Kvalita výživy a stav hydratace ve stáří ovlivňuje zásadním způsobem celkový stav organizmu a významné deficity mohou přispívat k multimorbiditě starších nemocných.
Trávicí trakt má poměrně velkou funkční rezervu, proto běžný proces stárnutí nepřináší sám o sobě závažnější obtíže. Například – i když je známo, že s věkem klesá počet neuronů myenterického plexu, je možno sledovat za normálních okolností jen nenápadné zpomalení hybnosti trávicího traktu. Na druhé straně je výskyt onemocnění trávicího traktu ve vyšším věku poměrně častý, tato onemocnění mají horší průběh a prognózu. Podle některých zdrojů je až 27% starších nemocných přijímáno k hospitalizaci právě pro gastrointestinální obtíže. Trávicí obtíže u starších nemocných bychom tedy měli pečlivě vyšetřit a teprve potom je eventuálně prohlásit za obtíže způsobené stárnutím.

Pro změny stravovacích návyků u seniorů významné změny v oblasti dutiny ústní – ztráta dentice, xerostomie, obvykle jako důsledek dehydratace, přítomnosti infekce, stavů po ozáření, Sjogrenovy choroby nebo jiných postižení slinných žláz, nejčastěji obstrukce vývodů slinných žlaz kameny nebo nádory. Xerostomii mohou vyvolat či zhoršit i některé druhy léků – viz tabulka.

Poruchy vnímání chuti včetně parestézií v oblasti dutiny ústní různého původu. Zmíněné změny mohou vést k ovlivnění výběru stravy samozřejmě s možností vzniku deficitů. Diagnostika a léčba poruch v oblasti dutiny ústní a jejich léčení spadá z velké části do oblasti stomatologické péče. U starších nemocných je třeba zdůrazňovat nutnost pravidelných půlročních stomatologických prohlídek, nutnost dodržování ústní hygieny, zvláště u starších s totálními náhradami, kteří se ztrátou dentice spontánně přestávají stomatologa navštěvovat s výjimkou poškození zubních náhrad.

V oblasti hltanu a jícnu se nejčastěji setkáváme s poruchami polykání jako důsledkem dyskoordinace polykacího aktu v rámci ischemických a dalších změn CNS (cévní onemocnění mozku, Parkinsonova choroba, demence). Poruchy polykání mohou vést k opakovaným mikroaspiracím a následným respiračním infektům a také těžké dehydrataci a malnutrici. Jako další možné mechanizmy poruch polykání je nutno zvažovat svalové dystrofie, anatomické odchylky jako divertikly či nádory, dále achalázii, krční osteoartropatie, mediastinální abnormality, vaskulární komprese, malignity či striktury.
Významným mechanismem multifaktoriálního charakteru je erozivní ezofagitida vzniklá na podkladě gastroezofageálního refluxu, která může být podkladem dlouhodobých drobných krevních ztrát vedoucích až k těžké hypochromii. Dolní ezofagitida je dnes také považována za velmi rizikovou z hlediska možnosti maligního zvratu.

Žaludeční sliznice může v rámci procesu stárnutí atrofovat na podkladě chronické atrofické gastritidy s následným deficitem vitaminu B12 a rozvojem megaloblastické anémie. Ještě častěji je však nutno zvažovat vliv rozsáhlé medikace mnohdy i užívání několika druhů stejného generika pod jinými firemními názvy na vznik erozí sliznice, případně vředové choroby gastroduodena. Tento jev je bohužel často možno pozorovat u nesteroidních antirevmatik na trhu volně dostupných a seniorskou populací s téměř 70% výskytem muskuloskeletálních potíží masivně užívaných. Již vzniklé ulcerace se ve vyšším věku pomaleji hojí, jsou rozsáhlejší a častěji a mohutněji krvácejí, mimo jiné také vlivem frekvenčně podávané antiagregační či antikoagulační terapie. S rostoucím věkem stoupá i procento nemocných kolonizovaných Helicobacterem pylori – v 50 letech 50%, v 80 letech 80%.