Tepová frekvence, fyzická zdatnost a její hodnocení
Tepová frekvence je jednoduchým ukazatelem intenzity (náročnosti) daného typu právě
prováděné pohybové aktivity (dále jen PA). Nejelegantnější je ji snímat pomocí tzv.
sporttesteru, sestávajícího z hrudního pásu (analyzátoru a vysílače TF) a přijímače signálu
(nejčastěji ve formě náramkových hodinek s computerovým displayem).
Tepové zóny – nebo pásma tepové frekvence vyjadřují rozmezí TF, pro které platí určitá
obecná charakteristika. Zejména se jedná o způsob hrazení energie potřebné pro svalovou
kontrakci. Nejdůležitější zónou z hlediska vztahu ke zdraví je tzv. aerobní zóna nebo též
tréninková zóna, která je ohraničena aerobním prahem zespoda a anaerobním prahem ze
shora. Vyjádřeno procentuálně to odpovídá cca 60 – 85% TFmax (maximální tepové
frekvence). Maximální tepovou frekvenci (TFmax) můžeme znát buď z předchozích
zátěžových testů či snímání z tréninku či při závodě v terénu nebo změřenou v laboratorních
podmínkách nebo ji mít teoreticky spočítanou. Vzorců pro výpočet TFmax je několik,
nejjednodušší a nejznámější je TFmax = 220 – věk. Variabilita této hodnoty je však
v populaci vysoká (+- cca 20 tepů/min, ±2 SD), a proto se výsledná hodnota TFmax může
pohybovat ve značném rozmezí – tedy až 40 tepů/min pro danou věkovou kategorii. Hodnota
TFmax klesá lineárně s věkem, asi o 1 tep/min každý rok. Neplatí však vztah, že čím vyšší
TFmax, tím lepší fyzická zdatnost a naopak. Vysoká TFmax nemusí svědčit pro dobrou
trénovanost a analogicky. O dobré trénovanosti svědčí velikost plochy pod křivkou závislosti
vývoje TF na rostoucím výkonu a čase. Obecně čím strmější nárůst TF, tím nižší je aerobní
kapacita či fyzická zdatnost a naopak. O dobré trénovanosti a fyzické zdatnosti svědčí také
rychlý pokles TF po ukončení pohybové aktivity (fyzické činnosti) - tzv. fáze regenerace,
která se měří v 1., 3., a 5. minutě po výkonu. (Nejednoznačné: „Dynamika poklesu TF po
výkonu může být ovšem také ovlivněna délkou pobytu v anaerobní zóně, což je zóna TF
ohraničená zespoda anaerobním prahem a seshora TFmax. Čím déle jedinec setrvá
v anaerobní zóně tím vyšší čas na „regeneraci“ TF potřebuje.“) Prakticky má ale trénovanost
člověka větší vliv než délka setrvání v anaerobní zóně.
Schopnost dosáhnout vyšších tepových frekvencí (TF) souvisí také s typem zátěže, které je
daný jedinec vystaven a také způsobu tréninku, na který je adaptován. Ukazuje se např., že
k tomu, aby jedinec byl schopen dosáhnout své TFmax na rotopedu (bicyklovém ergometru)
či hodnoty TF blížící se TFmax, je vhodné věnovat se tomuto typu tréninku. Netrénovaným
jedincům brání v dosažení vyšších TF svalová únava, netrénovanost svalstva DKK a/nebo
nízký počet dovolených otáček (rpm).
P. Řimák