Výukové metody II.
HH PS_20


Specifické metody
•
•Diskusní metody
•Situační metody
•Inscenační metody
•Didaktické hry
•

Diskusní metody
•
•
•Předmětem komunikace – určitý problém.
•Aktivizuje učení, jedinec se učí veřejně vystoupit, formulovat své názory a obhajovat je;
•komunikace pomocí dialogu, a to ve vztahu učitel–žák, žák–učitel, žák–žák;
•ochota a schopnost žáků aktivně se podílet na dané formě práce,
•určité vstupní znalosti o problému jako předmětu diskuse;
•téma se týká spíše hodnot, postojů a pocitů než výlučně faktických znalostí.
•Aktivní spoluúčast všech účastníků skupiny na jeho řešení.
•Vhodná k upevňování učiva procvičováním a opakováním.
•
•

Brainstorming neboli burza nápadů
•metodu založenou na oddělení nápadů žáků od kritického posouzení a hodnocení těchto nápadů, což
napomáhá překonávání konvenčních bariér a zvyšuje tvořivost žáků.
•příležitost ke spontánnímu vyjádření svých nápadů, názorů či postojů.
•učí kriticky analyzovat předložené náměty a logicky argumentovat ve prospěch či neprospěch
uvedených návrhů.
•Všechny nápady se viditelně zapisují, aby podněcovaly k dalším myšlenkám a ani zdánlivě nesmyslná
řešení se nekritizují, důraz je kladen právě na kvantitu nápadů a myšlenek.

Heuristická metoda
•Žák dochází k cíli na základě vlastních úvah, a to s pomocí učitelových otázek (metoda sokratovská
nebo dialogická).
•Učitel vytyčí úkol a následně svými otázkami formuluje protiklady a upozorňuje na dílčí problémy,
které je nutné vyřešit.
•Postup po etapách řešení problémového úkolu, které navozuje učitel svými otázkami.

K intelektovým činnostem heuristické povahy patří:
•
•variační postupy – hledání více alternativ, od běžných k méně běžným, různé postupy, náměty, volba
optimální varianty,
•analýza problému – určení klíčového problému, stanovení podmínek řešitelnosti, převod řešení
problému do různých forem řešení,
•určování pro a proti, negace námětů, rozpory a protiklady tématu.
•

Situační metody
•vychází z nějaké konkrétní situace,
•umožňují integrovat dosavadní zkušenosti žáků do systému získaných vědomostí a dovedností.
•rozvíjejí analytické myšlení žáků, jako je schopnost třídit podstatné od doplňujícího,
•zlepšují rozhodovací procesy při volbě nejvhodnějšího postupu nebo při výběru optimálního řešení,
•pomáhají v kritickém sebehodnocení vlastních výsledků práce.
•Trvalejší výchovný efekt jen v těch případech, kdy se jich používá během delší doby a ne tedy
jednorázově a jako atrakce.

Problémová metoda
•řešení problému, tzn. nějaké otázky nebo úkolu.
•správné seřazení známých faktů, případně doplněných dalšími údaji.
•žák se učí nejen nové poznatky nebo nové souvislosti mezi poznatky, ale i nový způsob rozhodování
mezi různými alternativami, a to nenásilnou formou v relativně bezpečném prostředí školy.
•Způsoby možných formulací problémových situací:
•formulace zadání s neúplnými informacemi pro řešení, neboť právě neznámé vyvolává u žáků otázky,
zvyšuje problémovost učiva, a tím i nároky na myšlení žáků. Chybějící informace učitel doplňuje v
průběhu řešení.
•