Výukové strategie 6. seminář Hana Horká Formální struktura seminární práce: Předmět – vzdělávací oblast: Ročník: Tematický celek: Téma (3-4 vyuč. jednotek) ….. myšlenková mapa Cíle tématu: – vybírat v RVP („cíle“, „klíčové kompetence“ a „očekávané výstupy“): - kognitivní (vědomosti) - psychomotorické (dovednosti, schopnosti) - postojové - afektivní – výchovné (postoje, potřeby, zájmy, hodnoty) Téma vyuč. jednotky Výukové cíle*) Did.an.učiva POJMOVÁ Did.an.učiva OPERAČNÍ Výukové strategie Evaluační nástroje Metodické poznámky z mapy vyplývají z cílů tématu fakta učební úlohy pojmy (zadání) generalizace (otázky) KONKRÉTNĚ, ve 2. os. Cíl semináře •Student/ka: •vymezí/vysvětlí pojmy: výuková metoda, výuková strategie, formy výuky; •rozliší výukové strategie a zdůvodní jejich aplikaci ve výuce; •zhodnotí účinnost výukových metod ve vazbě na různé typy učebních úloh; •navrhne/vytvoří alteraci výukové metody a zdůvodní. • Práce ve skupinách • 1.Popište, jak učitel/ka postupuje ve výuce, aby dosáhl/a výukového cíle, jak vyvozuje učivo apod. 2.Které postupy/způsoby vás zaujaly? Proč? 3.Využijte zkušeností z předchozího vzdělávání na ZŠ či SŠ). Učitel/ka ve výuce Výukové strategie (Pasch 1998, s. 195) •promyšlené způsoby vedení výuky, které jsou optimální v konkrétní třídě, pro konkrétního učitele a konkrétní učivo (téma, předmět), a které učitel volí, aby se žáky dosáhl vytyčených cílů výuky; adekvátní kombinace metod, forem, prostředků a podmínek výuky. • • Jak bylo prezentováno učivo? • •Např. fyziky, dějepisu, zeměpisu • •přírodopisu, chemie,… • •hudební výchovy, výtvarné výchovy Deduktivní strategie •Typická pro transmisivní školu (ale také nepostradatelná) – „jasný cíl a účel“, učitel „má vše pod kontrolou“. • •Schéma: •Výklad – vysvětlení (nový pojem, definice, vzorec) – hotový poznatek •Předvedení, procvičení v příkladech („řízené procvičování“) •Aplikace v úkolech („znalost“, porozumění) •Zhodnocení výsledků, ověření znalostí (žák umí - neumí) Induktivní výuka (problémová) – autentické učení • •Typická pro konstruktivistické pojetí výuky, umožňuje budování poznatků „zevnitř“ (od prekoncepcí), rozvíjí metakognitivní schopnosti dětí (učit se). •Schéma: •Problém – bádání, zkoumání, přemýšlení, hledání řešení •Objevování významu pojmu nebo teorie •Použití, ověření v autentických situacích •Vyhodnocení výsledků a postupů • Jak zjistíme způsob uvažování žáků o daném tématu, jeho individuální zkušenosti, představy, interpretace? 1.Konstrukční techniky •kreslení schémat a obrázků s legendami a komentáři •-písemné nebo ústní odpovědi na otázky typu Proč? Co se děje, když…? Co by se stalo kdyby…? Co je to…? •Definování slov a vysvětlování rozporných fakt (říká se, že …Proč tedy…). •Doplnit příběh s otevřeným koncem, dokončit neúplné věty apod. •Hraní rolí (řešení různých modelových situací, hraní historických postav, profesí…). Projektivní techniky • •Např. metoda slovních asociací – žákova reakce na dané slovo vyslovením prvního slova, které ho napadne. •Soubor těchto reakcí je určitým obrazem vnitřního světa žáka. • • Autentické učení (Pasch, 1998, s. 149, Kalhous; Obst 2002, s. 168, Kovaliková 1995, s. 183, 137) •„Skutečné“ učení – učení NĚČEMU (nikoli O NĚČEM): • “opravdové” učení; neučíme se “jakože něco děláme” (akademicky), ale v situacích reálného života, •je založené na bádání, zkoumání. • •Autentickým produktem - zpracování tématu a jeho prezentace v podobě plakátu, posteru, nástěnky nebo výstavy. • Znaky autentického učení (Newmann 1991) •Cílem (výsledkem) je spíše produkce (tvorba) – nikoli reprodukce znalostí, tzn.: •vyřešit problém, prozkoumat