Inkontinence moči a stolice Female_anatomy Male_anatomy Anatomie pánevního dna Fyziologie tvorby a odtoku moči Øledvinný glomerulus - primární moč – ledvinné kanálky – definitivní moč – ledvinná pánvička – ureter – močový měchýř – uretra Ønucení na močení – 150 ml, volní udržení 700-1000ml Øsprávnou funkci MM zajišťuje mikční centrum v CNS a sakrální míše, vegetativní a motorické nervstvo Změny přinášené stářím qzmenšení elasticity močového měchýře, snížení kapacity qpokles síly svěrače uretry qzvýšení dráždivosti detruzoru qsnížení odolnosti vůči ostatním nepříznivým vlivům Epidemiologie inkontinence moči q5-8% světové populace qméně než polovina hledá pomoc qv ČR 20% žen okolo 45 let věku qvýskyt s věkem stoupá qcelkem 510 000 žen a 160 000 mužů qv institucích 32-70% inkontinentních qs prodlužující se střední délkou života bude celkový počet inkontinentních narůstat Etiopatogeneze qrizikové faktory Øurologické – operace prostaty u mužů Øgynekologické – svaly pánevního dna Øneurologické – rozštěpové vady pateře, míšní poranění, COM, AD, autonomní neuropatie u DM, Parkinsonova choroby Økonstituční qpotencující faktor – prochlazení, močová infekce Klasifikace inkontinence qurgentní inkontinence – naléhavé nucení s únikem Ømotorická – stahy detruzoru Øsenzoricka – hypersenzitivita detruzoru (litiáza, BHP, nádor, cystitida) qstresová inkontinence – únik moči při zvýšení nitrobřišního tlaku bez stahu detruzoru qsmíšená inkontinence – až 40% qreflexní inkontinence – hyperreflexie detruzoru, uvolnění uretrálního mechanizmu qparadoxní inkontinence – ischuria paradoxa Urgentní inkontinence qnáhlé imperativní nucení na moč qpacient musí okamžitě vyhovět v rámci desítek sekund qmočení nelze vůlí přerušit qnezávisle na denní době qmůže být doprovázeno trvalým tlakem v podbřišku qvyvolané poruchou detrusoru, kterého stahy jsou pro pacienta nesnesitelné qnapř. v rámci syndromu hyperaktivního močového měchýře Stresová inkontinence qI. stupeň – únik moči po kapkách – kašel, smích, kýchnutí, zvedání těžších břemen qII. stupeň – únik moči při běhu, chůzi, zvláště po schodech, při lehčí fyzické práci qIII. stupeň – prakticky trvalý únik při chůzi a ve vzpřímené poloze, vleže i při hlubším dýchání Diagnostika stresové inkontinence I qsubjektivní údaje – dotazníky üvznik náhlý nebo pozvolný üzávislost na nitrobřišním tlaku üzávislost na denní době üjaké množství uniká üsoučasná medikace üomezená hybnost üdeprese üdelirantní stavy üpředchozí gynekologická, chirurgická a neurologická onemocnění • • Diagnostika stresové inkontinence II qobjektivní metody Øprovokační test – zakašlání ve stoji rozkročmo s pokrčenými koleny Øtest vážení vložek - principem je vážení vložek za určité časové období. Zvýšení hmotnosti nás informuje o stupni závažnosti inkontinence. K rutinnímu použití se hodí jednohodinový PW test. Před ním pacientka nemočí, poté provádí hodinu předem určenou pohybovou aktivitu. Před a po uplynutí doby jsou převáženy vložky, které použila. Diagnostika stresové inkontinence III qfunkční sonografie transperineální qRTG – cystouretrografie předozadní, mikční qinstrumentální vyšetření – kalibrace uretry, cystoskopie s měřením tlaku qurodynamické vyšetření – UFM, residuum, cystometrie, elektromyografie Důsledky inkontinence moči qtělesné – iritace kůže, infekce, dekubity, nežádoucí účinky léčiv, alergie na pomůcky qpsychosociální – sociální izolace, ztráta sebedůvěry, snížená kvalita života, zátěž pečovatelů qekonomické – pomůcky – vložky, pleny, podložky, urinály, praní, léky, katetry, hospitalizace, elektrositmulační metody, operační výkony, vyšetřovací algoritmus Principy léčby inkontinence qzajistit kontinenci qzachovat renální funkce qzabránit uroinfekci a komplikacím qumožnit nemocnému běžné sociální aktivity qpředcházet technickým problémům qudržet přiměřenost ekonomických nákladů q Možnosti léčby inkontinence qúprava režimu qfarmakoterapie qrehabilitační přístupy qoperační řešení qreflexní terapie Úprava režimu qpít častěji po menších kvantech, vyvarovat se vodního nárazu qdodržovat pravidelný stereotyp močení – po 2 hodinách bez ohledu na nutkání qu urgentní inkontinence v případě nutkání zastavit, zhluboka dýchat a snažit se vůlí nutkání přemoci Léčba urgentní inkontinence I qfarmakologická Øparasympatolytika – propiverin (Mictonorm, Mictonetten), oxybutin (Uroxal, Ditropan), tolterodin (Detrusitol) Øbetamimetika Øalfalytika, α1 – blokátory – alfuzosin (Xatral), tamsulosin (Omnic), terazosin (Hytrin, Kornam) Øinhibitory prostaglandinů, analogy vasopressinu, lokální anestetika vesikálně atd. Léčba urgentní inkontinence II qreflexní léčba üvaginální, rektální nebo míšní