ZÁKLADNÍ POZNATKY Z DĚTSKÉ PSYCHOPATOLOGIE. Mechanismus vývoje psychických odchylek. nDědičnost n - vývoj CNS jako základ dědičných funkcí n- dědičnost psychických chorob a poruch. nVlivy prostředí n- v prenatálním a postnatálním období n- specifika působení různých sociálních faktorů nJednotlivé typy zátěžových situací - frustrace, konflikt, stres, trauma, krize, deprivace. nObranné reakce. Kvantitativní poruchy vývoje. nRETARDACE – opoždění vývoje znamená manko ve vývoji, které lze postupně dohnat. V případě intelektu je to stacionární jev. nSTAGNACE – předčasná zástava vývoje způsobená různými vlivy. Může být reparabilní i ireparabilní. nREGRESE - jde o vývojový zvrat na nižší stupeň. Způsobena může být vrozenými nebo získanými poruchami. nPROGRESE – nežádoucí urychlení vývoje. Je zpravidla parciální a může být pro vývoj dítěte a jeho osobnosti riskantní. n Kvalitativní poruchy vývoje. nJde o vybočení vývoje z klasické cesty. Příčinou bývá aktualizace vrozené nebo dědičné vlohy při větší nebo menší spoluúčasti vlivů prostředí. nV některých případech lze kvalitativní poruchy chápat jako výsledek nezvládnuté tranzitorní krize, která se abnormálně vyhrotila. n Problémové chování u dětí a mladistvých v závislosti na věku. Věk Poruchové projevy 1,5 -2 roky Návaly zlosti, odmítání plnit požadavky, stálé vyžadování pozornosti, hyperaktivita, specifické strachy, nepozornost. 3 - 5 roků Návaly zlosti, odmítání plnit požadavky, stálé vyžadování pozornosti, specifické strachy, přecitlivělost, lhaní, negativismus. 6 – 10 roků Návaly zlosti, hyperaktivita, specifické strachy, přecitlivělost, lhaní, školské selhávání, žárlivost, nadměrná uzavřenost. 11 – 14 roků Návaly zlosti, přecitlivělost, žárlivost, školské selhávání, nadměrná uzavřenost, náladovost. 15 – 18 roků Školské selhávání, záškoláctví, podvádění při zkoušení, deprese, opíjení se, kouření, zneužívání drog, předčasná sexuální aktivita, krádeže v obchodech či jiné přestupky proti zákonu. Objektivní závažnost poruchového jednání. nDůležité je, zda brání či ne vývoji v kritických obdobích. nPříznaky mohou pomáhat vyrovnat se rozpornými nároky jeho okolí k němu. nČasto souvisí s konfliktní situací. nMohou souviset s postupujícím vývojem, který klade na dítě větší nároky. Subjektivní hodnocení poruchového chování. nTrpí v té míře, v jaké mu okolí brání naplňovat vlastní přání. nTrpí akutní bolestí, silnou úzkostí např. v záchvatu dušnosti. nDěti často trpí méně něž dospělí. nSvých problémů mohou zneužívat – sekundární zisky z nemoci. nSamotné postižení není tak zraňující jako reakce okolí (puberta-vrstevníci). n Vývojové hledisko hodnocení poruch. nVěk a duševní vyspělost klademe do souvislosti s výskytem určitých poruch. nVěková podmíněnost poruch je prokázána u: 1.Enuréz, enkopréz a poruch příjmu jídla(3-6 let) 2.Chorobná úzkostnost ( až do puberty) 3.Pohybový neklid (ubývá s věkem) 4.Poruchy nálady (do 13 let), zůstávají u dívek 5.Jiné sledované poruchy (tiky) souvislost s věkem nevykazují. 6. 6. Vývojově psychologické souvislosti duševních poruch u dětí. nRůzné složky organismu a osobnosti jsou rozvinuty jinak než v dospělosti. nJsou i jinak vzájemně spjaty. nMenší diferencovanosti u dítěte ovlivňuje snadnější šíření vlivů z jedné oblasti do druhé, „přelévají se“. nDěti snáze reaguje celostně a „psychosomaticky“, protože stejným způsobem vnímá, prožívá, myslí a jedná. Predikce přetrvávání poruch do dospělosti: nHlavní kritériem je trvalost či pomíjivost poruchy v souvislosti s věkem. nMnohé poruchy jsou výsledkem přetížení dítěte nároky a okolí a ztrácejí se s úpravou podmínek. n0-5 let: Poruchy tohoto věku do dospělosti zpravidla mizí. Přetrvávají jen těžké, na organickém podkladu, vzniklá postižení n5-15 let: zde vzniklé poruchy mizí před dospělostí v 50-80% případů. n13-18 let: V dospívání vzniklé poruchy se také v tomto věku ztrácejí v rozsahu 30-80% případů. Frekvence výskytu patologických jevů v dětství. nMentální retardace 7% nPoruchy chování 4-5% nDeprese 3-4% nToxikománie 4-5% nPsychózy 0,5-0,8% nAutismus 0,5% Organicky podmíněné poruchy. nF 07.0 Organicky podmíněná porucha osobnosti nF 07.1 Postencefalický syndrom nF 07.2 Postkontuzní syndrom nF 07.8 Jiné organické poruchy osobnosti a poruchy chování vyvolané onemocněním, poškozením nebo dysfunkcí mozku. n n Organicky podmíněná porucha osobnosti. nTato porucha je charakteristická významnou změnou obvyklého vzorce chování u premorbidní osobnosti. nZměna se týká především emocí, potřeb a impulzů. nKognitivní funkce bývají narušeny v oblasti plánování, anticipace možných sociálních důsledků vlastního chování. nDiagnóza je založena na přítomnosti následující znaků a anamnézy. 1.Trvale snížená schopnost vytrvat u zaměřené činnosti, zvláště časově náročné a s pozdějším dosažením cíle. 2.Změněné emoční chování, emoční labilita, náhlé změny nálad až k agresi, apatie. 3.Sklony k impulzívním jednání. 4.Podezíravost, paranoidní tendence, zaujetí jediným, zejména abstraktním tématem myšlení. 5.Změny v rychlosti a toku řeči. 6.Změněné sexuální chování. Postencefalický syndrom. nZměna chování jako reziduální stav po proběhlé encefalitidě různé etiologie. nPříznaky jsou individuální, nespecifické. nJsou závislé na věku v době infekce. U dětí se následky objeví i za několik let v souladu s dozráváním n.s. 1.Celková malátnost, apatie, iritabilita. 2.Zhoršení kognitivních funkcí (paměť, pozornost, myšlení) 3.Změny ve spánku. 4.Změny v sociálním chování a úsudku. 5.Změny v sexuálním chování 6.Různé dysfunkce, dyspraxie, poruchy smyslového vnímání, specifické poruchy školních dovedností, obrny. n Postkontuzní syndrom. nVzniká po poranění hlavy, které může být doprovázeno bezvědomím. 1.Únava, iritabilita 2.Poruchy kognitivních funkcí, snížení mentální úrovně. 3.Poruchy koncentrace pozornosti 4.Zhoršení paměti. 5.Nespavost 6.Snížení tolerance ke stresu, emočnímu vzrušení a alkoholu. 7.Pocity deprese a úzkosti. 8.Poruchy sebehodnocení – snížené. 