Výzkum v ošetřovatelství Představa pojmu •systematický proces zkoumání, poznávání a získávání nových poznatků • •rozumíme poznávací činnost – směřující k odhalení vlastností, příčin a podmínek jednotlivých zákonitostí konkrétních jevů v přírodě a lidské společnosti Definice •Vědecký výzkum • •je systematické, kontrolovatelné, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přírodními jevy Definice •Ošetřovatelský výzkum • •lze vymezit, jako činnost, při které empirickými metodami zkoumá nebo ověřuje platnost hypotéz o vztazích mezi jevy v ošetřovatelství Cíle výzkumu •Zlepšit péči o zdraví z hlediska pojetí člověka • Charakteristické rysy •konečné zaměření výzkumu – má mít vliv na zlepšení péče o zdraví •přispívat k rozvoji a vědecké bázi poznatků o ošetřovatelství •výzkumný problém se stává ošetřovatelským výzkumným problémem Výzkum dle WHO •Se soustředí: •Vytváření znalostí o péči o lidí ve zdraví a v nemoci •Pochopení základních genetických, fyziologických, sociálních a behaviorálních mechanizmů •Dopady na životní prostředí •Vytváření znalostí o programech a systémech poskytující ošetřovatelskou péči účinně a efektivně •Profesy sestry •Etický kodex ošetřovatelské péče •Systémy, které účinně připravují sestry Priority výzkumu pro 21. stol. •Podpora zdraví, tělesné a duševní pohody a schopnosti pečovat o jedince •Minimalizace a prevence vzniku zdravotních problémů •Snižování negativních účinků nových zdravotnických technologií na adaptační schopnosti jednotlivce •Zajištění péče efektivním a přijatelným způsobem ohrožených skupin •Klasifikace fenoménů ošetřovatelské praxe •Ochrana principů etiky •Vývoj nástrojů pro měření výsledků ošetřovatelské péče •Vývoj integrujících metodologií výzkumu Priority výzkumu pro 21. stol. •Projektování a ověřování různých modelů pro poskytování péče o zdraví •Ověřování efektivity různých přístupů ve výuce ošetřovatelství pro profesionální způsob práce •Identifikace a analýza historických a současných faktorů Nejčastější okruhy výzkumu •Klinická ošetřovatelská problematika •Analýza ošetřovatelského procesu •Analýza ošetřovatelské profese •Pedagogická otázka •Organizace a šíření ošetřovatelské péče •Technické prostředky v ošetřovatelské péči Fáze ve výzkumu •1. Přípravná fáze •Námět a výzkumný problém •Dosavadní stav poznání •Cíl a hodnota výzkumu •Předmět výzkumu •Zkoumaný soubor •Metody a techniky •Zpracování •Organizační zabezpečení •Využití výsledků výzkumu Fáze ve výzkumu •2 Sběr dat •3 Zpracování empirických dat •4 Interpretace a praktická aplikace •Je pomocí písemné zprávy výzkumu zaměřena na: -Úvod -Teoretickou část -Empirickou část -Závěry -Literaturu -Přílohy -Obsah •5 Diseminace Výzkumný proces •1. Koncepční fáze •2. Návrh a plánování •3. Empirická fáze •4. Analytická fáze •5. Diseminační fáze Druhy výzkumu •Dle vtahu člověka k prostředí, se rozlišuje: •Separační výzkum (člověk a prostředí se oddělují) •Relativní výzkum (člověk a prostředí mají společnou část) •Systémové výzkum (člověk je celkem v prostředí své tvořivé aktivity) Druhy výzkumu ve zdravotnictví •Základní •má teoretickou povahu •odkrývá fakta a jejich praktický dopad •→ obohatit dosavadní vědění •→ rozšířit bázi poznatků • Druhy výzkumu •Aplikovaný •orientuje se na řešení praktického problému •využití teoretických výsledků v konkrétních podmínkách praxe •cílem je hledat cesty a způsoby, jak využít vědecké poznatky získané základním výzkumem •objasňuje a řeší momentální problémy v praxi Druhy výzkumu •Klinický •předmětem zkoumání je nemocný člověk •cílem je objasnit příčiny nemocí, klasifikaci,… •Metodologický •cílem je ověřovat stávající metody vědecké práce a hledat nové metody a techniky,… Druhy výzkumu •Zkoumání jevu dle stránky a znaku, se dělí na: •Komplexní (při zkoumání určitého jevu se hodnotí všechny jeho stránky a znaky) •Parciální (zkoumají se