PhDr. J. Severová,PhD Ústav psychologie a psychosomatiky LFMU Brno žA takto na nás působí denně stres. žJsou to zejména mikrostresory, tj. stresory, které bychom přiřadili k oněm pověstným kapkám, které i kámen prorazí. ÒHerbert Freudenberger: U někoho jsou to pocity únavy a exhausce, neschopnost setřást pocity chladu, pocit fyzické vyčerpanosti. U druhého třeba řadou tělesných potíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovými tísněmi, přes GIT obtíže doprovázené poklesem váhy až po nespavost a depresi. ÒVe stručnosti lze říci, že tento syndrom zasahuje na nejrůznějších místech celou psychosomatickou oblast. To jsou převážně tělesné příznaky. ÒMohou se však objevit i příznaky ve sféře psychické a behaviorální: např. osoba povídavá je najednou zamlklá. Objevuje se psychická únava, iritabilita, ostré a nespravedlivé kritické postoje apod. žPoprvé popsán po 1. světové válce jako pocit totálního osamění, vykolejení z každodennosti, spoléhání sám na sebe. žPojem burn out zavedl v r. 1974 Freudenberger v souladu s častými případy profesního selhání, vyčerpání z narůstajících požadavků, ztráty radosti a potěšení, energie i smyslu profese a života. ž 1.Jde především o psychické vyčerpání. 2.Vyskytuje se u zvláštních profesí, jejichž podstatnou součástí je práce s lidmi nebo aspoň kontakt a závislost na jejich hodnocení. 3.Klíčovou složkou je nejspíše emoční a kognitivní vyčerpání. 4.Všechny složky vyplývají z chronického, každodenního, zdánlivě nekonečného a nevyhnutelného stresu. ÒLékaři (hl. onkologie, chirurgie vč. čelistní, popáleniny, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, stomatologie,pediatrie). ÒZdravotní sestry ÒDalší zdravotničtí pracovníci ÒPsychologové a psychoterapeuti ÒSociální pracovnice a pracovníci ve všech oborech ÒUčitelé na všech stupních škol ÒPracovníci ve službách (pošta ,přepážky, doručovatelé, prodavači, holičky, kosmetičky apod.) ÒDispečeři a dispečerky, řídící letového provozu ÒPolicisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté, zásahové jednotky ÒPrávníci, pracovníci věznic ÒProfesionální funkcionáři a politici ÒVojáci kdekoliv ve službě ÒDuchovní ÒNezaměstnaní Ò Ò ÒPřítomnost chronického stresu ÒVysoké požadavky na výkon a zároveň nízká autonomie ÒPůvodně vysoký pracovní entusiasmus, angažovanost, zapojení ÒChování typu A s důrazem na soutěživost a hostilitu ÒPůvodně vysoká empatie, obětavost a zájem o druhé ÒNízká asertivita ÒPůvodně vysoký perfekcionismus, pedantství, neschopnost relaxace ÒNízké či nestabilní sebepojetí ÒChronické přesvědčení o nízkém společenském uznání a hodnocení vykonané práce. ÒObesivně-kompulzívní prvky v chování Ò Ò ž1. fáze: nadšení a zaujetí pro věc, spojené s dlouhodobým přetěžováním. Člověk zůstává v pracovním procesu i přes pracovní dobu, ve dnech volna. Je neustále mezi klienty/pacienty a věnuje jim neustálou pozornost. Plánuje nové projekty a snaží se o různé nové postupy. ž2. fáze: objevuje se fyzické a částečně i psychické vyčerpání. Člověk dodržuje pracovní dobu, věnuje se klientům jen v rámci svých povinnosti, pracuje podle zavedených algoritmů. ž3. fáze: přichází dehumanizovaná percepce okolí jako obranný mechanismus před vyčerpáním. Člověk už jen plní své povinnosti, vyjadřuje se např. „jó to je ta fraktura na šestce“.