Stálý chrup Zuby frontálního úseku řezáky: 8 (4 střední, 4 boční) - horní větší než dolní - horní: střední větší než boční; dolní: střední menší než boční - horní: okrajové lišty a cingulum více prominují špičáky: 4 úkol: oddělení soust - odřezáváním (oddělení sousta nůžkovitým pohybem) - odštípnutím (stiskem hrany zubů na hranu) fyziognomické hledisko ! Charakteristiky řezáků Plochy: Ve: konvexní, 2 podélné rýhy O: tvar S, hrbolek – tuberculum dentis (TD) Aproximální M a D: ▲ Incisální lišta: u prořezaných zubů zaoblená (časem se incisální lišta obrousí u horních P, u dolních La > hrana) Kořen: 1 DD: V-O štěrbinovitý prostor zužující se do KK (1) horní střední řezák: pilíř 2. třídy ostatní: pilíře 3. třídy Identifikace: znak zakřivení a úhlový anatomická i funkční podobnost tubercula marginalia Horní střední řezáky P La DM ■ poměrně objemná korunka ■ při pohledu shora je La plocha zaoblená - M část korunky více zakřivena než D > znak zakřivení ■ směrem P se korunka (i kořen) zužuje > La plocha širší než P ■ trojúhelníkovitý obrys korunky odpovídá obrysu kořene 21 labiální plocha ■ základní tvarové typy kvadratický oválný trojúhelníkový ■ konvexní v obou směrech ■ 2 podélné rýhy (hl. ve střední 1/3) ■ incisální hrana: TM ■ M obrys korunky lehce konvexní (M-I úhelu ostrý) ■ D obrys více konvexní (M-D úhel zaoblený) ■ body kontaktu (BK): M leží incisálněji ■ CS hranice obloukovitá ■ kořen kónický, rovný M D palatinální plocha ■ nepravidelnější, menší ■ podmiňuje lopatovitý tvar ■ incisální a střední 1/3 konkávní ■ M a D výrazné sklovinné lišty ■ lišty přechází cervikálně v TD ■ TD a z něj vystupující okrajové hrany vytváří tzv. cingulum dentis ■ nad TD fossa palatina ■ CS hranice obloukovitá MD aproximální plochy ■ konvexní v obou směrech ■ plynulý přechod do La a P plochy ■ CS hranice obloukovitá (až V) ■ linie jdoucí středem korunky a kořene obvykle půlí hrot kořene a incisální hranu (charakteristické pro horní řezáky) ■ obrys kořene kónický, apex tupě zaoblený ■ M plocha: plošší, širší, delší LaP M P La D Horní boční řezáky ■ podobné 1 nebo malé 3 ■ menší než 1 ve všech rozměrech (mimo délky kořene) ■ spolu s 8 v regresi ■ La plocha korunky i kořene se P zužuje > La plochy širší labiální plocha DM ■ podélně i příčně klenutá (více než 1; zvl. M ½ - znak zakřivení) ■ podélné rýhování vzácné ■ obrysy korunky paralelní ■ M obrys korunky: podobá se 1 - zaoblenější M-I úhel ■ D obrys korunky: liší se od 1 - mnohem více zaoblený D-I úhel ■ CS hranice obloukovitá ■ kořen tenčí než u středního, rovnoměrně se zužuje do 2/3, pak se zužuje výrazně - hrot často zahnut D palatinální plocha ■ výrazně konkávní (silné okrajové lišty) ■ TD prominuje (odděleno hlubokou rýhou od zbylé části plochy) ■ na spodním okraji hrbolku často vytvořena jamka D M ■ z jamky se může šířit rýha i na P plochu kořene (palato-radikulární rýha) aproximální plochy ■ konvexní v obou směrech (D více) ■ M plocha vyšší ■ CS hranice obloukovitá (V) (zakřivení M větší) ■ linie nakreslená