pouze některé jevy) •Monografický (týká se jen jednoho předmětu) Druhy výzkumu •Podle okolností, způsobu nebo příležitostí k realizaci výzkumu, se dělí na: •Výzkum nebo průzkum individuální •Výzkum skupinový •Výzkum zkušební (předvýzkum) •Výzkum experimentální (pokusný) •Výzkum komparativní (porovnávání) Zkoumaný problém •v sobě zahrnuje záhadu, tajemno, potíže (problémy) •je sestaven po prostudování odborné literatury •k danému problému stanoví výzkumník cíl, případně dílčí cíle a výzkumné otázky •Výzkumný cíl •je výsledek, ke kterému chce výzkumník ve výzkumu dojít •Výzkumná otázka •konstatuje specifickou otázku, která se týká výzkumného problému a na kterou hledá výzkumník odpověď •souvisí s ujasňováním výzkumného problému, představuje dílčí prvky problému •v kvantitativním výzkumu se na základě výzkumných otázek tvoří hypotézy Hypotéza •jsou mostem mezi teorií a empirickým výzkumem •je určité tvrzení, předpokládaná odpověď na výzkumné otázky •jsou formulovány (v oznamovací větě) tak, aby se daly jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit •v kvalitativním výzkumu hypotézy předem nestanovujeme, ale jsou výzkumem vytvářeny •podle využitelnosti se rozeznávají na: výchozí hypotézy (všeobecné) a pracovní hypotézy (specifické) Výběr vzorku •Se liší: •v kvantitativním výzkumu •v kvalitativním výzkumu • Výběr vzorku v kvantitativním výzkumu 1.Identifikace cílové populace (základního souboru) •soubor je vymezen přesně udanými společnými vlastnostmi •jde o množinu lidí, kterou spojuje jedna nebo více společných vlastností •základní soubor (populace) bývá velmi rozsáhlý a nelze jej zpravidla zkoumat v celém rozsahu vzhledem k vysokým nákladům, realizovatelnosti v čase Výběr vzorku v kvantitativním výzkumu •2. Identifikace dostupné populace (výběrový vzorek) •je skupina jednotek, které skutečně pozorujeme. •odráží charakteristiky základního souboru. •zkoumání je rychlejší a jednodušeji než v populaci. •Stěžejním úkolem výzkumu je najít takový postup, aby výsledky získané na vzorku byly co nejvíce podobné celé definované populaci •vzorek musí splňovat: -Homogenní (stejnorodý). Vzorek je třeba vybírat z jedné přesně definované základní populace, všichni vybraní členové musí splňovat předem daná kritérií -Dostatečně velký. Čím je vzorek větší, tím přesnější budou závěry. -Vybraný správným způsobem. Výběr vzorku v kvantitativním výzkumu •3. Upřesnění vstupních kritérií pro zařazení do vzorku •specifikují jaké charakteristiky musí mít subjekt, aby mohl být zařazen do výzkumného vzorku Výběr vzorku v kvantitativním výzkumu •4. Upřesnění techniky výběru vzorku •Výběrový vzorek respondentů ze základního souboru by měl být vybranou technikou, aby byla zajištěna reprezentativnost souboru -Techniky náhodného výběru -Techniky nenáhodného výběru Techniky náhodného výběru •Prostý náhodný výběr • nejjednodušší výběr •výběr do výzkumného vzorku pomocí tabulek náhodných čísel nebo losováním •Systematický (mechanický) náhodný výběr •výběr probíhá dle předem stanoveného způsobu – např. podle pořadových čísel, podle nějakého znaku, který však nesmí být ve spojení se sledovaným znakem •Stratifikovaný (oblastní) náhodný výběr •základní soubor je rozdělen do několika podskupin (oblastí, vrstev) a pak jsou jedinci vybíráni náhodně (prostý nebo mechanický výběr) z těchto podskupin. •Skupinový výběr • populace se rozdělí do podskupin tak, aby každá podskupina reprezentovala určitou část populace a z podskupiny se náhodně vybírají jedinci tvořící vzorek. •Párový výběr (matching) •ke každému jedinci ve studovaném souboru se přiřadí jeho pár, který je mu co nejvíce podobný (věkem, pohlavím aj.). •Přiřazení jedinci tvoří pak kontrolní soubor. •tento výběr se používá nejvíce v klinické praxi Techniky nenáhodného výběru •Kvótní výběr •výzkumník rozlišuje vrstvu populace a určuje proporce (podíl, procento) prvků vyžadovaných u různých částí populace. •Záměrný výběr •výzkumník se řídí svými zkušenostmi, intuicí, představou a možnostmi •do vzorku jsou zařazovány osoby, které se zdají být vhodné pro výzkum Výběr vzorku v kvalitativním výzkumu •cílem konstrukce vzorku je reprezentovat populaci problému •častým typem výběru je výběr záměrný •je využívána také tzv. metoda sněhové koule Metody a techniky sběru dat •výběr je takový, aby byl jejich prostřednictvím předmět výzkumu co nejlépe a nejpřesněji poznáván •popsán co nejpodrobněji a proč byla právě tato technika vybrána. •mezi nejčastější metody sběru dat v ošetřovatelství patří měření (fyzikální, nefyzikální – škály), dotazník, rozhovor, pozorování, obsahová analýza Pozorování •je nejznámější a nejstarší technikou získávání dat •je to cílevědomé (s určitým záměrem), plánovité (připravené a organizované) a systematické vnímání jevů a procesů odhalujících souvislosti a vztahy sledované skutečnosti Druhy pozorování •1. Dle aktuálnosti •Přímé pozorování – výzkumník pozoruje jev přímo a zaznamenává zjištěné informace. •Nepřímé pozorování – sekundární zpracování informací, jev je zachycen na video a následně analyzován. Druhy pozorování •2. Dle struktury procesu pozorování •Standardizované (strukturované) pozorování -využíván pro kvantitativním výzkumu -Výzkumník má připravený plán pozorování, rozčleňuje zkoumanou realitu na kategorie (kognitivní, afektivní, psychomotorické). -Je stanoven cíl pozorování, výběr jevů, způsob kódování. -Výsledky pozorování se zaznamenávají do předem připraveného pozorovacího archu. •Nestandardizované (nestrukturované) pozorování •- využíván pro kvalitativním výzkumu -cílem je jen pozorování, není dopředu připravený pozorovací systém, schéma ani škálu -pozorování probíhá volně, ale systematicky jevy, které ho zajímají Druhy pozorování •3. Dle počtu objektů •Individuální pozorování – pozorování jednotlivce. •Skupinové pozorování – pozorování skupiny (sester, pacientů s určitým onemocněním…). Druhy pozorování •4. Dle informovanosti objektů pozorování •Zúčastněné pozorování (vnitřní) – výzkumník pracuje v dlouhodobém sociálním kontaktu se zkoumanými lidmi, je utajené (vědec tají svoji úlohu) nebo neutajené. •Nezúčastněné pozorování (vnější) – vědec stojí mimo skupinu, je nezávislý (neutrální), je zjevné (objekty vědí o výzkumu) nebo skryté (objekty nevědí o účelu). •Nejvalidnější je pozorování zúčastněné a utajené. Chyby pozorování •Haló efekt •Logická chyba •Předsudky •Stereotypizace •Očekávání •Ztráta určitých informací •Předcházející zkušenosti •Omezení paměti a pozornosti Dotazník •je nejrozšířenější výzkumnou technikou získávání dat. •je technikou nepřímého získávání empirických informací s použitím dopředu formulovaných otázek (položek). •je nejméně časově náročný a obsáhne velký počet zkoumaných osob •osobitým druhem dotazníku s jednodušší formulací menšího počtu položek je anketa •ve zdravotnictví se používají standardizované nebo nestandardizované dotazníky Příprava dotazníku •Dotazník se skládá z následujících částí: •1. Název dotazníku •2. Úvod (předmluva) •3. Instrukce •4. Výzkumné položky/otázky •5. Kategorizační (demografické) položky Druhy otázek (položek) v dotazníku •1. Dle požadované odpovědi •otevřené (volné) – respondent na ně odpovídá vlastními slovy (maximálně 1-2 v dotazníku), •polootevřené (polouzavřené) – je dán výběr možností odpovědí na otázku, poslední možnost je volná, pro případné doplnění, •uzavřené – je dán výběr z dvou možností (dichotomické , např. ano-ne) nebo z více možností (polytomické – výběrové, škálové, výčtové, stupnicové). Druhy otázek (položek) v dotazníku •2. Dle smyslu a zaměření otázky •přímé – orientované na informace o respondentovi, •nepřímé – respondent se domnívá, že jde o získávání informací o druhých (skutečnost je opačná). Druhy