Imunitní systém Mgr. Sabina Ševčíková, Ph.D. BMS-UPF Imunitní systém (IS) ØZásadní pro přežití organismů - integrita ØMolekuly, buňky, tkáně, orgány ØOchrana proti toxinům, parazitům, mikroorganismům, nádorovým buňkám Ø The Immune System Imunologie ØZabývá se studiem IS Ø1798 - Edward Jenner použil virus kravských neštovic na očkování proti pravým neštovicím ØUděleno 19 Nobelových cen v oblasti imunologie Ø http://franceshunter.wordpress.com/2009/09/21/lewis-clark-and-smallpox/ Funkce imunitního systému ØObranyschopnost – rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana těla ØAutotolerance – rozpoznání vlastních tkání a udržení tolerance ØImunitní dohled – odstranění starých nebo poškozených b. ØRedundance – schopnost reakce více složek, které se mohou alespoň částečně nahradit ØSpolupráce – jednotlivé složky kooperují a navzájem se doplňují ØSpecifita – schopnost reagovat specificky ØKontrola – reakce IS jsou přesně kontrolovány (spuštění i ukončení) ØPaměť – paměťové buňky umožňují rychlou a intenzivní odpověď na antigeny, s kterými se již organismus setkal Ø Základní pojmy ØAntigen (Ag) – cizí makromolekula, indukuje imunitní odpověď ØProtilátka (Ab-antibody)- obranný protein, který je vyráběn po stimulaci antigenem Ø Ø Druhy a složky IS ØA. Složky IS lBuňky lLymfatické orgány lMolekuly IS Ø ØB. Druhy imunitních mechanismů lNespecifické lSpecifické Ø Ø Ø Ø Složky IS ØBuňky ØLymfatické orgány ØMolekuly IS Ø Složky IS ØBuňky ØLymfatické orgány ØMolekuly IS Ø > Buňky imunitního systému hematopoiesis http://www.dentalarticles.com/visual/d/hematopoiesis.php Buňky IS ØMonocyty, makrofágy, granulocyty a dendritické b.- vrozená imunita, fagocytují, produkují mediátory Ø ØB lymfocyty- humorální získaná imunita,protilátky Ø Ø ØT lymfocyty- buněčná získaná imunita, po aktivaci regulují ostatní složky IS či zabíjejí nežádoucí buňky. Ø ØBuňky prezentující antigen (APC) v komplexu s MHC molekulami - makrofágy, B lymfocyty, dendritické b. Složky IS ØBuňky ØLymfatické orgány ØMolekuly IS Ø > Lymfatické orgány ØPrimární lvznik a zrání buněk IS lkostní dřeň, brzlík l ØSekundární lzahájení a průběh imunitní odpovědi llymfatické uzliny (mandle, apendix), slezina, lymfatická tkáň Lymfatické uzliny ØHlavní místo rozpoznání antigenu ØPočátek imunitní odpovědi ØPropojeny sítí krevních a lymfatických cév (příchod buněk IS a antigenů) ØPo rozpoznání antigenu - efektorové buňky do místa infekce: lB lymfocyty → plazmatické buňky produkující protilátky lT lymfocyty → Tc-zabíjející buňky s rozpoznaným antigenem Ø → Th lymfocyty podporující ostatní složky IS Složky IS ØBuňky ØLymfatické orgány ØMolekuly IS Ø > Molekuly IS Øspecifické receptory (TCR, BCR) Øprotilátky ØFc receptory Øreceptory povrchu mikrobů Øadhezivní a kostimulační molekuly Øsložky komplementu a jejich receptory Øcytokiny Ø MHC molekuly ØMajor Histocompatibility Complex (HLA u lidí) ØPrezentace antigenů T lymfocytům, rozlišení vlastní vs. cizí ØMHCI - na všech jaderných buňkách, antigeny buněčného původu prezentují Tc lymfocytům, „nebezpečné“ buňky odstraněny apoptózou ØMHCII - na APC buňkách, antigeny exogenního původu prezentují TH lymfocytům, produkce cytokinů podporující B lymfocytů a makrofágy Ø Ø Ø Ø Druhy imunitních mechanismů ØNespecifické ØSpecifické Ø Nespecifické mechanismy ØEvolučně starší - buňky a molekuly v organismu ØReagují rychle, nemají paměť ØUdržují integritu organismu, brání proti infekci- kůže, sliny, sliznice, GIT, teplota, pH… ØBuněčné- fagocyty