z
Byl jsem v osmi
tisících bytů.
Netušíte, v jaké
bídě lidé žijí, říká
záchranář Samek
z
Vít Samek
pracoval na
záchrance
třináct let.
Sám o
sobě říká,
že je
zdravotní
sestra.
z
Zažil jste spoustu lidí ve vypjatých situacích, často jim šlo
o život. Co jste se za ty roky na záchrance o lidech
dozvěděl?
 Byl jsem za tu dobu asi v osmi tisících bytů. To je docela hodně
domácností. Lidé na nás nejsou připravení, nemají naklizeno
jako před návštěvou, většinou jde o něco akutního. I když jsme
tam kolikrát jen pár minut, umíte si udělat docela dobrou
představu, jak lidi žijí.
z
A jak žijí?
 Myslím, že ani netušíte, v jaké bídě. Lidi jako vy a já
nemají ponětí, jak jsou někteří chudí. Elity, které by
chtěly těmto lidem nějak pomáhat a zlepšovat jim
život, je vůbec neznají a nic o jejich životech nevědí.
z
Proč to nevědí?
 Když se zamyslím nad svými kamarády, mají všichni
vysokou školu a mají se dobře. Žijí si ve své bublině
a neznají paní z pokladny supermarketu nebo řidiče
záchranky. Já tu bublinu díky záchrance propíchnul.
z
Jaký typ lidí si volá záchranku?
 Nemám na to žádnou statistiku, jen svoji zkušenost.
Rozhodně si nemyslím, že sanitka jezdí k průměru
populace. Volají si ji spíš nižší střední a nízké
příjmové skupiny. I bohatý a slavný člověk dostane
mrtvici, ale vypozoroval jsem, že jezdíme spíš k těm
chudším.
z
Jak to u lidí, k nimž jste jezdil,
vypadá?
 Jezdili jsme nejvíc v Praze 8 a 9, takže většinou
sídliště. Pořád platí jako za socialismu, že si lidé
domácnosti hodně zvelebují po svém, takže každý
byt vypadá jinak. Někteří žijí strašně bídně, ale nikdo
to nevidí, protože je to panelák v Kobylisích a ti lidé
jsou zavření doma. My tam pak přijdeme a to je
kolikrát předpeklí. Lidé zahnívají do postelí.
z
Je to hlavně ekonomický nedostatek?
 Právě že ne. Kolikrát jsme přijeli k lidem, kteří vůbec
neměli intelektuální kapacitu pochopit, co po nich
chceme. Nikdo se s nimi pořádně nebaví, protože
není čas, a oni mají v ruce zprávu, která je napsaná
latinsky. Třeba když jsme přijeli pro pána, který měl
rakovinu ve velmi pokročilém stadiu a přes noc se
zhoršil. Jeho žena nám ukázala krátkou zprávu od
chirurga, že onkologická terapie byla ukončena,
protože je to nevyléčitelné, a ať paní za tři dny
kontaktuje paliativní tým.
z
Věděla, co vám podává?
 Ptal jsem se jí, jestli tuší, co to je paliativní léčba
a hospic. Neměla ponětí. Komedie našeho systému
spočívá v tom, že péče je dobrá a na úrovni, ale
protože se s pacienty a jejich rodinami nikdo nebaví,
takováhle paní vůbec netuší, že má volat někomu,
kdo jí dá pro manžela už jen morfin a bude to
směrovat tak, aby zemřel doma v klidu.
z
Kdo je váš nejtypičtější pacient?
 Starý člověk, kterému se zhoršilo jeho základní
onemocnění. Babička, která je dušná, protože má
astma, nebo se jí točí hlava, protože má vysoký tlak.
z
K jakým lidem jezdíte rád?
 Cokoliv intenzivního. Radši jsem ošetřoval interní
pacienty než úrazy, ale pořádný úraz je taky krásný.
z
o byl váš nejtěžší, nebo jak vy říkáte
nejkrásnější případ?
 Ten vůbec nejhorší říkat nebudu, to bylo fakt hrozné.
Takže asi muž rozdrcený pod metrem, který byl při
vědomí. Byl příšerně poraněný, krvácel, měl jen
jednu celou ruku, nad námi metro – bylo to obrovsky
intenzivní, a pro mě teda krásná práce.
z
Jak dopadl?
 Zemřel.
z
Viděl jsem stovky zbitých žen
z
Chovají se k vám jinak slavní lidé než
obyčejní?
 Řekl bych, že celebrity jsou v pohodě, horší jsou
politici.
z
Jak to?
