a posturálního
tonu
relativně rychlý začátek
různé prodromální symptomy
spontání, úplná a obvykle rychlá úprava bez
lékařské intervence
Základní mechanizmus je
přechodná, celková mozková
hypoperfúze
Brignole M, et al. Europace, 2004;6:467-537.
Synkopa
Kardiální synkopa:
• arytmie - extremní tachy- a bradyarytmie způsobují
náhlý pokles minutového objemu (Adams-Stokesův
syndrom je označení synkopy vznikající při přechodné
asystolii nebo komorové tachykardii),
• aortální stenóza se projevuje při námaze nebo po jejím
skončení;
• disekce aorty
• plicní embolie
• obstrukce mitrálního ústí - myxomem nebo velkým
trombem v levé síni
Cirkulační synkopa:
• ortostatická - vzniká ve stoje v souvislosti
s poruchou baroreceptorů; přispívajícími faktory
jsou dehydratace, žilní varixy na dolních
končetinách, medikamenty (diuretika,
hypotenziva, nitráty),
• vazovagální - projevuje se obvykle u zdravých
osob pod vlivem bolesti, strachu, hladu, dusna;
synkopa vzniká rychle, po pádu nebo uložení do
horizontální polohy se vědomí rychle upravuje,
.
Extrakardiální synkopa
•bývá způsobena arteriosklerózou, kašlem nebo
hyperventilací, neurologická příčina
DYSPEPSIE
je syndromem, který signalizuje poruchu trávení. Dyspepsie
může být akutní nebo chronická. Pokud jsou příznaky
lokalizovány převážně do epigastria, mluvíme o ŽALUDEČNÍ
DYSPEPSII (pocit plnosti v žaludku, regurgitace, pálení žáhy,
říhání, nausea až zvracení, nechutenství). O STŘEVNÍ
DYSPEPSII se jedná při poruchách stolice provázených event.
bolestí nebo tenesmy, meteorismem, flatulencí apod. Příčinou
dyspepsie mohou být poruchy buď funkční nebo organické
(peptický vřed, infekce nebo nádory trávicí trubice apod.),
nebo sekundární (při onemocnění žlučových cest, jater,
pankreatu, při celkových chorobách infekčních, endokrinních,
otravách, srdečním selhání aj.).
Příznaky postižení GIT I
Příznaky postižení GIT II
DYSFAGIE je obtížné polykání potravy.
PYROSIS Jde o PÁLENÍ ŽÁHY, častý
symptom charakterizovaný palčivou
bolestí, jejíž lokalizace je pod mečíkem
nebo za dolním sternem.
SINGULTUS (ŠKYTAVKA)
Příznaky postižení GIT III
NAUSEA (POCIT NA ZVRACENÍ)
je charakterizován nejčastěji údajem o "žaludku
jako na vodě". Tento stav bývá provázen
nápadným sliněním, zblednutím, pocitem na
omdlení. Mechanismus je stejný jako u zvracení.
ZVRACENÍ (EMESIS, VOMITUS)
HEMATEMESIS (ZVRACENÍ KRVE)
Příznaky postižení GIT IV
MELÉNA defekací černé, řidší stolice, nejčastěji
přirovnávané k dehtu. Ke vzniku melény je třeba, aby
krevní ztráta do zažívacího traktu činila alespoň 50 -
100 ml krve. K černému zbarvení stolice může vést
předchozí požití živočišného uhlí, preparátů
obsahujících železo, i požitá krev, např. zabíjačková
polévka.
ENTERORHAGIE je příměs jasně červené krve,
která je přítomna na stolici anebo smíchána se stolicí.
Urogenitální příznaky I
DIURÉZA je množství definitivní moče za 24 hod. a činí cca
1500 ml.
POLYURIE je diuréza větší než 2000 ml za 24 hod.
OLIGURIE menší než 500 ml za 24 hod.
ANURIE je zástava tvorby moče v ledvinách (méně než 100
ml za 24 hod.).
RETENCE MOČE je neschopnost se vymočit, naplněný
močový měchýř hmatáme nad symfýzou. Příčinou je buď
nervová porucha (bezvědomí, míšní onemocnění, ochrnutý
musculus detrusor vesicae) nebo mechanická překážka
(zvětšená prostata, striktura uretry).