středem kořene půlí incisální hranu ■ kořen se postupně zužuje do tupě zaobleného hrotu (apex může být ostrý) ■ na D ploše korunky někdy rýha sahající až na kořen ■ šířka korunky se D jeví silnější (umístěním korunky na bazi kořene) LaP Dřeňové dutiny střední boční ■ Řez kořenem: 1: zaobleně trojúhelníkový, oválný (M-D oploštělý) až kruhový 2: M-D oploštělý, často s mělkými prohlubněmi M a D ■ KK: zpravidla 1 ■ nejužší řezáky ■ La-Li rozměry vždy větší než M-D ■ bilaterální symetrie ■ incisální hrana je v pravých úhlech k linii půlící korunku La-Li (charekteristický znak sloužící k identifikaci mezi středním a bočním dolním řezákem) Dolní střední řezáky 31 M D Li La ■ hladká, rovná ■ relativně ostré MI a DI úhly ■ incisální hrana rovná (v pravém úhlu k dlouhé ose zubu) ■ BK na stejné úrovni M i D ■ CS hranice obloukovitá ■ kořen kónický - apikální 1/3 kořene končí v bodovém zúžení zakřiveném D labiální plocha M D linguální plocha MD ■ menší než La ■ hladká, konkavita menší než u horních ■ TD neprominuje ■ nevýrazné okrajové lišty ■ v cervikální 1/3 plocha konvexní ■ CS hranice je obloukovitá aproximální plochy LaLi ■ mírně konvexní ■ střed incisální lišty Li od středu kořene ■ zakřivení nad krčkovou linií La a Li plošší než u horních řezáků ■ kořen rovný - po celé délce kořene prohlubeň ■ CS hranice obloukovitá (V) Dolní boční řezáky ■ širší a delší než střední (hlavně kořen) ■ La-Li osy kořenů všech dolních řezáků postaveny v jedné rovině (H do oblouku) Li La M D ■ incisální hrana není v pravých úhlech k linii půlící korunku a kořen La-Li (korunka natočena na kořenové bazi) ■ hrana sleduje zakřivení dolního zubního oblouku ■ velká podobnost se středním ■ ve většině případů bývá ve všech rozměrech o něco větší než dolní střední řezák ■ napříč více konvexní než u středního dolního řezáku ■ incisální lišta se sklání D ■ kořen: M-D oploštělý, může být značně delší než u středního - na bocích zřetelné prohlubně ■ BK na stejné úrovni M i D labiální plocha M D linguální plocha D M ■ TD prominuje méně než u horních řezáků ■ fossa lingualis méně hluboká aproximální plochy LaLi ■ jsou si velmi podobné ■ M často delší než D (incisální lišta se sklání D) ■ CS hranice obloukovitá (V) ■ kořen rovný - po celé délce kořene prohlubeň Dřeňové dutiny střední boční ■ Průřez kořene: oválný (M-D oploštělý) ■ KK: zpravidla 1 Špičáky - dentes canini ■ přechod úseku frontálního do laterálního ■ podobné tvarově i funkčně ■ výkonné při funkci ■ pevné ukotvení - pilíře 1. třídy ■ fyziognomické hledisko Charakteristiky špičáků Incisální hrana vybíhá v hrot (cuspis) K hrotu se střechovitě sbíhají 2 incisální hrany – M a D Plochy: Ve: sklovinná lišta O: mohutnější TD, sklovinná lišta Aprox.: větší Ve-O rozměr a větší mohutnost. CS obloukovitá Kořen: 1, mohutný, oválný, s podélnými depresemi M i D DD kopíruje tvar zubu, do TD ev. vysílá výběžek KK zpravidla 1 Identifikace: znak zakřivení, kořenový Horní špičák23 ■ M-D rozměr je stejný nebo menší než La-Li ■ asymetrie M a D ½ korunky ■ M část La plochy užší, konvexní D širší, rovná až konkávní ■ vrchol hrotu: La od středu korunky v La-P směru a M od středu v M-D směru ■ incisální lišty jsou v rovině ■ obě aproximální plochy se sbíhají P La P DM labiální plocha ■ konvexní (zvl. příčně a u krčku) ■ incisální hrany tvoří 1/3 – ½ výšky korunky ■ lišta < 2 facety (nezasahuje ke krčku) (M užší, klenutější; D širší, plošší) ■ facety svírají tupý úhel ■ lat. od lišty mělké deprese ■ lat od hrotu je M a D incis. hrana: - M kratší, spíše horizontální - D delší, míří šikmo nahoru, do aprox. plochy přechází obloukovitě ■ CS hranice obloukovitá ■ kořen mohutný, kónický M D palatinální plocha D M ■ P plocha korunky i kořene menší než La ■ konkávní ■ je-li dobře vytvořené TD - premolarizace špičáku ■ často sklovinná lišta od TD ke hrotu zubu ■ lat. od lišt 2 konkavity, ohraničené okrajovými lištami (M a D jamky) ■ CS hranice obloukovitá aproximální plochy ■ konvexní v obou směrech ■ zakřivení La a P plochy podobné horním řezákům ■ linie půlící hrot je uložena La k linii půlící kořen ■ La-P rozměr u krčku větší než u dolního ■ CS hranice spíše obloukovitá ■ na kořeni mělká rýha (výraznější D) LaP D La M P Dřeňová dutina ■ Průřez kořene: oválný, M-D oploštělý ■ KK: zpravidla 1 Dolní špičák 33 ■ celkově menší a užší ■ M a D ½ korunky jsou více symetrické ■ obrys podobný hornímu rozdíly:  Li sklon korunky > hrot hrbolku a incis. lišty posunuty Li > La část korunky má větší rozsah  M-D šířka dolního špičáku menší než La-Li  obrysové linie M plochy méně zakřivené DM Li La labiální plocha rozdíly:  korunky se zdají být delší (M-D rozměr asi o 1 mm užší, incisální hrany tvoří 1/4 až 1/5 výšky korunky)  podélná konvexita méně výrazná  sklovinná lišta méně nápadná  hrot není tak dobře vyvinutý  kratší kořen  hrot kořene zahnut D, špičatější M D linguální plocha MD rozdíly:  TD poměrně ploché  okrajové lišty méně zřetelné > plocha jen mírně konkávní  není Li jamka ani žlábky  Li plocha kořene užší než u horního a užší než plocha La aproximální plocha rozdíly:  zakřivení La plochy menší  TD není tak výrazné  incisální část korunky je La-Li užší (dojem špičatého hrotu)  La-Li rozměr korunky užší  linie půlící hrot je uložena Li k linii půlící kořen  CS hranice obloukovitá (D plošší)  na kořeni výraznější podélná rýha (zvl. M) Li La La M D Li Dřeňová dutina M ■ Průřez kořene: oválný, M-D oploštělý ■ KK: zpravidla 1 (v 8% případů 2) Třenové zuby - dentes praemolares ■ počet: 8 ■ větší rozměr Ve-O ■ 5 ploch: Ve, O, M, D, Occl ■ na okluzní ploše zpravidla 2 hrbolky ■ okrajové lišty se posunují horizontálně ■ zakřivení CS hranice: plošší ■ kořeny: zpravidla 1 (horní 4 zpravidla 2) ■ pilíře 2. třídy 24 25 14 15 34 35 44 45 První horní premolár M D TD řezáků a špičáků se vyvine v P hrbolek 24 P B B P DM hrbolkoválišta (MP a DP lišta P hrbolku) okrajová lišta (M) trojúhelníková (B hrbolku) Lišty  trojúhelníkové  okrajové  hrbolkové Průběh hrbolkových lišt B P M D B M D P Rýhy centrální rýha DB rýha