 Dávají najevo nadřazenost. Zažil jsem případ, kdy
chlapi chlastali, jednoho chtěli poslat taxíkem domů,
ale byl tak na šrot, že ho tři taxíky odmítly, a tak si
zavolali záchranku. Když jsem namítl, že se asi
zbláznili, jeden na mě začal vykřikovat, že se zná
s šéfem Sněmovny a že zařídí, abych si nedovoloval.
z
Narazil jste někdy na případ, že se stalo
něco jiného, než vám lidé tvrdili?
 Několikrát. Jednou jsme jeli ke čtrnáctileté dívce,
která měla bolesti na hrudi. Dispečink to vyhodnotil
jako opravdu závažný stav, tak tam s námi poslal
ještě doktora. Na místě byl její totálně namol otec
v hysterickém stavu, holka v hysterickém stavu,
matka v hysterickém stavu, ale nějak to nedávalo
smysl.
z
 Ona v hrozné emoci tvrdila, že má bolest na hrudi,
natočili jsme jí základní EKG, ale neukazovalo to nic.
Celé to bylo divné. Řekli jsme, že ji odvezeme do
nemocnice, a otec začal vykřikovat, že nic takového
nedovolí. Tak jsme ho usměrnili, vzali ubrečenou
svíjející se holku i s její mámou do sanitky, ale jen co
jsme sešli ze schodů a táta byl mimo, ona úplně
rozkvetla. Najednou to byla normální kóča, které nic
není.
z
Vít Samek
Působil 13 let jako záchranář u pražské zdravotnické
záchranné služby. Společně se svou sestrou píše blog
Bulbem záchranáře a vulvou porodní asistentky a pro
Mall.tv natočil seriál Na vlastní otvor o lékařských
prohlídkách.
z
Stávají se vám takové věci často?
 Často ne, ale někdy ano. My záchranáři nemůžeme
během pár minut prokouknout všechno. Situace
bývají dost vyhrocené, my se tam zjevíme, lidé mluví
jeden přes druhého a je těžké určit, kdo říká pravdu.
Na druhou stranu už jsem se za ta léta vytrénoval
a něco poznám.
z
Třeba domácí násilí? Kolik jste viděl žen,
které údajně spadly ze schodů, a vám
bylo zřejmé, že to může být jinak?
 Asi dvě stě. K dobitým ženám jsme jezdili docela
často.
z
Jak taková situace vypadá?
 Je tam jeden domlácený člověk, který tvrdí, že spadl
ze schodů, a druhý, který je v pohodě a taky tvrdí, že
ten první spadl ze schodů. A vy z jejich chování víte,
že to tak nebylo.
z
 Tunel Blanka je z pohledu záchranné služby nejlepší stavba, která
tu od revoluce vznikla,“ říká Vít Samek. „Zachraňuje životy každý
den. Díky němu dokážeme být ve vojenské nemocnici i za
jedenáct minut, dřív to trvalo půl hodiny a napříč Prahou. Pro nás
jej otevřeli dřív než pro veřejnost a to byla teprve nádhera!“
z
Co v takových případech děláte?
 Hlavně nesmíte zbít toho, kdo to udělal, což je někdy
docela těžké. Pak si promluvím s tou ženou,
vysvětlím jí, že když ji zbil jednou, zbije ji podruhé
a popadesáté, že to nebyla výjimka a on se nikdy
nezmění a že když teď na ni bude hodný, tak jen na
chvíli. Ale pokud ona i pak tvrdí, že spadla ze schodů,
dám jí kontakty na pomáhající organizace a to je
celé, co můžu udělat.
z
Dokáže vás něco po letech na
záchrance překvapit?
 Ale jo. Třeba sedmnáctiletý týpek, který si chtěl
vypálit punkerskou díru na tričku, a on si ten idiot to
tričko oblékl, polil benzinem a zapálil na sobě. Nebo
dvacetiletý chlapec čeká na zastávce, která je dvě
zastávky tramvají od Bulovky, a zavolá si sanitku,
protože ho trochu pálí při čurání.
z
Co by vám záchranářům pomohlo?
 To vím docela přesně, dvě věci: kdyby pohotovost
nebyla jen v kamenných ordinacích, ale lékaři jezdili
za pacienty. Nedává smysl, aby nemocní lidé museli
za zdravými lékaři a čekali v čekárnách.
z
Pražská záchranka ale takovou
službu má, ne?
 Ano, ale úplně zbytečně, protože má jen jedno auto.
To je asi, jako když se vyčuráte do moře. Doktor za
den objede tak deset pacientů, to záchranář na
provozu vůbec nepozná.

z
Kolik by jich bylo potřeba?
 Aspoň tři nebo čtyři. Spousta lidí by nemusela jezdit
do nemocnic, nemusela by pro ně jezdit záchranka
a ušetřilo by se hodně peněz. Ale peníze jsou
druhotné, nejdůležitější je, že by to byla dobrá služba.