Urogenitální příznaky II
ISCHURIA PARADOXA je samovolné odkapávání moče pod
tlakem při retenci.
INCONTINENTIA URINAE znamená samovolné pomočování
(enuresis nocturna u dětí, míšní poruchy, poruchy močového
sfinkteru). Obtíže při močení (mikci) vznikají při onemocnění
dolních močových cest (záněty, nádory, hypertrofie prostaty aj.):
DYSURIE - obtížné močení, nutno tlačit.
STRANGURIE - bolestivé močení.
POLLAKISURIE - časté nucení na močení s malým množstvím
moče.
URINA SPASTICA - přechodná polyurie po záchvatu
paroxysmální tachykardie (aktivace atriálního natriuretického
faktoru).
Poruchy menses mají gynekologické nebo endokrinní příčiny
AMENORHEA - chybění menses.
MENORHAGIE - silné měsíční krvácení.
METRORHAGIE - krvácení mimo dobu menstruace.
MENARCHE - vznik periody v pubertě,
KLIMAX - vyhasínání menstruační činnosti, provázené často
vegetativními obtížemi,
MENOPAUSIS - vyhasnutí menstruační aktivity.
Urogenitální příznaky III
Další anamnéza
Fyziologické funkce: zrak, sluch, čich,
hmat, změny hmotnosti, močení, stolice,
spánek
Návyky: kouření, alkohol, návykové
látky. analgetika
Alergie: jaké, na co, kdy se vyskytují
Farmakologická: jaké léky a kdy
FYZIKÁLNÍ VYŠETŘENÍ
(řec. fysis = příroda, tělo, smysly) zahrnuje
vyšetřovací metody, ke kterým lékař používá své
smysly.
inspekce (aspekce) vyšetření zrakem,
palpace vyšetření pohmatem,
perkuse vyšetření poklepem,
auskultace vyšetření poslechem
vyšetření čichem –
dekomp.DM, alkohol
Vyšetření končí základním měřením (teplota, puls, krevní
tlak, dech, výška, váha) a případně adspekcí exkretů (moč,
stolice, zvratky, sputum)
Celkové vyšetření
provádí lékař především adspekcí, od prvního okamžiku
setkání s nemocným. Hodnotí jeho vědomí, somatický stav,
motilitu a změny na povrchu těla.
Vědomí
Je integrální funkcí centrálního nervového systému.
MDLOBA (SYNKOPA)
Je krátkodobá ztráta vědomí podmíněná přechodnou
nedokrevností mozku z omezení účinného oběhu krve. Příčiny
omezení resp. zastavení účinného oběhu krve jsou periferní
nebo srdeční.
BEZVĚDOMÍ trvající vleže déle než 30", NEHMATNÝ
PULS na 2 velkých tepnách, ZÁSTAVA DECHU uváděná
"lapavými" agonálními dechy, MYDRIÁZA z anoxie
mozkového kmene (cave morfin aj.!),
KOMATÓZNÍ STAV
je dlouhotrvající bezvědomí podmíněné organickým
(molekulárním až makroskopickým) poškozením
mozku. Podle hloubky jej dělíme na SOMNOLENCI
(pacient je spavý, ale probudný), SOPOR (pacient
neprobudný, ale reaguje na bolestivé podněty),
LEHKÉ KOMA (pacient v hlubokém bezvědomí, je
zachován pouze korneální reflex), TĚŽKÉ KOMA
(vymizel korneální reflex, hrozí smrt).
typ asthenický, pyknický (hypersthenický), atletický,
normosthenický
HABITUS NEMOCNÉHO
Parkinsonismus: Hlava a trup předkloněny, paže i dolní
končetiny flektovány v loktech resp. kolenech. Propulzní
chůze malými krůčky.
Hemiplegie: Na ochrnuté polovině těla je paže flektována a
přitažena k tělu, dolní končetina natažena. Chůze se děje
cirkumdukcí, ochrnutá natažená dolní končetina se pohybuje
obloučkem.
