142 JAK ROZUMĚT ŠAMANŮM
Dokáží šamani opravdu léčit?
Ať už lidé zvenku vidí šamanův duševní stav jakkoliv, šamanislická společnost spíše vnímá spojitost mezi ním a stavem pacienta a stavem komunity jako celku. Pro celek je šamanovo zasvěcení i „nemoci" pacientů epizodou v jejich osobním vývoji. Otázka, zda šaman opravdu léčí, je jen dílčí částí problému „je to všechno reálné?" V obou případech musí být otázka zbavena omezujících východisek experi-mentálně-vědeckého hodnocení. Musí se snažit pochopit, jak různí lidé přijímají podstatu reality.
nahoře: Wanský šumán z Indonésie nese život svého pacienta, ohsaiený v obětním betelovém listu. Má ho pečlivé zabalený do látky uvázané kolem zad. V kánoi ho odveze až k Pueovi, Vlastníkovi oblohy.
vlevo: Šaman z kmene sitkaquanskýt h Indiánů na Aljašce se ujal očarovaného pacienta. Na hlavě má zvláštní pokrývku a obřadní masku zvanou tolu-ga. Jednou rukou potřásá duchovní řehtačkou a druhou přidržuje u pacientovy hrudi medicínské korále ze slonové kosti.
Takzvané „testy reality" netestují realitu, ale nově získaný materiál v duchu předem dohodnutých představ o realitě. Samanské kultury mají vlastní představu o tom, co existuje (ontológie) a jak se věci dějí (kauzalita). Pokud někdo bude vyznávat stejné domněnky, musí připustit i možnost účinných šamanských akcí.
Konvenční západní medicína pracuje obdobným způsobem. I zde se při poradách s lékařem projevuje značný vliv rituálu, bázně a postavení. „Placebo efekt" dokazuje, že předepsání neškodné pilulky způsobí u lidí stejnou reakci, jako kdyby obsahovala účinný lék. V mnohých situacích, kdy je přítomen i šaman, kombinují pacienli jeho péči s nemocniční léčbou v tiché a komplexní shodě. Běžná medicína se stále více nechává ovlivňovat ša-manskými přístupy zvláště tam, kde je nezbytné posílit vzájemný vztah mezi lékařem a pacientem. Nejmarkantnější pa-
DOKAZI ŠAMANI OPRAVDU LÉČIT? 143
ralely jsou v psychoterapii a v případech, kdy je uzdravení založeno na sociálních vztazích, například na skupinové terapii. Tyto metody zdůrazňují potřebu porozumět světu a místu, které v něm člověk zaujímá. Rituál je účinný, neboť je obrazem potřeb a pocitů, a také proto, že dokáže změnit pacientův zdravotní stav s pomocí proměnlivých vjemů (viz str. 156-8). Pouhé fyziologické účinky nejsou jedi nými důkazy účinnosti, stejně tak jako fyziologické příznaky nejsou podstatou nemocí.
Sorský šaman dbá na svou odbornou povést a používá jak ^ stetoskopu, který dostal |fl od doktora medicíny tli (vpravo) tak rostlinné výtažky od hindského ayervedského lékárníka (dole).
i 44 JAK ROZUMĚT ŠAMANŮM
Na pohřbu u Sorů upadá Samanka do transu v kruhu svých asistentů a smutečních hostí.
ZDLOUHAVÝ A BOLESTIVÝ PROCES ŠAMAMSTK KĹHO LÉČENÍ
Holčička, která nedávno zemřela, se vrací, aby promluvila se svou mladou matkou. Matka je zlomená žalem, takže není schopná odpovídat. Rozmluvu vede místo ní starší žena, teta dítěte. Rozmlouvají v transu sorské šamanky, jen několik měsíců po dívčině úmrtí. Pozůstalí poslouchají se smíšenými pocity něžnosti, ale i obav. aby se nemoc nepřenesla na ostatní. V případech nečekaného úmrtí se to stávalo poměrně často.
Děvčátko: (přicházející z podsvětí, slabě) Matko,
kde jsou mé kroužky do nosu?
Teta: (odpovídající za dívčinu matku) Nejspíš byly
spáleny na hranici, drahoušku, dívaly jsme
se po nich, ale nejsou k nalezení. Nevím, jestli
někam nezapadly.
Dívenka: (nedůtklivé) Proč mi neukážete mé kroužky do nosu?
