Lexikální a morfologická analýza slova

  Slovo můžeme rozdělit na dva základní segmenty: Lexikální/slovotvorný segment je tvořen kmenem,
 (někdy jen kořenem) a afixy. Tedy prefixy/předponami a suffixy/příponami/. Předpon i přípon může
                být v jednom slově více. Při flexi = skloňování/časování se nemění.
Tvarotvorný segment je tvořen koncovkou. Pouze ta (s výjimkou alternací v kmeni) se při flexi mění.
                                    Př.: ne- přát-el-stv-(í)m.

 Podrobná struktura slova může vypadat takto:
  * V některých případech kvůli hláskoslovnému vývoji neurčíme hranice mezi příponou a koncovkou.
Splývají.
  *  Předpony i přípony lze kumulovat v jediném slově.
  * Kmen chápeme jako nejdůležitější část nejbližšího předcházejícího  slova při odvozování. Je to
část, která se v obou slovech opakuje. Tedy např. určujeme-li slovo podarování, které bylo
vytvořeno z předcházejícího slovesa darovat a toto z  dar, určíme jako slovotvorný základ část
-dar-.
  * V latině, z níž se i dnes tvoří stále další odborná slova, určujeme kmen buď z tvaru genitivu
singuláru u substantiv a adjektiv. Kmen je to, co zůstane po odtržení genitivní koncovky. (Ve
slovnících je genitiv singuláru vždy uveden na druhém místě za nominativem singuláru. Je-li kmen
shodný v obou pádech, uvádí se na druhém místě jen koncovka genitivu sg.) Např.: České slovo
laborant je z latinského slova laborans,  gen. laborantis =  pracující má kmen laborant-. Odtrhli
jsme genitivní koncovku –is. Slovo exspiratio, onis, f. = vydechování; též doba účinnosti zj. léku:
koncovka genitivu sg. je –is. Zůstává tedy kmen rekonstruovaný z genitivu: exspiration-. Do češtiny
přešlo v podobě expirace.


Latinská slova byla a jsou přebírána do dalších jazyků a terminologie právě v podobě genitivního
kmene a jazyky jako čeština (užívající pádové koncovky/flektivní) k tomuto latinskému kmeni
přidávají koncovky dle českých vzorů.