otázku, vytvořit novou věc, navrhnout postup apod. •Základem autentického učení je “oborové zkoumání” – “badatelská činnost” v různých oblastech života. Žáci potřebují: a)důkladné znalosti oboru, b)vědomosti o výzkumu (výzkumná otázka, metoda, postup, měření, zaznamenávání výsledků, interpretace a vyvození závěrů, návrh využití v praxi). “Skutečné” problémy • •Výzkumné projekty • •žáci mají prozkoumat ve školní jídelně oblibu různých jídel, •prozkoumat, jak sluneční světlo ovlivňuje růst rostlin, •zjistit, jak žili v obci lidé za války, •zjistit, jaké látky znečišťují potok protékající naší obcí a jak se tam dostávají, •na základě pozorování popsat život pavouka (kočky, morčete…) apod. • • Projekty občanské angažovanosti (s cílem zlepšit něco ve svém okolí) • •zřídit turistické stezky v okolí, •navrhnout a realizovat rekultivaci ohrožené lokality v obci či jejím okolí, •naučit své vrstevníky, jak se chovat v případě podezření, že jejich kamarád bere drogy apod. Ve výchovách - autenticky vyjádřit určitou myšlenku, téma či estetickou hodnotu jako dospělí tvůrci • •formulovat vlastní myšlenky v příběhu o přátelství, •vyjádřit tancem hněv, •výtvarně vyjádřit vodu apod. • • Sociálně zprostředkovaná výuka • •Žáci se učí společně a od sebe navzájem. • •Kooperativní učení •Simulace •Hraní rolí • • Aktivizující metody z pohledu učitele •problémy se zaváděním nových výukových metod do výuky, •mají svůj styl výuky a neradi ho mění, •absence zkušenosti s výukou, •náročná příprava na výuku, •nemají prý čas – je mnoho učiva a časová dotace pro jednotlivé vyučovací předměty je nedostatečná, •nevěří, že lze „obsáhnout potřebné učivo nějakou zábavnou, aktivní formou“. Aktivizující metody z pohledu žáka •negativní postoj k novým metodám, •strach z nového, •vliv vztahu mezi učitelem a konkrétní třídou, jak učitel žáky vnímá, jaký k nim vyjadřuje postoj. • •Zavádění nových metod do výuky je v kompetenci učitele. Literatura •Pasch, M. a kol. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. •Fisher, R. (1997). Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál. •Silberman, M. (1997). 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. Praha: Portál. •Grecmanová, H., Urbanovská, E. (2007). Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc: Hanex. •Maňák, J., Švec, V. (2003). Výukové metody. Brno: MU. •Kotrba, T., Lacina, L. (2007). Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno: Společnost pro odbornou literaturu. •Sitná, D. (2009). Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Praha: Portál. •Kasíková, H. (2004). Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Praha: UK. • • • •Virtanen, P., , H. and Niemi a Nevgi, A. (2017). Active Learning and Self-Regulation Enhance Student Teachers´Professional Competences. Australian Journal of Teacher Education, Vol. 42, 12, p. •Prince, M. (2004). Does Active Learning Work? A Review of the Research. Journal of Engineering Education, 93(3), 223–231. https://doi.org/10.1002/j.21689830.2004.tb00809. •Watkins, C., Carnell, E., and Lodge, C. (2007). Effective learning in classrooms, London: Sage. https://doi.org/10.4135/9781446211472. • •Smyslem motivace - aby se žák chtěl učit; •motivace k učení založená na zájmu, •na aspiracích žáka se zázemím aspirací jeho rodiny, •na vztahu žáka k učiteli a předmětu, •na rozvinutém vědomí perspektivy či na potřebě aktivity. (Kolář & Vališová, 2009, s. 77). •Faktory: novost situace, činnost a aktivitu žáka, sociální faktory, stanovení cíle, zájem, spojení školního učení s žákovými cíli, tendence dokončit daný úkol, úspěch a neúspěch ve vyučovacím předmětu a odměny a tresty. •