žNepříznivá zpráva je takový typ informace, jejímž obsahem je nežádoucí skutečnost hodnocená
příjemcem jako újma různé závažnosti.
žPřijímá se úkorně, doprovází ji zklamání, úzkost, strach, rozčarování, deprese.
ž
ž

žInformaci podává ošetřující lékař nebo osoba, která zná pacienta nejlépe.
žPředem se připravíme tím, že si promyslíme obsah sdělení s ohledem na osobu příjemce.
žSdělení musí být podáno srozumitelně a přesně.
žUmožníme příjemci, aby se mohl zeptat, vyjádřit své pochybnosti a projevit své emoce.
ž

žPacient nebo jeho blízký může informaci přijmout nebo odmítnou na úrovni emoční nebo kognitivní.
žInformace je přijata na obou úrovních – přijetí je doprovázeno emoční reakcí, ale po chvíli se
začnou ptát na další vývoj a možnou spolupráci.
žInformace je přijata racionálně, ale emočně zamítnuta – reakce může vypadat jako klidná, téměř bez
emocí.
žInformace je odmítnuta racionálně i emočně – typické pro fázi popření. Může se chovat neadekvátně.
žInformace je emočně přijata a racionálně odmítnuta – emoční doprovod je velmi bouřlivý. Reakce je
obtížně zvladatelná.
žZaměření emoční reakce příjemce může být extrapunitivní, impunitivní nebo intropunitivní.

žDvojí typ zpráv: sdělujeme dítěti nebo rodičům.
žPři sdělování informace dítěti musíme respektovat jeho věk a vývojovou úroveň.
žDítě, které je těžce nemocné nebo umírá je sto pochopi informaci, která by jinak oslovila dítě
výrazně starší.
žPoužíváme názorné pomůcky.
žReakce dětí jsou v mnohém, odlišné – mohou zlobit, provokovat namísto skleslosti a smutku.

žVyčleníme si dostatek času a klidný prostor.
žSdělujeme bez přílišného odkladu, a to oběma rodičům naráz. Pokud má dítě jen matku, přizveme jiné
příbuzné.
žPreferujeme podávání informace v týmu (psycholog, sestra, sociální pracovník).
žPři prvním kontaktu podáváme jen zaručené informace. Detaily si necháme na další rozhovor.
žZaměříme se na budoucnost, dáme najevo co rodiče čeká a v čem mohou pomoci.
žDáme jasně najevo, že se na nás mohou kdykoliv obrátit, stejně jako na další přítomné odborníky.
ž

žS nimi se člověk velmi špatně vyrovnává. A někdy není schopen se nimi vůbec vyrovnat.
žReakce na ni je vždy individuální a subjektivní.
žPři jejím sdělování mluvíme zásadně pravdu o závažnosti stavu pacienta nebo příbuzného.
žPravdivost by se měla týkat především prognózy.
žDůležité je informovat taktně a šetrně s ohledem na stav pacienta a jeho psychické možnosti.
žPředevším neškodit!

žKlid, dostatek času a soukromí.
žSdělování v týmu (ošetřující lékař, psycholog, rodinný příslušník nebo důvěrník pacienta).
žPravdivá informace má být stručná. Ale jasně a srozumitelně formulovaná v atmosféře bezpečí a
důvěrnosti.
žDotazy zodpovíme v co největší šíři a nejdůkladněji, zabýváme se hodně perspektivou.
žNáš postoj je empatický a autentický.
žPacientu i rodině nabídneme možnost dalších kontaktů, dohodneme další setkání.
ž

žFáze před stanovením diagnózy.
žŠok
žPopření
žZlost
žÚzkost, deprese
žStadium rovnováhy
žStadium reorganizace.
ž