Když máte doma febrilní dítě, fakt nechcete někde
lítat po nemocnici a shánět poplatek.
z
A co je ta druhá věc?
 Kdyby některé neurgentní případy mohla řešit
převozová služba a odvážela je na polikliniky, nikoliv
rovnou do nemocnic. Tam jde o strašné plýtvání
časem, expertizou i prostředky.
z
Jako záchranář jste pracoval třináct
let. Proč jste loni skončil?
 To bylo po mém druhém rozhovoru v DVTV a už to
bylo neudržitelné.
z
V čem?
 Pražská záchranka udělala takový legrační nákup asi
třiceti nových sanitek za 120 milionů korun. Ty sanitky
stály opravdu za ho*no ve všech směrech. Ten nákup
obrovsky smrděl: vyhrála to firma, která neměla ani
vzdáleně kapacity ta auta servisovat, byla založená
rok před výběrovým řízením, a mně to hnulo žlučí. Já
o tom nahlas mluvil a začal jsem dostávat v práci
výtky, tak jsem se tam s nimi nechtěl přetahovat a šel
jsem.
z
 „Na silnicích nám strašně pomáhá, když nám řidiči udělají co
nejvíc místa a dají blinkr. Víme, že o nás vědí a neudělají nic
nepředvídatelného,“
z
Pak jste začal v Mall.tv uvádět sérii Na vlastní
otvor, kde se natáčíte, jak chodíte na vyšetření.
Mají muži větší ostych jít k doktorům než ženy?
 Možná trochu jo, ale asi bych rozdíl nedělal podle
pohlaví. I na náš seriál lidé reagovali různě. Pro
některé to byl důvod, aby na vyšetření šli, ale asi
třetina mi řekla, že když u mě viděli, co třeba
gastroskopie obnáší, přesně kvůli tomu na ni
nepůjdou.
z
Jste typ muže, který si na své zdraví
dává pozor? Když teda pominu těch
čtyřicet cigaret.
 Vůbec. Mně už od třinácti píská v uchu, nikdy jsem žádné léky
nedokázal jíst víc než dva týdny a léčbu psoriázy jsem taky
vzdal. To bylo ostatně dobře vidět v dílu o zubaři, který mi našel
osm kazů.
z
Kvůli koronaviru jste se ale na tři měsíce
k práci záchranáře vrátil a rovnou do
centra všeho covidového dění na
pražskou Bulovku.
 To bylo super. Ohromně intenzivní. Ale když se
zavřelo covidárium a na urgentní oddělení začali
zase přijíždět opilci s rozbitými hlavami, rychle jsem
se zdekoval.
z
Moc velká rutina?
 To ne, ale mě strašně štve systém našeho
zdravotnictví, ve kterém zůstalo centrální plánování
z doby socialismu a pacienti, pojišťovny ani
zdravotníci nemají motivaci chovat se líp. Zdravotníci
jsou nepříjemní na pacienty a jsou rádi, když se jich
zbaví. Pacienti si volají záchranku, protože můžou
a budou ošetření dřív a líp.
z
Jak byste to řešil?
 Skutečným zdravotním pojištěním každému na míru, ne
paušálním odvodem z daní. Představte si, kdyby byl
McDonald’s placený z daní. Přijdete v jednu ráno do prodejny
na Václaváku a na dveřích bude cedule: „Neklepat, vaříme.“
Budete se bát zaťukat, po hodině zaťukáte, protože máte hlad,
vyleze naštvaný zaměstnanec a řekne vám, ať mu teda dáte
kartičku stravování v Mekáči. Vy mu ji dáte a on vás seřve,
proč nejste ve spádovým Mekáči. „Teď v jednu ráno se jdete
nažrat? Tak co si dáte?“ Vy si objednáte Big Mac, dostanete
cheeseburger, a on vás ještě seřve, že snad je kuchař, tak ví,
co chcete.
z
Tohle je české zdravotnictví?
 Jo. Jak může fungovat systém, kde váš výsledek
vůbec neovlivní váš plat a zdravotní stav nesouvisí
s vaším pojištěním?
z
Proč říkáte, že jste zdravotní sestra?
 Protože jsem.
z
Nejste bratr?
 Nic takového neexistuje. A když říkáte lidem, že jste
záchranář, neumějí si vás zařadit, jestli jste řidič
sanitky, nebo co. Když řeknete, že jste sestra, přesně
vědí, co od vás můžou čekat, že jim můžete píchnout
injekci a ošetřit je.
z
V čem jsou děti jiní pacienti než
dospělí?
 Děti se strašně bojí. Nevědí, co bude. Vidí rodiče,
svoje bohy, v panice a my jsme pro ně zrůdy, které
přijely v autě, co smrdí dezinfekcí.
z
Nejste pro ně hrdinové?