MB rýha M okrajová rýha Jamky M jamka D jamka D trojúhelníková jamka M trojúhelníková jamka bukální plocha ■ podobná špičáku ale symetričtější > BK na stejné úrovni ■ konvexní v obou směrech ■ sklovinná lišta ■ M obrys korunky lehce konkávní ■ D obrys spíše rovný ■ M hrbolková lišta rovnější a delší > vrchol B hrbolku umístěn směrem D ■ CS hranice obloukovitá ■ počet kořenů: 2 (75%) M D 3 4 5 palatinální plocha ■ užší než B > větší příčné zakřivení ■ někdy naznačená hrbolková lišta ■ CS hranice lehce zakřivenáM D aproximální plochy ■ výrazně větší a plošší než 1,2,3 ■ P hrbolek mnohem menší > okluzní plocha se sklání P ■ vrchol B hrb. pod středem kořene ■ vrchol P hrbolku na okraji kořene ■ M plocha plošší než D ■ CS hranice mírně obloukovitá ■ 2 kořeny (B , P) typické znaky horních premol.: hroty hrbolků uvnitř kořenového kmene typické znaky horních 4: - rýha na M okrajové liště - M jamka → jde od BK mezi kořeny BP P B ■ zaoblenější obrys: - aprox. plochy se nesbíhají P - B i P plocha stejně široké - M a D plocha méně konvexní ■ hrbolky méně špičaté (funkce spíše molárů) ■ rýhy: - centrální kratší, nepravidelná - přídatné rýhy > vrásčitý vzhled - chybí M rýha ■ počet kořenů: 1 (75%) Druhý horní premolár M D B P 25 D M bukální plocha ■ konvexní podélně i příčně ■ není „baňatá“ ■ sklovinná lišta (méně zřetelná) ■ CS hranice obloukovitá 4 5 6 palatinální plocha ■ takřka stejně široká jako B ■ podélně i příčně klenutá ■ P hrbolek delší než u prvního premoláru ■ CS hranice obloukovitá M D aproximální plochy ■ hrbolky - méně špičaté (fungují jako moláry) - přibližně stejně velké > okluzní rovina horizontální ■ mezi hrbolky větší vzdálenost = rozšíření oklusní plochy ■ kořen zpravidla 1 ■ CS hranice mírně obloukovitá ■ M plocha: - nepatrně větší, plošší - chybí rýha na okrajové liště BP Dřeňové dutiny první premolár druhý premolár Kořeny: zpravidla 2 (80%): B, P KK: zpravidla 2 Kořen: zpravidla 1 KK: 1 nebo 2 Dolní premoláry ■ větší variabilita ve tvaru okluzní plochy ■ korunka Li skloněná ■ hrbolky menší než u horních premolárů ■ kořen: zpravidla 1 ■ pilíře 2. třídy První dolní premolár ■ obrys kosočtverce až kruhu ■ hrbolky: B ostrý, mohutný Li malý (obdoba TD 3) ■ jamky D: spíše kruhová M: rovná ■ rýhy: centrální krátká - přídatné vzácné - M-Li rýha (ne vždy) ■ aprox. plochy se sbíhají Li - D plocha je širší (kontakt s 5) ■ kořen: zpravidla 1 DM B Li 34 bukální plocha ■ podobnost se špičákem: - obrys - ostrý B hrbolek - je více symetrická > BK na stejné úrovni ! ■ konvexní podélně i příčně více než u horních ■ sklovinná hrbolková lišta ■ CS hranice slabě zakřivená M D linguální plocha ■ nižší než B (Li sklon korunky) > viditelná převážná část okluzální plochy ■ užší (i kořen) ■ Li hrbolek malý a špičatý ■ výrazné okrajové lišty ■ M-Li rýha ■ CS hranice mírně obloukovitá DM aproximální plochy ■ široké, konvexní ■ B hrbolek ostrý, mohutný Li malý > Li sklon okluzní plochy ■ mezi BK a CS hranicí konkávní ■ obrys Li plochy konvexní a vně obrysu kořene (Li sklon korunky) ■ obrys B plochy více konvexní ■ hrot Li hrbolku se promítá na nebo přes Li okraj kořene ■ hrot B hrbolku je na linii s hrotem B kořene D M D ■ M plocha - vyšší, užší - MLi rýha - okrajová lišta skloněna výrazně Li ■ D plocha - nižší, širší - více konvexní - okrajová lišta nemá výrazný Li sklon Druhý dolní premolár rozdíly proti prvnímu premoláru ■ větší a delší korunka i kořen ■ zaoblený obrys koruny při pohledu shora - aprox. pl. jen mírně konvergují Li ■ dva typy podle počtu hrbolků: 3 (častější) a 2 hrbolkový ■ vyvinutější Li hrbolek/ky - afunkční 35 3 hrbolkový typ B MLi DLi ■ hrbolky: 1 B, 2 Li - rozbíhají se od centrální jamky - tvoří obrácené Y - M rýha končí v M ▲ jamce v M jamečce - D rýha (kratší) končí v D ▲ jamce v D jamečce - Li rýha končí na Li povrchu korunky - jsou přítomné přídatné rýhy - B hrbolek největší, DLi nejmenší - dobře vyvinuté ▲ hrbolkové lišty ■ rýhy ■ obrys korunky – zaobleně čtverhranný 2 hrbolkový typ ■ obrys korunky - více zaoblený Li plocha korunky více konvexní ■ hrbolky: 2 B a Li B Li - Li dobře vyvinutý - leží přímo naproti B ■ rýhy - nebývá centrální jamka - centrální rýha krátká (tvar H, U), končí v M a D ▲ jamce - jsou přítomné přídatné rýhy ■ typ se samostatnými jamkami bez centrální rýhy bukální plocha ■ podobná prvnímu ■ značně konvexní ■ B hrbolek kratší, méně špičatý ■ MB a DB lišty jsou rovnější ■ BK široké, M i D stejně uložené ■ kořen: 1 - M-D širší a delší než 4, zaoblený - hrot apex zahýbá D M D ■ lehce konvexní ■ stejně široká jako B ■ okluzní plocha takřka není vidět ■ kořen – Li plocha širší než u 4 2 hrbolkový typ ■ Li hrbolek vyšší než u 4 ■ chybí Li rýha (pouze vkleslina DLi) linguální plocha korunka u krčku zúžená, nad ním „baňatá“ DM 3 hrbolkový typ M-Li B D-Li ■ MLi hrbolek větší a delší ■ rýha mezi Li hrbolky - sahá i na na Li plochu - obvykle je umístěna nad kořen ■ přítomnost D-Li rýhy aproximální plochy ■ Li sklon korunky ■ hrbolky přibližně stejně vysoké: - B hrbolek nižší a Li hrbolek mohutnější než u 4 ■ kořen delší, zaoblenější apex ■ není tendence k bifurkaci BLi D M ■ M plocha: - není zde MLi rýha jako u 4 - vyšší a plošší než D - okrajová lišta je v k dlouhé ose zubu ■ D plocha: - okrajová lišta je nižší než M > je vidět více z okluzní plochy - možná podélná deprese ve střední 1/3 Dřeňové dutiny první premolár druhý premolár Kořen: 1 KK: často 2 Kořen: 1 KK: 1, (u 3 hrbolkového typu 2) 2 – 3 rohy, špičatější Stoličky – dentes molares 28 48 47 46 38 37 36 18 17 16 27 26 ■ velké tělo ■ kořeny zajišťují dobré ukotvení (kořenový kmen) > nejmohutnější a funkčně nejdůležitější zuby čelistí ■ kousání, žvýkání, rozmělňování a roztírání potravy ■ velikosti stoliček ubývá směrem distálním ■ pilíře 1. třídy 28 ■ korunky čtyřboké H: širší V-O D: širší M-D ■ na okluzní ploše větší počet hrbolků – dentes multicuspidati ■ mezi hrbolky probíhají rýhy > fissurový komplex ■ Ve a O plochy konvexní, ke krčku se zužují ■ aprox. plochy téměř oploštělé, H: ke krčku se rozšiřují