Imunitní tolerance autoimunitní choroby Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU FN u sv. Anny v Brně •Roman Hakl Autoreaktivita •Některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury organismu vlastní, tato reakce nemusí být patologická, může být součástí homeostázy. • • Autoimunitní onemocnění •Autoimunitní onemocnění: autoimunitní reakce vede k poškození tkání •Celkově postihují autoimunitní choroby asi 3% • populace (častěji ženy) •Autoimunitní reakce: humorální i buněčné •Humorální autoimunitní reakce: tvorba autopl. (většinou IgG) •Buněčné autoimunitní reakce: Tc a Th1-lymfocyty Příčiny vzniku autoimunity •faktory vnitřní (genetické) • • + • •faktory vnější (zevní prostředí) •infekce, stres, léky, chemikálie, UV záření Genetické aspekty autoimunitních onemocnění •Nahromadění autoimunitních onemocnění v rodinách •Vazba na HLA antigeny •Poruchy apoptózy vedou k autoimunitním syndromům •Většina autoimunitních onemocnění je častějších u žen Vnější vlivy účastnící se rozvoje autoimunitních chorob •Infekce –„Bystander“ efekt při probíhajícím zánětu –Molekulární mimikry –Polyklonální stimulace •Vliv UV světla na rozvoj a exacerbace SLE •Rozvoj sklerodermie po aplikaci prsních implantátů Mechanismy vedoucí ke vzniku autoimunitních chorob •Vizualizace skrytých antigenů •Zkřížená reaktivita exo- a endoantigenů (molekulární mimikry) •Abnormální exprese HLA-II antigenů •Polyklonální stimulace •Porucha funkce regulačních T-lymfocytů •Vznik neoantigenů (např. vliv léků, infekcí) • • Patogeneze autoimunitních chorob •Autoprotilátky působí opsonizačně, aktivují komplementový systém, blokují/stimulují receptory, může se uplatnit i fenomén ADCC. Komplexy s autoantigeny mohou vytvářet imunokomplexová onemocnění. •Autoreaktivní T-lymfocyty: uplatňují se cytotoxické ale i Th lymfocyty. Nejznámějším příkladem je roztroušená mozkomíšní skleróza, DM-I. •Nespecifické mechanismy: chemotaxe leukocytů do místa zánětu. Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních chorob •Poměrně často se setkáváme se stavem, kdy autoprotilátky protilátky diagnosticky využívané jsou odlišné od autoprotilátek patogenetických. •Přítomnost řady autoprotilátek v nízkých titrech nacházíme poměrně běžně. •Autoimunitní choroba musí mít klinické příznaky, samotná přítomnost autoprotilátek nikdy nestanoví diagnózu! Typy autoimunitních onemocnění •Systémové – postihují řadu orgánů a tkání •Orgánově specifické – postižen pouze jeden orgán •Řada onemocnění má intermediární charakter s postižením několika orgánů. •Endocrine diseaseases •Immune (Hasimoto’s) thyroiditis •Hyperthyroidism (Graves’ disease; thyrotoxicosis) •Type I diabetes mellitus (insulin-dependent or juvenile diabetes) •Autoimmune adrenal insufficiency (Addison’s disease) •Autoimmune oophritis •Hermatopoietic system •Autoimmune hemolytic anemia •autoimmune thrombocytopenia •Autoimmune neutropenia •Neuromuscular system •Myasthenia gravis •Autoimmune polyneuritis •Multiple sclerosis •Skin •Pemphigus and other bullous diseases •Cardiopulmonary System •Rheumatic carditis •Postcardiotomy syndrome (Dressler’s syndrome) •Gastrointestina tract •Atrophic gastritis •Crohn´s disease •Ulcerous colitis •Autoimmune hepatitis •Orgánově specifické autoimunitní chroroby Diagnostika autoimunitních onemocnění •Klinické příznaky •Nález autoprotilátek •Histologický nález • • • • •Prevalence autoimunitních chorob •(Mackay IR, BMJ 2000; 321: 93-96) • •Choroby štítné žlázy: > 3% dospělých žen •Revmatoidní artritida: 1% celkové populace, převaha žen •Primární Sjögrenův syndrom: 0,6-3% dospělých žen •Systémový lupus erytematosus: 0,12% celkové populace, převaha žen •Roztroušená skleróza: 0,1% celkové populace, převaha žen •Diabetes I. typu: 0,1% dětí •Primární biliární cirhóza: 0,05-0,1% žen středního a staršího věku •Myasthenia gravis: 0,01% celkové populace, převaha žen •Autoimunitní choroby: vliv pohlaví •(Ahmed SA et al: Am J Pathol 1985, 121:531) • • choroba ženy / muži . • Hashimotova thyreoditis 25 - 50 : 1 • Thyreotoxikóza 4 - 8 : 1 • Systémový lupus erythematosus 9 : 1 • Revmatická arthritida 2 - 4 : 1 • Sjögrenův syndrom 9 : 1 • Myasthenia gravis 2 : 1 • Diabetes mellitus I. Typu 5 : 1 • (ANA, ANF) •Antinukleární protilátky: autoprotilátky proti orgánově nespecifickým buněčným antigenům. •ANA zahrnují protilátky proti různým antigenům jádra (DNA, RNA, histony, nukleoproteiny) •Stanovení ANA : imunofluorescenční metoda, vyvolávají různé druh fluorescence. •Fluorescence: nejčastěji homogenní typ (protilátky proti cílovému antigenu ds-DNA); periferní a zrnitý