Zuby jsou uspořádány do zubních oblouků – horní a dolní zubní oblouk

Jsou umístěny v zubních lůžkách (zubní jamky, alveoly) , MEZI TĚMITO JAMKAMI JSOU PŘEPÁŽKY –
MEZIZUBNÍ SEPTA, zubní lůžka s mezizubními přepážkami tvoří alveolární výběžek horní a dolní
čelisti.

Zyby jsou v čelisti upevněny zavěšením – pomocí vazivových vláken, které vytvářejí periodoncium.
Mezi  těmito vlákny probíhají cévy a nervy a jsou zde nervová zakončení.

Zub má tyto části:

Korunka – část zubu vyčnívající do dutiny ústní. Rozlišujeme anatomickou korunku (krytá sklovinou)
a klinickou korunky (ta část zubu reálně vyčnívající do dutiny ústní – často je obnažen krček,
resp. kořen a klinická koruna je obvykle delší než anatomická korunka).

Krček – místo, kde korunka přechází v kořen

Kořen – je část zubu, která je umístěna v kosti,  je kryt cementem, do kterého se upínají
periodontální vlákna.

Jádro zubu (pod sklovinou a cementem ) tvoří zubovina – dentin.


Uvnitř zubu je dutina – v korunkové části zubu je široká a nazývá se dřeňová dutina, ta přechází do
kořene v kořenový kanálek.


Prostor mezu zubem a kostí se nazývá periodontální štěrbina (vyplněna periodonciem).


Tkáně, které jsou nutné pro zakotvení zubu v kosti souhrnně nazýváme parodont:

Patří sem:

Alveolární kost (kost zubního lůžka, přiléhající k zubu), periodoncium, zubní cement a dáseň.

Dáseň (gingiva) je jednak připojená (přirostlá ke kosti, nedá se posunout) a jednak volná – asi mm
široký proužek přiléhající volně k zubu (lze za ni zasunout sondu do hloubky asi 1 – 2mm, tento
prostor se nazývá gingivální sulkus). Dáseň se připojuje k zubnímu krčku tzv. dentogingiválním
úponem.