D: ke krčku se zužují ■ větší počet kořenů > dobré upevnění v čelistech (H - 3, D – 2) ■ DD prostorná Horní Dolní Horní moláry 16 17 18 26 27 28 ■ nejsilnější zuby HČ ■ zpravidla 4 dobře vyvinuté hrbolky: MP, DP MB, DB 5. menší hrbolek: tuberculum Carabelli (TC) ■ 3 kořeny: P, MB, DB První horní molár MB MP + TC DP DB 3 primární hrbolky DBMB MP 5 hrbolkový typ 26 ■ centrální ■ D jamka ■ M trojúhelníková jamka ■ D trojúhelníková jamka M B D P Jamky B DM P šikmá lišta 1. hrbolkové 2. trojúhelníkové 3. okrajové 4. šikmá (spojení DB a MP hrbolku) trojúhelníková (MP hrbolku) hrbolková (MB hrbolku) okrajová (M) Lišty B M P D Rýhy centrální rýha B rýha příčná rýha šikmé lišty D šikmá rýha P rýha rýha 5. hrbolku přídatné rýhy bukální plocha ■ klenutá ■ B rýha > 2 části (M klenutější) ■ přechod B a M plochy ostrý ■ přechod B a D plochy oblý ■ na spojení obou B hrbolků pravý úhel ■ apex MB kořene na linii s vrcholem MB hrbolku ■ CS hranice mírně konvexní ■ mělká rýha na trupu kořene ■ kořeny: P nejdelší - D sklon kořenů - apikální zakřivení P DB kmen kořene DBMB MB palatinální plocha MP DP TC P MB DB ■ masivnější ■ mírněji klenutá ■ P rýha > 2 části (M větší) ■ hrbolky: - MP větší - DP menší, oblý - 5. hrbolek oddělený rýhou ■ CS hranice mírně konvexní ■ kořeny: - P se kuželovitě sbíhá - apex je na linii s P rýhou MB MP TC PMB aproximální plocha ■ vyšší, plochá ■ MP hrbolek schován uvnitř obrysu korunky ■ CS hranice mírně konvexní ■ kořeny: - P nejdelší, štíhlá báze, tvar banánu, mírně vystupuje z obrysu zubu - MB: široká báze kořene M P DB MB DBDP D aproximální plocha ■ nižší a zaoblená ■ DB kořen: úzká baze, rovný, uvnitř obrysu MB kořene ■ CS hranice téměř rovná Druhý horní molár ■ nižší, užší M-D ■ tendence k redukci počtu hrbolků, tvarová variabilita ■ 3, 4, 5 hrbolkové typy 4 hrbolkový typ (redukce DP hrbolku) MP DP DBMB 27 stlačený 4 hrbolkový typ 3 hrbolkový typ (chybění DP hrbolku) P MB DB Y MP DP MB DB bukální plocha ■ konvexní v obou směrech ■ konverguje distálně (D aprox. plocha je menší než M) ■ B rýha ■ B kořeny stejně dlouhé ■ paralelní ■ skloněné distálně ■ apex MB kořene na linii s B rýhou MB DB MB DB P palatinální plocha ■ apex P kořene na linii s vrcholem DP hrbolku ■ DP hrbolek menší než u prvního MP DP P aproximální plocha M ■ širší, plošší než D ■ kořeny méně divergentní (uvnitř hranic BP korunkového obrysu) MBMP P MB aproximální plocha D ■ užší (B plocha korunky konverguje) ■ konvexnější DB DP Třetí horní moláry DMPB ■ variabilita ve velikosti, tvaru, počtu kořenů a postavení ■ v 17% nemusí být vůbec založen ■ může zůstat neprořezán (retence) ■ může mít abnormální postavení v zubním oblouku ■ obrys okluzní plochy většinou trojúhelníkový nebo srdcový ■ DP hrbolek obvykle chybí ■ možné přídatné hrbolky: tuberculum paramolare (MB) tuberculum distomolare (DP) ■ kořeny kratší, tendence ke splynutí ■ DD nepravidelný tvar ■ KK nejsou vázány na počet kořenů druhý molárprvní molár Dřeňové dutiny P DB MB P MBDB KK: zpravidla 3 (P nejširší, DB