RESPIRAČNÍ NÁKAZY II Infekce bakteriálního původu MUDr. Bohdana Rezková, Ph.D. Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU Charakteristika  Onemocní převážně oslabení jedinci (děti, starší lidé, nemocní s jiným závažným onemocněním).  Často nasedají na předchozí virové onemocnění (superinfekce).  K léčbě se často využívá antibiotika.  K odlišení virové a bakteriální etiologie se často využívá vyšetření CRP: vysoké hladinyC – reaktivního proteinu (nad 40mg/l) jsou časným ukazatelem bakteriálního zánětu (může být vyšší i u jiných onemocnění!) Dávivý (černý) kašel Pertuse I  Onemocnění je vysoce nakažlivé.  Ročně ve světě onemocní 50 mil. osob, 300 tis. umírá.  Původce: Bordetella pertussis - vytváří toxin, který způsobuje celkové příznaky (exotoxin), - citlivá na vnější prostředí, - citlivá na běžné dezinfekční prostředky. • Přenos: kapénkami • Nejvnímavější jsou kojenci do 3 měs. věku. Dávivý (černý) kašel Pertuse II  Inkubační doba: 7 - 21 dní  Příznaky: 3 stádia – katarální (rýma, kýchání, mírné teploty) - paroxysmální (1 měs. záchvaty dávivého kašle) - rekonvalescentní (ustávání kašle). • U očkovaných – mírnější průběh nepoznaný zdroj infekce! • Komplikace: - krvácení do spojivek, poranění jazyka, kýly, …. - poškození plic způsobená přetlakem (emfyzém) - sekundární infekce (pneumonie) - těžké postižení CNS (pertussová encefalopatie) • Terapie: ATB (pozdější podání nezabrání záchvatům) • Mírnější projevy onemocnění může způsobit Bordetella parapertussis - Parapertuse. Dávivý (černý) kašel Pertuse III  Transplacentární protilátky přetrvávají max. 8.týdnů ve významném riziku onemocnění jsou zejména kojenci před zahájením očkování (9.týden)!!!  Imunita po očkování přetrvává přibližně 7 let mohou onemocnět již mladší dospělí (zdroj nákazy pro kojence).  Očkování v ČR zavedeno již v roce 1958.  V současnosti se povinně očkuje acelulární vakcínou, poslední dávka mezi 10 – 11 rokem.  Očkování nechrání na 100% (70 – 80%), ale zabrání aspoň závažnému průběhu.  V současnosti doporučována i vakcinace dospělých a zejména žen před početím. Pneumokokové infekce I  Původce: Streptococcus pneumoniae (pneumokok), 90 typů  Často osídluje dýchací cesty jedinec se stává nosičem (zejména děti – 20 – 40%)  Přenos: kapénkami  Zdroj: nemocný člověk, nosič  Vznik onemocnění je usnadněn předchozím poškozením řasinkového epitelu (u kuřáků, viróza,…).  Inkubační doba: 1 – 3 dny Pneumokokové infekce II  Pneumokoky mohou vyvolat těžké lokální infekce: sinusitidy, zánět středouší, pneumonie.  Pneumokoky také snadno pronikají do krevního řečiště a způsobují sepsi, meningitidu, endokarditidu.  Nejvíce ohroženy jsou malé děti, osoby starší 60 let, lidé se závažným chronickým onemocněním. • Pneumokoková pneumonie je nejčastější infekční příčinou úmrtí u starých lidí. • Imunita vzniká jen k danému typu. Pneumokokové infekce III  Prevence přenosu ve zdravotnickém zařízení: - dezinfekce pomůcek, ploch - respirační etiketa (vhodné edukovat i pacienty) - hygiena rukou • Prevence specifická – očkováním: - Pneumo 23 (pro starší děti a mladší dospělé, má jen krátkou dobu ochrany) - Prevenar 13 ( i pro malé děti a staré lidi, dlouhodobá ochrana) Doporučeno pro malé často nemocné děti a pro dospělé od 50 let. Infekce způsobené Streptococcus pyogenes I  Více než 100 typů této bakterie další infekce jiným typem.  V dýchacích cestách způsobuje tonzilitidy (angíny) a tonzilofaryngitidy.  Inkubační doba: 1 – 3 dny  Přenos: přímý – kapénkami, nepřímý – kontaminovanými předměty, potravinami, vzduchem. • Příznaky: vysoká horečka, bolest v krku, někdy i bolesti břicha, zvracení, na mandlích žlutavé povláčky, hrdlo rudé, případně i příznaky spály. Infekce způsobené Streptococcus pyogenes II  Zdroj: nemocný jedinec nebo nosič (v populaci 10%)  Terapie: penicilin (po zahájení - infekčnost ještě 2 dny)  Komplikace: hnisavý zánět dutin, zánět středního ucha, peritonzilární absces. • Pozdní následky (časté u neléčených a opakovaných infekcí): - postižení ledvin - revmatická horečka (poškození myokardu). • Vakcinace neexistuje. Meningokoková onemocnění I  Původce: Neisseria meningitis - 13 skupin, nejčastěji zachycenA, B, C,Y aW135 (v ČR - B) - běžně kolonizuje dýchací cesty (u 10% lidí) - je citlivý na vnější prostředí. • Přenos: kapénkami (úzký kontakt - líbání) • Zdroj: bezpříznakový nosič, nemocný člověk • Inkubační doba: 1 – 7 dní Meningokoková onemocnění II  Onemocnění: 1. respirační – faryngitida, bronchitida, tracheitida, pneumonie, vzácněji zánět středouší 2. invazivní onemocnění – meningitida, sepse, septický šok, přetrvávají následky, úmrtnost 10 – 15% Rozvoj onemocnění závisí na obranyschopnosti organismu! • Nejvíce ohroženou skupinou jsou dospívající 15 – 19 let. • Typický příznak sepse: horečka, schvácenost, hemoragické petechie! • Typický příznak meningitidy: bolest hlavy, zvracení, horečka, porucha vědomí. • Rozvoj invazivního onemocnění je rychlý! • Prevence: očkováním. Tuberkulóza I  Původce: komplex skupiny Mycobacterium tuberculosis - patří sem také M. bovis, M. africanum,… - odolná vůči uschnutí - roste velmi pomalu • 8 mil. nových případů ve světě ročně, zejména v rozvojových zemích. • K opětovnému vzestupu výskytu došlo v souvislosti s HIV/AIDS. • V rozvinutých zemích souvisí riziko s výskytu s migrací. • V ČR ročně kolem 500 případů. Tuberkulóza II • Zdroj: nemocný člověk s otevřenou tuberkulózou (bakterie ve sputu), výjimečně - zvíře, kontaminované potraviny (mléko). • Přenos: kapénkami (nutný dlouhodobý kontakt), vzduchem (prach), alimentární cestou.  Ke vzniku onemocnění u nakažených dochází jen v 10% do 2 let rozvine se PRIMÁRNÍTUBERKUÓZA: - nejčastěji v dětském věku, - ložisková infekce (nejčastěji v plicích) se opouzdří, - většinou dojde ke spontánnímu vyhojení. Pokud přežívají mykobakterie v ložisku dál může dojít při oslabení imunity k tzv. POSTPRIMÁRNÍTUBERKULÓZE: - bakterie se šíří do plic, střev, krevním oběhem do kostí, CNS,… Tuberkulóza III  Léčba: podávání kombinace 4 antituberkulotik za povinné hospitalizace! • Riziko: šířící se odolnost mykobakterií k lékům! • Prevence: v ČR - očkování dětí v riziku živou oslabenou vakcínou.