9.Může se objevit hypochondrie. Jiné organické poruchy. nOrganické poškození nebo dysfunkce mozku mohou vyvolat různé poruchy kognitivních a emočních funkcí, osobnosti. nOrganický afektivní porucha: je vyvolána poškozením pravé hemisféry. Je doprovázena neschopností rozeznat nebo pochopit emoční rozpoložení. nPatří sem poruchy osobnosti, které jsou v souvislosti s organickým poškozením mozku onemocněním, úrazem, tumorem, zánětem. nMírný stupeň narušení kognitivních funkcí, které nepatří do demencí. Duševní poruchy vyvolané účinky psychoaktivních látek nJedná se o poruchy spojené s : 1.Požíváním alkoholu 2.Opioidů 3.Kanabinoidů 4.Sedativ nebo hypnotik 5.Kokainu 6.Stimulancií 7.Halucinogenů 8.Tabáku 9.Organických rozpouštědel 10.Kombinací psychoaktivních látek. Typy závislosti. nSomatická – droga se stane součástí metabolismu – nikotin nPsychická – vyvolává touhu, bažení (craving) po opětovném požití drogy a účincích po jejím požití. Alkohol. nAlkohol je jednou z nejrozšířenější toxikománií. nOpilost: 1.0,5-1,5 ‰ lehká opilost 2.1,5-2,5‰ opilost středního stupně 3.Na 2,5‰ těžká opilost, otrava alkoholem. 4.Snášenlivost alkoholu je velmi individuální, hůře ho snášejí ženy než muži. Typy opilosti. nAkutní opilost, prostá (ebrietas simplex) je závislá na množství vypitého alkoholu, jak člověk alkohol snáší, a zda jedl s alkoholem. Opilý člověk může být vtipný, ironický, agresívní a utlumený. nKomplikovaná opilost (ebrietas complicata)je abnormální stupeň opilosti, která se projevuje dlouhodobým psychickým vzrušením, podrážděnou náladou a následnými opileckými okénky. nPatická opilost se poměrně řídká. Člověk vypadá střízlivě, ale náhle se dopustí násilného, zdánlivě nemotivovaného, činu. Důsledky alkoholismu. nSomatické – jaterní cirhóza, záněty a zvětšení jater, polyneuritidy, atrofie mozku, snížení až ztráta libida a potence, během těhotenství teratogenní účinky na plod. nPsychické – zasahuje celou psychiku, významné změny v kognitivních, emočních funkcích i chování. Emulační bludy, Korsakovova psychóza. Delirium tremens. Alkoholická demence a halucinóza. Opiáty: morfin, heroin, kodein, braun. nUžití - prášková forma, tablety, roztok k i.v. aplikaci. Obě typy závislosti vznikají po první dávce. nNavozuji uklidnění, uvolnění, bezstarostnost. nAkutní následky – stav omámenosti, zpomalené reakce, poruchy koordinace, zúžení zornic , dojem opilosti. nChronické následky – stálý výtok z nosu, vodnaté oči., vyhublost,bledost. Po těle četné vpichy. Celkový úpadek osobnosti trestná činnost. U mužů ztráta potence, u žen nebezpečí narození drogových dětí. Vážně porušuje mozek, žíly a játra. Následkem předávkování ochrnutí dýchacího centra Kanabinoidy: marihuana, hašiš. nČerstvé či sušené „seno“, pryskyřice (hašiš). Kouří se, pojídají, popíjejí. nAkutní užití – mírná euforie až halucinace,nepřirozená veselost, rozjařenost, velká chuť k jídlu. nChronické užívání – poruchy nálady, paměti, prodloužení RČ, chronický zánět spojivek, „plovoucí oči“, zápach po spáleném seně, Ukládá se v tukových tkáních – flashbacky. nMají karcinogenní účinek (4-5x větší než kouření), poruchy vizuomotorické koordinace (řízení auta!). Impotence, neplodnost. Sedativa,hypnotika – různé lékové skupiny. nTablety, injekce. nAkutní užití – pocit uvolnění,psychický i somatický útlum, setřelá řeč, „knedlíkový jazyk“, otupělost, ospalost lhostejnost až apatie, opilé vzezření. nChronické užívání –, bezvědomí, útlum dechového centra. Bolesti hlavy, deprese, úzkost a sklony k agresi. Při náhlém vysazení možnost epi. záchvatů, při předávkování útlum dechového centra, smrt. Stimulancia – kokain, crack, amfetamin, metamfetamin. Pervitin. nTablety, prášky. Šňupání, injekce. nAkutní užití – zrychlený dech i srdeční akce, vzestup TK, pocení, třes, neklid, sucho v ústech, rozšířené zornice. nChronické užití – poškození nosní přepážky, chronický výtok z nosu, váčky pod očima, hubnutí, prohlubující se neklid, nespavost, úzkost, přecitlivělost na světlo, „stíha“, halucinace. Halucinogeny: LSD, trip, MDSMA, mezkalin, lysohlávky . nMalé papírky(lízátka), tekutiny, houby jako prášek, odvar, čerstvé plodnice. nAkutní užití – poruchy vnímání většiny smyslů, pocit létání, halucinace hlavně zrakové (barvy). Příjemné i trýznivé. nChronické užití – špatně se odhadne dávka, poruchy sebeovládání, možnost „nemotivovaného jednání“, flashbacky (až 2 roky), deprese, sui. pokusy, psychické onemocnění. Těkavé látky – ředidla. nUžívají se vdechováním z nádoby nebo z kusu látky přes obličej a přetažené PVC pytlíkem. nAkutní užití – omámení, euforie, zvýšené sebevědomí. nChronické užití – velmi rychle ničí játra, ledviny a mozek, snadno se předávkuje – smrt. Tabák. nObsahuje několik set škodlivých látek, z nich 100 je karcinogenních. nAkutní užití – dojem dospělosti, společenské významnosti. Uvolnění, uklidnění. nChronické užití – neplodnost, ztráta potence, karcinom, kardiovaskulární choroby, hlasivek, špatná pleť, předčasně zestárlý vzhled. Elektronická média. nMobily, PC hry, internet. nMobily – hlavně SMS zprávy, až několik set za týden nebo měsíc. nPC hry – utíkají se k nim děti proto, že se v nich cítí hrdiny a cítí se ohroženy reálným světem. nInternet – únik do virtuální reality. Psychotická onemocnění. nParanoidní schizofrenie nHebefrenní schizofrenie nKatatonní sch. nNediferencovaná nPostschizofrenní deprese nReziduální sch. nSimplexní sch. n Hebefrenní schizofrenie. nJuvenilní forma schizofrenie se začátkem v pubescenci a adolescenci, popř. mladé dospělosti (do 25 let). 1.Významné změny afektivity. Nálada je povrchní, nepřiměřená situaci. Často pozorujeme chichotání, samolibý, sebou zaujatý úsměv, nadnesené chování. 2.Grimasování, manýrování, nezbednosti, hypochondrické stížnosti. 3.Opakované fráze, často vulgární. 4.Bludy a halucinace fragmentárního a prchavého rázu. 5.Myšlení dezorganizované, řeč nepojitá. 6.Tendence k samotářství, chová se jako beze smyslu, bez citu. 7.Dochází ke ztrátě průbojnosti a rozhodnosti. 8.Ztráta cílů. 9.Zabývání se esoterickými tématy- náboženství, mystika, filozofie.. nOnemocnění má špatnou prognózu, protože vede k rychlému rozvoji „negativních příznaků“ jako oploštění afektivity a abulii. n Neurózy. nF40 Fobické úzkostné poruchy nF41 Jiné úzkostné poruchy nF 42 Obsedantně kompulzívní poruchy nF 43 Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení nF 44 Disociativní (konverzní) poruchy nF 45 Somatoformní poruchy nF 48 Jiné neurotické poruchy Neurózy v dětství. nExternalizující poruchy - dítě spíše neprožívá, ale divně se chová nInternalizující poruchy - klasické neurózy, projevují se inhibicí chování, úzkostí depresemi, nadměrnou kontrolou chování. nPoruchy adaptace - jejich klinický obraz je shodný s neurózami, ale liší se délkou potíží v souvislosti s působením stresoru nNa rozdíl od dospělých se zde promítá na) nezralost osobnosti dítěte nb) měnlivá symptomatologie související s věkem nc) možnost spontánního vymizení symptomů v souladu s věkem. Fobické