a cytotoxické buňky ØHumorální- komplement, interferony, sérové proteiny Ø epidermis-sb3849-sw Nespecifické mechanismy IS ØZánět ØFagocytóza ØKomplement ØBuněčné mechanismy ØHumorální mechanismy Ø Zánět Ønejstarší typ obranné a reparační reakce Øodpověď na porušení integrity (mikrobi, poranění) llokalizovat poškození lodstranit poškozující agens lomezit zánětlivé děje na místo poškození lpodpořit specifickou imunitu lregenerovat poškozenou tkáň Øprojevy zánětu - zčervenání, otok, bolestivost a zvýšení teploty ØSignály - látky uvolněné z poškozených buněk: lotok - regulace srážení krve a prostupnosti cév lzachycení buněk - adhezivní molekuly na endotelu cév laktivace komplementu lovlivnění místních nervových zakončení, regulace teploty Ø Ø Zánět ØAktivace vrozené imunity: odstranění poškozených buněk fagocyty ØPři delším zánětu i specifická imunita: lantigeny jsou zpracovány APC buňkami lspolečně do místních uzlin laktivace a diferenciace lymfocytů do efektorových buněk lefektorové buňky krví zpět k místu zánětu ØTh– stimulace fagocytů k vyšší fagocytární a cytotoxické aktivitě ØTc – likvidace infikovaných buněk apoptózou ØB lymfocyty – produkce protilátek, Ø aktivace komplementu Ø usnadnění fagocytózy Reparace poškozené tkáně • fagocytóza poškozených buněk • aktivace angiogeneze • regenerace a remodelace tkání http://faculty.irsc.edu/FACULTY/TFischer/AP1/inflammation.jpg Fagocytóza ØProces pohlcování pevných částic z okolního prostředí buňkami. ØFagocytující buňky - mohou měnit svůj tvar, čímž částici obalí, vytvoří váček a ten vtáhnou do sebe. 16-08a_phagocytosis_1 Fagocyty ØU vyšších organismů tzv. profesionální fagocyty: Øgranulocyty (neutrofily, eozinofily) – proti extracelulárním baktériím Ø – mikrobicidní faktory Ømonocyty, makrofágy – obrana proti intracelulárním parazitům – fagocytují vlastní buňky po apoptóze Ø Øcirkulují v krevním oběhu •pod vlivem chemotaktických látek putují k místu zánětu •adherují na povrchu endotelu •pronikají do tkáně (diapedéza), do místa poškození Ø Komplement Øsoustava proteinů (C1-C9) lkaskádovitý systém l interakce llyze patogenu lindukují zánět l l ØProces začíná vazbou C1 na komplex antigen-protilátka. Aktivní C1 štěpí C4 a C2 za vzniku C3 konvertázy, která produkuje velké množství fragmentů C3a,b. Při tom se tvoří C5 konvertáza (=C4b, C2a, C3b) generující C5b fragmenty, které začínají tvořit komplex atakující membránu. Ten se dále skládá z C6, C7, C8 a C9, které v konečném důsledku vytvoří v cílové buňce pór a způsobí lyzi buňky Ø ØBěhem celého procesu dochází k aktivaci dalších složek IS: lfragmenty C3b opsonizují cílovou buňku lfragmenty C3a degranulují žírné buňky a zvyšují prostupnost cév lfragmenty C5a slouží jako chemoatraktanty neutrofilů do zánětu Ø Complement Další složky nespecifické imunity Buněčné mechanismy Øbazofily, žírné buňky • obrana proti parazitům • alergie, receptory pro IgE • vazba vede k degranulaci buňky • uvolněné látky (histamin) poškozují parazita či spouštějí alergickou reakci. ØNK buňky • lymfocyty s cytotoxickými granuly • likvidace intracelulárních patogenů • vlastních poškozených buněk (především nádorových) Humorální mechanismy Ø koagulační systém – aktivuje na porušeném endotelu, výsledkem kaskády reakcí je zesíťovaný fibrin, který zastavuje krvácení a přispívá k zánětu. Ø fibrinolytický systém – enzymy rozpouštějící fibrin, zabraňuje nadbytečnému srážení krve Specifické mechanismy ØEvolučně mladší, antigenně specifické