Imobilizační syndrom zahrnuje důsledky inaktivity na lidský organizmus. Čím déle stav inaktivity trvá tím více negativních efektů se projeví. Hypoventilace vede ke zvýšení pravděpodobnosti vzniku pneumonie, oblenění krevního průtoku spolu s případnou dehydratací a poškozením cévní výstelky zvyšuje riziko trombembolické nemoci, negativní vlivy působící u ležícího nehybného nemocného zvyšují pravděpodobnost vzniku dekubitů. Nízká aktivita vede ke snížení chuti k jídlu, rozvoji malnutrice a poruchám vyprazdňování charakteru zácpy, případně močové retence. Dlouhodobá imobilizace vede ke ztrátě svalové síly, k poruchám koordinace pohybu, ke vzniku kontraktur a k nekvalitní kostní remodelaci – ke vzniku osteoporózy. Průvodním jevem ztráty mobility jsou psychické změny nemocného nejčastěji deprese až apatie.

Příznaky: točení hlavy při pokusu o vertikalizaci, zhoršené dýchání a vykašlávání, teploty, při embolizacích, nejčastěji sukcesivních záchvatovitá dušnost a tachykardie většinou ve spojení s defekací či změnou polohy nemocného, postupný vznik neblednoucího začervenání, puchýřků až kožních defektů v rizikových místech stlačení kůže kosti, nechutenství, zácpa, pálení a řezání při močení nebo trvale při zavedeném permanentním katetru. Svalová atrofie s poklesem svalové síly, vznik flekčních kontraktur.

Diagnostika: fyzikální vyšetření – aktivní pátrání po známkách počínající pneumonie, dehydratace, žilních zánětů, dále sledování nutričních parametrů, bakteriologické vyšetření sputa, moči, zjištění koagulačních poměrů, EKG, scintigrafie plic, případně echokardiografie k vyloučení plicní embolizace, zjištění odpadů kalcia do moči.

Diff. dg.: deprese, demence, hypotyreóza či jiné příčiny snížení mobility, u dementních pátrání po event. bolestivých afekcích.

Komplikace: orgánové dekompenzace – respirační selhání při pneumonii, kardiální selhání při embolizaci nebo pneumonii, dekubitální sepse, pády při ortostatické hypotenzi, zlomeniny při osteoporóze, renální selhání při horečnatých stavech a dehydrataci, to vše zhoršované malnutricí.

Léčba, prevence: minimalizace užití omezujících prostředků – kurtování, mechanické zábrany, minimalizace farmakologického tlumení, dále co nejdřívější komplexní rehabilitace včetně snahy o zvyšování svalové síly, protahování oblastí rizikových pro vznik kontraktur a mobilizace nemocného, dále péče o pitný režim, podávání antiagregační terapie v profylaxi TEN, podpora expektorace, prodýchávání, poklepové masáže v profylaxi hypoventilační pneumonie, péče o kůži, prevence dekubitů, podpora motility trávicího traktu, minimalizace doby zavedení permanentního katétru, psychická podpora nemocného.

Otázky a úkoly

1. definujte problém seniorské dekondice a imobilizačního syndromu
2. vyjmenujte složky imobilizačního syndromu
3. charakterizujte patofyziologický proces postižení kardiovaskulární soustavy imobilizací
4. charakterizujte patofyziologický proces postižení trávicí soustavy imobilizací
5. charakterizujte patofyziologický proces postižení pohybové soustavy imobilizací
6. charakterizujte patofyziologický proces postižení vylučování imobilizací
7. charakterizujte patofyziologický proces postižení kůže imobilizací
8. charakterizujte psychické problémy související s imobilizací
9. naplánujte možnosti preventivních opatření