úzkostné poruchy. nSkupina poruch, v nich je úzkost vyvolána pouze nebo převážně určitými přesně definovanými situacemi nebo objekty vně pacienta, které nejsou běžně nebezpečné. nPacient se jim vyhýbá nebo je snáší s pocity hrůzy. nIntenzita pocitů zabírá celou škálu od zcela mírných až po děsivé. nÚzkost se nezmírní, i když osoba ví, že ostatní nepovažují danou situaci nebo objekt za nebezpečný. nPouhé pomyšlení na možnou fobickou situaci vyvolává anticipační úzkost. nMůže se vyskytovat společně s depresí a pak jde o horší stav. nVětšina fobických poruch, kromě sociální fobie, je častější u žen. n n n n Sociální fobie. nČasto začínají na konci pubescence a v adolescenci. nStrach se soustřeďuje na pozornost se strany jiných lidí, jejich pohledy, a to zejména v menší skupině lidí. nDůsledkem je vyhýbání se společnosti. nMůže být zaměřen na jednu situaci: jídlo na veřejnosti, mluvení na veřejnosti setkání s lidmi opačného pohlaví. nMůže být difúzní – téměř všechny sociální situace mimo rodinný kruh. nJsou spojeny s nízkým sebehodnocením, strachem z kritiky. nProjevují se červenáním, třesem rukou, neschopnost navázat oční kontakt, nauzeou, naléhavou potřebou močit. nMohou přejít do panických atak. nPsychologické, behaviorální a vegetativní symptomy musí být primárními projevy úzkosti. Specifické, izolované fobie. nVznikají v předškolním věku díky rozvité fantazii. nJsou omezeny na vysoce speciální situace, objekty nebo tvory, jako: pavouci, myši, tma, bouřka, vítr, hrom, létání, uzavřené prostory (výtahy), lékaře, zubaře, nemoci, rakoviny, špičaté předměty …. Obsedantně kompulzivní porucha OCD. nPodstatným rysem jsou opakovaně se vyskytující obsedantní myšlenky nebo nutkavé akty. nObsedantní myšlenky jsou nápady, představy nebo impulzy, které se opakovaně a vtírají do mysli člověka. nTéměř vždy vyvolávají tíseň, protože jsou násilného nebo obscénního rázu nebo protože jsou vnímány jako nesmyslné a člověk se je snaží bezúspěšně potlačit. nNutkavé, kompulzivní, akty jsou stereotypní úkony, které se znovu a znovu opakují. Nejsou spojeny s příjemnými pocity a nevedou k realizaci užitečných cílů. Často se považují za prevenci nebezpečí nebo nepříjemných zážitků. nJe stejně častá u mužů i žen. n Reakce na závažná stres a poruchy přizpůsobení nAkutní reakce na stres nPosttraumatická stresová porucha nPoruchy přizpůsobení n Akutní reakce na stres. nJedná se o přechodnou poruchu, která vzniká jako odpověď na výjimečný fyzický nebo duševní stres, který obvykle odeznívá během několika hodin nebo dnů. nPrůběh reakce záleží na míře zranitelnosti psychiky konkrétního jedince. nZačíná typickým stavem ustrnutí se zúženým vědomím a pozorností. Navazuje stav vyhnutí se až stuporu nebo agitovaností. Na toto období může být amnézie. Posttraumatická stresová porucha. nJe to zpožděná nebo protrahovaná reakce na mimořádně vážnou stresovou událost nebo situaci. nTypicky dochází k opakovanému oživování traumatu a dotírajícím vzpomínkám na pozadí emoční otupělosti. nStranění se lidí, nereagování na okolí, anhédonie. nVyhýbání se činnostem a situacím, které připomínají prožité trauma. nVzácně může dojít k výbuchům vzteku, paniky nebo strachu. nVegetativcní hyperaktivita se zvýšenou dráždivostí, nespavost. nSuicidální myšlenky i pokusy. nDůležité je, že začínají po určité latenci od několika týdnů až po měsíce. nPrůběh je kolísavý, ale je naděje na plné uzdravení. Poruchy přizpůsobivosti. nStavy subjektivní tísně a emoční poruchy, které narušují sociální fungování a výkon a vznikají v období adaptace na významnou životní změnu nebo následkem stresové události vč. Závažné somatické nemoci. nU dětí hospitalismus. nPrůběh je závislý na osobnosti pacienta. nPorucha začíná obvykle do 1 měsíce po události a trvá zpravidla asi ½ roku. nProjevy zahrnují depresívní náladu, úzkost, obavy, pocit bezvýchodnosti, neschopnost plánovat, zvládat každodenní činnosti. Může se objevit dramatické chování, výbuchy vzteku až agrese, a to zejména u dospívajících. nU dětí jsou časté vývojové regrese Disociativní (konverzní) poruchy nJejich společným rysem je částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím identity a bezprostředních pocitů a ovládání pohybů těla. nMají předpokládaný psychogenní původ, protože jsou spojeny s traumatizujícími událostmi,neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo narušenými vztahy. nJe možné je interpretovat jako způsob pacientova zacházení s nesnesitelným stresem. nPacienti často popírají zjevné problémy a význam připisují disociovaným obtížím. Somatoformní poruchy. nJsou typické pro dětský věk. Dětský organismus a psychika mají tendenci k „přelévání“ potíží mezi sebou. nSomatizační porucha nHypochondrická porucha nSomatoformní vegetativní dysfunkce n srdce a kardiovaskulární systém n horní GIT n dolní GIT n respirační systém n urogenitální systém n jiné orgány n Somatizační porucha. nHlavní i rysy jsou často se měnící a četné somatické symptomy, které se objevují několik týdnů, měsíců či let před odeslání pacienta k psychologickému či psychiatrickému vyšetření. nPacient prošel četnými diagnostickým procedurami na různé orgány. nTaké opakovaně léčen různými farmaky – nebezpečí závislosti na lécích. nNejobvyklejší jsou bolesti břicha, nauzea, neobvyklé pocity na kůži. nBez patologických nálezů. Hypochondrická porucha. nPacient se stále zabývá možností, že má jednu nebo více vážných a progredujících somatických poruch. nZabývá se také svým vzhledem a domnělým zohyzděním. nNormální pocity a potíže interpretuje jako nenormální a vyvolávající tíseň. nJedna porucha je zpravidla dominantní, ale střídavě uvádí potíže i jiných poruch. nČastá je deprese a úzkost nOdmítají přijmout radu či ujištění několika lékařů či pracovišť, že podkladem jejich problémů není somatická nemoc či abnormita. Somatoformní vegetativní dysfunkce. nPopisování symptomů jakoby byly vyvolány tělesnou poruchou systému nebo orgánu zčásti nebo úplně pod vegetativní nervovou kontrolou. Popisované potíže nejsou pravděpodobné ani možné. n1. typ jsou stížnosti založené na objektivních příznacích vegetativního podráždění – palpitace. Červenání, pocení. n2. typ má idiosynkratické subjektivní a nespecifické symptomy – prchavá bolest, nafouknutí, prchavý pocit pálení. nKombinace zřejmého zaujetí vegetativními potížemi, dodatečných nespecifikovaných subjektivních potíží a stálého poukázání na určitý orgán nebo systém jako příčinu poruchy dává charakteristický klinický obraz. nNejčastěji“ kardiovaskulární, GIT, horní a dolní respirační trakt, urogenitální systém. Jiné neurotické poruchy nNeurastenie se vyskytuje ve dvou typech: 1.Stesky na zvýšenou únavu po duševním vypětí, často spojenou se snížením výkonu v zaměstnání nebo denních činnostech. Popisováno jako nepříjemné dotírání asociací nebo vzpomínek, odvádějících pozornost, potíže se soustředěním a nevýkonné myšlení. 