ØAktivace po setkání s antigenem ØPomalejší ale paměť Ø ØHumorální (protilátky) ØBuněčné (T lymfocyty) Ø Antigenně specifická imunita Øběhem života po setkání s příslušným antigenem Øantigeny rozpoznávány specificky Øimunologická paměť - rychlejší a silnější odpověď na známý antigen ØSpecifické receptory - reakce proti specifickému antigenu. ØStruktura a funkce BCR a TCR je obdobná: konstantní části na uchycení v membráně buňky, variabilní oblasti - vazba specifického antigenu ØKaždý lymfocyt nese receptor specifický pro určitý antigen ØV organizmu milióny lymfocytů s různou antigenní specifitou. ØDíky tomu je organizmus schopen reagovat na obrovské množství různých antigenů. Ø BCR Imunitní reakce založené na T lymfocytech ØT lymfocyty – buněčná složka získané imunity, mají TCR Ø – rozeznávají antigeny vázané na MHC Ø ØVývoj : vznik v kostní dřeni, vývoj v brzlíku. Buňky procházejí několika selekcemi - projdou pouze ty, které rozpoznají vlastní MHC molekuly a které nereagují na vlastní antigeny Ø ØPodle funkce a fenotypu : lTc – cytotoxické, rozpoznávají antigeny v komplexu s MHCI (nebezpečné buňky) lTh – pomocné, rozpoznávají antigeny v komplexu s MHCII •Th1 rozeznávají bakteriální antigeny prezentované makrofágy, podporují jejich fagocytární funkce (zánět) •Th2 rozeznávají antigeny prezentované B lymfocyty či dendritickými buňkami, podporují B lymfocyty k diferenciaci do plazmatických buněk Ø t-lymph-dk2 Imunitní reakce založené na Tc lymfocytech Øodstraňují nebezpečné buňky (infikované virem, nádorové či poškozené stresem). ØTy prezentují na svém povrchu (MHCI) antigeny, které jsou rozeznány jako „nebezpečné“. ØPo vazbě antigenu na TCR dochází k aktivaci TC lymfocytů a spuštění některého z cytotoxických mechanismů, které v cílové buňce vyvolají apoptózu: Ø perforin + granzym ligand smrti (FasL) Ø Ø Imunitní reakce založené na TH1lymfocytech ØTH1 lymfocyty spolupracují s makrofágy, stimulují je k přeměně v aktivované fygocyty při zánětu. ØMakrofágy na svém povrchu vystavují fragmenty fagocytovaných bakterií (MHCII). Ty jsou rozeznány TCR, což vede k jejich aktivaci, proliferaci a produkci cytokinů zpětně podporujících fagocytární funkce makrofágů. Ø Imunitní reakce založené na TH2 lymfocytech ØV lymfatické uzlině, kde se soustřeďují T a B lymfocyty s antigenně specifickým receptorem. Øantigen prezentují dendritické buňky: přítomny ve většině tkání lidského těla, fagocytují různé antigeny a vystavují je na svém povrchu v komplexu s MHCII, lymf. cévami se dostávají do uzliny Øantigen předložen TH2 buňkám, které jsou tímto aktivovány k proliferaci a spolupráci s B lymfocyty ØTH2 lymfocyty podporují prostřednictvím cytokinů proliferaci B buněk a jejich diferenciaci do buněk plazmatických produkujících protilátky proti původnímu antigenu Protilátky a B lymfocyty ØIgG- hlavní část protilátkových aktivit ØIgM- vznik po prvním kontaktu s Ag ØIgE - ochrana proti parazitům, alergie ØIgA- ochrana sliznic a tělních povrchů ØIgD- slabá protilátková aktivita Ø Protilátky Protilátky a B lymfocyty ØHumorální získaná imunita - B lymfocyty - tvoří specifické protilátky. ØVývoj: vznik a zrání v kostní dřeni. Selekci přežívají ty buňky, které nesou Ø funkční BCR a které nerozeznávají vlastní antigeny. Zralé B lymfocyty mají antigenně specifický BCR tvořený molekulou IgM. Ø Øpři prvním kontaktu s antigenem dochází k primární odpovědi. Ømnoží a diferencují v plazmatické buňky. Ty produkují protilátky typu IgM (v menší míře