Kulhání: Jedna dolní končetina je zkrácena (po zlomenině,
při nervové obrně).
Kolébavá chůze: U oboustranného onemocnění kyčelních
kloubů.
Ataxie: Vrávoravá chůze o široké bázi (onemocnění
mozečku, tabes dorsalis, opilost).
POSTOJ A CHŮZE
Cyanóza
znamená namodralé zabarvení kůže a sliznic. Vzniká při
vzestupu redukovaného hemoglobinu nad 50 g/l.
• Centrální je podmíněna poruchou sycení hemoglobinu
kyslíkem při plicních onemocněních, vrozených srdečních
vadách s pravolevým zkratem. Projevuje se na kůži celého
těla, zejména na rtech, jazyku, ústní sliznici, akrech. Bývá
spojena s polyglobulií a paličkovitými prsty. (Inhalace
kyslíku vede ke zmírnění cyanózy pulmonálního původu.)
• Periferní vzniká prolongovaným kontaktem krve
s tkáněmi při obleněném krevním průtoku. Vyskytuje se při
srdečním selhání, může být přítomna i za chladu. Projevuje
se na rtech, boltcích, rukou, nohou (včetně nehtů), jazyk je
růžový.
ŽLOUTENKA (ICTERUS)
je zaviněna zvýšeným obsahem bilirubinu v
séru, který odtud proniká do tkání. Nejdříve
proniká do bělma očního a do sliznice tvrdého
patra - tzv. SUBIKTERUS (hladina bilirubinu v
séru převyšuje 25 umol/l). Difuzní žloutenka
vzniká později. Příčinou hyperbilirubinémie je
buď hemolýza, onemocnění jater nebo uzávěr
vývodních žlučových cest.
Kožní vyrážka (EXANTÉM) I
Skvrna (macula) je ohraničená změna
barvy, pupeneček (papula) je vyvýšená
skvrna. Makulo-papulózní exantémy se
vyskytují u dětských infekčních nemocí
(spála, spalničky, rubeola), u toxialergických
reakcí po lécích (aspirin,
antibiotika aj.) a často svědí, u břišního tyfu
(roseola).
Kožní vyrážka (EXANTÉM) II
Puchýřek (vesicula) je typický pro varicellu
a zhnisaný puchýřek čili neštovice (pustula)
pro variolu. Kopřivkový pupen (urtika) je
ohraničeným edémem koria a svědí, je
typický pro alergii. Vřed (ulcus) je defekt
zasahující do vaziva (např. ulcus cruris),
zatímco oděrka (exkoriace) je defekt
epidermis.
Kožní vyrážka (EXANTÉM) III
Jizva (cicatrix) je vazivová náhrada hlubokých
defektů, je buď atrofická (bílá, hladká) nebo
hypertrofická (keloid). Pajizevky (striae) vznikají
prasknutím a zjizvením koria (po zhubnutí, po
těhotenství), jsou obvykle bílé. Červené jsou
čerstvé, nebo provázejí Cushingův syndrom.
PURPURA označuje krvácení do kůže:Petechie tečkovitá
krvácení, ekchymózy a sufúze jsou
plošná krvácení, hematom je lokalizované
nahromadění krve. Mění barvu (červená - modrá -
žlutá).
OTOK (EDÉM)
je patologické nahromadění extracelulární
tekutiny v podkoží. Kůže je napjatá, bílá,
dá se do ní vtlačit důlek. Chronický otok
vede ke zmožení vaziva, je tuhý (indurace).
KOŽNÍ ADNEXA
HIRSUTISMUS Snížené ochlupení nacházíme u
endokrinních nemocí a u jaterní cirhózy.
Vymizení vlasů (ALOPECIE) může být u mužů rodové
a dále je typické pro užívání cytostatik, některá
endokrinní onemocnění a břišní tyfus.
Třepivé lomivé nehty jsou u anemií a hypotyreóz,
KOILONYCHIE označuje nehty tvaru hodinových
sklíček (anémie z nedostatku železa).
Po celkovém vyšetření postupujeme k detailnímu
vyšetření "od hlavy k patě".
Salus aegroti suprema lex
Primum non nocere