2.Klade důraz na tělesné potíže, fyzickou slabost a vyčerpání po minimální námaze, doprovázené pocity svalové bolesti a neschopnosti relaxovat. nDoprovodné jevy jsou závratě, bolesti hlavy z napětí, pocity povšechné nejistoty. Obavy o zhoršující se tělesné i duševní zdraví, iritabilita, anhédonie, mírná deprese a úzkost. nMohou být porucha spánku jak hypo- tak hypersomnie. Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory nF 50 Poruchy příjmu jídla nF 51 Neorganické poruchy spánku nF 52 Sexuální dysfunkce bez somatického podkladu. nF 54 Psychické a behaviorální faktory spojené s poruchami nebo chorobami klasifikovanými jinde. nF 55 Abúzus látek nevyvolávajících závislost Poruchy příjmu jídla nMentální anorexie nAtypická mentální anorexie nMentální bulimie nAtypická mentální bulimie nPřejídání spojené s psychickými poruchami nZvracení spojené s jinými psychickými poruchami n Poruchy příjmu potravy. nZáchvatovité přejídání nMentální anorexie nMentální bulimie nOrthorexie nBigorexie nDrunkorexie n Společenský teror nNekritický obdiv štíhlosti a jednostranné sebekontroly. nV podstatě sociální infekce, neslušnost je menší prohřešek než domnělá nadváha. Společenský teror nNekritický obdiv štíhlosti a jednostranné sebekontroly. nV podstatě sociální infekce, neslušnost je menší prohřešek než domnělá nadváha. Společné rysy pacientek: nZačátek mezi 12-23 rokem nNeustálé myšlenky na jídlo, tělesnou hmotnost a dietu. nUzavírání se do sebe, ztráta kontaktů s lidmi. nNegativní sebehodnocení, perfekcionismus, nezralost osobnosti. Společné rysy pacientek: nZačátek mezi 12-23 rokem. V poslední době přibývá mužů s M.A – mannorexie. nNeustálé myšlenky na jídlo, tělesnou hmotnost a dietu. nUzavírání se do sebe, ztráta kontaktů s lidmi. nNegativní sebehodnocení, perfekcionismus, nezralost osobnosti. Rodiny dívek s poruchami příjmu potravy nObecně tytéž charakteristiky jako rodina s chronicky nemocným dítětem nObezita v rodině nPosedlost zdravou výživou nPosedlost dietami u ženské části rodiny Faktory rizika držení diet. nPohlaví nStravovací návyky v rodině nMatka s nadváhou a neúspěšná se zhubnutím nOtec rád jí nDědičné dispozice nDvojčata a sourozenci - a srovnávání nPPP v rodině Záchvatovité přejídání-příznaky ntajné nakupování a konzumace jídla nzahanbení, když je přistižena s jídlem nproklamuje dodržování přísné diety, ale je stále obézní nkonzumuje neobvyklá množství jídla (celý dort) njí denně více jak 3 hlavní jídla a svačiny nčasto jí, i když je zcela plná nreaguje jídlem na dobré a špatné zprávy a nudu ncelý den si plánuje jídlo jako vyhnutí se jídlu nmá přátele, se kterými ji spojuje jídlo nmá zvláštní rituály jídla, jí např. suroviny. Záchvatovité přejídání důsledky nJednoznačně obezita a její důsledky - diabetes, kardiovaskulární problémy a ohrožení infarktem či mrtvicí, problémy s klouby apod. nMůže vést k mentální anorexii či mentální bulimii n Mentální anorexie - nemoc z hladu nztráta více jak 15% hmotnosti (BMI pod 17,5) ndenní příjem méně než 4000 kJ. nintenzívní strach z nadváhy, i když je vychrtlá nneustálé cvičení kdykoliv během dne i noci njídlo je vnímáno jako nepřítel npřecházení při jídle a po jídle okamžitý odchod od stolu - zvracení, projímadla. nperfekcionistka, psychicky nezralá, neschopna přijmout roli ženy n n Specifické typy M.A. nRestriktivní - vysušená, perfekcionistická, odlišná, častá komorbidita, super-kontrolovaná, rezistentní. nBulimický, purgativní typ - používá laxativa, diuretika, zvrací Mentální bulimie - boj s přejídáním nzáchvaty přejídání následované zvracením a projímadly nneustálý strach z tloušťky nstrach, že nedokáže přestat jíst nstrach jíst bez následujícího pročištění nebo zvracení ndeprese nodsuzování sebe sama po záchvatu přejídání nnepravidelná menstruace nzvýšená kazivost zubů nneobvyklé výkyvy tělesné hmotnosti noteklé slinné žlázy, závratě, bolesti. Specifické typy mentální bulimie. nPurgativní - zvrací, laxativa, diuretika nNepurgativní - přísné diety, hladovky, cvičení. n nPřekonat bulimii znamená překonat diety a naučit se udělat chybu. Mentální bulimie - důsledky nzvředovatělý jícen, bolesti v krku nkazivé zuby nporuchy srdeční činnosti nzáněty slinných žláz nsuchá pleť, exantém, vyrážka ndehydratace, zácpy nedém nnerovnováha elektrolytů nbolesti břicha Orthorexie. nOrthorexie je jednání, vedoucí k takovém stravování, které má zabezpečit dokonalé zdravý a dlouhý život. nLidé s orthorexií se vyznačují posedlostí otázkami kvality – jaké látky jsou pro zdraví nezbytné, v jaké formě a poměrech je má organismus dostávat. Vývoj poruchy. nMotivem je péče po štíhlou postavu. nJe zákeřná, protože primární není zhubnout, ale být zdravý. nJde o důsledek masivní apelace odborníků na zdravější způsob života – prevence obezity, diabetu II.typu, kardiovaskulárních problémů, kolorektálního Ca. nČasem ovládne problematika stravy zcela myšlení postižených a negativně ovlivní jejich celý život. Jak se orthorektik liší od jiných. nPlánování a příprava stravy se stane dominantní složkou jeho života. nRigidním systémem výběru potravin si budují pocit vnitřního bezpečí. nStravovací návyky jsou svázány množstvím pravidel. nPřikládá se význam maličkostem procesu zpracování a přijímání potravin. nVytváří falešnou iluzi, že pokud ovládneme systém stravování, zvládneme i zbytek života. n n Důsledky orthorexie. nJsou stejně nebezpečné jako u mentální anorexie. nDůsledkem je extrémní ztráta váhy. nPorušení metabolismu, ztráta iontové rovnováhy, nedostatek důležitých prvků stravy. nHrozí značné zdravotní problémy i smrt. Bigorexie nJe to chorobná závislost na sportu , posilovně a cvičení obecně. nPostihuje hlavně mladé sportovce,, zejména atlety od 12 let. nPostižení si připadají málo svalnatí, mužní, hlavně v oblasti ramen a hrudníku. nPostihuje také mladé muže, kteří se zabývají tancem, modelingem a kulturistikou. n Specifika bigorexie. nV posilovně tráví postižení denně několik hodin (6 i více) nKonzumuje pouze energetické nápoje a preparáty podporující růst svalové hmoty. Drunkorexie. nOpakované snižování energetického