IgG). Jejich cílem je zabránit šíření infekce v organismu. ØZ části buněk se stanou buňky paměťové, Ødalší vývoj, při kterém se zvyšuje afinita protilátek k původnímu antigenu a dochází k expresi molekul IgG. Ø Protilátky a B lymfocyty ØPaměťové buňky se uplatňují při sekundární odpovědi. ØPři opakovaném kontaktu – rychlá aktivace buněk, produkce protilátek s vyšší afinitou (o 4 až 6 řádů) než IgM protilátky z prvního kola- efektivní potlačení infekce. ØPaměťové buňky zachovány - další kolo protilátkové odpovědi. ØMechanismy působení protilátek: lNeutralizace - blok důležitých epitopů antigenu lOpsonizace - usnadnění fagocytózy lAktivace komplementu Imunitní systém - shrnutí ØObranyschopnost – rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana těla ØAutotolerance – rozpoznání vlastních tkání a udržení tolerance ØImunitní dohled – odstranění starých, poškozených a mutovaných b. ØRedundance – schopnost reakce více složek, které se mohou alespoň částečně nahradit ØSpolupráce – jednotlivé složky kooperují a navzájem se doplňují ØSpecifita – schopnost reagovat specificky ØKontrola – reakce IS jsou přesně kontrolovány (spuštění i ukončení) ØPaměť – paměťové buňky umožňují rychlou a intenzivní odpověď na antigeny, s kterými se již organizmus setkal Ø Transplantační imunologie ØCílem transplantace je náhrada patologické tkáně nebo orgánu ØGeneticky odlišný dárce - nutná HLA typizace - čím více shodných molekul, lepší shoda ØTransplantační reakce: lOdhojení štěpu - destrukce transplantátu a neúspěch transplantace lReakce štěpu proti hostiteli - pacientův IS nahrazen dárcovským - reakce proti tkáni pacienta - poškození jater, kůže, střev Ø Ø Ø Ø Ø Nádorová imunologie ØIS - likvidace vlastních pozměněných buněk – exprese nádorově specifických antigenů vázány s MHCI a vystaveny na povrchu nádorové buňky, kde je IS rozeznává jako nebezpečné ØNespecifické (makrofágy a NK) ale i antigenně specifické (Th1 a Tc) mechanismy ØALE- nádorové buňky unikají IS •Variabilita - ztráta nádorového antigenu •Prezentace antigenu - nízké hladiny MHCI •Suprese IS - inaktivace T lymfocytů, snížení funkce a životaschopnosti dendritických buněk Poruchy IS ØNedostatečná reakce na nežádoucí antigeny (imunodeficience) ØNepřiměřená reakce na neškodné antigeny lAlergie lHypersenzitivita l ØAlergie a hypersenzitivita lReakce založené na protilátkách •proti neškodným antigenům – protilátky -nežádoucí imunitní reakci (př. alergie), •blokují funkci cílové struktury (př. Myastenia gravis, infertilita mužů) •tvoří imunokomplexy s rozpustnými antigeny - v orgánech a blokují jejich funkci lBuněčně zprostředkované reakce – reakce oddáleného typu, při kterých na poškození tkání spolupracují makrofágy a TH1 (poškození tkání během infekčních onemocnění, např. při lepře, tuberkulóze) Alergie Øcelosvětově řazeny mezi závažnou skupinu komplexních nemocí, v posledních 20-30 letech prudký nárůst incidence ØAlergie - z řečtiny (allos ergeia) = změněná schopnost reakce (von Pirquet,1906) ØAnafylaktická reakce - už z r. 2140 př. n. l. ØAstma - už v Homérově Iliadě - Hippokrates, Galén Ø Základní pojmy ØHypersenzitivita (přecitlivělost) lpopisuje objektivní reprodukovatelné příznaky a projevy, které jsou spouštěny kontaktem s definovaným podnětem, na který normální jedinci nereagují Ø ØAtopie lsklon k tvorbě IgE protilátek jako odpovědi na expozici alergenům (geneticky podmíněná reaktivita vytvářet po expozici alergenu množství IgE) lalergické příznaky u atopického