typ (protilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům), nukleolární typ. Výskyt antinukleárních protilátek (ANA, ANF) •SLE: 95 - 100 % •RA: 15 - 30 % •Systémová sklerodermie: 75 -80 % •Autoimunitní hepatitis: 20 -60 % •Zdravé osoby: 0 - 4 % •Zdravé osoby nad 60 let: 10 - 20 % Systémový lupus erythematodes •Prevalence 1: 4000, poměr ženy: muži je 10:1, typický začátek mezi 20-40 let •Postižení: kloubů, kůže, ledvin, srdečního a cévního aparátu, plic, CNS…. •Vysoký výskyt u osob s deficity prvních složek klasické cesty komplementu •Onemocnění probíhá v atakách a remisích •Onemocnění může být vyvoláno řadou léků: fenytoin, karbamazepin, sulfasalazin, chlorpromazin... Systémový lupus erythematodes •Celkové příznaky: horečky, hubnutí, malátnost •Artritidy: postiženy především drobné klouby ruky, je malá tendence k deformitám •Kožní příznaky: motýlovitý exantém, kopřivky •Glomerulonefritida •Polyserositidy •Postižení nervové soustavy: příznaky ischémie, psychiatrická postižení, záchvatovitá onemocnění. •Kardiovaskulární příznaky Systémový lupus erythematodes •Laboratorní nálezy: ANA, dsDNA (pl. proti dvouvláknové DNA), antihistonové pl, ENA (extrahovatelným nukleárním antigenům), (SS-A (anti- Ro), SS-B (anti- La), RNP (pl. jaderným ribonukleoproteinům), ), APL •Pokles CH50, C3, C4 •Zvýšení hladin Ig a CIK • •Protilátky proti anti-ds-DNA IF • • nepřímá imunofluorescence • odrážejí aktivitu SLE • Critidia luciliae; kinetoplast obsahuje čistou DNA • zákl. ředění 1 : 10, event. dotitrovat geometrickou řadou • • • • •anti-ds-DNA pl. • u 60 - 90% SLE, spojeno s aktivitou onemocnění • / u zdravých osob s výskytem a-dsDNA pl. • v 85% vývoj SLE do 5 let / Revmatoidní artritida kloubní příznaky •Symetrická artritida zprvu nejčastěji bazálních a středních kloubů prstů. Asi u 1/3 nemocných však může onemocnění začínat jako atypická mono-oligoartritida. •Bolesti, ztráta síly, ranní ztuhlost kloubů. •Klouby nabývají vřetenovitý tvar, postupně dochází k deformitám. •RTG: Osteoporóza v okolí kloubu, eroze chrupavek • Laboratorní diagnostika revmatoidní artritidy •Revmatoidní faktor (protilátky proti Fc fragmentu IgG) •Protilátky proti cyklickým citrulinovaným peptidům •Hypergamaglobulinémie •Vysoké CRP, FW Revmatoidní artritida mimokloubní příznaky •Celkové: únavnost, úbytek na váze, subfebrilie •Revmatické podkožní uzly •Tendinitidy, tendosynovitidy •Může se objevit objevit vaskulitida, postižení periferních nervů, plicní fibróza, uveitida. •Často se vyvíjí sekundární Sjögrenův syndrom. Primární biliární cirhóza •Charakteristické klinické projevy: ikterus, hepatomegalie, svědění kůže •Biochemicky známky intrahepatální cholestázy •Typická přítomnost antimitochondriálních protilátek Autoimunitní gastritida (perniciózní anemie) •Deficience vitamínu B12 způsobená chronickou autoimunitní gastritidou (intrinsic factor) •anemie (megaloblastová), neurologické příznaky •protilátky proti parietálním buňkám podporují diagnózu •asociace s jinými autoimunitními chorobami • •Protilátky proti hladkému svalstvu • (ASMA) • •např. •u chronické autoimunitní hepatitidy, • •avšak též při akutních hepatitidách • • Protilátky proti buněčným receptorům • –Stimulace receptoru - např. stimulace TSH receptoru u Graves-Basedowovy choroby –Blokáda přenosu- například u myastenie gravis (protilátky proti acetylcholinovému receptoru neuromuskulární ploténky) Graves-Basedowova choroba •Struma •zvýšená funkce štítné žlázy •exoftalmus hypertyreoidismus •příčina - stimulace TSH receptoru protilátkami Myasthenia gravis •Autoimunitní onemocnění neuromuskulárního spojení •vyvoláno přítomností autoprotilátek proti acetylcholinovým receptorům •autoprotilátky se naváží na postsynaptickou membránu a blokují přenos vzruchu •Protilátky proti •cytoplazmě granulocytů (ANCA): • •c-ANCA (cytoplazmatická) – antigen: proteináza 3, •typické pro Wegenerovu granulomatózu • •p-ANCA (perinukleární) – antigen: myeloperoxidáza, •výskyt např. •u rychle progredující glomerulonefritidy; •u některých vaskulitid - polyarteritis nodosa, ... • •Wegenerova granulomatóza •Jedná se o granulomatózní nekrotizující vaskulitidu. • •Recidivující mastoiditidy; •Chronická rýma, sinusitidy, Postižení dýchacích cest - perforace nosního septa •Ledviny - segmentální nekrotizující glomerulonefritida •Plíce - infiltráty •Artralgie • • • • Léčba autoimunitních chorob •Substituce funkce postiženého orgánu (podávání inzulinu u DM-I) •Zmírnění příznaků choroby – protizánětlivá léčba (lehčí formy revmatických chorob) •Imunosupresivní léčba •Odstranění autoprotilátek - plazmaferéza