příjmu z potravy, aby dotyčný mohl vypít více alkoholu nVychází z předpoklady, že alkohol, zejména tvrdý, má poměrně hodně kalorií. nNa párty či diskotéce kombinují alkohol a energetické nápoje. nV USA až 30% dívek od 18-24 let vynechává jídlo, aby mohly více pít. n n Rizika drunkorexie. nBez stravy se alkohol vstřebává rychleji a do jater se dostane za méně než 15 minut. nJeho účinek je rychlejší a nebezpečnější, tělo ho hůře vstřebává. nMíchání tvrdého alkoholu s energy-drinky vede ke zvýšení frekvence srdeční činnosti, TK, a snížení vnímání únavy. nPsychická rizika – úzkost z udržením hmotnosti, množství snědeného jídla, „pomejdanová deprese“. nDráždivost z hladu a rychlý nástup opilosti snižuje společenskou atraktivnost a mohou vést k pocitům odcizení, osamělosti a izolaci. n Epidemiologie PPP: nStarší školní věk - dietní omezení považují za normální jídelní návyk. Nemají představu normální postavy, porce jídla, jídelního režimu a mají strach z tloušťky. nVíce dívek neví, jaká je přiměřená hmotnost, jen obtížně se smiřují s tím, že tělesná hmotnost kolísá s věkem a tělesnou výškou. nVětšina diletujících si neuvědomuje důsledky diet (např. uvádí denní konzumaci čokolády x 4,3% ostatních dívek). nVztah příjem-výdej energie berou doslova. Neví, že diety vedou k přejídání. nHoši jsou ochotnější riskovat i zdravotní postižením anaboliky - cílem svalnatá postava. n Zásady a problémy při léčbě. nMechanické jídlo - bude to bolet, příklad zlomené nohy. nPoskytovat zpětnou vazbu, že hysterie se nevyplácí. nZabránit manipulaci pacientky s rodinou. nNechat rozhodovat o jídle druhé. nPozor na sypané věci (mysli) nUpozornit, že zaplnění trávicího traktu může vyklenout bříško a zhoršit zácpy. nDůsledky malnutrice a zhoršení kvality života nesouvisí s počátkem problémů. nPověry o PPP. n Reakce pacienta v léčebném kontextu. nSnaží se vyhnout bolestivým krokům, smlouvá, odkládá, podmiňuje. nSnaží se zachovat některé zisky a využívá lichocení, koketerie, klišé z „dívčích románků“. nZdůrazňuje vzdálené cíle na úkor krátkodobých. nje úzkostná, netrpělivá, zaměňuje neúspěch selháním. nPopírá některé aspekty problému, racionalizuje. nVzrůstá nejistota a snaha potlačit nepříjemné prožitky, snaha vyhnout se konfrontaci s tím, čehos e bojí, posilují únikové tendence. Neorganické poruchy spánku. nNeorganická nespavost nNeorganická hypersomnie nSomnambulismus nNoční děsy nNoční můry Neorganická nespavost. nPacient si stěžuje na obtížné usínání, časté probouzení nebo špatnou kvalitu spánku. nPorucha se vyskytuje nejméně 3x týdně po dobu aspoň 1 měsíce. nPacient se příliš tímto probléme zabývá v noci i ve dne. nPotíže doprovází značná tíseň nebo narušuje normální fungování jak sociálně, tak i profesně. nPorucha spánku je součástí řady nemocí i psychických poruch. Neorganická hypersomnie. nStav nadměrné denní ospalosti a záchvatů spánku, které nelze vysvětlit nedostatkem spánku. nNebo jako prodloužený přechod do bdělosti. nNelze nalézt organickou příčinu stavu. nČasté u bipolární poruchy, depresí. nNutné odlišit od narkolepsie (spánkové apnoe, obrny) a neurologicky podmíněnou poruchou. Somnambulismus. nStav porušeného vědomí v němž jsou kombinovány jevy spánku a bdělosti. nBěhem epizody jedinec vstane z postele během 1/3 spánku a prochází se. Při tom projevuje nízkou úroveň vědomí, motoriky a reaktivity. nPostižený může vyjít i z domu a je tak ohrožen úrazem. nObvykle se klidně vrátí do postele. nNa nic se nepamatuje. Noční děsy. nJsou společného původu jako somnambulismus. nEpizody extrémního děsu spojené s intenzívním křikem, neklidem a vegetativními příznaky. nPostižený se posadí nebo vstane s panickým křikem. nDosti často i běží ke dveřím jakoby se snažil uniknout. nPokusy ho uklidnit se míjejí účinkem, mohou jedince desorientovat a zhoršit stav. nJe úplná amnézie na zážitek. Noční můry. nJde o úzkostný a děsivý sen, který je doprovázen živou vzpomínkou na jeho obsah. nPodobná nebo stejná témata se mohou vracet. Typické jsou školní sny (zkoušení), tušení nebezpečí a neschopnost utéct (těžké nohy, zužující se cesta). nV dětství se objevují nejčastěji v předškolním věku jako odraz živé fantazie. Mentální retardace nF 70 Lehká mentální retardace - IQ 50-69 nF 71 Středně těžká mentální retardace IQ 35-49 nF 72 Těžká mentální retardace IQ 20-34 nF 73 Hluboká mentální retardace IQ pod 20 n Inteligence. nLze ji chápat jako souhrnnou, globální schopnost jedince účelně jednat, rozumně myslet a aktivně se přizpůsobovat prostředí. nLze ji chápat jakou výslednici interakce vrozených vloh a vlivu prostředí a výchovy, které umožnily rozvoj zvláštních schopností u jedinečné osobnosti. nPatří k nejsložitějším formám chování člověka Stupně inteligence. nJde o mezinárodní konvenci na základě statistiky. n0 - 24 hluboká mentální retardace n25 – 39 těžká mentální retardace n40 – 54 středně těžká mentální retardace n55 – 69 lehká mentální retardace n70 - 85 podprůměrná inteligence, slaboduchost n90/85 – 114 průměrná inteligence n115 – 130 nadprůměrná inteligence n Mentální retardace. nNení to nemoc, ale stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností. nJe vrozená nebo získaná po úrazu, infekčním onemocnění, nádorovém procesu CNS, degenerativním procesu CNS. nJe doprovázena poruchami v oblasti adaptace, zpomalením vývoje a omezenou možností vzdělávání a společenského uplatnění. nMůže být idiopatická nebo jako součást jiných onemocnění a poruch. nEtiologie je známa jen u malé části MR Lehká mentální retardace. nIQ 70-55. nMyšlení je nepružné, stereotypní. Vyžaduje názorné pomůcky a pomalejší postup při výkladu učební látky. nMohou mít jednostranně rozvinutou mechanickou paměť nebo talenty. nJsou důvěřiví, nedokážou odhadnout důsledky svých činů. nMohou být zneužíváni, šikanováni, týráni od vrstevníků. nJsou přítulní, rádi se mazlí a rádi jí (obezita). nJsou schopni absolvovat ZŠ v režimu ISP a asistenta nebo Praktickou školu. nProfesně volí snadnější učební obory bez maturity. nMají problémy v kontaktu s úřady a s využíváním některých služeb. n Středně těžká mentální retardace. nIQ 25-39 nOpožďování PSM nápadné již od narození. Nejnápadněji se opožďuje řeč a sebeobsluha. nŘeč se rozvine na úroveň základní komunikace o potřebách a problémech. U některých se nemusí vůbec rozvinout. nMyšlení setrvává na úrovní batolete. nZvládne základní trivium - čtení, psaní a počítání , ale je nutné tyto dovednosti stále procvičovat, protože mají velmi špatnou paměť. nPři