Oddělení epidemiologie infekčních nemocí ÚPL LF MU v Brně Virové hepatitidy Přednáškové listy MUDr. Miroslava Zavřelová Brno 2009 Hepatitida A Původce: virus hepatitidy A (HAV), RNA, neobalený, 27 nm, čeleď Picornaviridae, rod Hepatovirus. Fyzikálně - chemické vlastnosti HAV: - rezistentní na: teplo (60°C - 60 min; 98°C - 1 až 5 min.), nízké teploty, kyselé prostředí (pH 3,0), kvarterní amoniové soli (KAS), v zevním prostředí přežívá až 1 měsíc (za přítomnosti organických látek) - citlivý na: Persteril, chlorové preparáty, aldehydy Antigenní vlastnosti: - antigenně homogenní - vysoce imunogenní - na světě pravděpodobně jeden antigenní typ Laboratorní diagnostika HAV a specifických protilátek: - ELISA: pozitivní nález protilátek anti-HAV IgM – akutní infekce pozitivní nález protilátek anti-HAV IgG – stav po infekci HAV (i inaparentní) nebo po očkování - celoživotní imunita, ochrana před reinfekcí - přímý průkaz viru ve stolici – rutinně se neprovádí - průkaz virové RNA ve stolici a v séru metodou PCR (polymerázová řetězová reakce - Polymerase Chain Reaction) - vysoce senzitivní, rutinně se neprovádí Patogenita HAV: pro člověka Inkubační doba: 14-50 dnů Klinické formy: - asymptomatická = inaparentní = bezpříznaková - častá u dětí - anikterická - častá u dětí - ikterická - cholestatická – vzácná, u starších pacientů nebo u pacientů s přidruženým chronickým onemocněním jater - fulminantní - výjimečný průběh u starších pacientů nebo v případech duální infekce Není známo nosičství viru ani chronická forma onemocnění. Zdroj nákazy: člověk - již v inkubační době - v prodromálním stadiu - na začátku klinických příznaků Výskyt a vylučování HAV: - ve stolici - ve žluči - ve slinách - v cytoplasmě hepatocytů - v krvi (přechodná virémie) Přenos: - fekálně-orální: přímý (kontaktem např. rukama) i nepřímý (fekálně kontamin. vodou, potravinami) - parenterální (vzácně v období přechodné virémie) Vnímavost: všeobecná, vyšší u dětí a adolescentů Opatření: a/ preventivní - aktivní imunizace inaktivovanou vakcínou – nadstandardní očkování - prevence fekálně-orálního přenosu (osobní hygiena, hygienický režim při hromadných rekreačních akcích – letní dětské tábory apod., a při cestách do endemických oblastí) - prevence alimentárního přenosu (bezpečná manipulace s potravinami v hromadném i individuálním stravování a při cestování do zemí s vyšším rizikem nákazy) b/ represivní – v ohnisku nákazy – rozsah ohniska stanoví epidemiolog na základě epidemiologického šetření - izolace nemocného na infekčním oddělení - ohnisková dezinfekce virucidním dezinfekčním prostředkem - karanténní opatření pro osoby v kontaktu s nákazou po dobu 50 dnů – klinické vyšetření a laboratorní vyšetření krve na protilátky anti-HAV, ALT (celkem třikrát: do 3 dnů, za 30 a 50 dnů po izolaci nemocného) - vyloučení osob s epidemiologicky závažnou profesí z činnosti na 50 dnů - pasivní imunizace (normální lidský imunoglobulin = NLIG) do 7 dnů od poslední možné expozice nákaze - ve výjimečných případech aktivní imunizace – na základě nepříznivé epidemiologické situace (rozsáhlé ohnisko s rizikem obtížně zvládnutelného šíření) Epidemiologická charakteristika VHA: - výskyt celosvětový - endemický výskyt v oblastech s nízkým sociálně-ekonomickým standardem, špatnou hygienickou úrovní a přelidněním - v ČR převažují rodinné výskyty u romského etnika – většinou u dětí - epidemiologická situace v ČR příznivá (asi 120 případů ročně, předpokládá se však dvojnásobný počet asymptomatických infekcí, zejména u romských dětí) - sporadické nákazy importované ze zahraničí (česká populace s výjimkou nejstarších věkových skupin je vnímavá) Hepatitida B Původce: virus hepatitidy B (HBV), DNA, 42 nm, obalený, čeleď Hepadnaviridae, antigenně heterogenní: HBsAg (10 subtypů vytvořených kombinacemi antigenních determinant a, d, y, w, r - význam pro epidemiologické