jedince mohou být označeny jako atopické lpozitivní kožní prick test nebo průkaz protilátek IgE nestačí pro označení atopie Ø Ø Ø Žírné buňky ØV různých tkáních ØŽírné buňky se nacházejí v relativně vysokých koncentracích poblíž epiteliálních povrchů, a to v: lsubmukózní tkáni gastrointestinálního a respiračního traktu ldermis (pod povrchem kůže) l Øhistamin, heparin, chondroitinsulfát, chymáza, tryptáza ØNově syntetizované mediátory: leukotrieny, prostaglandiny ØCytokiny: - TNF-alfa (aktivace fagocytů) - TGF-beta (fibrotizace stěny bronchů) - IL-5 (stimulace tvorby eozinofilů) - IL-6 (mj. stimulace tvorby Ig, vč. IgE) 19333 Eosinofily Øhlavním faktorem pro diferenciaci je IL-5 Øchemotaktickými faktory (z T-ly a mastocytů) jsou např.: LTB4, IL-16, eotaxin Øuvolňují řadu lprozánětl. mediátorů (bazické peptidy, TNF, PG, LT, cytokinů) lreaktivních O2 metabolitů ldegradujících enzymů (např. elastáza, kolagenáza…) PBEosinophil Basofily ØDlouho považovány za buňky podobné mastocytům Ø - jen primárně se nacházející v krvi ØLiší se dynamikou a spektrem produkovaných mediátorů a cytokinů ØZákladní funkce je však velmi podobná Ø ß Ø degranulace a uvolnění prozánětlivých mediátorů Ø ØNa IgE závislé uvolňování mediátorů Øz bazofilů je usnadněno cytokiny (zejm. IL-3) ba_small Alergie ØAby došlo v organismu k rozvoji alergického onemocnění, musí být splněny základní předpoklady, působící ve vzájemné součinnosti: lgenetická predispozice lsenzibilizace vůči alergenům lpůsobení nespecifických adjuvantních vlivů l Alergie Øreakce založené na protilátkách IgE (= atopie, = reakce typu I) Øreakce založené na protilátkách IgG (nebo IgM) asociovaných s buňkami nebo podkladem-hmotou (= reakce typu II) Øreakce založené na tvorbě imunokomplexů (reakce = typu III) Øreakce oddáleného typu (= reakce typu IV) Alergické reakce Øokamžitá alergická reakce - způsobené aktivitou histaminu, prostaglandinů a vylitím dalších, již existujících mediátorů. lEfekty – kontrakce hladké svaloviny, zvýšená permeabilita cév l Øsekundární (pozdní) fáze – mediátory uvlněné z žírných buněk lákají další leukocyty včetně eosinofilů a Th2 buněk. lEfekty – edém, kontrakce hladké svaloviny, remodeling tkáně Nejběžnější způsoby léčby ØAntihistaminika: lblokují receptory pro histamin linhibitory syntézy histaminu lprotizánětlivé preparáty (steroidní, nesteroidní) lblokátory degranulace ØHyposenzibilizace: podávají se postupně se zvyšující dávky alergenu lpokusy jsou úspěšné jen částečně. Během tohoto způsobu lterapie jsou stimulovány TH1 na úkor TH2. Riziko vzniku alergie obr10 Inhalované alergeny ØPatří do skupiny látek, se kterými se setkává každý jedinec lDomácí prach - složen s prachových částic pocházející z peří, vlasů, vlny, prachu z nábytku, šupin kůže domácích zvířat a bakterií. lRoztoči - nejčastější roztoč Dermatophagoides pteronysinus lPlísně - vyskytují se v půdě, ovzduší, vlhkých bytech Alergeny rostlinného původu ØPyly - senná rýma a někdy astmatické záchvaty v letním období ØSeno - odlišný alergen od pylů ØChmel ØKosmetické přípravky ØPrach z bylin ØPrach z obilí ØPrach z mouky - hlavně u pekařů, mlynářů, cukrářů, kuchařů ØPrachy z bavlny ØTabák ØKouř z cigaret ØRůzné vůně Alergeny živočišného původu ØNejvíce chlupy různých zvířat (psi, koně, kočky) ØVe vzácných případech byla zjištěna přecitlivělost na lidské lupy a prach z hmyzu. ØAlergie na včelí jed po bodnutí Ø Další alergie ØLÉKOVÁ ALERGIE V posledních letech lékových alergií značně přibývá