nejužší, nitkovitý) MB kořen může mít další KK – tzv. MB 2 Dolní moláry ■ nejsilnější zuby dolní čelisti ■ variace  v množství hrbolků  velikosti okluzní plochy  délce a pozici kořenů ■ korunky širší M-D ■ 2 kořeny: M a D 36 38 37 46 47 48 MB MLi DLi DB D První dolní molár 4 primární hrbolky: MB, DB, ML, DL 95% vyměnit 36 B M D Li centrální jamka M jamka D jamka Jamky B M D Li Lišty 1. hrbolkové 2. trojúhelníkové 3. okrajové B M D Li lišta MB hrbolku lišta DB hrbolku lišta DLi hrbolkulišta MLi hrbolku D okrajová lišta M okrajová lišta Lišty lišta D hrbolku B Li DM centrální rýha MB rýha Li rýha DB rýha přídatné rýhy Rýhy Chybí-li D hrbolek, má fissurový komplex tvar kříže bukální plocha D M MBDBD ■ klenutější a širší než Li ■ hrbolky ploché, MB nejširší ■ 2 rýhy: DB a MB (kratší, často končí ve foramen caecum) ■ CS hranice obloukovitá ■ na kořenovém kmeni hluboká deprese ■ bod bifurkace kořenů asi 3 mm pod CS hranicí ■ kořeny divergentní - M kořen: zakřivený, apex pod MB hrbolkem - D kořen: méně zakřivený, sklání se D; apex pod nebo D od BK linguální plocha ■ méně konvexní ■ hrbolky zašpičatělé, vyšší než B ■ MLi hrbolek je vyšší ■ MLi a DLi hrbolkové lišty obou hrbolků se sbíhají v úhlu cca 100° ■ úhel mezi oběma hrbolky tupější ■ krátká Li rýha ■ CS hranice nepravidelná ■ zdání delších kořenů: bod bifurkace kořenů 4 mm pod CS hranicí ■ v místě bifurkace mělká deprese DLiMLi DM aproximální plocha M ■ širší, vyšší a plošší ■ Li hrbolky jsou vyšší než B ■ MLi hrbolek je vyšší než MB ■ střed M okrajové lišty na linii půlící kořen ■ CS hranice téměř rovná (Li výš) ■ kořen mohutnější, širší, zakřivený - na kořeni podélný žlábek MB MLi aproximální plocha D DBDLi D ■ mírně zaoblená ■ nižší a užší (konvergence B plochy, je vidět všech 5 hrbolků) ■ v místě přechodu obou hrbolků krátká rýha křížící okrajovou lištu ■ střed D okrajové lišty nad Li 1/3 kořene ■ CS hranice nepravidelná ■ kořen užší, okrouhlejší, méně zakřivený Druhý dolní molár + ■ svahy hrbolků nejsou hladké (množství přídatných rýh) DB DLiMLi MB 85% 37 bukální plocha ■ značně klenutá ■ B rýha (časté foramen caecum) ■ u krčku širší než první molár ■ oba hrbolky přibližně stejně velké ■ CS hranice rovná ■ kořeny méně divergentní, skloněny D MLi DLi M D linguální plocha ■ slabě konvexní ■ Li rýha ■ korunka i kořen mírně konverguje Li (Li plocha větší než u dolní 6) ■ MD rozměr u krčku je větší než u dolní 6 ■ CS hranice rovná MLiDLi MD aproximální plocha M ■ skoro plochá ■ B hrbolek větší než Li (u 6 je tomu naopak) ■ CS hranice rovná, pravidelná ■ kořen širší, silnější, M-D oploštělý, apex zahnutý D - podélný žlábek B Li aproximální plocha D ■ zaoblenější ■ kořen užší, slabší, okrouhlejší ■ kořeny mohou splývat Třetí dolní moláry 3848 B Li M D ■ proměnlivost ve tvaru, počtu hrbolků, kořenů, poloze ■ podobnost spíše dolnímu druhému moláru ■ kořeny často srůstají ■ obtížné prořezání – dentitio difficilis Dřeňové dutiny druhý molár KK: zpravidla 3 (M kořen 2; D kořen 1) první molár M D M D