Teoretická východiska ošetřovatelství: Koncepční modely a teorie Kategorie filozofických názorů v ošetřovatelství ◼ Mechanistický ◼ Organistický ◼ Názor založený na změně ◼ Názor založený na perzistenci ◼ Integrovaný přístup Existují různé názory a trendy – do popředí se více dostává individuální přístup k člověku jako celku, orientace oše. na komplexní péči a ne pouze plnění lékařských ordinací a nemoc P/K Mechanistický názor Osoba je vnímána jako stroj = jedinec se skládá z částí, je pasivní a reaguje jen tehdy, když jsou dostatečně silné podněty z prostředí ➢ Lze předvídat chování jedince, máme-li dostatek vědomostí o částek, ➢ Změny jedince jsou popisovány jako kvantitativní = přidávání a odebírání určitého počtu částí Organistický názor Osoba vnímána jako živí organizmus, integrovaný celek, vnitřně spontánně aktivní, vstupující do interakce s prostředím a reagujícím na prostředí. ➢ Souvisí s holizmem = předpoklad, že živý organizmus je integrovaný a organizovaný celek, kt. není redukovatelný na části (i když bere v úvahu části organizmu, tyto mají význam pouze v rámci celku) Názor založený na změně Změna/y ➢ přirozená součást života jedince, ➢ jsou kontinuální po celý život jedince (osoba je soustavně ve stavu jistého přechodu) ➢ Zdůrazňuje se pokrok a realizace vlastního potenciálu jedince Názor založený na perzistencii (trvalost, stálost) Stabilita je: ▪ přirozený a normální stav člověka ▪ setrvávání v čase ▪ dochází k ní syntézou růstu a stability ▪ těžištěm je udržování zavedených forem lidského chování prostřednictvím socializace a využívání podpůrných systémů (rodina, společnost) ▪ Lidé mají možnost utvářet si vlastní život , ke změnám dochází pouze při nutnosti přežití Integrovaný přístup Jedinec je ▪ soubor bio-psycho-socio-spirituálních částí ▪ dokáže se adaptovat na prostředí, kt. může ovlivnit pro udržení rovnováhy, kooperuje s prostředím pro udržení rovnováhy Holistická filozofie a ošetřovatelství Holizmus ◼ Holos – řecké slovo – celý, úplný, neporušený ◼ filozofický směr (z idealizmu) ◼ vyzdvihuje prvenství celku v poměru k částem ◼ 20. léta 20 století ◼ Jan Christian Smuts (1926) – Holizmus a evoluce Holistická filozofie ◼ Zabývá se celkem a celostností ◼ Celek nedegraduje na souhrn částí, ale vidí mezi nimi vzájemný vztah a ovlivnitelnost ◼ Změna jedné části celku následně vyvolá změny v celku jako takovém, a tím se celek mění Porucha jedné části znamená poruchu celku. Holistická ošetřovatelská péče ◼ Akceptuje práva P/K, která jsou integrální součástí ošetřování a léčebného procesu ◼ Její součástí je OP: - který představuje systémový přístup a komplexní řešení problémů P/K; - je zaměřen na celého člověka (nejen na vlastní nemoc). Strukturální hierarchie METAPARADIGMA O Z P Oše KONCEPČNÍ MODEL I - koncepce - tvrzení KONCEPČNÍ MODEL II - koncepce - tvrzení KONCEPČNÍ MODEL III - koncepce - tvrzení Teorie I. - koncepce - předpoklady: - nerelační - relační - hypotézy Teorie II. - koncepce - předpoklady: nerelační relační hypotézy Teorie n - koncepce - předpoklady: nerelační relační hypotézy Teorie a modely ošetřovatelství ◼ 20. století - rozvoj teoretické báze USA a Kanada ◼ Předtím převážně intuitivní, založený na tradicích a praktických zkušenostech než na teoretických základech Metaparadigma ▪ Nejširší, nejglobálnější pohled určité disciplíny na zkoumání určitého problému, jevu – charakterizuje disciplínu, čím se zabývá, co řeší (předmět disciplíny) ▪ jednotlivé obory se pak od sebe liší podle toho na které problémy a pojmy se zaměřují. ▪ Většina oborů má 1 metaparadigma a více koncepčních modelů (KM) Teoretické východiska