Téma 1 Přehled mikrobů

1.1 Jednotlivé skupiny mikrobů – obecný přehled a možnosti rozdělení

Mikrobiologie se zabývá mikroorganismy (mikroby). Mikrob je živý organismus, pozorovatelný pouze
mikroskopicky. Někdy jsou mikroskopická jen některá stadia (např. vajíčka tasemnic). Některé
parazitární organismy (třeba vši) mezi mikroby nepatří, ale z praktických důvodů se probírají
v rámci mikrobiologie. Klinická mikrobiologie se zabývá pouze tzv. klinicky významnými mikroby, což
jsou ty, které mají vztah k lidskému tělu (vyskytují se v něm nebo na něm).

V zásadě si můžeme definovat pět skupin klinicky významných mikrobů:
 1. Priony (neobsahují nukleovou kyselinu, např. původce „nemoci šílených krav“)
 2. Viry (nemají buňku, jen nukleovou kyselinu a bílkovinu)
 3. Bakterie (jednoduché prokaryotní buňky)
 4. Mikroskopické houby (eukaryotní buňky nebo vícebuněčné organismy, příbuzné v něčem rostlinám,
v něčem zase živočichům; prakticky vzato se jedná o kvasinky a plísně); jimi způsobeným zánětům
říkáme mykózy
 5. Paraziti (živočišné eukaryotní buňky nebo mnohobuněčné organismy)

1.1.1 Rozdělení bakterií

Bakterie jsou dnes klasifikovány do tříd, řádů a čeledí, podobně jako je tomu u rostlin a
živočichů. Stále větší roli přitom hrají informace o jejich genetické příbuznosti. V praxi se však
stále používá třídění podle znaků pozorovatelných při diagnostice. Především jde o tvar, uspořádání
a typ buněčné stěny, ale i vztah ke kyslíku a další vlastnosti. Bakterie lze tedy členit například:

1.1.1.1 podle tvaru a uspořádání

  * koky – kulovité, mohou tvořit dvojice, řetízky, shluky…

  * koky ve dvojicích (diplokoky) – například neisserie či Streptococcus pneumoniae
  * koky ve shlucích – např. stafylokoky
  * koky v řetízcích – například enterokoky
  * koky uspořádané po čtyřech, osmi apod.

  tyčinky – protáhlé, mohou být rovné, zahnuté, několikrát zprohýbané (spirily)…

  kokotyčinky (kokobacily) – přechod mezi koky a tyčinkami

  spirochety – ve tvaru dlouhé, tenké spirály

  bez tvaru – mykoplasmata nemají buněčnou stěnu, a tedy ani tvar

1.1.1.2 podle tzv. Gramova barvení (je to dáno typem buněčné stěny)

  * grampozitivní – barví se modře (tlustá, jednoduchá buněčná stěna)
  * gramnegativní – barví se červeně (tenká, zato složitá buněčná stěna)
  * Gramem se nebarvící – jiný typ stěny (mykobakteria) nebo stěnu nemají (mykoplasmata), jsou
příliš tenké a proto se nebarví (spirochety) apod.

1.1.1.3 podle vztahu ke kyslíku

  * striktně aerobní (rostou pouze v přítomnosti kyslíku)
  * fakultativně anaerobní (dokáží „přepínat metabolismus“ a přizpůsobit se)
  * aerotolerantní (metabolismus „nepřepínají“, ale také se přizpůsobí, v praxi neodlišitelné od
předchozích)
  * striktně anaerobní (vyžadují atmosféru bez kyslíku; některé z nich opravdu hynou už při
stopových množstvích O[2])
  * mikroaerofilní (potřebují kyslík, ale musí ho být málo)
  * kapnofilní (potřebují kyslík, ale také zvýšený podíl CO[2] v atmosféře)

pro praxi se používá často jen dělení na aerobní (rostou za normální atmosféry, v podstatě první
tři skupiny), anaerobní (vyžadují atmosféru bez kyslíku), mikroaerofilní a kapnofilní.

1.1.2 Rozdělení virů

Viry nemají buněčnou stěnu a tvarově jsou značně odlišné od bakterií. Člení se proto jinak, než
bakterie:
  * Podle typu nukleové kyseliny – DNA viry a RNA viry
  * Podle počtu vláken nukleové kyseliny – jednovláknové a dvouvláknové
  * Podle přítomnosti obalu – obalené a neobalené
  * Podle typického hostitele (lidské, zvířecí, rostlinné, bakteriální viry – bakteriofágy)