účely), HBeAg, HBcAg genotypizací určeny genotypy A-F s geografickou distribucí, v Evropě převažuje genotyp A Fyzikálně-chemické vlastnosti HBV: - rezistentní na: teplo (98°C 1-10 min; -20°C až 20 let), kyselé prostředí (pH 2,4), éter, kvarterní amoniové soli (KAS), v zevním prostředí přežívá asi 1 týden (za přítomnosti organických látek) citlivý na: Persteril, chlorové preparáty, aldehydy Antigeny HBV a protilátky: - antigen HBsAg - marker infekce - protilátky anti-HBs – objevují se až po vymizení HBsAg = sérokonverze – protilátky anti- HBs jsou virus-neutralizační, jejich pozitivita je známkou uzdravení, jsou protektivní, chrání před reinfekcí – protektivní hladina anti-HBs = 10 IU/litr (přítomny po očkování) - antigen HBeAg - marker replikace viru a infektivity – existence HBeAg negativní mutanty HBV! - protilátky anti-HBe - nemají jednoznačný diagnostický význam - antigen HBcAg (core protein) – není prokazatelný v séru, vyskytuje se v infikovaných hepatocytech - protilátky anti-HBc IgM – časné – v akutním stádiu nebo při aktivaci HBV u chronických infekcí (exacerbace chronické hepatitidy) – marker replikace viru - protilátky anti-HBc IgG – pozdní – stav po prožité hepatitidě typu B Laboratorní diagnostika HBV a specifických protilátek: - ELISA - potvrzení klinické dg. průkazem HBsAg a anti-HBc IgM - PCR – průkaz virové DNA v séru, event. v hepatocytech – rutinně se neprovádí Patogenita HBV: pro člověka a pro primáty Inkubační doba: 45-180 dnů Klinické formy: - asymptomatická = inaparentní = bezpříznaková - akutní hepatitida - ikterická - anikterická - chronická hepatitida - perzistující - aktivní Zdroj nákazy: člověk - v inkubační době - s akutní hepatitidou - s chronickou hepatitidou - bezpříznakový nosič Výskyt a vylučování HBV: HBV se po replikaci v hepatocytech dostává do krve a tělních tekutin, včetně mateřského mléka, koncentraci viru dostatečnou pro přenos nákazy však obsahuje pouze krev, sperma a vaginální sekret. Přenos: a/ horizontální přenos - přímý přenos sexuálním stykem - parenterální – nozokomiální nákaza: kontaminovaným nástrojem, transfuzí krve, plasmy, krevních derivátů - parenterální přenos mimo zdravotnictví: intravenózní aplikace drog se sdílením stříkaček, nesterilní nástroje při tetování, piercingu, pedikúře, sdílení ostrých předmětů osobní hygieny (zubní kartáčky, žiletky, břitvy, holicí a depilační strojky) Přenos slinami je ojedinělý, souvisí s jejich kontaminací krví a předpokládá bránu vstupu u vnímavého jedince (stomatologové očkováni). b/ vertikální přenos - transplacentární přenos je výjimečný (při akutní infekci gravidní ženy ve 3. trimestru a současném defektu placenty) - perinatální přenos je možný zejména v případě, že rodička má aktuální vysokou virovou nálož (tzn.akutní hepatitidu B nebo chronickou hepatitidu B ve stádiu aktivní replikace viru) - postnatální – kojení se neomezuje, novorozenci HBsAg pozitivních matek se očkují proti VHB Vnímavost: všeobecná, řada vyspělých států, včetně ČR, má různé varianty očkovacích programů Opatření: a/ preventivní - očkování dětí – v rámci pravidelného (povinného) očkování – zahájeno v r. 2001 (do r. 2013 se budou paralelně očkovat kojenci a 12-leté děti, poté jen kojenci) - zvláštní očkování zdravotnických pracovníků již v přípravě na výkon profese rekombinantní vakcí- nou obsahující HBsAg - rutinní screening gravidních žen v rámci prenatální péče (v poradnách pro těhotné), očkování novorozenců HBsAg pozitivních matek formou pasivně-aktivní imunizace (podání HLIG a současně zahájení aktivní imunizace) - očkování pacientů před zařazením do pravidelného dialyzačního programu - režimová opatření ve zdravotnictví proti parenterálnímu přenosu infekcí (sterilizace, dezinfekce, pomůcky na jedno použití, dodržování zásad bezpečnosti práce, osobní ochranné pomůcky personálu) - rutinní screening dárců krve a jiného biologického materiálu