 To jo, ale jen když jim nic není. Děti mají rády sanitky,
jenom když jedou okolo nebo na dětském dni.
z
 „Když na vás sanitka bliká a snaží se vás vytlačit z vašeho pruhu,
uhněte. Někdy máme v autě pacienta, se kterým prostě
nemůžeme dělat prudší pohyby,“ apeluje na řidiče záchranář
z
Co můžou udělat řidiči na silnicích,
aby se vám dobře jelo?
 Nemáme s řidiči nějaký velký problém, lidé nám
docela uhýbají. Problém jsou spíš úzké silnice. Ale
samozřejmě strašně pomáhá, když mi uděláte co
nejvíc místa a dáte blinkr, abych věděl, že o mně víte
a nebudete dělat nic nepředvídatelného. A když na
vás sanitka bliká a snaží se vás vytlačit z vašeho
pruhu, uhněte. Někdy máme v autě pacienta, se
kterým prostě nemůžeme dělat prudší pohyby autem.

z
Stal se z vás díky mnoha vypjatým
situacím, které jste zažil, dobrý
„odhadce“ lidských povah?
 Asi jo. Protože hysterie a strach se tam pořád
opakovaly. Byli to sice různí lidé, ale stejné emoce.
Panika blízkých je nakažlivější než covid. Nejlepší, co
jsem se naučil, je nepanikařit. To je padesát procent
úspěchu. Už jsem viděl tak hrozné věci, že mě jen tak
něco nerozhodí.
z
Pamatujete si na svůj první vážný
případ?
 Jako dneska. Byla to resuscitace, ty jsou vždycky
hrozné.
z
Proč?
 Protože ten člověk je mrtvý.
z
A zachránili jste ho?
 Ne. Hodinu jsme tam na něm skákali. Ale většina
resuscitací je neúspěšná.
z
Co je na takové krizové situaci
nejtěžší zvládnout?
 Kolikrát si lidi myslí, že pohled na zraněného,
vyhřezlé části těla, vytékající mozek. Ne. Nejhorší
jsou zvuky lidí, které vydávají, když jim někdo blízký
umírá před očima. To byste nechtěli poslouchat. Je to
šílený, těžký, hluboký a úplně hraniční zvuk, který ten
prostor zcela vyplní a nejde vypnout.
z
Co to s vámi dělá?
 Jediné, co můžu v tu chvíli dělat, je vypnout svoji
empatii. Protože kdybych to měl řešit přirozeně,
stoupnu si vedle nich a řvu taky.
z
Jak vám lidi můžou naopak pomoct?
 Osmdesát procent případů resuscitací udělají lidé na
místě po telefonu.
z
Tolik?
 My Češi umíme jako laici hrozně dobře resuscitovat.
Jeden rok jsme se dokonce dostali na světově
unikátní číslo, a to v případě resuscitací z příčiny
komorové fibrilace – 52 procent lidí jsme
zresuscitovali tak, že odešli domů po svých. To když
řeknete na záchrance v Paříži, začnou se smát, kde
jste si to číslo vymysleli.
z
Proč zrovna u nás to funguje? Češi
umějí nejlíp dýchat z úst do úst?
 Přesně naopak. To číslo se nedávno hrozně zvedlo,
protože jsme dýchání z úst do úst zrušili. Říká se
tomu telefonicky asistovaná neodkladná
resuscitace a vymyslel ji Ondřej Franěk, primář
pražské záchranky. Převzaly to od nás i ostatní
dispečinky. Dispečerka jen říká, jak mačkat hrudník.
Dýchání nechtěli lidi cizím dělat, a tak nedělali ani to
mačkání hrudníku. Když nemusí dýchat z úst do úst,
zachraňují o 80 procent častěji.
z
Ještě mi řekněte, proč se vás lidé nemají
ptát na to, že máte za sebou pět
základních škol?
 To je jen takový vtip, který mám na svém profilu. Můj
táta byl učitel, a jak střídal školy, vždycky mě bral
s sebou. Tak jsem jich vystřídal pět.
z
Po tátovi umíte psát?
 Moje máma byla překladatelka, takže taky pracovala
s jazykem. Nevím, po kom z nich to mám, ale mě ani
nenapadlo, že umím psát.
z
A teď jste napsal knihu…
 Taky jsem ji nejdřív napsat odmítl, že to je příliš slov.
O čem je?
 O laické první pomoci. Držkatou formou.
z
„Jak jsem se stal
záchranářem? Nevěděl
jsem, kam po gymplu, už
se blížil den, kdy se měly
odevzdávat přihlášky.
Sestra studovala na
porodní asistentku a řekla
mi o oboru záchranář.
Zkusil jsem to a rychle se
ukázalo, že to je hodně
zajímavý obor.“
HVĚZDA ŽIVOTA