Základy imunologie Obrana proti infekci •nespecifická • (vrozená, přirozená) • üproti mnoha různým patogenům üjiž při narození üpůsobí okamžitě üprobíhá vždy stejně •specifická • (získaná, adaptivní) • üproti konkrétnímu patogenu üvyvíjí se postupně ünástup účinku pomalejší üpři opakovaném kontaktu výraznější Nespecifická imunita •bariéry bránící usazení a průniku mikrobů • •buněčné mechanismy • •humorální mechanismy Bariéry proti usazení a průniku mikrobů •Kůže: pro mikroby neprostupná (vyjímka leptospiry, papilomaviry, larvy parazitů) •Sliznice: hlen, sliny, slzy, obměna buněk •Normální mikroflóra: brání usídlení patogenních mikrobů •Ochranné funkce a reflexy: kýchání, kašel, zvracení, zrychlená střevní peristaltika, mrkání Nespecifická imunita • Buněčná • üfagocyty üNK buňky üeosinofily … • Humorální • ükomplementový systém üinterferony ücytokiny, proteiny akutní fáze… Fagocyty •Neutrofily (polymorfonukleáry) – proti původcům hnisavých infekcí (většina bakterií) • • •Makrofágy – proti intracelulárně se množícím agens (intracelulární bakterie, viry) Macrophage 70px-Neutrophil 70px-Monocyte •monocyt •makrofág •neutrofil Fagocytóza •1. Chemotaxe • chemotaxiny: C5a, C3a, leukotrieny, IL-8, bakteriální oligopeptidy •2. Adherence • fagocytární lektiny, nespecifické opsoniny (C3b, MBL), specifické opsoniny (protilátky) •3. Vlastní pohlcení • aktin a myosin •4. Nitrobuněčné ničení • enzymy, laktoferin, bazické proteiny, reaktivní kyslíkové metabolity NK buňky •z angl. natural killers – přirození zabíječi •velké granulární lymfocyty •obrana proti virovým infekcím NK NK2 •Infikovaná buňka •NK buňka Komplementový systém •systém bílkovin přítomných v krevním séru C1 – C9 (fragmenty a, b) •aktivace klasickou, alternativní a lektinovou drahou •kaskádový jev – produkt jedné reakce katalyzuje další reakci •Význam: chemotaxe (C5a, C3a), opsonizace (C3b), lýza buněk (membránový útočný komplex C56789) MSIM-Imunitni-system-obr17-18072007 • Interferony •univerzální antivirový účinek • üIFN a – tvořen monocyty a makrofágy üIFN b – tvořen fibroblasty üIFN g – tvořen T lymfocyty a NK buňkami • •Význam: antivirový, antiproliferativní, imunomodulační účinek Specifická imunita • Buněčná • üT lymfocyty • Humorální • üB lymfocyty üprotilátky T lymfocyty •kmenové buňky z kostní dřeně •T - dozrávání v thymu • ücytotoxické T buňky (Tc) – zabíjejí antigenně změněné buňky (buňky infikované viry) üpomocné T buňky (Th) – produkují cytokiny, Th1 (aktivace makrofágů, intracelulární patogeny), Th2 (aktivace B buněk, extracelulární patogeny) üsupresorové T buňky (Ts) – tlumí imunitní reakci • lymphocyte B lymfocyty •B – u ptáků dozrávání ve Fabriciově burse, u savců v kostní dřeni (bone marrow) • •lymfocyty B plazmatické buňky • • • produkce protilátek (imunoglobulinů) • Bly Plasmacytoid IgG Protilátky •imunoglobuliny schopné specificky se vázat na antigen •tvořeny plazmatickými buňkami (plazmocyty) •třídy imunoglobulinů: IgG, IgM, IgA, IgD, IgE imunoglobuliny_01 200px-Mono-und-Polymere_svg Schema_protilatky Význam protilátek •IgG: opsonizace, neutralizace toxinů a virů, aktivace komplementu klasickou drahou, přestup přes placentu •IgM: začátek imunitní reakce, aktivace komplementu klasickou drahou •IgA: slizniční imunita •IgE: ochrana proti parazitům •IgD: receptor B buněk pro příslušný antigen abtime •týdny •Dynamika tvorby protilátek Imunizace = proces vedoucí ke vzniku imunity • • přirozená • • • • umělá • immunity •Imunizace přirozená aktivní – po infekci •Imunizace přirozená pasivní – transplacentární •Imunizace umělá aktivní – po očkování •Imunizace umělá pasivní – po podání imunoglobulinu Umělá imunizace aktivní = vakcinace, očkování •podání očkovacích látek (vakcin) vedoucí ke vzniku imunity •slovo vakcina odvozeno z lat. vacca, kráva • • • souvislost s Jennerovým objevem očkování proti variole tekutinou z puchýřů kravských neštovic Historie očkování •Vakcinace •Teorie: lidé, kteří se nakazili kravskými neštovicemi, neonemocněli pravými neštovicemi •První vakcinace: • 14.5.1796 Edward Jenner naočkoval osmiletému chlapci hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi. Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, za šest týdnů se uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic. Podle Jennerova předpokladu u chlapce nemoc nepropukla. portrait_edward_jenner_1749_1_hi smallpx •Britský lékař Edward Jenner, 1749 - 1823 •Očkování proti variole vaccination_lancet_with_case_c__1840 •„Jehla“ pro očkování proti neštovicím z roku 1840 1098372154 1098372115 1098372264 jehla1 jehla2 jehla3 •Bifurkační jehla •Vakcinace •Variola vera – pravé neštovice •Virus varioly smallpox-vaccination-aj8f30-ga •Eradikace varioly (WHO): vakcinace v Etiopii, 70. léta minulého století. Věk dítěte Pravidelné očkování 1. měsíc tuberkulóza pouze u dětí s indikací dle přílohy č. 2 vyhlášky 355/2017 Sb. 3. měsíc (od 9. týdne) 1.dávka záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B 5. měsíc 2. dávka záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B 11. – 13. měsíc 3. dávka záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B 13. – 18. měsíc 1. dávka spalničky, zarděnky, příušnice 5. – 6. rok 2. dávka spalničky, zarděnky, příušnice 5. – 6. rok záškrt, tetanus a dávivý kašel 10. – 11. rok přenosná dětská obrna, záškrt, tetanus, dávivý kašel 13. – 14. rok lidské papilomaviry (nepovinné, ale hrazené z veřejného zdravotního pojištění) 25. rok tetanus + další přeočkování vždy po 10 až 15 letech OČKOVACÍ KALENDÁŘ – pravidelné očkování dětí v České republice dle vyhlášky č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů - změny od 1.1.2018.