a výskyt je úměrný stále se zvyšující spotřebě léků. Diagnostika lékové alergie je někdy velmi obtížná. ØALERGIE NA POTRAVINY Alergické projevy jsou vázány i na zažívací poruchy. Nejčastěji jsou alergie na mléko, kávu, kakao, brambory, pomeranč, citrón, jahody a ořechy. Ø Potravinové alergie ØPrevalence je 2-3% - důležitý věk pacienta (do 3 let : 4-8%) ØPotravinové alergeny: vejce, mléko, ryby, burské ořechy, pšenice… Ø (krajové diference) – zkřížená reaktivita ØPatogeneze: selhání tolerance – příčina rozvoje senzibilizace Øklíčové období do 1 roku – prvé setkání s Ag potravy Ø Ø Nespecifické vlivy ØNepříznivé působení znečištěného ovzduší Ø - tabákový kouř Ø - exhalace dieselových motorů Ø - oxidy dusíku a síry Ø ØNezdravý životní styl včetně bydlení Ø ØNevhodná strava Ø ØPsychické vlivy-stres Anafylaktický šok ØNastává tehdy, pokud se do krve senzibilizovaného jedince dostanou alergeny Ø ØNásledně je alergen (hmyzí jed, penicilin) krví roznešen do organismu a způsobí hromadnou degranulaci bazofilů a mastocytů Ø ØMediátory působí okamžitou zvýšenou permeabilitu cév a pokles krevního tlaku – otok plic, bronchiální sliznice, bronchospasmus, ischémie mozku,multiorgánové selhání Autoimunita Øje specifická ztráta imunitní odpovědi na vlastní antigeny Ø3 hlavní mechanizmy: lKlonální selekce - eliminace autoreaktivních buněk lKlonální anergie - funkční neodpovídavost lymfocytů indukovaná rozpoznáním antigenu na nezralé APC lSuprese - funkční inhibice autoreaktivních buněk regulačními T lymfocyty Øcentrální tolerance x periferní tolerance Autoimunitní choroby ØOrgánově-specifické: limunitní odpovědˇ je namířena proti cílovému Ag jednoho orgánu (žlázy) - manifestace potíží je obvykle omezena na tento orgán lbuňky cílového orgánu mohou být poškozeny přímo humorálním nebo buňkami zprostředkovaným mechanizmem nebo protilátky mohou stimulovat nebo blokovat normální funkci l ØSystémové (orgánově-nespecifické) Ø Revmatoidní artritida ØBěžné onemocnění (1% populace), ženy 40-60 let (Ž/M 3:1) ØHlavním terčem imunopatologické reaktivity – synoviální membrána ØGenetická predispozice (HLA DRB) Ø Bechtěrev ØPostihuje zejména muže ØPostižena páteř, intervertebrální, kostovertebrální a sakroiliakální klouby, příp. kořenové klouby (rizomelická forma) a klouby periferní (periferní forma) ØTěsná asociace s HLA-B27 Ø ØPestrý obraz: usury, dekalcifikace, syndesmofyty, ankylóza (ztuhnutí v kyfózním postavení) ØMimokloubní projevy: uveitis (iritis), perikarditis, uretritis, restrikční porucha plic Ø Nespecifické střevní projevy ØZahrnují 2 klinicko-patologické jednotky ØCrohnova nemoc vs. Ulcerózní kolitida Ø ØOdlišují se: Ø - klinickými projevy Ø - průběhem onemocnění Ø - odpovědí na léčbu Ø - prognózou Ø ØPrevalence je nejvyšší v bílém etniku (vazba na některé homogenní etnika, např. židovské) ØTypicky v zemích s nejvyšší životní úrovní Celiakie Øzávažné zánětlivé onemocnění tenkého střeva s vilózní atrofií a malabsorpcí Øzpůsobeno přecitlivělostí na zásobní proteiny obilných zrn (gluten=lepek či jeho frakci gliadin Ø Ø2 faktory Øpřítomnost glutenu Øgenetická predispozice Ø(vztah k HLA-DQ2 a DQ8) Ø- zejména u bělochů, vzácně u černochů, nikdy u Asiatů - Myastenia gravis ØPrototyp autoimunitní choroby zprostředkované protilátkami vážícími se na acetylcholinové receptory jako antagonisté Ø Øto brání přenosu signálů přes nervosvalovou ploténku Øčasto ve spojitosti s hyperplazií thymu nebo thymomem Øautoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru Øčastá asociace s jinými autoPt a autoimunitními nemocemi Ø ØPříznaky: Ø ØOchablost svalů při poruše nervosvalového převodu (v klidu normální, při opakované činnosti slábnou), často nejprve proximálně (hlava, hrudník) Øněkolik podjednotek (Eatonův-Lambertův sy) Ø ØTh: látky blokující cholinesterázu, thymektomie, imunosuprese Ø Hashimotova thyreoiditis Øautoimunitní onemocnění postihující převážně ženy Ø- prokázána vazba na HLA (HLA-DR5, DR-3) Øpodkladem: Ø Ølymfocytární infiltrace štítné žlázy ØPt proti thyreoidálním Ag (thyreoglobulin, thyroideální peroxidáza), senzitizace lymfocytů Ø Ø- příznaky: struma, poruchy funkce (euthyreoidismus, hyper- , hypo-) Ø ØTh: náhrada hormonů při hypothyreoidismu Imunodeficience Ø= stavy s vyšší náchylností k infekcím Ønedostatečné reakce IS na nežádoucí antigeny Øprimární a sekundární Ø ØPrimární imunodeficity ØZpůsobeny vrozenými poruchami genů pro proteiny IS: lProtilátkové imunodeficity – chybějící B lymfocyty, deficit Ig jednotlivých tříd, ztráta protilátek proti jednotlivým antigenům. lPoruchy buněčně zprostředkované imunity – poruchy ve zrání či funkčnosti T lymfocytů, nedostatečná prezentace antigenu (snížená exprese MHC molekul). lPoruchy fagocytózy – nedostatečný počet fagocytů, poškození funkcí fagocytujících buněk (př. špatná adheze fagocytů, chyby v zabíječských mechanismech) lPoruchy komplementu – špatná exprese jakékoli z jeho složek či jejich receptorů a inhibitorů. Sekundární imunodeficity ØZískané imunodeficity - během života jedince poškozením IS ØSyndrom získané imunodeficience (AIDS) - infekcí virem HIV ØHIV infikuje Th lymfocyty, makrofágy a buňky CNS ØPo úvodní infekci virus několik let v organizmu pouze přežívá bez symptomů onemocnění ØNásledně dochází k replikaci viru a prudkému úbytku Th lymfocytů ØNedostatek Th lymfocytů vede k náchylnosti k opurtunním infekcím th_aids23_1 Léčebné zásahy do IS ØKauzální léčba lodstranění příčiny poruchy IS lu vrozených - transplantace kmen. buněk, genová terapie? l ØNespecifická imunomodulační léčba lImunosuprese - potlačení IS, využití při autoimunitě, závažných alergiích a po transplantacích - kortikosteroidy lImunostimulace - podpora IS, využití při chronických infekcích, u nádorových chorob - bakteriální extrakty a lyzáty l ØSubstituční léčba lnáhrada chybějícího produktu IS (poruchy produkce protilátek, komplementu, cytokinů) Ø Specifická imunomodulační léčba ØCílem je navodit imunitu vůči konkrétnímu antigenu ØPasivní imunizace ldodání již vytvořených protilátek lzvířecí protilátky proti toxinům (hadím, bakteriálním) llidské Ig – akutní ohrožení infekcí (žloutenka, vzteklina) ØAktivní imunizace lprofylaxe vzniku a rozvoje chorob lvystavení patogenu či jeho antigenům – rychlá a efektivní obrana ØTypy vakcín: lNeživé vakcíny – usmrcené bakterie či viry lŽivé oslabené vakcíny – bakterií či viry oslabené kultivací či geneticky lPodjednotkové vakcíny – izolované částice virů a bakterií lDNA vakcíny – aplikován gen pro antigen patogena Děkuji za pozornost! Reakce typu I ØKontakt s alergenem ØDiferenciace TH2 Ly - tvorba IL-4 (a IL-13 a dalších cytokinů) ØStimulace B Ly, IL-4 indukuje isotypový přesmyk a tvorbu IgE ØSled dějů při reakci typu I lIgE se váže na vysokoafinitní receptory žírných buněk (a bazofilů a eosinofilů). ØPři dalším kontaktu – multivalentní alergen přemostí IgE na povrchu buněk, tvorba IL-4, amplifikace reakce a související efekty (okamžité uvolnění mediátorů – histamin…)