ošetřovatelství ◼ nejobecnější rámec pohledu ◼ charakterizuje oše. a to, čím se zabývá (odliší oše. např. od filozofie…) ◼ základy zformovala F. Nigtingale (1856 Notes on Nursing – souvislosti - činnost sester s vlivem prostředí na zdraví člověka) ◼ má 4 specifické jevy Osoba Prostředí Zdraví Ošetřovatelství Metaparadigma ošetřovatelství Osoba Prostředí Zdraví Ošetřovatelství - příjemce ošetřování • jednotlivec, • rodina, • skupina, • komunita, • společnost • jedinečný, neopakovatelný celek fyzických a psych. vlastností, kt. vzájemně souvisí, podmiňují se a vytváří celek. vnímána jako: adaptační systém, behaviorální, sebepečující… - okolí příjemce - vnitřní struktury a vnější vlivy (rodina, společnost, fyzikální okolí) - někdy zdroj stresu, nebo zdroj jiných zdrojů - okolnosti vyžadující ošetřování - stav blaha a pohody nejen absence nemoci příjemce - aktivity sestry v zájmu příjemce a ve spolupráci s nim daný stav u příjemce může být v rozmezí od až po přítomnost nejvyššího stupně terminální onemocnění ◼ vyjadřují názory na specifické jevy ošetřovatelství ◼ využívají indukci (zobecnění pozorovaných jevů) dedukci (vyvozování z existujících poznatků) anebo přebírání z jiných oborů ◼ v každém modelu může být jev jinak vyložen ◼ je tvořen pojmy (duševní představy a pojmenování jevů) a výpověďmi (tvrzení vysvětlující vztahy mezi pojmy) ◼ vyjádření jsou obecná a abstraktní (nepozorovatelné, neměřitelné) Paradigma ošetřovatelství – Koncepční model – Koncepční rámec – Koncepční systém – Matrice disciplíny Součásti ošetřovatelských modelů Koncepční modely mají tři součásti: ◼ asumpce – premisy – předpoklady – východiska ◼ hodnotový systém ◼ hlavní jednotky Asumpce (premisy, východiska) ✓ teoretické východisko KM ✓ fakta/předpoklady, kt. jsou teoretickým podkladem koncepce ošetřovatelství ✓ odvozují se od vědecké teorie a praxe V z obojího ◼ většina modelů bere asumpce z praxe ◼ už byly ověřené nebo se dají ověřit ◼ liší se v jednotlivých modelech: Hendersonová chápe osobnost jako 14 základních potřeb Royová chápe osobnost jako bytost se 4 způsoby adaptace Johnsonová chápe O jako bytost s 8 behaviorálními podsystémy Hodnotový systém ◼ vyjadřuje základní myšlenky oboru ◼ různé modely mají podobné základní myšlenky: - úloha sester je jedinečná (i když při některých činnostech spolupracují s jinými odborníky) - oše. činnosti: soustřeďují se na saturaci potřeb, jsou realizovány prostřednictvím OP, představují řadu interpersonálních vztahů, nejdůležitější je vztah sestra – P/K - respektování lidské bytosti, holismus Hlavní jednotky (7, zformulováno z asumpcí a hodnot. systému) 1. Cíl ošetřovatelství 2. Pacient/nemocný/klient 3. Role sestry 4. Zdroje pacientových/klientových těžkostí 5. Ohnisko zásahu 6. Způsob intervence 7. Důsledky 1. Cíl ošetřovatelství: ✓ konečný produkt – to, co se snaží ošetřovatelství dosáhnout (liší se od sebe v závislosti na asumpcích - v závislosti od chápání osobnosti) ✓ cíl se má shodovat s cíli, kt. jsou společné pro zdravotníky 2. Pacient /nemocný/klient ◼ většina modelů chápe P/K jako bio-psycho-sociální bytost - příjemce péče ◼ modely se liší v detailech chápání P/K. 3. Role sestry ◼ určuje, co je úkolem sestry, co vykonává ◼ musí být potřebná a akceptovaná společností (stejně jako léčitelská role lékaře nebo role obhájce – právníka) (- v modelu Oremové - úlohou sestry je pomáhat při ovlivňování dosažení optimální úrovně soběstačnosti pacienta - v modelu Royové - úlohou sestry je zlepšit adaptační chování P/K přes ovlivňování stimulů) 4. Zdroje pacientových těžkostí ◼ zdroj potíží v P/K, ne v sestře ◼ příčina P/K problémů je vyjádřena