stimulace – vytvoření podmíněného reflexu übiofeedback - audiovizuální kontrola změn intravezikálního tlaku samotným nemocným übladder drill – močení na „rozkaz“ např po 2 hodinách Léčba hypoaktivního detruzoru qfarmakologická – parasympatomimetika qintermitentní katetrizace MM, autokatetrizace qoperační léčba – implantace stimulčních elektrod qzevní stimulace – elektrody na podbřišek Léčba hypoaktivního uretrálního uzavíracího mechanismu u mužů qfarmakoterapie – alfamimetika, betalytika qkondomový urinal qpunkční epicystostomie qpermanentní uretrální katetr qoperační techniky – plastiky uretry, implantace umělého svěrače (manžeta okolo kořene uretry, rezervoár, pumpa) Léčba hypoaktivního uretrálního uzavíracího mechanismu u žen I qléčba nechirurugická ühormonální preparáty ürehabilitace – cvičení pánevního dna üvaginální stimulace üalfamimetika, betalytika, anticholinergika üCa blokátory, antidepresiva – relaxace detrusoru a tonizace příčně pruhovaného svalstva uretry üinhibitory prostaglandinů, elektrostimulace üprotetická léčba – pleny, vložky Léčba hypoaktivního uretrálního uzavíracího mechanismu u žen II qléčba chirurgická qzávěsné suprapubické operace – vezikopexe (i laparoskopicky) qvaginální operace (jehlové závěsy, kolpoplastiky) qTVT pásky (tension free vaginal tape) qtransuretrální injekce teflonu, silikonu, kolagenui, tuku qumělý svěrač uretry Použití TVT/TOT pásky a CESA/VASA při léčbě, stresové, urgentní i smíšené inkontinence. Umělý svěrač uretry u muže Rehabilitační léčba qgymnastika svalů pánevního dna üve výdechu ükontrakce zevního řitního svěrače vleže 5s ürelaxace 20s ü5x opakovat üpauza 1-2minuty ümožná vlastní kontrola prstem zavedeným do konečníku - biofeedback Základní cíle ošetřovatelské péče u inkontinentních qbránit maceraci pokožky a vzniku dekubitů qzlepšit kvalitu života inkontinentních qposílit lidskou důstojnost qu mobilních umožnit sociální aktivity • •výběr vhodných pomůcek Pomůcky pro inkontinentní qsavé – plenkové kalhotky, vložky, pleny qsběrné – sběrné sáčky, urinály („bažant“) qobstrukční – inkontinenční svorka pro muže Inkontinence stolice qnekontrolovatelný a nezvládnutelný únik stolice za společensky nepřijatelných podmínek qvýskyt u nás není znám, cca 10-14% osob v ošetřovatelských ústavech qinkontinence stolice je jedním z nejčastějších důvodů institucionalizace seniorů Patofyziologie udržení stolice qsouhra faktorů ükoordinovaná funkce zevního a vnitřního svěrače – schopnost : Ørozeznat flatus (střevní plyny), formovanou nebo tekutou stolici Øpozdržet vyprázdnění do doby dosažení toalety üintaktní centrální a periferní inervace übdělost, duševní schopnosti üfyzickou zdatnost ü Změny ve stáří qpokles vypuzovacího tlaku v anu qsnížení síly kontrakce zevního sfinkteru a svalstva pánevního dna qsnížení rozlišovací schopnosti mezi tekutinou a plynem qpři onemocnění CNS ztráta centrální inhibice defekačního reflexu – neinhibované kontrakce rekta Příčiny inkontinence stolice ve stáří I qzpomalení pasáže, retence stolice – inkontinence z přeplnění ühabituální obstipace při imobilitě, nevhodné dietě üsekundární při celkovém onemocnění, při užívání farmak üsekundární při onemocnění kolon Příčiny inkontinence stolice ve stáří II qkolorektální afekce – onemocnění rekta a anu, užvání laxancií, hemoroidy, fisura ani qneurologická onemocnění – onemocnění míchy a periferních nervů, autonomní neuropatie (DM, PN), onemocnění CNS (CMP, demence) qchirurgické a gynekologické afekce qpsychologické a behaviorální poruchy – funkční inkontinence – deprese, demence, nedostupnost toalety Vyšetření inkontinence stolice qanamnéza subjektivní, hlavně objektivní – začátek, trvání, frekvence, patologické příměsi, bolest qkontrola farmakoterapie – železo, anodyna, diuretika, anticholinergika, Ca blokátory qvyšetření břicha, p.r., senzitivita perinea, klidový tonus svěrače, síla volní kontrakce, přítomnost stolice qsonografie, RTG, gynekologie, laboratorní screening Léčba inkontinence při retenci stolice qodstranění skybal – supositoria, manuální, klyzma – mnohdy opakovaně qúprava režimu – dostatečný příjem tekutin, fyzická aktivita, zvýšený příjem vlákniny qzměkčovadla stolice – Lafinol večer, supp. Glycerini ráno qgastrokolický reflex Léčba neurogenního typu inkontinence qdosáhnout vhodného časování defekace 1-2x denně qlokální stimulace anu mechanicky nebo čípkem v požadovanou dobu qpravidelné vysazování imobilních a dementních na pokojové WC q Podmínky pro léčbu všech typů inkontinence qdostupnost toalety qschopnost nemocného zvládnout přesun qsoběstačnost nemocného v úkonech spojených s defekací – svlékání, očista Děkuji za pozornost DSC00888