ROZSÁHLÉ ADHEZIVNÍ REKONSTRUKCE,
SUBGINGIVÁLNĚ ZASAHUJÍCÍ DEFEKTY
ŘEŠENÍ SUBGINGIVÁLNÍCH DEFEKTŮ
• Hlavní problémy
- Podstatná ztráta zubních tkání
- Subgingivální cervikální okraje
- Adhezivní procedury v místě, kde chybí sklovina
KLASIFIKACE SUBGINGIVÁLNÍCH DEFEKTŮ-
VÝCHODISKA
Technické parametry: možnost udržení suchého
pracovního pole
Biologické parametry: měření vzdálenosti mezi čistým
gingiválním okrajem a úponem periodontálních vazů nebo
alveolárním hřebenem pomocí parodontální sondy a rtg.
KLASIFIKACE SUBGINGIVÁLNÍCH DEFEKTŮ
1. Kofferdam je možno správně aplikovat do sulku, cervikální
okraje je zcela zřetelný
2. Kofferdam nedovoluje kompletní izolaci operačního poleb ale
biologická šířka je zachována (vzdálenost mezi gingiválním
okrajem a vazivovým attachementem je vetší než 2 mm nebo mezi
gingiválním okrajem a hřebenemcalveolární kosti je vzdálenost
větší než 3 mm.
3. Subgingivální defekt s nedosažením biologické šíře zubu.
lroubalikova@gmail.com 5
3 -5 mm
Biologická šíře zubu
Epitelový úpon
Vazivový úpon
Gargiulo AW, Wentz
FM, Orban B
(J Perio 1961)
Vacek JS, Gher ME,
Assad DA,
Richardson AC,
Gambaressi LI
(Int J Perio & Rest
Dent 1994)
2 mm
ŘEŠENÍ SUBGINGIVÁLNÍCH DEFEKTŮ
1. Elevace marginálního okraje pomocí flow kompotzitu o síle 1 –
1,5 mm.
2. Chirugický výkon – gingivektomie
3. Prodloužení klinické korunky
Rekonstrukce: přímo nebo nepřímo
POSTUP PŘI ELEVACI MARGINÁLNÍHO OKRAJE
• Zhodnotit možnost nasazení kofferdamu a biologickou šířku zubu
• V případě margin elevation kofferdam jak to jde, matrice v podobě úzkého
pásku, klínek bez ohledu na bod kontaktu. V krajmím případě bez
kofferdamu.
• Samoleptací vazebný systém
• Flow 1 – 1,5 mm
• BW
NÁHRADA HRBOLKU
• Amalgám – málo časté
• Kompozit – přes hranici indikace
• Inlay