dobrém vedení jsou částečně samostatní. nMohou být tvrdohlaví, podráždění a agresívní nebo naopak poddajní a pasívní. nMohou vykonávat jednoduché pracovní činnosti pod dohledem. n n Těžká mentální retardace. nIQ 25-39 nJe zřejmá od narození je součástí jiné vrozené poruchy CNS . nNěkteří žvatlají slabiky. Pokud nemluví, podněcuje se komunikace neverbálními prostředky. nNejsou schopni plné sebeobsluhy a mají problém s hygienickými návyky. nVyžadují adekvátní stimulaci, klid a laskavé zacházení. n Hluboká mentální retardace nIQ 0-24 nJe spojena s dalšími formami tělesného postižení a postižení CNS. nJejich rozvoj zůstává na úrovni kojence. nPotřebují klid, sucho a nasycení. nReagují pozitivně na hlazení, relaxační hudbu a nápadně barevné, lesklé hračky. Změny ve společnosti. nDeklarace práv mentálně postižených osob OSN z roku 1971. nTrend plné integrace do společnosti – žijeme spolu s nimi ne vedle nich. n1979 Paříž – Každé dítě má nárok na vzdělání – zapojení dětí s MR do škol. nŘada programů na pomoc rodinám s dětmi s MR. Desatero pro rodiče postižených dětí (Matějček). 1.Rodiče musí přijmout narození postiženého dítěte ne jako trest, ale jako úkol. 2.Rodiče mají vědět o dítěti co nejvíce. 3.Obětavost ano, ale ne sebeobětování. 4.Přijmout pravdu s výhledem do budoucnosti. 5.Dítě samo netrpí. 6.V pravý čas a v náležité míře – stimulace. 7.Nejsme sami. 8.Chraňte si manželství a rodinu. 9.Rodiče postižených dětí jsou citlivější na zvídavost okolí. 10.Myslete na budoucnost, zaměřte se hodně realisticky. nRozumět znamená pomáhat. nMoci, chtít a umět! nPozor na soucit. n Poruchy psychického vývoje. nF 80 Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka. nF 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností nF 82 Specifická vývojová porucha motorické funkce (motorická dyspraxie) nF 84 Pervazívní vývojové poruchy Specifické porucha řeči a jazyka nSpecifická porucha artikulace řeči nExpresívní porucha řeči nReceptivní porucha řeči nZískaná afázie a epilepsií Vývojové poruchy artikulace. nVývojová dysartrie: je to porucha motoriky mluvidel, která se projeví poruchou fonologicko-fonetické, tj. formální složky řeči. nJe postižena artikulace, neschopnost vyslovit hlásky, komolení nebo vynechávání či záměna. nŘeč je obtížně srozumitelná, vyrážená, násilná. nDyslalie – chybná výslovnost některých hlásek jako o,r,ř, l,k a sykavky.Záměna za jiné hlásky působí menší srozumitelnost projevu. nSpecifické asimilace – neschopnost vyslovit určité skupiny hlásek např. tr. Vývojové dysfázie. nExpresívní porucha řeči znamená narušení aktivní řeči, její opoždění. Porozumění je bez poruchy. Preference neverbální komunikace. Může být familiární výskyt. nReceptivní porucha řeči znamená neschopnost porozumět řeči. Zároveň bývá postižena i expresívní řeči. nFonologická porucha – neschopnost porozumět některým hláskám. nSémanticko-pragmatická porucha je typická neschopností nebo omezenou schopností v komunikačním využití řeči. Nepřesná nebo neobratná artikulace, nepřiměřená reakce na otázky apod. Porucha plynulosti řeči. nBalbuties znamená narušení plynulosti řeči, ale obsah je normální. Nejčastěji se opakují první slabiky, slova ve větě. nMohou být souladné grimasy a souhyby končetin. nAsi 1% dětí. nDispozice je geneticky podmíněná. Psychosociální vlivy spíše vyvolají nebo posilují. nElektivní mutismus – mluví doma, ale na veřejnosti ne. Může být dědičné, zvláštností osobnosti. nBreptavost – zbrklé tempo řeči, s narušenou plynulostí bez opakování nebo zaváhání, a to takového stupně, že se řeč stává nesrozumitelnou. Získané specifické poruchy řeči a jazyka. nAfázie a dysfázie vznikají v procesu úrazu nebo chorobného procesu poškozujícího mozek, zejména v levé hemisféře. Jaké získané jsou omezeny nejméně 2 lety věku. nSenzorická plynulá afázie je důsledkem poškození Wernickeova centra. Hlavním problémem je zrychlené tempo řeči, zaměňování hlásek i slov, špatný slovosled. nMotorická neplynulá afázie je důsledkem poškození Brockova centra, řeč je pomalá se zvláštním přízvukem, agramatická stavba věty, někdy nepoužívání některých druhů slov. nTranskortikální afázie vzniká při poškození okolí obou center, poškození se týká jak exprese tak i recepce řeči. Symptomatické poruchy řeči a jazyka. nJsou vázány na: nMentální retardaci nAutismus nDMO nSluchová postižení nPsychotické poruchy nRoztroušená skleróza nParkinsonova choroba nÚrazy a nádory v mozku, CMP. Vývoj řečově postižených. nBatole a předškolák – narušení verbálního myšlení a symbolického uvažování. Má problémy se začleněním do skupiny. nŠkoláci – mají narušen školní výkon a jejich porucha se promítá do vrstevnických vazeb. Specifické poruchy školních dovedností nSpecifická porucha čtení nSpecifická porucha psaní nSpecifická porucha počítání n Specifická porucha čtení. nHlavní rysem je neschopnost porozumět čtenému textu, neschopnost hlasitě číst, schopnost poznávat čtená slova a snížení výkonu v úkolech, které vyžadují čtení. nJde o centrální poruchu rozeznávání písmen a chápání smyslu jejich skupin ve slovech. nVyskytuje se ve všech jazycích. nDítě vynechává, nahrazuje nebo překrucuje slova nebo jejich části. nPřidává slova, samohlásky do skupin souhlásek. nČte pomalu nChybné začátky, dlouhé pomlky, monotónní čtení, špatná melodie věty (neklesá na jejím konci), ztráta místa v textu – vynechá řádek, převracení slov nebo písmen ve slovech. Specifická porucha psaní. nJde o výrazné narušení vývoje dovednosti psát. nPísmo je nepravidelné, nestejné velikosti a směru písmen, zčásti špatně čitelné. Pod dozorem píše pěkně. nVynechává písmena, přehazuje pořadí písmen ve slovech, spojuje předložky se slovem, spojí několik slov dohromady nebo příponu jednoho s dalším slovem. nNejčastěji zaměňuje m a n, p a j, t a h, a další. n Specifická porucha počítání. nZahrnuje dysfunkci v dovednosti počítat. nDítě si plete číslice a zaměňuje je: 6 a 9, 4 a 7, 12 a 21, apod. nNerozezná matematická znaménka: +,-, x ,a proto neví, jakou operaci má provést. nPlete si psaní číslic – specifická dysgrafie. nPorucha vytváření matematických pojmů. Dítě nechápe, že např. 10 je 5+5 a také 3+7 apod. n n Pervazívní vývojové poruchy nDětský autismus nAtypický autismus nRettův syndrom nJiná desintegrační porucha v dětství nHyperaktivní porucha spojená s MR nAspergerův syndrom nJiné n Dětský autismus (Kannerův). nJde o přítomnost abnormálního nebo narušeného vývoje a začíná před 3. rokem věku dítěte. n Má charakteristickou formu