v oše. plánu v rámci oše. Dg. ◼ je to pravděpodobně začátek nebo příčina P/K problémů, které lze „+“ ovlivnit ošetřovatelským zásahem (- P/K ve zdravotnických zařízeních mají své problémy, které můžeme subkategorizovat jako medicínské, psychologické, ošetřovatelské … - Dr. se stará o medicínské problémy, psycholog nebo psychiatr o psychologické problémy a sestra o ošetřovatelské problémy) 5. Ohnisko zásahu ◼ určuje zaměření oše. intervencí (- ohniskem zásahu sestry v každém modelu je ošetřovatelský problém pacienta: v modelu Oremové ohniskem zásahu sestry je nedostatek P/K schopnosti sebepéče; v modelu Royové je jeho neschopnost adaptovat se na podněty.) 6. Způsob intervence ◼ specifické způsoby, kterými sestra poskytuje oše. péči ◼ odvíjí se od ohniska zásahu a vyjadřuje specifické způsoby, kterými sestra pomáhá pacientovi: (- v modelu Nightingaleové je způsobem intervence manipulace s prostředím P/K spočívající v poskytování tepla, čerstvého vzduchu, světla, potravy…) 7. Důsledky ◼ výsledky aktivity sestry ◼ očekávané výsledky oše. intervencí - zlepšení zdravotního stavu příjemce Ošetřovatelské teorie ◼ vyjadřují názory na specifické jevy ošetřovatelství, jsou konkrétnější než KM (váží se na určitý jev, skupinu) ◼ Založeny na předpokladech (asumpcích, premisích), jsou tvořeny definicemi, pojmy a výpověďmi (konkrétnější a specif. než pojmy a výpovědi KM) Předpoklady teorií ◼ Nerelační předpoklady – výroky, kt. nevyjadřují vztah ◼ Relační (vztahové) předpoklady – propojují 2/více koncepcí, mohou vyjadřovat souvislost mezi koncepcemi, nebo vypovídat o vlivu jedné koncepce na druhou ◼ Hypotéza – předpoklad vztahu, kt. lze testovat (jsou již měřitelné, pozorovatelné) Typy teorií ◼ podle obsahu ◼ podle rozsahu velké teorie střední teorie částeční/dílčí teorie = mikroteorie 1. podle obsahu: ◼ popisné – popisují konkrétní jev ◼ vysvětlující – vysvětlují vztahy mezi jevy ◼ prediktivní – předvídají účinek jednoho jevu na druhý 2. podle rozsahu: velké teorie (Leininger, Rogers, Neuman..) ◼ mají široký rozsah ◼ chybí v nich operačně definované pojmy – pojmy jsou abstraktní ◼ nejsou přístupné přímému empirickému pozorování střední teorie (Orlando…) ◼ zahrnují omezený počet pojmů ◼ lze je empiricky přímo testovat částeční/dílčí teorie = mikroteorie (kazuistiky, diplom. práce) ◼ jsou nejomezenější /rozsah, užitečnost/ ◼ zabývají se úzkým rozsahem jevů ◼ z některých mohou vzniknout dalším výzkumem teorie středního významu. Rozlišení mezi koncepčními modely a teoriemi ◼ míra abstrakce ◼ koncepční modely jsou všeobecné návody ◼ pojmy teorie jsou specifičtější, konkrétnější ◼ počet kroků, které jsou nutné, aby se mohla práce použít na pragmatické účely (praxe, výzkum) - u koncepčních modelů jsou nutné tři kroky: ◼ koncepční model musí být formulován ◼ z koncepčního modelu musí být odvozena teorie ◼ pojmy teorie musí dostat operativní definice a musí být odvozena hypotéza - u teorií jsou nutné pouze dva kroky: ◼ musí být uvedena teorie ◼ mají mít operativně definované pojmy a z výpovědí musí být formulována hypotéza Klasifikace ošetřovatelských koncepčních modelů a teorií ◼ Systémové ◼ Vývojové ◼ Interakční ◼ Humanistické ◼ Potřeb ◼ Výsledků ◼ Zákroků ◼ Podpory ◼ Posilnění ◼ Konzervační Systémové Johnsonová, Kingová, Neumanová, Royová původ ve všeobecně-vědní teorii systémů ◼ zdůrazňují identifikaci skutečných i potenciálních problémů ve funkci systémů a navržení strategií zákroku, kt. co nejvíce zefektivní operaci systému ◼ podstatou je prozkoumat systém, jeho části a jejich vztahy v dané době ◼ změna v systémových modelech má druhotný význam ◼ systémem může být