b/ represivní – v ohnisku nákazy - povinná izolace nemocného na infekčním oddělení - přetrvává-li HBsAg pozitivita déle než 6 měsíců po akutní fázi, je pacient dispenzarizován jako nosič HBsAg v jaterní poradně (ambulanci infekčního oddělení) - karanténní opatření pro sexuální partnery a členy společné domácnosti po dobu 6 měsíců: klinické vyšetření a laboratorní vyšetření krve na HBsAg, anti-HBs a ALT (celkem třikrát: do 3 dnů, za 90 a 150 dnů po izolaci nemocného) - osoby podrobené karanténním opatřením jsou po dobu jeho trvání vyloučeny z dárcovství krve - aktivní imunizace sexuálních partnerů, event. členů společné domácnosti Očkování novorozenců HBsAg pozitivních matek: kombinace pasivní a aktivní imunizace - na novorozeneckém oddělení: - HBIG (hyperimunní lidský imunoglobulin proti VHB) optimálně do 12 hodin po narození, nejpozději do 24 hodin - současně 1. dávka očkovací látky ! - pokračuje obvodní pediatr a dokončí očkování kojence v rámci pravidelného očkování – další očkovací schéma je upraveno Epidemiologická charakteristika VHB: - výskyt celosvětový - 50 miliónů nových onemocnění ročně !!! - více než 2 miliardy infikovaných !!! - 5% (300 - 350 milionů) světové populace jsou nosiči povrchového HBsAg !!! - prevalence nosičů souvisí s chudobou a nedostatečnou úrovní zdravotnictví – ve vyspělých státech činí 0.1% populace, v Africe, jihovýchodní Asii a Číně až 20% - přímá souvislost s cirhózou jater a primárním hepatocelulárním karcinomem - z evropských států nejvyšší incidence v Rumunsku - v ČR kontinuální pokles incidence (asi 400 případů za rok) – převládá přenos sexuálním stykem, posun výskytu do věkové skupiny mladých dospělých Hepatitida C Původce: HCV, 30 - 80 nm, obalený RNA virus, z čeledi Flaviviridae. 6 genotypů (1 – 6) a několik dalších subtypů v jednotlivých genotypových skupinách (přinejmenším 74 typů a subtypů) s geografickou distribucí: v Evropě a v Severní Americe převládají genotypy 1, 2 a 3; genotyp 4 v severní a střední Africe a na Středním Východě, genotyp 5 v jižní Africe a genotyp 6 v jihovýchodní Asii. Ve střední Evropě prevaluje subtyp 1b, méně 1a. Laboratorní diagnostika HCV a specifických protilátek: - ELISA – použití pro screening protilátek anti-HCV - diagnostické okno cca 7 týdnů po nákaze - značný podíl falešně pozitivních reakcí - Imonoblot - set RIBA – konfirmační test (metoda založená na průkazu protilátek proti rekombinantním nestrukturálním a strukturálním HCV proteinům) - PCR (Polymerase Chain Reaction – polymerázová řetězová reakce) - průkaz virové RNA v séru, mononukleárech periferní krve a hepatocytech Patogenita: pro člověka a pro primáty Inkubační doba: 14 – 180 dnů Klinické formy: - asymptomatická = inaparentní = bezpříznaková – 70% - akutní hepatitida – klinické příznaky mírnější než u VHB – ikterická forma 25% - chronická hepatitida (50-60%) - možnost duální infekce dvěma subtypy HCV Zdroj nákazy: člověk - s akutní hepatitidou - s chronickou hepatitidou - bezpříznakový nosič Výskyt a vylučování HCV: - v hepatocytech - v krvi (virémie přechodná nebo perzistentní - nemusí vždy korelovat se stupněm jaterní léze, intermitentní virémie) - ve slinách kontaminovaných krví - v mateřském mléce (při vysoké aktuální virové náloži) Přenos: a/ horizontální přenos - parenterální přenos mimo zdravotnictví: intravenózní aplikace drog se sdílením stříkaček nejčastější, nesterilní nástroje při tetování, piercingu, pedikúře, sdílení ostrých předmětů osobní hygieny (zubní kartáčky, žiletky, břitvy, holicí a depilační strojky) - parenterální – nozokomiální nákaza: kontaminovaným nástrojem, transfuzí krve, plasmy, krevních derivátů, při dialýze, při endoskopii - profesionální nákaza zdravotníků: riziko akvirace VHC zvýšené, nikoli však vysoké, riziko pro stomatology poněkud vyšší (předpokládá bránu vstupu) - přímý přenos sexuálním stykem méně častý než u HBV