>


žSituace, které blokují dosažení cíle – frustrace.
žFrustrující faktory mohou být vnější i vnitřní.
žFrustrace je běžnou součástí našeho života
žFrustrační tolerance je míra frustrace, kterou jedinec snese bez narušení obvyklé povahy svého
přizpůsobení.
ž
ž

>

žFrustrované chování se vyznačuje tím,že mu na rozdíl od normálního chování, chybí cíl.
žEmoční vzrušení je těžké odlišit běžné emoce od reakce na frustraci, snad je více agresivní tón.
žÚnik – prožívání frustrace je hodně nesnesitelné, „opouští pole“ a tím mění svůj motivační stav.
žFantazijní uspokojení překonání překážky a dosažení cíle se děje v představách, tím je zážitek
frustrace zmírněn.
ž
ž

>

žJsou to změny, které vznikají v psychických regulačních mechanismech a činnostech jako reakce na
působení různých stresorů (vnějších i vnitřních), k nimž dochází ve stresových situacích.
žStres tedy chápeme jako, do jisté míry, uniformní odpověď organismu na nadměrnou zátěž či ohrožení
různého typu.

>

žIntenzita stresové reakce:
1.Hyperstres – překračuje hranice schopnosti adaptovat se a vyrovnat se s ním.
2.Hypostres – nedosahuje ani obvyklé hranice tolerance, jedná se plíživé negativní vlivy
monotónnosti, nudy nebo frustrace.
žKvalita stresové reakce:
1.Distres – negativně působící stres, který rozrušuje, zneklidňuje až ohrožuje.
2.Eustres – kladně působící stres – rozechvění, rozrušení ze subjektivně příjemných situací, které
odměňují.
žStresory jsou negativně působící vlivy, jejichž výsledkem je stres.
1.Fyzikální – jedy, návykové látky, radiace UVA a UVB záření, znečištění životního prostředí,
vibrace, šoky, meteorologické jevy, změny ročních období a čas apod.
2.Emocionální – nepřátelství, zloba, vztek, zármutek, obavy, intriky, nuda, pomluvy, přestoupení
tabu, ztráty. (Holmes).

>

žJde o náhle vzniklé situace, které vedou k poškození neb ztrátě a má vždy negativní dopad na
jedince.
žF 43,0 Akutní reakce na stres
žF 43,1 Posttraumatická stresová porucha

>

—Jako důsledek vyhrocení určité situace, nebo dlouhodobé kumulace problémů nebo situačního nárůstu
problému.
—Dojde k selhání adaptačních mechanismů, je nutnost změny.
—Jsou doprovázeny negativními emočními prožitky, zejména úzkostí a pocity ztráty, bezpečí a
jistoty.
—Mění se uvažování a hodnocení situace. Je přítomen pocit bezmoci, ochromění, bezradnosti a
neschopnosti vybřednout.

>

žJde o střet vzájemně neslučitelných, přibližně stejně silných, tendencí. Mohou se střetnout:
1.Dvě pozitivní tendence – obě stejně lákavé.
2.Dvě negativní tendence – menší zlo
3.Jedna pozitivní a jedna negativní tendence – nejčastěji.
4.Několik pozitivních a několik negativních tendencí.
žKonflikt patří k běžným životním situacím.
žNebezpečný je tehdy, je-li dlouhodobý, závažný a zahrnuje osobně významnou oblast a člověk jej
není schopen řešit.
žVnitřní konflikty např. konflikt vědomé povinnosti a tendence k aktuálnímu uspokojení (nevěra).
žDůsledkem mohou být psychosomatické problémy.

>

žJe to stav, kdy některá z objektivně významných potřeb – biologických, psychických či sociálních –
není uspokojena v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu.
žDeprivace biologických potřeb ohrožuje tělesný rozvoj, duševní i tělesné zdraví, může vést k
nemoci i smrti.
žPodnětová deprivace znamená nedostatek dostatečné variability a množství podnětů, které odpovídají
věku,vývojové úrovni jedince.
žKognitivní deprivace znamená výchovné a výukové zanedbání, imituje mentální retardaci.
žCitová deprivace vzniká z nedostatku spolehlivého a jistého citového vztahu ke stabilní pečujícíc
osobě – nedostatečný emoční vývoj a narušení sociálních vazeb v budoucnosti.
žSociální deprivace je omezení přiměřeného vztahu s lidmi, sociální smrt.