Člověk nemůže své pracoviště ani vidět, má odpor ke vstávání a cestě do práce, ž4. fáze: převáží totální vyčerpání, negativismus a lhostejnost. Člověk má výrazné zdravotní, psychické i sociální problémy a musí se léčit. ÒSyndrom vyhoření není jen stav, ale permanentně se vyvíjející proces. ÒProbíhá nenápadně, skrytě a plíživě a tím je nebezpečný. ÒJeho projevy zpravidla zaznamená spíše okolí. Člověk podléhající syndromu si svých potíží není plně vědom . ÒZpravidla je považuje za běžnou únavu nebo je spojuje s léty praxe či života. Ò ÒCelková únava organismu, apatie a ochablost ÒRychlá unavitelnost ÒVegetativní obtíže (bolest srdce, zažívací, dýchací obtíže a poruchy, bolesti hlavy, vertigo) ÒPoruchy krevního tlaku ÒPoruchy spánku ÒPřetrvávající celková tenze ÒZvýšené riziko vzniku závislostí všeho druhu Ò žPocit, že dlouhé a nadměrné úsilí trvá již dlouho a efektivita je přesto nepatrná. žPocit celkového vyčerpání, zejména v emoční a kognitivní oblasti, ztráta motivace. Únava je popisována expresívně – jsem jako vyždímaný, mám toho až po krk… žCelková aktivita je utlumena, redukovány jsou zvláště spontaneita, kreativita, iniciativa a invence. Redukce činnosti na stereotypní postupy žDepresivní ladění, pocity smutku, frustrace, bezvýchodnosti a beznaděje, marnosti. Přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti žProjevy negativismu, hostility a cynismu ve vztahu ke klientele žPokles až ztráta zájmu o témata související s profesí, negativní hodnocení instituce, která nás zaměstnává. Sebelítost, intenzívní pocit nedostatku uznání.. ž ÒÚtlum sociability, nezájem o hodnocení se strany druhých ÒTendence redukovat kontakt s klienty, často i s kolegy a osobami ve vztahu k profesi ÒZjevná nechuť k vykonávané profesi a všemi, co s ní souvisí ÒNízká empatie, téměř vždy u osob s vysokou mírou empatie ÒSociálně deficitní konkrétně-operační styl myšlení ÒPostupné narůstání konfliktů spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti „sociální apatie“ ve vztahu k okolí ÒDeprese – u syndromu burn out v souvislosti s profesí ÒAlexithymie – oploštění emocionality, otupělost v sociálních vztazích, celková netečnost, redukce invence, imaginativních aktivit a kreativity ÒÚnavový syndrom ÒAkutní reakce na stres ÒPosttraumatická stresová porucha ÒNeurastenie ÒDostatečná asertivita ÒSchopnost a dovednost relaxovat ÒVhodná organizace času ÒPracovní autonome a přesnost ÒOdolnost (resilience) ÒPocit dostatku vlastních schopností a zvládání situace ÒDispoziční optimismus ÒPocit adekvátního společenského a ekonomického ohodnocení ÒPocit osobní pohody ÒJe nejdůležitějším prostředkem v boji se vznikem syndromu. ÒHlavními faktory jsou: 1.Nalezení smysluplné pracovní činnosti 2.Získání a převzetí profesionální autonomie a opory 3.Konstituování přirozeného vztahu k práci a k dalším životním aktivitám, včetně poznání přínosu, jenže člověk přináší svou prací a práce přináší jemu. Ò 1.Buď sama k sobě laskavá a vlídná. 2.Uvědom si, že tvým úkolem je pomáhat změnám , ne násilně měnit. 3.Najdi si své útočiště – místo klidu. 4.Buď druhým oporou, neboj se pochválit a nauč se to přijímat od nich. 5.Uvědom si, že v situaci, v níž jsi jsou zcela oprávněné pocity bezmoci. 6.Snaž se obměňovat své pracovní postupy a neupadnout do stereotypu. 7.Najdi rozdíl mezi naříkáním, které ti uleví a které tě ničí. 8.Když jdeš domů, soustřeď se na dobré věci. 9.Snaž se sama sebe posilovat a povzbuzovat. 10.Využívej posilujících prvků přátelství. 11.Ve volném čase nehovoř o práci. 12.Plánuj si chvíle oddechu a odpočinku. 13.Nauč se říkat „rozhodla jsem se“ namísto „musím“. 14.Nauč se říkat NE, aby tvoje ANO bylo významnější. 15.Netečnost a rezervovanost ve vztahu k druhým je nebezpečnější než myšlenka,že se nedá nic dělat. 16.Raduj se, směj se a hraj si! 17. 17. 1.Bálintovské skupiny – porady kolektivu, kde si můžeme odreagovat negativní emoce ke konkrétnímu pacientovi během společné debaty. 2.Návštěva psychologa s následnou psychoterapií stresové poruchy. 3.Návštěva psychiatra či hospitalizace v psychiatrickém zařízení v těžkých případech. ž Winter Leaves.jpg