b/ vertikální přenos - transplacentární přenos je možný - perinatální přenos je výjimečný - postnatální – kojení se neomezuje, je nutno zabránit kontaminaci mléka krví (ragády bradavek) Skupiny s prokázaným rizikem a rizikovým chováním: - toxikomani s i.v. aplikací - pacienti – v dialyzačním programu,příjemci plasmy a krev. derivátů, po invazivních zákrocích - zdravotničtí pracovníci - promiskuitní osoby s nechráněným sexem U 30-40% infikovaných nelze zjistit rizikové faktory. Vnímavost: všeobecná Rychlé antigenní změny obalových proteinů HCV znemožní uplatnění protilátek (protilátky nemají neutralizační charakter, nechrání před reinfekcí). Genetická plasticita viru a vyplývající absence protektivních protilátek znemožňují přípravu očkovací látky. Opatření: a/ preventivní - režimová opatření proti parenterálnímu přenosu ve zdravotnictví - zvažována možnost přípravy vakcíny z korových antigenů vzhledem k selhávání imunity proti obalovým antigenům - screening gravidních žen se v rámci prenatální péče neprovádí - rutinní screening dárců krve a jiného biologického materiálu b/ represivní - izolace nemocného na infekčním oddělení - u většiny pacientů trvá jen do vyšetření a stanovení terapie, pak léčba a dispenzarizace v jaterní poradně - osoby exponované nákaze jsou podrobeny karanténním opatřením po dobu 150 dnů – klinické vyšetření a laboratorní vyšetření krve na protilátky anti-HCV a ALT (celkem třikrát: do 3 dnů, za 30 a 90 dnů po izolaci nemocného) - osoby podrobené karanténním opatřením jsou po dobu jejich trvání vyloučeny z dárcovství krve Epidemiologická charakteristika VHC: - nízká manifestnost nákazy (vysoký podíl asymptomatických infekce) – neznámé zdroje v populaci – tzv. „podhlášenost“ - celosvětový výskyt – 170 milionů infikovaných – v zemích býv. SSSR plíživá epidemie - chronická infekce jater asi u 50% pacientů, s následnou cirhózou u 20% z nich, event. s hepatocelulárním karcinomem – trvalé zdroje – většina pacientů z řad uživatelů drog neakceptuje dispenzarizaci (tzv. nulová compliance) - vysoký podíl autoimunních projevů - vysoká úmrtnost na pozdní následky – v bohatých zemích jsou nejčastější indikací transplantace jater - prevalující subtyp HCV 1b poměrně vzdoruje terapii alfa-interferonem - subtypová variabilita a absence protektivních protilátek – možnost reinfekce - z týchž důvodů není dosud k dispozici očkovací látka Hepatitida D Původce: HDV, RNA, inkompletní virus - delta agens, 35-37 nm, k replikaci potřebuje HBsAg - nákaza zásadně ve formě duální infekce s HBV v současné době známy již tři genotypy I, II a III s rozdílnou geografickou distribucí, rozdílným klinickým průběhem a rozdílnou epidemiologií: subtyp I – fulminantní forma – Venezuela, Kolumbie, Peru subtyp II – chronická forma s pomalou progresí – Rumunsko, Itálie, Španělsko, Řecko subtyp III - chronická forma s rychlou progresí – jihovýchodní Asie, Japonsko Antigenní vlastnosti: delta-antigen (delta-Ag), povrchový HBsAg – strukturální součást HDV, protilátky anti – HD (nejsou virus-neutralizační) Laboratorní diagnostika HDV a specifických protilátek: ELISA Patogenita: pro člověka Inkubační doba: 30 – 180 dnů Klinické formy: - koinfekce HBV a HDV - těžká akutní hepatitida, někdy fulminantní průběh se selháním jater – pouze 2% koinfekcí mají chronický průběh - superinfekce HDV nemocného s chron. VHB či nosiče HBsAg – náhlé zhoršení (relaps) chron. VHB pod obrazem těžké akutní hepatitidy – 70% superinfekcí přechází do chronicity Zdroj: člověk infikovaný HBV + HDV Výskyt a vylučování HDV: - v hepatocytech - v krevním séru Přenos: a/ horizontální - parenterální - sexuální b/ vertikální vzácný Vnímavost: Nosiči HBV a osoby vnímavé k VHB Opatření: jako u hepatitidy B (prevencí je očkování proti HB) Epidemiologická charakteristika VHD: - obligatorní duální infekce - v ČR ojedinělé importované případy s prevalujícím