abnormity v oblasti sociální interakce, komunikace a omezeného a opakujícího se chování. nNení přítomno období normálního vývoje od narození. nPorucha sociální interakce se projevuje neschopností posoudit společenské emoční situace a to se projevuje nedostatečnou nebo nepřiměřenou emoční odpovědí. Sociální signály se používají špatně a nebo vůbec. nKomunikace má formu nedostatečného sociálního užívání řeči, když jsou přítomny jazykové dovednosti. Nedostatečná reciprocita společenské konverzace. nNení pozorována schopnost napodobivé hry, schopnosti souhry, nedostatek tvořivosti a fantazie v myšlení. nObjevují se omezené a opakující se stereotypní způsoby jednání, zájmů a aktivit. Chování je rigidní a rutinní, pozorujeme různé rituály, nesnáší změny. nObjevuje se příchylnost k předmětům, které nejsou měkké. nJejich zájmy se koncentrují kolem jízdních řádů. Dat, nefunkční rysy objektů (vůně). nMohou se objevit fobie, poruchy spánku, strach. n Atypický autismus. nOd klasického autismu se liší: 1.Dobou vzniku 2.Nenaplněním všech tří sad charakteristik. 3.Tato odlišnost vzniká často u MR jedinců nebo u dětí s těžkou receptivní poruchou řeči. Rettův syndrom. nVyskytuje se jen u dívek. nNormální nebo téměř normální období časného vývoje následované částečnou nebo úplnou ztrátou získaných manuální a verbálních dovedností. nObjevuje se zpomalení růstu hlavy. nZačne nejčastěji mezi 7. a 24. měsíce věku dítěte. nZvláště typické jsou kroutivé stereotypní svírání rukou a hyperventilace. nSociální projevy mají tendenci přetrvávat. nVe středním dětství se mohou přidat ataxie trupu, skolióza nebo kyfoskolióza a apraxie nNásleduje těžké mentální postižení a mohou se objevit epi záchvaty. Hellerův syndrom nJiný typ pervazívní poruchy nevázaný jen na ženské pohlaví. nPředchází rovněž období normálního nebo skoro normálního vývoje a v průběhu několika měsíců dojde ke ztrátě již získaných dovedností postihujících několik oblastí vývoje. nProdromální období neurčitých onemocnění, dítě se stává vzpurné, podrážděné, úzkostné a hyperaktivní. nPak následuje ochuzení a ztráta řeči doprovázena desintegrací chování. nPrognóza je špatná,většina nemocných je těžce mentálně retardovaných. Hyperaktivní porucha spojení s MR. nU dětí s IQ pod 50 často pozorujeme hyperaktivitu sdruženou se stereotypními pohyby. nNení známo, do jaké míry je toto chování zaviněno nízkou inteligencí a do jaké organickým postižením CNS, které u těchto postižených je časté. nV adolescenci přechází v hypoaktivitu. Aspergerův syndrom. nSpolečně a autismem má poruchy sociální interakce a tendenci ke stereotypnímu jednání. nNení retardace kognitivních funkcí a řeči. nVětšina nemocných má normální inteligenci, ale je neobratná. nJe typické pro chlapce. n Hyperkinetické poruchy nVznikají vždy v raném stadiu vývoje jako důsledek rizikových faktorů před, během a po porodu. nHlavní rysy: nedokážou vydržet u činnosti, přebíhají od jedné aktivity ke druhé, špatně organizovaná a regulovaná nadměrná činnost. nNedbalost, impulzivita až agresivní tendence, nPorucha pozornosti, nPorucha kognitivních funkcí – vlivem fragilní pozornosti pomalé tempo, logicky nesprávné zbrklé. nPřehnaná závislost na sociálních vazbách. nZvýšená potřeba bezpečí a jistoty. nPoruchy adaptace –špatně zvládají změny nDisociální chování, snížené sebehodnocení. nJe častější u chlapců. Porucha aktivity a pozornosti. nJde o mírnější formu hyperkinetické poruchy, nZpravidla se projevuje jen v části vnějšího chování. nNejčastěji chybí poruchy chování. Hyperkinetická porucha chování. nSplňuje všechna diagnostická kritéria. nV literatuře je označován někdy anglickou zkratkou ADHD – activity disability hyperactivity disorders Poruchy chování. nJsou charakterizovány opakujícími se a trvalými projevy disociálního, agresívního a vzdorovitého chování. nZahrnují nadměrné rvačky, tyranizování slabších, krutost k jiným lidem nebo zvířatům, závažné ničení majetku, zakládání ohně, krádeže, opakované lhaní, chození za školu, útěky z domova, mimořádně časté intenzívní výbuchy zlosti, vzdorovité, provokativní chování. Poruchy chování nPorucha chování ve vztahu k rodině nNesocializovaná porucha chování nSocializovaná porucha chování nPorucha opozičního vzdoru n Porucha chování ve vztahu k rodině. nDisociální či agresívní chování, které je úplně nebo skoro úplně zaměřeno na rodinu. nTyto projevy vznikají často pro narušený vztah dítěte k některým členům rodiny – konflikt, nový rodič. nNemají obvykle špatnou prognózu. Nesocializovaná porucha chování. nTrvalé disociativní nebo agresívní chování s výrazným a rozsáhlým narušením vztahů jedince k ostatním dětem. nProjevuje se to izolací jedince, odmítáním nebo neoblibou ostatních dětí a nedostatkem blízkých přátel. nNěkdy mohou být dobré vztahy s dospělými. nPacient páchá přestupky samostatně. Typické je tyranizování slabších, nadměrné množství rvaček, vydírání násilnosti, hrubost, výbuchy zlosti, ničení majetku, pyromanie apod. Socializovaná porucha chování. nPopsané disociální a agresívní jednání u jedinců dobře zapojených do skupiny vrstevníků. nPřítomnost přiměřeného a trvalého přátelství s vrstevníky zhruba stejné věkové skupiny. Tato skupiny může být delikventní nebo disociálně zaměřená. nVztahy s dospělými autoritami jsou špatné, výjimečně se objeví dobrý vztah k jednomu dospělému. Porucha opozičního vzdoru. n9-10 let. nPřítomno je výrazně vzdorovité, neposlušné a provokativní chování. nJe jasně mimo rámec normálního chování pro dítě školního věku a stejného sociokulturního zázemí. nNepřítomno se disociální nebo agresívní chování. nTyto děti mají tendenci vzpírat se pravidlům a požadavkům dospělých a úmyslně trápit druhé. Je často zlostné, podrážděné a snadno se rozzlobí. nMají nízkou frustrační toleranci a snadno ztrácí sebekontrolu. nCharakter projevů je provokace a hrubost. n Smíšené porucha chování a emocí nTyto poruchy se projevují kombinací trvale agresívního a disociálního chování se zřejmými a výraznými znaky deprese, úzkosti a jiných emočních odchylek. nDepresívní porucha chování se projevuje nadměrným smutkem, ztrátou radosti a zájmu z běžných životních činností, pocity viny a beznaděje. Může být porucha spánku a chuti k jídlu. nJiné smíšené poruchy – přítomna je úzkost, bázlivost, obsese nebo kompulze, depersonalizace nebo derealizace, fobie nebo hypochondrie. Emoční porucha se začátkem v dětství nPro diferenciaci emočních poruch v dětství jsou 4 důvody: 1.Většina emočních poruch v dětství do dospělosti odeznívá a dospělé poruchy začínají až v dospělosti. 