Teta: Byly tak malinké. Jestli je objevím, tak ti je samozřejmě ukážu. (Pauza, teta pokračuje:) Má lásko, drahoušku, nepřenášej své onemocnění na nikoho jiného. Copak můžeš říct. že se tvůj tála a tvá matka dost pro tebe neobětovali? Že se k tobě
otočili zády a odmítli li pomoc, jen řekni! Pomysli na všechna ta prasátka, kuřátka, kozy, buvoly, má krásná holčičko. Copak tvůj tatínek neříkal: „Zapalme oheň, ať zůstane doma a nechodí do práce, podívej se na ni, má už obličej staré ženy", neříkal lo?...Co? Tvé dva zlaté náhrdelníky zde nejsou. Tví bratři je teď nosí... Dívenka: /obrací se na svou mlčící matku a pláče) Matko, byla jsi na mne hrozná, nadávala jsi mi, nazývala jsi mne Jizvičko, volala jsi na mne Leprovko, řekla jsi: „Už jsi velká holka, proč tě mám živit, když jen posedáváš a nic neděláš?" Teta: Nemyslela to tak, nemohla si pomoci, musela to říci; konec konců vyrostla jsi a všude kolem bylo moc práce.
Dívenka: (zachmuřeně) Chci své náhrdelníky... pokulhávala jsem, nedokázala jsem se rovně postavit ... (Rozmazleným dětským tónem:) Proč nemůžu mít své kroužky do nosu? Musím kopat, přehazovat a rovnat zem (v podsvětí), to všechno bez svých kroužků do nosu. Má matka mi dala nemoc ve své děloze. Patří její rodině. Přišla jsem na svět celá zjizvená, prsty mi
začafy opadávat. Ta nemoc byla na mne přenesena, lak jsem onemocněla.
Teta: Ale ty ji dál nedávej, nenakaz svou matku ani své malé sestry! Dívenka; Kdy/, je dopadnu, lak je dopadnu, kdy/, se jich dotknu, tak se jich dotknu. Jestli je nakazím, budou nakaženy; tak to chodi. Teta: Tvůj kašel, tvé dávenr tvé škrábance, tvé rány, nepřenášej je na nikoho... Dívenka: Moje maminka o mne moc nestojí (vrací se do podsvětí).
Málka je zprvu dívčinými slovy zcela zničena. Výčitky se v příslích letech objeví v dalších variantách tobolo dialogu. Právě zde je skryla léčivá
DOKÁŽÍ ŠAMANI OPRAVDU LÉČIT? 145
moc sorského šamanismu. Postupně dojde
ke změnám a nakonec bude dívenka tvrdil, že její
matku byla dobrou matkou a všechny výčitky
zmizí. Prvotní a kruié konverzace plně odrážejí
pocity pozůstalých, pozdější modifikace jsou stejně
přesvědčivé. Každý přijme s úlevou fakt, že dívenka
upustila od úmyslu nakazit nemocí někoho
z příbuzných a že se místo toho mění v pomocného
a ochranného ducha.
LÉČIVA SILA ROZMLUVY
Samansky způsob léčení zahrnuje rozhovor mezi nemocným a někým jiným, šamanem anebo duchem, V sorském šamanismu dosahují rozmluvy mimořádných délek. Také v psychoanalýze, která je rovněž určitým druhem „terapie rozmluvou", nehraje Čas významnou roli. S duchem mrtvého rozmlouvá sorský pacient přímo, specialista je prostředníkem. Pacient u psychoanalytika naproti lomu mluví o nepřítomných lidech, ovlivňujících jeho život.
Nákres zachycuje logické vztahy mezi těmito dvěma přístupy a klinickou psychiatrií. Zleva doprava zobrazuje postupné oddělování duse nebo mysli od těla a objevení kategorie „medicíny".
klerá léčí lělo odděleně. Ve všech případech nejde o samotnou realitu, ale o /volenou techniku. Zapojení duše do léčení znamená, že lělo není chápáno izolovaně, ale také to. že každá osoba je viděna ve vztahu k jiným. Rozsah integrace se přesunuje do sociální polohy - a ovlivňuje charakter příslušného dialogu. Sorský šamanismus, jako forma psycholerapie, je založen na rozmluvě mezi truchlícími a osobou, na klerou je upřena pozornost. 1 psychoanalýza je založena na rozmluvě, ale druhý partner chybí a psychiatr zastává pouze roli náhradníka. Klinická psychiatrie používá místo rozhovoru jako terapeutické techniky utišující medikamenty a šokovou terapii.
t t x e, m v j i a
✓Órtic ncáo mfst v tiincm vz.tn.Au. & t ctem
Z> U Á e
I I
-Píjetc Áuie
deVHnnskc
-Ptijttí HX
n Jiné Anmuriiiťtckí
"Vhyd neÚD mizek v ttitrétu prtrťiktaÁuí k tilu.
n mtXicínn
■