otázek (položek) v dotazníku •3. Dle funkce v dotazníku •kontaktní (úvodní) - slouží pro navázání kontaktu s respondenty, uvedení do problematiky, •filtrační – slouží k eliminaci respondentů, kteří pro šetření nemají význam – oddělení podsouboru od zkoumaného souboru, •kontrolní – k prověření věrohodnosti zjišťovaných údajům (otázky zjišťující lživost odpovědí). Provedení dotazníkového šetření •Před použitím dotazníku je možné provést pretest nebo pilotáž (úvodní výzkum) •Samotné dotazníkové šetření je možné provést buď přímým kontaktem respondenta nebo nepřímým kontaktem, možný je i kombinovaný způsob – osobní distribuce a nepřímý způsob sběru. Rozhovor •vychází z anglického interview: inter (mezi) a view (názor, pohled) •je technika shromažďování dat spočívající v bezprostřední verbální komunikaci výzkumníka a respondenta •jde o interpersonální kontakt tváří v tvář •umožňuje hlubší proniknutí do motivů a postojů respondenta •obsahuje jasný cíle, standardizované otázky za standardních podmínek, s odbornou interpretací a školeným výzkumníkem •druhy rozhovoru individuální nebo skupinový, zjevný nebo tajný (respondent neví, že je zapojen do výzkumu) Nejčastější chyby při realizaci rozhovoru •jsou nevhodný tazatel (věk, pohlaví, zkušenost, neschopnost naslouchat) •nevhodné prostředí (nemocniční chodba apod.) •nevhodná doba nebo nepřesná příprava záznamu (špatný zápis) •při formulaci otázek • •je používán strukturovaný rozhovor, v kvalitativním výzkumu potom nestrukturovaný nebo polostrukturovaný rozhovor Podmínky rozhovoru •začíná se formálním představením a seznámením •motivovat respondenta a navození příjemné atmosféry pro zahájení rozhovoru •vlastní rozhovor by měl vystihnout podstatu výzkumného problému. •v průběhu snaha o komplexní vnímání respondenta, udržovat plynulý a adekvátní průběhu rozhovoru a s respondentem nemanipulovat •po ukončení rozhovoru je vhodné poděkovat a ubezpečit o anonymitě a nezneužití odpovědí •délka rozhovoru by neměla přesáhnout 1 hodinu Strukturovaný (standardizovaný rozhovor) •postupuje podle přesně připraveného textu včetně pevně stanovených kritérií a přesných formulací i jejich pořadí. •čtou se pouze otázky, nepřidává vlastní komentář a zaznamenává odpovědi respondenta •přibližuje se k dotazníku a lze ho hodnotit i numericky •obsahuje výlučně uzavřené, kategorické, vícealternativní nebo stupnicové otázky •výhodou jsou stejné podmínky k odpovědím pro všechny respondenty •nevýhodou je obtížnější navazování kontaktu mezi výzkumníkem a respondentem Nestrukturovaný (nestandardizovaný) rozhovor •se přibližuje běžné komunikaci •je určen přesný cíl a okruh informací, konkrétní formulace otázek - jejich sled odpovědí je ponechán na výzkumníkovi •je možno se vrátit k nejasným nebo zajímavým bodům ve výpovědi respondenta. •pro lepší záznam se doporučuje použití záznamové techniky (audio). •umožňuje snadnější navázání kontaktu •nevýhodou jsou nestejné podmínky pro ostatní respondenty Techniky studia dokumentů •analýzy jakýchkoliv dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem plánovaného výzkumu •využívána je tehdy, pokud nelze informace získat přímo •dokumenty mohou být zachyceny tištěné nebo psané na papíře, na zvukových nosičích, magnetofonových páscích, videozáznamech, fotografiích atd. •informace jsou z nich získávány na základě analýzy významu, tzv. obsahové analýzy Kazuistika •je specifickou technikou kvalitativního výzkumu •jde o výzkum jedné osoby a jedné situace – případu •obsahuje souhrnný popis jednotlivých případů •může sloužit jako návrh pro řešení problému ošetřovatelské praxe •může doplnit kvantitativní výzkum nebo může být využita ve výuce Obsah kazuistiky 1.Metodologický úvod 2.Anamnéza 3.Katanamnéza 4.Analýza a interpretace 5.Závěr nebo diskuse •Zpráva o klinickém případu má mít pět částí: úvod, prezentace