sexuálním přenosem, dosud se nešíří ani mezi našimi intravenózními narkomany (absence zdrojů) Hepatitida E Původce: HEV, 27 - 32nm, RNA, neobalený, v rámci taxonomie neklasifikován, 1 sérotyp, 4 genotypy Fyzikálně - chemické vlastnosti: - značně labilní - citlivý na zmrazení a rozmrazení Laboratorní diagnostika HEV a specifických protilátek: - ELISA – průkaz protilátek anti-HEV IgM, IgG (někteří pacienti nevytvoří anti-HEV IgG a mohou se reinfikovat tímtéž typem hepatitidy) - imunoelektronmikroskopie HEV ve stolici– rutinně se neprovádí - PCR – průkaz virové RNA ve stolici, event. v hepatocytech – rutinně se neprovádí Patogenita: není výhradně humánní, HEV detekován u vepřů a krys, není vyloučen další živočišný rezervoár. Inkubační doba: 15-65 dnů Klinické formy: - podobné jako u VHA - akutní ikterická hepatitida, subklinické anikterické formy – u starších dětí, adolescentů a mladých dospělých - vyšší letalita než u VHA (1-2% oproti 0,1-0,2%) - u gravidních žen ve 3. trimestru dosahuje letalita až 20% - v endemických oblastech Není známo nosičství viru ani chronická forma onemocnění. Zdroj nákazy: - člověk - vepř, krysa Výskyt a vylučování HEV: - v hepatocytech - ve stolici - přechodná virémie (3 – 5 týdnů) Přenos: - fekálně-orální - kontaminovanou vodou – v endemických oblastech častá fekální kontaminace pitné vody zejména v období dešťů – explozivní vodní epidemie - kontaminovanými potravinami - přímým kontaktem – méně často Vnímavost: všeobecná Opatření: a/ preventivní - dodržování hygienických zásad při cestách do endemických oblastí - očkovací látka je ve fázi klinických zkoušek b/ represivní jako u VHA – karanténní opatření pro osoby v kontaktu s nákazou po dobu 50 dnů Epidemiologická charakteristika VHE: Endemický výskyt v jihovýchodní a střední Asii, tropické Africe a tropických oblastech jižní Ameriky. V ČR pouze sporadické, obvykle importované případy. Hepatitidy non A-non E Přes použití nejmodernějších vyšetřovacích metod zůstává 5 - 20% akutních a chronických hepatitid idiopatických, jež nemohou být diagnostikovány jako žádná z výše uvedených hepatitid; a nejsou rovněž toxického, metabolického ani genetického původu. V písemnictví se nejprve objevila zpráva o hepatitidě F a pak r. 1995 byla popsána hepatitida G. Hepatitida F Virus, izolovaný z lidské stolice a experimentálně přenesený na primáty, je považován za ojedinělý náhodný nález, nikoli však původce hepatitidy. Hepatitida G Původce: virus hepatitidy G (HGV/GBV-C), RNA, čeleď Flaviviridae 3 genotypy s geografickou distribucí Laboratorní diagnostika HGV/GBV-C a specifických protilátek: ELISA - u nás se neprovádí Inkubační doba: obdobná jako u VHB a VHC Klinický průběh: - akutní forma výhradně anikterická, většinou s mírným průběhem, přechod do chronicity s perzistencí viru méně častý než u ostatních parenterálně přenosných hepatitid, vztah k primárnímu hepatocelulárnímu karcinomu nebyl dosud jednoznačně prokázán Zdroj nákazy: člověk a primáti Přenos: a/ horizontální přenos - parenterální (transfuze, i.v. aplikace drog) b/ vertikální přenos - transplacentární ? - perinatální ? - postnatální ? Protiepidemická opatření: prevence parenterálního přenosu Epidemiologická charakteristika VHG: - pravděpodobně celosvětový výskyt - časté koinfekce s VHC i VHB - v populaci s vysokým rizikem nákaz přenosných krví byl zjištěn častější přenos HGV než HCV nebo HIV TT virus Původce: TTV, DNA, neobalený, čeleď Circoviridae, genotypy 1 - 16 (Popsán r. 1997 v Japonsku, objeven v séru pacienta s posttransfuzní hepatitidou neznámé etiologie – non A-G hepatitida, název TT podle iniciál pacientova jména.) Přenos: - parenterální - možný přenos krevními převody - sexuální - fekálně-orální Epidemiologická charakteristika: - výskyt celosvětový – nejen u osob v riziku parenterálního přenosu. - infikované osoby nemají známky hepatitidy - asymptomatická nákaza.