>

žFáze aktivace obranných reakcí a uvědomění si zátěže: fyziologické a psychické.
žFyziologická reakce:
1.Zahájení reflexní, automatické, nezávislé na vědomé reakci a rozhodnutí člověka. Aktivizace
energetických systémů.
2.Aktivizace center v mozku a ACTH hormonu.
3.Aktivizace tukových zásob jako zásob energie.
žPsychická reakce.
1.Změna emočního prožívání – úzkost, napětí, obavy, vztek.
2.Změny kognitivních funkcí – způsob myšlení a uvažování. Dochází ke zkratkovitému a a
pesimistickému řešení, zhoršení koncentrace pozornosti, objevení se vtíravých myšlenek.
3.Psychické obranné reakce jsou individuálně specifické a jejich cílem je získání nové rovnováhy a
vědomé strategie zvládání – coping..

>

žObecná míra bývá označována jako: frustrační tolerance, nezdolnost, pevnost, resilience (odolávání
zátěži v čase).
žPodmínky zvládání:
1.Jak se hodnotí a interpretuje
2.Jak se prožívá
3.Jakou má kontrolu nad situací.
4.Aktivizace vs. paralyzace zátěží.
5.Flexibilita.
6.Schopnost využít pozitivních podnětů.
7.Dostupná a účinná sociální podpora a pomoc.

>

žÚtok: odhodlání bojovat.
1.Verbální – sarkasmus, ironie, posměšné glosy, neustálé připomínky, opakované požadavky neúměrné
možnostem, cynismus.
2.Neverbální – nepřiměřená mimika, strnulost nebo přehnaná gestikulace, změny v pozicích těla.
3.Transformace – vybíjení agrese ve sportu nebo tělesné činnosti, napadání lidí, neúměrné
prosazování se nebo nápadná pokora.
žÚnik:tendence uniknout ze situace.
1.K mystice – sekty, nadpřirozeno, charita.
2.K návykovým látkám.
3.K izolaci od společnosti . Změna bydliště, přerušení kontaktů.
4.K racionalizaci – neustálé hledání vysoce specializovaných vyšetření a autorit, informací.
5.Vyhnutí se – jako bychom popírali, že zátěž existuje.
6.
6.

>

žZaměřený na řešení problému – danou situaci lze zvládnout a vyřešit ji. Jedinec cítí schopnost
dosáhnout řešení nebo si uvědomit své meze.
žZaměřený na udržení přijatelné subjektivní pohody, na uchování psychické rovnováhy a redukci
negativních zážitků. Přesvědčení, že problém nelze řešit, ale lze ho pojmout jinak, změnit postoj.
Smíření s nedosažitelností vede k vyrovnanosti.
žSebe znevýhodňující strategie znamená odmítání jakéhokoliv pozitivního řešení předem, rezignace.
Naučená bezmocnost.

>

žMají svůj význam, ale mohou zkreslovat realitu.
žPopření: přijímáme jen neohrožující a příjemné informace.
žPotlačení a vytěsnění: zbavujeme se myšlenek a pohnutek, které jsou subjektivně nepřijatelné.
žFantazie: nahrazuje traumatizující skutečnost snesitelnými zážitky. Pseudologica phanastica.
žRacionalizace: zdánlivě logické hodnocení situace umožňuje ji snášet (může za to někdo jiný).
žSublimace: transformace nedostupného cíle jiným, dostupnějším.
ž Regrese: únik na vývojově nižší úroveň.
žIdentifikace: posílení sebevědomí splynutím s ideálem.
žSubstituce: náhrado nedosažitelného cíle dosažitelným.
žProjekce: promítáme své vlastní obavy a názory do jednání jiných lidí.
žRezignace – předem se všeho vzdáváme, co považujeme za nedostupné.

>

žAdaptivní strategie:
žOptimismus.
žPostupná adaptace.
žBudování emocionální rovnováhy.
žVíra.
žShánění informací.
žOrientace na řešení běžného provozu doma.
žPřijetí pomoci zvnějšku.
žMaladaptivní strategie:
žNepřijetí poruchy.
žOpuštění pacienta.
žMagické řešení situace.
žZhroucená rodina.
žSebeobětování.