osoba, částí jsou orgány lidského těla, prostředím je rodina ◼ systémem může být i rodina, částí jsou její členové, prostředím je stát ◼ systémy mohou být obecně otevřené a uzavřené ◼ vzhledem k tomu, že ošetřovatelství je zaměřené na člověka, jako živý organismus, jsou v ošetřovatelství systémy vždy otevřené Systémové modely Charakteristické znaky: ◼ hranice – demarkační (oddělující) čáry mezi osobami a prostředím, čím je hranice prostupnější, tím je vzájemná výměna energie mezi systémem a jeho prostředím větší ◼ napětí, stres, konflikt – síly, které mění strukturu systému ◼ ekvilibrium – stav rovnováhy ◼ zpětnou vazbu – tok energie mezi systémem a prostředím, vzájemná informovanost o stavu systému a prostředí. Vývojové modely (Oremová, Roperová…) Centrální kategorie z psychologie ◼ zdůrazňují procesy růstu, vývoje, zrání s přihlédnutím k problémům, které při tom vznikají ◼ kladou důraz na identifikaci skutečných i potenciálních problémů ◼ vytyčují takové strategie a postupy, které nejoptimálněji řeší situaci ◼ předpokládají existenci sil – jsou definovány jako kauzální faktory, které vytvářejí vývoj a růst ◼ vycházejí také z toho, že lidé mají vrozenou schopnost ke změně – potencialita může být zjevná nebo latentní, a je uvedena do chodu vnitřními stavy nebo jistými okolními podmínkami. Interakční (Orlandová, Peplauová) ze sociologii ◼ zdůrazňují sociální úkony a vztahy mezi lidmi ◼ zaměřují se na identifikaci skutečných a potenciálních problémů v mezilidských vztazích ◼ zaměřují se též na určení postupů, kt. podporují optimální socializaci ◼ charakteristickými znaky těchto modelů: - percepce – ovlivňování osob navzájem a vnímání jiných osob - komunikace – přenos informací mezi osobami - role – nevyhnutelná pro danou situaci - koncepce sebe samého – sebehodnocení, sebevýchova. Modely a teorie potřeb a výsledků ◼ kategorie potřeb – zaměření na funkce sester a hodnocení P/K z hlediska hierarchie potřeb – jakmile si není P/K schopen sám zajistit základní potřeby, přebírá tuto funkci sestra ◼ kategorie výsledků kladou důraz na výsledky ošetřovatelské péče a její hodnocení – sestra rozhoduje o uspokojování potřeb a hodnotí výsledek jejich uspokojování v rámci OP Humanistické modely a teorie (Nightingaleová, Oremová, Rogersová…) hlavně z filozofie ◼ zdůrazňují, že ošetřovatelství je věda a umění – dívají se na ošetřovatelství jako na humanitní obor ◼ Důraz kladen na svobodu, existenci, autonomii, úctu k životu, důstojnost, práva P/K Modely a teorie energetických polí ◼ hovoří o jedinci jako o zdroji energie Modely intervence (zásahu) Zdůrazňují: ◼ instrumentálně pojaté ošetřovatelství ◼ odborné činnosti sestry a její rozhodnutí ◼ P/K je považován za objekt oše. péče (P/K je pasivní), sestra rozhoduje o péči Substituční modely a teorie (modely náhrady) ◼ zaměřují se na poskytování náhrady za schopnosti P/K, které mu chybějí – ztratil je a nemůže je aktivizovat ◼ podle tohoto modelu P/K musí být aktivní v ošetřovatelské péči Model a teorie podpory ◼ zdůrazňuje pomoc P/K akceptovat poškozené zdraví ◼ zaměřuje se na podporu P/K a vytváření psychologických, fyziologických a adaptačních mechanismů vyrovnávání se se situací Model a teorie posílení ◼ hledání možnosti, jak zlepšit kvalitu P/K bytí, jestliže je poškozené jeho zdraví ◼ považuje ošetřovatelství za cestu zlepšení kvality života P/K Modely a teorie konzervace ◼ zdůrazňují zachování příznivých aspektů situace P/K, které jsou ohrožené nemocí nebo skutečnými či potenciálními problémy ◼ v tomto modelu aktivita spočívá na rozhodnutích sestry, kt. dbá na zachování (konzervaci) existujících schopností P/K