2.Představují spíše přehnané normální trendy ve vývoji, než fenomény které jsou kvalitativně abnormální. 3.Existuje oprávněný předpoklad, že nemusí být zasaženy stejné duševní mechanismy jako u neuróz v dospělosti. 4.Jsou méně zřetelně vymezeny do specifických typů jakými jsou fobické stavy nebo obsedantní poruchy. nTypy poruch: nSeparační úzkostná porucha nFobická úzkostná porucha nSociální fobická porucha nPorucha sourozenecké rivality n Separační úzkostná porucha v dětství. nNadměrná úzkost z odloučení musí být ohniskem obav a vzniká v časném věku. nNereálná obava, 1.že se něco stane blízkým lidem nebo že odejdou a už se nevrátí 2.Že nějaká nepříjemná událost odloučí dítě od blízkých osob, ztratí se, bude uneseno, přijato do nemocnice, zabito, 3.Trvalé odmítání docházky do školy ze strachu z odloučení, 4.Trvalé váhání a odmítání spát, pokud nebude blízká osoba přítomna, 5.Trvalý bezdůvodný strach být doma samo nebo i bez přítomnosti emočně blízké osoby, 6.Opakující se noční můry s obsahem odloučení 7.Opakovaný výskyt somatických příznaků v souladu se situací odloučení nebo její možností (nauzea) 8.Neúměrný, opakující se strach, projevující se úzkostí, pláčem, výbuchy vzteku, utrpením, apatií nebo sociálním odtažením při předpokládaném odloučení od emočně blízké osoby. Fobická úzkostná porucha v dětství. nU dětí se zejména v předškolním věku rozvíjí strachy zaměřené na jednotlivé osoby, tvory, objekty nebo situace. To je vývojově normální . nPro diagnózu je důležitý věk vzniku nStupeň úzkosti je klinicky abnormální nÚzkost není součástí generalizované poruchy. Sociální úzkostná porucha v dětství. nPouze u poruch vzniklých před 6 rokem věku a neobvykle narušujícím sociální oblast. nProjevují se jako navracející se strach z cizích lidí nebo vyhýbání se jim. Týká se různého věku těchto lidí. nStrach a vyhýbání se přesahuje normální selektivní úzkost přiměřenou věku. Porucha sourozenecké rivality. nTýká se zpravidla situace, kdy se narodí nový sourozenec. nVětšinou jde o mírnou žárlivost, ale rivalita nebo žárlivost, ke které došlo v období po narození sourozence může být pozoruhodně trvalá. nProjevuje se nadměrným soutěžením o pozornost rodičů, regresí vývoje, negativními pocity až sklony ublížit mladšímu sourozenci nebo ho nějak odstranit. Porucha sociálních vztahů v dětství a v adolescenci nJde o skupinu poruch týkající se sociálních situací. Obvykle je přítomno vážné narušení prostředí nebo strádání. nElektivní mutismus nReaktivní porucha příchylnosti v dětství (týrané dítě). nDesinhibovaná příchylnost v dětství (deprivace). n Elektivní mutismus. nCharakterizován výraznou emočně podmíněnou selektivitou v mluvení. nProjeví se obvykle v raném dětství a je doprovázena typem osobnosti se klonem k úzkosti, odtažitosti a zvýšené citlivosti nebo vzdorovitosti. nDítě doma hovoří, ale mimo domov ne. Reaktivní porucha v dětství – týrané dítě. nBázlivost a zvýšená ostražitost neovlivnitelná uklidňováním. nChudá sociální interakce s vrstevníky, velmi častá agrese vůči sobě a jiným. nJde o přímý důsledek hrubého zanedbávání, zneužívání nebo špatného zacházení se strany rodičů. nHlavním rysem je abnormální charakter vztahu k osobám, které o ně pečují, objevují se maladaptivní rysy, které u běžných dětí nevidíme. nVýskyt protichůdných nebo ambivalentních sociálních reakcí. nProjevuje se emoční strádání, nedostatečnou emoční reaktivitou, odtažitými reakcemi. Ztuhlá ostražitost. nMůže se objevit auto i heteroagrese. nDěti nereagují na konejšení. Desinhibovaná příchylnost v dětství – deprivace. nZvláštní druh sociálního zapojování, který vzniká během prvních 5 let života dítěte. nJedná se o nedostatečné podněty v oblasti emocionální a sociální. nDůsledkem jsou typy deprivované osobnosti: sociálně provokativní, sociálně hyperaktivní a pasívní. nDůsledky trvají do dospělosti – neschopnost navázat trvalý citový vztah, celkově emoční oploštělost, neschopnost udržet přátelské vztahy. Tikové poruchy. nJde o mimovolné rychlé pohyby jednotlivými mimickými svaly, svalovými skupinami, souhyby končetin, vokálními projevy. nPřechodná tiková porucha trvá zpravidla ne déle než 1 rok. nChronická motorická nebo vokální tiková porucha motorické a vokální tiky mohou být jednotlivé i mnohočetné a trvají déle než rok. nTourettův syndrom mnohočetné motorické a vokální tiky se začátkem v dětství, zhoršují se v adolescenci a přecházejí často do dospělosti. Vokální tiky jsou typické užíváním vulgárních nebo obscénních slov. Jiné poruchy chování a emocí v dětství a adolescenci nNeorganická enuréza nNeorganická enkopréza nPorucha příjmu potravy v útlém dětském věku nPika infantilní v dětství nPorucha se stereotypními pohyby nKoktavost nBreptavost Neorganická enuréza. nJe primární – nepřerušované pomočování bez suché pauzy nSekundární – se suchou pauzou. nPomočení je v noci i ve dne nDenní pomočování často souvisí s hyperkinetickou poruchou. nNoční pomočování nejčastěji před půlnocí a v časných ranních hodinách. Může být, zejména u sekundárních enuréz, vyvoláno psychickými příčinami. Neorganická enkopréza. nZadržování stolice až kolem zátky obtéká tekutá stolice a špiní spodní kalhotky. nVznik může souviset s ragádou blízko konečníku, tuhou stolicí s bolestivým doprovodem, strachem z WC (tma, fantazijní strach), spadnutí z nočníku apod. nEnkopréza může souviset s nevhodným nácvikem hygienických návyků nebo jejich zanedbáváním. Poruchy příjmu jídla v dětském věku. nMimořádná vybíravost a odmítání jídla při přiměřeném podávání jídla v útlém věku. nNení přítomno žádné onemocnění GIT. nPorucha musí trvat aspoň 1 měsíc. Pika v útlém věku. nVytrvalé pojídání nestravitelných látek (hlína, hoblovačky, smetí apod.) nVyskytuje se zpravidla u mentálně retardovaných nebo deprivovaných dětí. Poruchy se stereotypními pohyby. nVolní, opakovaní stereotypní, nefunkční pohyby, které nejsou součástí žádného psychického onemocnění. nObjevuje se zejména pohupování tělem v sedu, stoji nebo na čtyřech, vrtění hlavou, pleskání rukama, dloubání v nose. nAutomutilační pohyby zahrnují tlučení hlavou do zdi nebo nábytku či podlahy, plácání obličeje, šťouchání do očí, štípání, apod. nZpravidla se vyskytují u mentálně retardovaných nebo susp. „organických“ dětí Doporučená literatura. nKrejčířová D a kol.: Dětská klinická psychologie. Grada, Praha 2007, I. Část. n nMezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize, oddíl F