>

žStrach je signální emoce, která chrání naše existenci v mnoha případech.
žJe to biologická nezbytnost.
žStrach má vždy předmět – něčeho se bojíme.
žVystupňovaný strach je fobie: nyktofobie, klaustrofobie, hydrofobie, agorafobie, nosofobie,
kancerofobie, tanatofibie další..
ž

>

žJe velmi nepříjemný difuzní stav, který je doprovázen předtuchou nejasného nebezpečí, které
subjekt není schopen pojmenovat nebo určit.
žAnxiozita je osobnostní rys a znamená zvýšenou pohotovost k reakcím strachu a úzkosti.
žVegetativní příznaky: zrychlený dech, tachykardie, zvýšení TK, pocení, sucho v ústech i
metabolické změny.
žPsychické příznaky: pocit vyčerpanosti, únavy, napětí, nutkání k neúčelné či nadměrné činnosti.
žJe v pozadí psychosomatických problémů a onemocnění.
žÚzkostná neuróza.

>

žJsou to metody cíleně využívající svalovou relaxaci, autosugesci a řízené představy, a to jak
samostatně, tak i v kombinaci.
žVychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem
vegetativní n.s. a napětím svalstva.
žVyužitím volního řízení tonu kosterního svalstva můžeme dosáhnout psychického uvolnění a ovlivnit
orgánové funkce.
ž
ž
ž

žMetody řízené imaginace  nabízejí pacientovi určité motivy, obrazy či témata, u nichž má setrvat
relativně dlouhou dobu.
žSlouží k odhalování méně vědomých motivů vlastního jednání.

>

žAutogenní tréning podle Schulze-Henckeho
žProgresivní relaxace dle Jacobsona.
žRelaxace při hudbě

>

žMá tři stupně:
ž1) Základní - nácvik tíže, tepla, klidného tepu srdce, klidného dechu, teplo v nadbřišku a chlad
na čele.
ž2) Praktický- individuální  autosugestivní formulky - formulace nedirektivní.
ž3) Meditační - udržet živé představy předmětů, osob a dějů a meditativně setrvávat u osobně
významných témat. cíl sebezdokonalování a sebepoznání.

>

žNácvik vychází z teze, že většina lidí neumí rozeznat rozdíl mezi stavem napětí a uvolnění. Má
celkem 6 lekcí.
ž1) Rozlišovat pocit tenze a uvolnění ve svalu začíná se dominantní rukou.
ž2) Relaxace svalů na hlavě - obličej(čelo, nos, ústa, žvýkací svaly).
ž3) Svaly jazyka , vědomé otvírání úst, svaly oka a krku.
ž4) Svaly ramene.
ž5) Záda, hruď a břicho.
ž6) Prsty na rukou a nohou.
ž

>

žVhodné pro dětské pacienty s psychosomatickými problémy.
žZakoupit relaxační hudbu na kazetě či CD.
žVe vhodnou dobu ulehnout, uvolnit se a vydat se „na výlet“ ve fantazii.
žObjeví-li se v relaxovaném stavu problémy - zbavit se jich (poslat po větru, zakopat, spálit na
ohníčku apod.

>

žPolohy - vleže na tvrdším podkladu, sed v lenošce, poloha „drožkáře“. Možno ležet na boku nebo
zaujmout jogínské pozice
žKoncentrace - důležité uvolněné svalů a klidné prostředí, šero.
ž
ž

>

žVNČ a vegetativní NS se navzájem ovlivňují.
žCíleným a soustavným působením na jednu z nich můžeme ovlivňovat ostatní dvě oblasti.
žTakto může působit jen u nacvičeného člověka, jen tak dokáže člověk zharmonizovat všechny tři
složky.

>

žŘízená imaginace
žKatatymně-imaginativní psychoterapie.

>

žPacientovi se zadávají témata, ke kterým v relaxaci nechává volně vznikat fantazijní obrazy a k
nim vede speciální interview s terapeutem.
žMotiv louky
žMotiv potoka - jít po nebo proti proudu
žMotiv hory - napřed pozorovat zdáli a pak vystoupit na vrchol
žMotiv domu - podrobně ho prohlédnout zevnitř
žMotiv okraje lesa s pohledem do temnoty lesa - nechat vystoupit symbolické postavy.

>