případu, diskuse, použitá literatura a souhrn. Analýza dat •zpracování dat je zpravidla analyzována s využitím statistiky •před vlastním statistickým zpracováním dat se musí provést kontrola dat a upravit je pro matematické vyhodnocování Analýza kvantitativních dat •provádí se kódování a kategorizace •Kódování je náhrada údajů symboly (čísla, znaky) tak, aby se daly zpracovat počítačovým programem. •Kategorizace je vytváření skupin dat s určitou charakteristickou vlastností. •rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi měření jsou podstatné, protože určují, jaké statistické testy mohou být pro data použity Existují čtyři úrovně měření, kterými mohou být data hodnocena •1. Nominální měření •čísla se přiřazují pouze jako označení •při zpracovávání nominálních dat se používají např. %, Chí-kvadrát •2. Pořadové (ordinální) měření •čísla se přiřazují určitým objektům tak, aby vyjadřovala jejich pořadí •ke zpracování dat se používá aritmetický průměr, standardní odchylka, Studentův t-test •3. Intervalové měření •určuje nejen pořadí, ale i rozdíly mezi měřenými objekty. •použitelná statistika: aritmetický průměr, standardní odchylka, Studentův t-test, korelační koeficienty •4. Poměrové měření •při tomto měření naměřené hodnoty vyjadřují množství vlastnosti, kterou měří •při poměrovém měření lze používat všech statistických metod, protože data vyšší úrovně měření se dají převést na všechny nižší úrovně (ne však opačně) Zpracování dat •jednoduché numerické operace lze provádět standardně v MS-Excel •složitější statistické výpočty jsou pak prováděny speciálními statistickými programy (statistický softwar SPSS) •pro popis dat se využívá popisná statistika (četnost, průměr, směrodatná odchylka, variační rozpětí…) •pro testování hypotéz se využívá induktivní statistika. Mezi nejčastěji užívané testy patří Chí-kvadrát test, Studentův t-test, Mann-Whitneyův U test, Pearsonův korelační koeficient, Spearmanův korelační koeficient, ANOVA – analýza rozptylu Analýza kvalitativních dat •nevyžaduje statistické testování a může započat ještě před celkovým ukončením sběru dat •neuspořádané výsledky jsou obvykle ve formě výzkumných poznámek nebo audiozáznamů → přepsány •při analýze dat jsou písemné záznamy opakovaně čteny a uspořádány do teoretických nebo tematických kategorií, které jsou slovně popisovány a mohou být doplněny přímou citací respondentů. •zpracování lze provést i za využití speciálních počítačových programů (např. ETNOGRAPHER, ZyINDEX.) Prezentace a publikování výsledků výzkumu •je základním prvkem výměny informací ve vědeckém světě •Výsledky mohou být prezentovány: -písemnou, -grafickou -nebo ústní formou. Ústní forma prezentace výsledků •prezentace na: -seminářích -vědeckých konferencích, kongresech či sympoziích národní, mezinárodní nebo světové úrovně •z přednášek je zpravidla sestaven sborník příspěvků nebo abstraktů. •možnost prezentace výsledky výzkumu i graficky formou posteru (plakátu) Písemná forma prezentace výsledků •může být: -v závěrečných studentských pracích (bakalářských, magisterských, doktorských, habilitačních), -závěrečných výzkumných zprávách, článcích v odborných časopisech nebo sbornících •odborný vědecký článek se zpravidla skládá z těchto částí: abstrakt (souhrn), úvod, metodika, výsledky, diskuse, závěr, seznam bibliografických odkazů Vzdělání sester ve výzkumu •Sestra asistentka – shromažďování dat, odhalování problému •Bakalářka ošetřovatelství – čtení, interpretace, základy znalostí o statistických metodách •Magistra ošetřovatelství – využívá vědeckých metod výzkumu, aplikace výzkumu do praxe, základy znalostí složitějších statistických metod •Doktorandka ošetřovatelství nebo příbuzných oborů – vedoucí postavení, řídí výzkum, vyvíjí metody a škály Role sestry ve výzkumu •Advokátka •Konzumistka •Facilitátorka •Přispěvatelka • Děkuji za pozornost