Individualizace a diferenciace
ve vyučování

HH

Individualizace výuky (Průcha a kol., 2009, s. 101)
•způsob diferenciace výuky, při níž se zachovávají heterogenní třídy žáků jako základní sociální
jednotka a provádí se diferenciace vnitřní, obsahová i metodická, respektující individuální
zvláštnosti žáků.
•individualizace je extrémní diferenciace - počítá se specifičností každého žáka a s úpravou
optimálních podmínek pro jeho učení a rozvoj. („Již vím způsob jak na konkrétní dítě působit a čemu
se věnovat.“).
•

Diferencovaná výuka
•přizpůsobení výuky rozmanitému uskupení žáků podle jejich vnitřního potenciálu, výkonové úrovně,
specifických potřeb, stylů učení, zájmů apod.
•vytvoření vhodných podmínek přiměřené předpokladům, zvláštnostem, schopnostem, perspektivní
orientaci a zájmům žáků.
•diferencující strategie jsou vstřícné (citlivé) k rozmanitým potřebám žáků a podporují aktivitu ve
výuce.
•
•

Metodické hledisko
(strategie výuky)
•a) Volba učební strategie – učební úlohy vzhledem k učebnímu stylu, typu inteligence a úrovni
svého rozvoje,
•b) různé strategie vedení výuky (metody, formy a prostředky) vzhledem k žákovi a jeho
upřednostňovaným strategiím učení,
•c) upřednostňování kooperativních strategií,
•d) uplatňování různých typů a metod hodnocení výsledků žáka.
•
•
•

Strategie
•a) prezentující obsah různým způsobem – využívající různé smysly, technologie; při prezentaci
nového učiva je vždy použita kombinace několika rozdílných metod;
•b) strategie umožňující odlišné zapojení do výuky – individuální, skupinová práce, kooperativní
výuka, využívání různých zdrojů informací a způsobů procvičování; poskytování průběžné zpětné vazby
(formativní hodnocení) a spoluúčast žáka na hodnocení procesu a výsledků výuky;
•c) různorodé strategie, jimiž mohou žáci prezentovat výsledky výuky.

Organizační hledisko
•
•a) týmové vyučování s pomocí asistentů,
•b) diferenciace v rámci stabilní skupiny,
•c) vnější diferenciace na menší část výuky.
•

Učitel může diferencovat výuku
•Ideové hledisko
•
•požadavek na úpravu cílových kategorií jako jsou obecné cíle, klíčové kompetence, výstupy oborů a
dílčí výukové cíle,
•tvorba osobních cílů (individuálních).

Obsahové hledisko
•požadavek na vhodnou formu obsahu,
•rozsah a hloubku obsahu, zpracování (řešení) učebních úloh,
•použití různorodých zdrojů či učebních materiálů, odpovídajících zájmům, motivaci, úrovni rozvoje
žáků.
•

Časové hledisko
•
•a) poskytnutí různě dlouhého času (nejen ke zkoušení a získávání výsledků vzdělávání, ale i
k samotnému procesu osvojování si kompetencí a výstupů),
•b) úprava délky vyučovací jednotky.
•

•Učební plán ZŠ - rozvíjení jejich individuálních a specifických dovedností a vědomostí pomocí tzv.
volitelných a nepovinných předmětů.
•
•Diferenciace na počátku školní docházky –poměrně značné rozdíly mezi dětmi mohou být dočasné a
vývoj neprobíhá rovnoměrně;
•jsou nejčastěji způsobeny nedostatečnou stimulací rozvoje v předškolním věku, či žák prodělal
delší absenci v MŠ pro nemoc.
•

Druhy diferenciace
•
•a) Podle instituce (škola sportovní, umělecká, jazyková) – vyhovuje jen určitému spektru žáků.
•b) Podle tříd ( E1A, E1B) – „Áčková“ třída je složená ze silných žáků,  „Béčková“ třída se
slabších žáků.
•

Typy diferenciace (odlišení žáků):
•
•a) Vnitřní : rozlišení žáků uvnitř třídy, zajistit dobrou skupinovou výuku a práci.
•b) Vnější : rozlišení žáků pomocí tříd, institucí, druh třídění žáků nemá příliš oblibu a je často
kritizován pedagogy (žáci ze slabších tříd nemají pozitivní vzor, učitelé zde neradi učí,
problematika klasifikace).
•
•

•
•
•Ať se vám všem daří co nejlépe!
•
•
•
•HH