Kurikulum •Komplex problémů vztahujících se k řešení otázek proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávánými efekty vzdělávat (Walterová, 1994) •přehled učiva, které se mají žáci naučit •učivo, vztahy učitele a žáků a prostředí •obsah vzdělávání, který zahrnuje veškeré zkušenosti, které žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, zejména jejich plánování, zprostředkovávání a hodnocení (Průcha, 2005) •vzdělávací program, projekt, plán: zahrnuje škálu od programu jednotlivého kurzu nebo vyučovacího předmětu až po komplexní program vzdělávací instituce, tj. plán všech aktivit ve škole (Walterová, 1994) •obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako veškerá zkušenost žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti, které jsou spojeny s jeho osvojováním (Maňák, Janík, & Švec, 2008) • Formy existence kurikula •projektované (zamýšlené) •implementované •realizované •dosažené •skryté •Kurikulární dokumenty na státní a školní úrovni •Dvouúrovňové kurikulum •Národní program vzdělávání v ČR (Bílá kniha), Strategie 2020, Strategie 2030. •Rámcové vzdělávací programy •Školní vzdělávací programy • • • • Aktivní učení •prostředek intelektuálního, emocionálního nebo fyzického rozvoje; •odpovědné zapojení žáka do reálného, komplexního a nesnadného problému ke změně, k zlepšení chování v problémové oblasti. • •Učení není diváckým sportem – zdůvodněte - • Učení není diváckým sportem •žáci se nenaučí mnoho pouhou přítomností v učebně, nasloucháním informací sdělovaných vzdělavatelem, memorováním připravených cvičení a odpověďmi na otázky; •mají hovořit o tom co se učí, psát o tom, porovnávat se svou zkušeností, aplikovat v denním životě; •to co se učí, musí ukládat do svých poznatkových, dovednostních a hodnotových struktur; •učí se, když jsou aktivní a pamatují si to, čemu rozumějí. •jsou-li aktivně zahrnuti do procesu učení, pak se učí více než když jsou pasivními příjemci výuky. • Základní charakteristiky aktivního učení: •žáci více aktivně pracují než pouze naslouchají; •méně důrazu je kladeno na sdělování informací a větší důraz je kladen na rozvíjení dovedností; •obsahuje vyšší úrovně myšlení (analýza, syntéza, hodnocení); •žáci provádějí aktivity; •větší důraz je kladen na rozvoj vlastních postojů a hodnot. • Teorie kooperativního učení a vyučování • • Kooperativní učení = učením v malých skupinách, kde žáci vzájemně spolupracují na řešení problémů a rozvíjí se tak nejen individuální proces učení, ale také sociální dovednosti. • • Cíle učení: •rozvinout učení jednotlivce •vytvářet sociální dovednosti. • • • 5 základních elementů učení •pozitivní vzájemná závislost •individuální odpovědnost •přímá (tváří v tvář) interakce •sociální dovednosti •hodnocení • • • Pozitivní vzájemná závislost - všichni členové týmu spolupracují na splnění společných cílů, sdílejí studijní materiály, vyměňují si názory, pomáhají si v učení, vzájemně se podporují; aby uspěla skupina, musí uspět každý člen skupiny;. •Individuální zodpovědnost - každý člen je zodpovědný za svou práci a jeho příspěvek ke společné práci je pravidelně hodnocen ostatními; •Přímá interakce - každý se podílí na plnění úkolu, může přímo diskutovat s ostatními, interakce je možná v každém okamžiku, každý může získat pomoc ostatních okamžitě. Základní principy kooperativního vyučování • •Partnerství: žáci se učí lépe a více, když mohou společně pracovat na jednom projektu; typy výuky, které usnadňují spolupráci více žáků; •Pružnost: přizpůsobit se okolnostem, dané skupině žáků; neexistuje jeden model, použitelný za všech okolností. •Vzájemná pomoc: všichni si navzájem pomáhají; •Kognitivní složitost: učební situace spočívá v seskupování žáků; žák se dostává do kognitivních, psychologických a sociálních situací, ve kterých vystupuje více proměnných; pracuje tedy v kontextu, který ho více stimuluje. • • • • •Rozmanitost sociálních situací: k osvojení hodnotných vzorců sociálního chování, získání dovedností a typů sociálního chování, např. přesné formulování vlastních myšlenek a chápání myšlenek druhých lidí, schopnost přijmout druhé lidi, lepší reakce na požadavky skupin, atd. •Zlepšení sebehodnocení: žáci se učí vidět pozitivněji sami sebe a dosahují tak lepších výsledků. • • Co je charakteristické pro program Kritické myšlení •aktivní učení odehrávající se ve fázích evokace – uvědomění si významu – reflexe; •změna učitelova postavení v procesu výchovy a učení a změna komunikace mezi učitelem a žáky a mezi žáky navzájem; •využití faktografických znalostí k řešení problémů a jako materiálu k rozvíjení myšlenkových operací, vyvážený poměr mezi znalostmi, dovednostmi a rozvíjenými postoji; •zohlednění skutečných zájmů a potřeb žáka; •studentova neustálá reflexe vlastního učení jako jeden z nástrojů celoživotního vzdělávání; •důraz na stálou spolupráci žáků, využití celé škály kooperativních metod; •hodnocení učebního procesu, ne jen výsledku učebního procesu; •žákovo ztotožnění se s cíli učení – žák cílům rozumí a později si je i samostatně formuluje a sleduje míru jejich dosahování; •třída jako učící se společenství otevřené novým nápadům a netradičním řešením. • • • Základní rámec = tzv. třífázový cyklus učení: •evokace –učení začíná tím, že si studenti uvědomí a slovy vyjádří, co sami vědí nebo co si myslí, že vědí, o předloženém tématu, zároveň formulují i nejasnosti a otázky, které k tématu mají a na které budou hledat v další fázi odpověď; •uvědomění si významu – konfrontace studentova původního konceptu daného tématu se zdrojem nových informací, názorů, nově formulovaných souvislostí (text, film, vyprávění, přednáška…); •reflexe –žáci přeformulují své chápání tématu pod vlivem nových informací i diskusí s kolegy, uvědomí si, co nového se naučili, které z původních představ se jim potvrdily, které naopak vyvrátili, uvědomí si i názory a postoje druhých lidí (spolužáků, učitele) k tématu. Změny v práci učitele •vytváří ve třídě bezpečné prostředí – žáci se nemusejí obávat reakce na své nápady, myšlenky a názory ani ze strany učitele, ani spolužáků; •zvládá metody rozvíjející aktivní učení a kritické myšlení a časem je schopen zavádět vlastní aktivity a strategie podle potřeb svých žáků; •navozuje příležitosti pro rozvoj samostatného a kritického myšlení žáků, tzn. že jeho výuka nespočívá pouze na faktech a jejich reprodukci při zkoušení, ale zahrnuje problémové úlohy s nejednoznačnými řešeními; •připouští, že neexistuje jedna správná odpověď na každou otázku, a raduje se z toho; •učí se pokládat žákům i takové otázky, které rozvíjejí myšlení vyššího řádu; •učí se vést diskusi mezi žáky tak, aby žáci diskutovali mezi sebou, a ne aby se s každým příspěvkem obraceli na učitele jako na autoritu; • Krásné vánoce